Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1494
440
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Kniha me bavila, ale po prvni pulce uz mi prislo, ze se vse opakuje porad dokola, coz me prestavalo bavit a postupne jsem se tesila na konec, ze se dozvim, co to bylo za nemoc nebo proc se vlastne Anna pomatla... To se nestalo, bohuzel.
Chtěla jsem knihu odložit. Autorky styl mi zpočátku neseděl, pak jsem si zvykla. Nesedělo mi používání krátkých a úderných vět tam, kde jich nebylo potřeba. Na hlavní hrdinku jsem se nenapojila, bohužel. Pouze jsem obdivovala její rozhodnutí odejít od manžela. Líbila se mi postava Milušky a vyprávění o babičce (toho bych tam uvítala víc, nakonec mělo by to svoje opodstatnění).
Líbilo se mi členění knihy a námět.
Zajímavý námět knihy, neotřelý, ten se mi moc líbil. Kniha mě bavila ale pouze asi do poloviny, pak mi to přišlo už pořád stejné, žádný vývoj postavy. Jak to dopadne, už bylo jasné. Možná jsem čekala více vzpomínek, nějaké vysvětlení, jak se stalo, že Anna žije tak, jak žije. Co to bylo, že se její mysl takto pokroutila? Možná to tam někde je a já to neviděla.
Temno mě zahalilo pokaždé, když jsem otevřela knihu. Ačkoli bych se nechtěla ocitnout v příběhu a kůži Anny, ráda jsem do něho nahlédla. Není třeba gradujícího děje, časté interakce postav, dokreslování situace vypravěče. Bylo totiž vynahrazeno zanepázdněností nemocné mysli, která byla tak skličující a věrohodně podána, že vše “krásně” vyplynulo mezi řádky, až neklid zasáhl i mne samotnou.
Byla jsem zvědavá a teď to mám. Bolest, smutek a osamělost se ve mně rozlily, v nose mám prach z půdy a pyl sušených květů. Raději nasednu na kolo a budu věřit, že tenhle letní den vytěžím až ke kořenům. Nesmím si zapomenout nůžky a vzpomínky na babičku. Očima obejmu louku a vrhnu se do stráně světu navzdory...
Čtu popáté, každý rok ve stejnou dobu, když zavoní lípy a je čas na jejich sběr. Letos na začátku roku jsem si říkala, že už ji znovu číst nebudu, a tak jsem ji prodala, ale s tím, jak koncem června začaly nakvétat lípy, věděla jsem, že si ji musím přečíst zase, a tak jsem si ji zase v antikvariátě koupila. Na půdě mi schne lipový květ, máta a meduňka a setkání s "Aničkou Bartákovou" je pro mě jako shledání po roce s dobrou kamarádkou - my dvě si rozumíme... :-)
Hodnocení vynechám. Pokud chcete číst knihu o tom, jaké je to být v hlavě psychicky narušeného člověka, směle do toho. Víceméně se děj nikam neposouvá a hlavní hrdinka jen upadá do tmy.
Navzdory některým negativním komentářím jsem z knihy úplně nadšená - i když uznávám, že ne každému může takový styl psaní sednout. Minimum přímé řeči, zápletky na bázi bouřky a zmoklých bylinek (s nadsázkou řečeno) a sonda do myšlenek a pocitů osoby, která na svoje okolí působí jako podivínka. Kniha mě ale pohltila tak, že jsem se vůbec nemohla odtrhnout. A vůně bylin je popsaná tak podmanivě, že mě úplně šimrala v nose.
Kniha, která vás buď nadchne, nebo nudí od začátku. Snažila jsem se vydržet asi do půlky, kdy jsem knihu poslouchala jako audioknihu, ale nevydržela jsem. Na monotónním popisu sběru bylin a monologu hlavní postavy jsem neshledala nic zas tak zajímavého. Ani jsem nepřišla na to, jakou duševní nemocí hrdinka trpí. Žít dobrovolně osaměle a být zaujatá sbíráním bylin přece není nemoc. To že člověk nemá vyřešenou minulost, je druhá věc. Prostě mi to nesedlo. Jediné, co oceňuji, je schopnost autorky vyvolat v čtenáři pocit napětí.
Naprosto úžasná kniha je jedna ze čtenářských lahůdek. Jak se spisovatelka dokáže vžít do této osamělé ženy je neuvěřitelné. Děj nemá chybu, styl psaní úžasný a já vždy, když si utrhnu třeba mátu k usušení, si na knihu vzpomenu.
Kniha plná vůně bylinek, posedlosti zvláštní ženy, ale taky bílých míst a otazníků. Dobré čtení, moc se mi líbilo.
Bylinky a bourky, hlavni hrdinka soliterka na kole je sbira a hlida pocasi, aby ji nezmokly.
Velmi zvláštní kniha, těžká četba, dlouhé a obsáhlé popisy postupů sbírání a sušení rostlin. Zkoušela jsem číst vlastně 2x, poprvné jsem se nemohla dostat přes začátek, odložila jsem. Podruhé jsem se do knihy pustila vlastně jenom díky recenzím, které jsou velmi pozitivní. Nakonec se mi kniha líbila, ale podruhé už asi číst nebudu ;).
Od prvního listu mi s knihou nebylo dobře. Vydržela jsem třetinu, víc ani ránu. Nevadí mi silná témata, vadí mi však čistokrevná deprese. Život je sám o sobě dost těžký; nevidím důvod, proč si jej ještě zbytečně ztrpčovat touto knihou.
Audioknihu jsem protrpěla. Zaprvé hlas byl mladý, zdravý, dynamický, školený, herecký, nehodil se k depresivní chudince. Zadruhé děj vyprávěný zdlouhavě v přítomném čase, to mi leze na nervy. Zatřetí, psychologie hlavní hrdinky, vůbec mi nepřišla důvěryhodná, spíše divně povrchní, nic pravdivého. Ta osoba nebyla reálná. Atmosféra totální deprese mi nepřinášela žádné čtenářské potěšení. Sběr bylin jako věc čistě na váhu, pro zisk, žádná přidaná hodnota například z jejich léčivého účinku. Jen šustění a do toho podivné záblesky myšlenek divné osoby. Když je něco fakt divné, může to mít něco do sebe, ale tohle bylo jen divné, aby to bylo divné.
I když jsem si díky této knize zavzpomínala na školní léta, kdy jsme museli odevzdat nasušené byliny, tak jsem si k tomuto příběhu cestičku nenašla.
Postava Anny, která vám neřekne nic a mnoho. Psaní v náznacích tady dostává nový rozměr. I kdybych nakrásně chtěla prozradit děj, což neudělám, nešlo by to. Je to tak zvláštní kniha a já jsem po jejím dočtení plná pocitů. Dnes jsem se procházela po zahradě a vidím, že máta už potřebuje ostříhat, stejně jako meduňka a tymián. A z toho jitrocele bych mohla konečně zkusit sirup pro děvčata a hluchavka je plná mravenců... Zkrátka jsem se nechávala, stejně jako Anna, unášet vůní bylin. Škoda, že jsem se z její minulosti dozvěděla tak maličko. Ano, leccos se dá domyslet, ale když nemáte všechny kostičky, hrad nepostavíte. Přesto to pro mě byl velice silný zážitek a jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.
Moc se mi líbila Houbařka. Vlastně jsem se k té knize dostala přes knihu Do tmy, ale ta byla tehdy v knihovně pučená. Tak tady mám konečně Do tmy. Nechci knihy porovnávat. Jenom řeknu, že se mi obě libily asi tak na stejno, obě byly totiž naprosto vynikající. Každá je totiž úplně jiná, přestože jsou si podobné. Třeba tím, že ve vás text zůstane ještě dlouho po přečtení. A tímto dávám pusu na zip a o Houbařce nepadne ani slovo ;)
Stránku po stránce jsem příběhu a knize propadala stále víc. Autorka mě do tmy táhla úplně stejně jako svojí hrdinku. Protože on je háček v tom, že problémy nezmizí, pokud se budete dívat jinam. Nebo je přikryjete něčím, co máte rádi, aby se z toho nakonec stala obsese, která vede přímo do pekel, a vy máte tedy potom už jenom dvě možnosti. Postavit se démonům minulosti a nebo bojovat s bolestí přítomnosti, protože je až moc těžké zvládnout obojí najednou.
Autorka tedy ono odhalování zvládla na jedničku. Doplňte si sběr jakoukoliv jinou závislost na potřebu, aby se vás život zklidnil, ale vy to přeženete, a jste tam. Vtažení do tmy.
Přidejte k tomu neskutečně skvělý projev autorky ve výběru slov. Jde si to klidně jako voda, rozebírají se činnosti a pocity a najednou...bum...autorka to rozčísne něčím, co byste v tom textu nečekali.
Nedoporučuji těm, kteří chtějí mít slovo od slova všechno vyřčeno. Kterým jsou málo náznaky, protože jejich vlastní zapojení se do příběhu je nebaví. Těm, kteří nechtějí používat hlavu a svojí představivost.
Příběh osamělé nemocné ženy, která se živí sběrem léčivých rostlin a postupně je na sběru stále více závislejší. Vyprávění hlavní hrdinky je záhadné a občas na povrch unikne důležitější informace o její rodině a lidech kolem ní a díky tomu si poskládáme obrázek, jaký život Anna dosud vedla.
Wau! Od knihy jsem neměla žádná očekávání a totálně mě dostala. Nečekejte žádnou akci, žádné velké zvraty, ale očekávejte sondu do života a psychiky nemocné ženy. Jak myslí, jak se chová, proč dělá právě to, co dělá. Všechno je navíc zahaleno tajemstvím, které se nám jen malinko ukáže, ale jinak nechá naši představivost pracovat na plné obrátky.
Rozhodně nedoporučuji číst knihu ve špatném rozpoložení, ve špatné náladě nebo v depresi, protože Vás příběh uvrhne ještě do větších chmurů.
Za mě to byla naprosto úžasná knížka. Styl psaní autorky je nádherný, okamžitě se začtete a kniha Vás už nepustí. Moc se mi líbilo i vše kolem bylinek, protože je miluji a o nich je v knize vyprávěno opravdu nádherně.
Příběh mě připomínal knihu Houbařka od Viktorie Hanišové, takže komu se líbila, doporučuji i knihu Do tmy.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Chvíli mi trvalo, než jsem v knize přestala hledat příběh a přijala fakt, že jde o náhled do života hlavní hrdinky - vlastně takový deník plný deprese a utíkání se k jedinému smyslu života - sběru bylin... Styl psaní se mi moc líbil, krásný jazyk, žádné zkratky...
A také by mě zajímalo, jak tato žena může přežít zimu :)