Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1494
440
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Originální styl, kdy je kniha celá v ich formě, měla jsem problém stotožnit se s hrdinkou, ta posedlost... Ale dočíst jsem to musela. Pohltilo mě to, i když jsem se na knihu pak už ani netěšila:)
Moc se mi líbily pasáže o rostlinách a krajině.
Bylo to temné a bolavé. Velmi zvláštní, nevím, zda jsem vše pochopila, ale vtáhlo mě to. Není to kniha pro každého.
(SPOILER)
Za mě bravurně napsaný až do TMY. Úplně mě to pohltilo. Postupně se některý věci odkryli, ale stejně jsem vše úplně nepochopila. Bylo to ale velmi čtivý, smutný, musela jsem každou volnou chvíli číst, abych věděla, co bude dál. Kolik toho stihne nasbírat a co se jí honí v hlavě. Myšlenky nezastavíš...
Není mi jasné, kolik jí bylo let. Asi zase tolik ne, když její sestřenice Marcela měla pak známost a její druhá sestřenice Miluška byla těhotná.
Byla nemocná, ale nemoc asi v hlavě popírala a zapřela a ani jednou není zmíněno, co to je za nemoc.
Plus psychické onemocnění to už je samo sebou po tom co zažívala.
No určitě kniha zaujme a vyrazí dech. Asi se musím vrátit k nějaké odlehčené knize. Doporučuji.
Na knihu jsem se moc těšila, moc se mi líbila obálka, příběh o bylinách... bohužel mě neupoutala, měla jsem problém dočíst....za mě moc depresivní a temná...
Moje první setkání s autorkou. Českou prózu obecně moc nečtu, občas se najdou výjimky jako Hana třeba. Kniha mě zaujala ústředním tématem sběru bylin. Hodně jsem se na ní těšila, ale nějak nevím. Nejspíš mi moc nesedla. Líbil se mi jazyk autorky, krásně bylo vykresleno i prostředí a sběr bylin. Jen příběh sám o sobě se strašně táhl a občas jsem se musela nutit do čtení. Nevím jestli dám šanci i dalším knížkám autorky, stále váhám, protože po jazykové stránce je to krásná kniha, příběh ale byl zdlouhavý.
Trochu ta kniha drží pod krkem a dusí, ale tohle jsem ráda podstoupila. Posedlost hlavní hrdinky a její pohroužení do vlastního světa, kam z toho vnějšího neproniká téměř nic, mě místy téměř uhranuly. Krása.
Velmi originální dílo. Hlavní postava zcela pohlcena svojí obsesí, kdy její byliny získávají vrch nad vším ostatním, včetně vztahů a základní péče o sebe. Jednodušeji - ztrácí pud sebezáchovy. S hrdinkou se rozhodně asi nebudete chtít ztotožnit, nicméně jako vhled do posedlé, až skoro šílené osoby je to velmi přesvědčivé!
V knize jsou dvě linie : rozsáhlejší, přírodovědní, týkající se léčivých bylin. Druhá linie je osobnější. Čteme příběh ztracené, nemocné, osamělé Anny, kterou něco skříplo a neměla dost síly se odrazit ode dna.
Pokud mám říct pravdu, moc jsem s autorkou nesouzněla.
Pribeh zeny, jejimz zivotem cim dal vic prostupuje nemoc a ovlivnuje to, na cem ji jeste v zivote zalezi - sber lecivych bylin. Jeji vasen se stava posedlosti, ktera ji vede az za hranice sebezniceni a pri sberu bylin se dozvidame utrzky z jejiho zivota, nekdy jen naznaky, nekdy syrove vypraveni jdouci az na dren. Smutne, ale krasne cteni.
Vyšinutost a neprodyšná uzavřenost hrdinčina světa - nevím doteď, co přesně si s tím mám jako lidská bytost počít. Jako čtenářka mám jasno, kniha mi připadala výborná, ale těžko ji vztahuju na sebe. Což není zásadní problém, takových jsem četla hodně, ale raději je mám jako výjimku.
Kdyby tedy nebylo těch rostlin. Ááááách. Slast. Všechny ty detaily, smyslové vjemy, ta... obeznámenost. Pozorná znalost, co, kde, kdy, k čemu. Takové sblížení. Díváte se na totéž co ostatní, ale vidíte něco nekonečně bohatšího. Bezvýznamná místa získávají zásadní význam, tvoříte si svou vlastní mapu. "Pod diviznami jsou v trávě spadané včerejší květy, ty dnešní jsou krásné, ale mokré. Není jich hodně, ale jsou veliké a čerstvé. Když je člověk celý rok neviděl, dělají mu i nepatrní jedinci radost." - tyhle prožitky znám a četbou mě provázely pocity milé domáckosti, prudce konstrastující s temným vyprávěním. Jako by kniha pro mě byla rozštěpena na dvě části: nenápadně, nelacině uchvacující přírodu - a rozbitý svět odumírajících lidí.
Do tmy je moje čtenářská prvotina od Anny Bolavé a jednoznačně tuto knihu mohu označit za osobní objev letoška. z knihy jsem doslova nadšená a nemohu si odpustit přečíst si co nevidět Ke dnu. sice jsem se zařekla, že pokud se někým takto nadchnu, tak si musím nadšení správně nadávkovat, a ne to vše hrknout naráz do sebe. leč zde udělám výjimku.
autorčin styl psaní mi lahodil jako meduňkový čaj v létě u mé babičky. ač bych to nečekala, u dvou pasáží jsem se skutečně rozesmála - "...to jsem si opravdu tehdy říkala, že se na to vyseru". tím byl sepsán ortel, že je kniha skvělá. moc se mi líbily zastřené a nevyjasněné situace. celá víla i se svou nemocí byla krásná.
zkrátka dlouho se mi nestalo, že by mi už uprostřed knihy bylo líto, že brzy skončí. a tak to mám nejradši.
Ačkoli se na první pohled může zdát, že je to kniha o sběru rostlin, není tomu tak. Autorka bravurně zpracovala a popsala pocity i myšlenky osamocené, nemocné ženy, které zůstalo to jediné a na co se zcela upnula - sběr léčivých rostlin.
Mně se to líbilo, jako proč ne.. Ale nechápu, jak to někdo může srovnávat s Houbařkou, která má děj, příběh a dialogy. Tohle je v podstatě jen sběr. Samozřejmě že jsem ten příběh a vše okolo vnímala a pochopila, ale... Na mě moc náznaků a jinotajů.
Neviem, či je to dobrá voľba po včerajšku (kedy som dočítala Mischling za jeden deň) a ľahšie čítanie - o posadnutej zberateľke liečivých bylín, ktorá (vraj) vie chodiť po vode a to len preto, že je víla... Je to ponor do duše chorého človeka. Ale tak, že som sa nemohla odtrhnúť a zbierala a zbierala som ďalšie a ďalšie písmená, slová, vety, odstavce... Mne sa to ale naozaj páčilo. Veľmi.
Vůně a šustot bylin. Úzkost. Strach. Tíživý pocit na prsou. Bolest jedné nemocné duše. To všechno je cítit ze stránek knihy. Tíseň se vkrádá do srdce vnímavého čtenáře, jako mlha z bažin. Tiše. Nenápadně.... Až ho pohltí úplně.
Atmosférická kniha, která pokud ji to dovolíte, dokáže mrazit.
Velmi náladové, melancholické a tajuplné čtení prosycené vůní bylin a lidským smutkem. Přestože se příběh odvíjí v časném létě, náladou se mi hodil spíš k létu babímu. A rezonuje ve mě stále, i když bych vlastně nedokázala říct, o čem přesně je a jak dopadl. Ale vybavují se mi barvy, sluneční světlo probleskující korunami stromů, prach tančící v paprsku světla, který pronikl skrz škvíru ve střeše na půdu, vrzající kolo a poodhrnutá záclona v jednom z oken starého domu. A tím vším prochází žena nebo snad víla, která tu je a vlastně není a účtuje s minulostí.
Zajímavá kniha, dobře napsána, ale čekala jsem trochu víc, vetsi dej, nějaký zvrat, vysvětlení ... Sběr bylin byl velmi zajímavý, sonda do chore mysli také.
Četla jsem už podruhé, stále tam objevuji něco nového. Líbí se mi styl psaní, V popředí sběr bylin, v pozadí životní příběh jednotlivce, rodiny, okolní komunity. Lehce se dotýkat těžkých a citlivých témat.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Dokonalý, velmi čtivý popis postupujícího šílenství. Jak se mohou cítit někteří z podivínů, které kolem sebe vídáme.