Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1495
1495
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha, jejíž hodnocení se bude asi hodně odvíjet od toho, nakolik ve čtenáři hlavní postava dokáže vzbudit sympatie či obdiv. U mne se to bohužel moc nezadařilo...uzavřená Anna, již autorka obestírá aureolou tajemnosti a podivínství (snad i díky tomu, že příčiny jejího trápení nejsou nijak osvětleny) podřizuje svému životnímu "poslání" vše a postupně odřezává cokoli, co ji nějak váže k okolnímu světu a mohlo by ji od sběru bylin odvádět a snižovat její výkonnost, měřenou váhou a pokladnou výkupny. Ať už je tím, co ji chce brzdit vlastní nespecifikovaná nemoc, nebo vztahy v rodném malém městě, kde je každý pod drobnohledem svých sousedů (od nichž se, přijde mi, ani Anna ničím jiným než svou posedlostí příliš neliší).
Kniha má svou zvláštní atmosféru a způsob vyprávění podmanivost, udržující čtenáře v napětí, a obzvlášť pasáže věnované jednotlivým bylinkám jsou obrazné a poetické, což (pro mne dosti tvrdě) kontrastuje s hovorovým jazykem a jakýmsi podprahovým odérem zapšklosti, kterým popisuje své lidské okolí a dění kolem vůbec.
Takže...bylinkové čaje si i dále budu vařit s nezkaženou chutí, ale po dalších knihách autorky asi nijak zvlášť pátrat nebudu.
Hodně zvláštní čtení. Nevím proč, ale "něco" mě tam pořád vadilo - styl perfektní, velmi originální, hlavní postava skvěle vykreslená, tajemná a neuchopitelná, to všechno tam bylo. Přesto mě to svým způsobem dráždilo a nevím proč. Ale rozhodně knížka, kterou jen tak nezapomenu. Nechávám zatím bez hodnocení.
Zase další důkaz, že české autorky píši neuvěřitelně čtivé a zajímavé romány. Překvapil mě autorky úžasný sloh, práce se slovy, vtipnost a neuvěřitelně voňavé téma s všudypřítomnou hořkostí a bolestí života. Ačkoliv v díle není mnoho postav o to víc tam hrají roli byliny, které úžasně doplňují celou kompozici. Originální názvy jednotlivých kapitol, to už je pomyslná třešnička... byla jsem ze čtení nadšená, ačkoliv bylo někdo dosti depresivní!
Dlouho se mi do teto knihy nechtělo, že bude moc smutna a pesimisticka a nakonec jsem uplne koukala, jak moc mi to chytlo, ani smutek ani pesimismus. Vždyť kolik lidi má to štěstí, že zije tim, co ho baví a naplňuje? Kolik lidi má odvahu žit a zemřít podle sebe? Ne nelituji Annu (i když ji ani nezávidím). K tomu nádherný popis přírody, atmosféry, uplne cítím tu lípu a tuzebnik, který mimochodem začíná kvést:-)
Do plneho poctu mi chybalo trochu uvolnenia...velmi napate pocity...uf...nedalo vydychnut...skvele
fajn čítanie.
a keď sa na to nepozerám prvoplánovo cez príbeh zberačky liečivých bylín, vyzerá to ako ako krivé zrkadlo, nastavené každému čitateľovi - žijeme si vo svojich izolovaných svetoch, odtrhnutí od reality, ktorú vnímame svojím pokriveným pohľadom. každý z nás je inak chorý, ale niečo si so sebou nesie. a tak, ako je hrdinka tejto knihy nebezpečná sama sebe, tak sme nebezpeční sami sebe aj my, len sa tvárime, že nie:)
Kniha kterou jsem četla po Houbařce ( ale Houbařka je lepší ) - opět nevšední samotářka žijící nevšedním životem. Moc se mi líbilo to, jak autorka dokázala popsat tu vášeň pro sběr bylin, tu radost, přírodu, absolutní uspokojení.....člověk měl chuť popadnout košík, skočit na kolo a vyjet za město do polí, luk a lesů a sbírat a sbírat a pak se tím na půdě probírat. Na druhou stranu, paní byla na můj vkus opravdu až moc cáklá, na svojí oblíbené činnosti měla vypěstovanou chorobnou závislost, chovala se velice podivně a je mi jasné proč na malém městě "nezapadla". Co se mi ale vůbec nelíbilo : proč je sakra sběr bylin a odvážení do výkupny v knize vylíčeno jako něco, co dělají jen exoti, za co by se měl člověk stydět, co je pod úroveň, kvůli čemu by měl být člověk terčem posměšků a opovržení okolí, něco kvůli čemu na vás sousedi koukají spatra a když jedete s kárkou plnou bylinek, tak musíte zadem, aby vás nedejbože nikdo neviděl ??? To jsem nepochopila - v dnešní době návratu k přírodě, kdy je odklon od chemických léků, návratu k bylinkám, vše musí být ideálně BIO, v TV pořady o bylinkářství atd....tak lidé, co se v tomto oboru vyznají by měli být spíše obdivováni, ne ?
Tahle knížka na mě působí jako magnet, přečetla jsem ji už potřetí, a pokaždé začínám číst v době, kdy ve slunné dny beru košíky a vydávám se na louky olemované lípami, kde to neskutečně krásně voní a bzučí jako v úle a slunce prosvěcuje listí a já si připadám jako v ráji. Následuje třezalka, řebříček, svízel... Anna Bartáková je moje navýsost spřízněná duše a kromě toho, že jsem překladatelka a bylinkářka žijící v malé jihočeské vísce, odkud vidím na komíny Temelína, jsem podle některých taky "tak nějak divně praštěná"... Mám ji ráda a určitě jsme se nesetkaly naposledy. Kniha mého srdce... :-)
Českou literaturu miluju a v knize Anny Bolavé jsem viděla velký potenciál. Už od začátku bylo na knize něco příjemně divného, a jak se příběh odvíjel, jako čtenářka jsem se dozvídala víc a víc. Bohužel, děj byl pro mě až příliš pomalý a v druhé polovině knihy ještě více zpomalil. Když se vše začalo blížit konci, z různých náznaků jsem myslela, že se vše nějak vyřeší. Bohužel. Kniha má nádhernou atmosféru, je perfektně napsaná, má zajímavé téma, ale nemohu dát více než tři hvězdičky, protože jsem z ní byla trochu zklamaná.
Zaujímavý počin, otázka čo mi vírila po hlave, koľko z toho je fikcia a koľko z toho je samotná osobnosť autorky. Skvelo vykreslený vnútorný svet s postupným odkrývaním súvislostí medzi jednotlivými postavami. Vrhám sa na druhý diel...
Ešte by ma zaujímalo, koľko mužov číta túto knihu, a či knihu zaradiť do červenej knihovny alebo medzi beletriu bez rozdielu rodových preferencií...
Včera mi zmokly 3 otrhané a nastříhane plechy s meduňkou, můžu to akorát vylít do kompostu :-( a teď slyším pod oknem jak moje máma volá na mého malého syna :"Vyřiď mamince,že kvete lípa,jestli si chce nasusit .." Kdo četl Do tmy,je mu jasné,že jdu trhat :-) A klaním se všem co to nosí do výkupny, protože ta dřina je placená přímo směšně a tak je to spíš poslání než práce pro výdělek.
Kouzelná kniha. Nedá se přečíst na jeden zátah, přestože je tenoučká. Četla jsem prostě jen po pár stránkách a pak jsem si musela dát pauzu abych to těžké téma rozdýchala. Přistupovala jsem k ní bez názoru a začátek mě okouzlil, říkala jsem si jak je příroda nádherná především v očích jednoduššího člověka. Pak přišla temná událost v domově důchodců, kterou jsem nepochopila a kniha se mi lehce zhnusila. Ale potom jsem si teprve uvědomila, že problém Anny není v jednoduchosti, ano konečně mi došlo, že Anna je nemocná a vlastně tím pro mě kniha začala být opět krásná, jistě i trochu melancholická, krutá a bolestivá ale díky vší té přírodní kráse ji vnímám naprosto pozitivně a jistě si zapamatuju Anny motto, že "dokud tě něco bolí, je to důkaz, že pořád žiješ."
Něco jako kronika zmaru a rozkladu - fyzické schránky, psychiky a společenské integrity i vztahů, lemovaná vůní bylin, které ovšem neléčí vůbec nic tam, kde k uzdravení není vůle.
A zároveň jakási metafora života mnohých z nás: neřešené vztahové krize, sebedestruktivní zacházení s vlastním tělem a umanuté obsedantní lpění na čemkoliv, co pro druhé může být nesmyslné - to přeci tak trochu praktikuje kde kdo - byť ne třeba v Annině měřítku.
Kdy kde se to takhle zvrtlo, čím bylo špatné její manželství a čím jí tolik ubližoval tchán, kdy se rozložily rodinné vazby - to zůstalo vlastně tajemstvím - zřejmě záměrně - nejde o rozebírání příčin, ale obraz důsledků, ke kterým může každého z nás dohnat příčina jiná.
Příběh byl minimalizován a chápu sice proč, ale byl v tom pro mně zároveň trochu "kámen úrazu".
Byť je knížka útlá, přišla mi totiž v druhé půlce už monotónní. Sběračka jde ZASE něco sbírat, přičemž si ZASE způsobí další zhoršení zdravotního stavu, což ZASE odmítne smysluplně řešit, a až se vykoupe, může to celé ZASE donekonečna praktikovat dál a dál (asi by dokázala sbírat i jako kvadruplegik) - přiznám se, že mi to začalo připadat trochu jak seriál: "Pat bez Mata na sběru bylin".
A vlastně by mi to stačilo jen jako povídka.
Nechávám bez hodnocení, nevím jak hodnotit, protože byť jsem si vědoma literárních kvalit knihy, těšila jsem se až ji budu mít z krku. Přesto myslím, že na ni nezapomenu.
Myslím, že bude víc konvenovat těm, kteří tíhnou k lyrice (což já nejsem, já jsem epická).
Příběh osamělé, nemocné ženy, jejímž koníčkem je sběr, sušení a odevzdávání léčivých rostlin. Tato záliba už hraničí se závislostí, bylinky jsou na prvním místě, ostatní život jí připadá nedůležitý. Žena je hodně osamocená , ale je takto spokojená. Kontaktům s lidmi se snaží vyhýbat. Na malém městě je takový život terčem pomluv . Bohužel ani život zasvěcený bylinkám neochrání naši hrdinku před vážnou nemocí. V příběhu je vykresleno, že jakákoliv závislost , i na dobrých věcech vede k izolaci člověka a je třeba si dobře hlídat kam až to necháme zajít. U mě je taková závislost čtení a je pravda , že mám taky občas pocit, že bych si raději četla než...….
Knížka se velice dobře četla je napsaná velice krásným jazykem a příjemnými slovy. V hlavní hrdince dokonale viděla sama sebe.
Lehce monotónní výjev ze života vyšinuté sběračky léčivých bylin. Co na to říct? Některá autorčina slovní spojení jsou neotřelá a krásná, jiná zas pro mě až nepříjemná. Doufala jsem, že aspoň v závěru se dozvím, co že hlavní hrdince vlastně je, ale ... nic. Pro mě jeden velký chaos.
Aspoň jsem splnila další bod ČV.
Po dlouhé době kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout od začátku až do konce. Až poté, co jsem ji dočetla, jsem zjistila, že autorka za tuto knihu dostala ocenění Magnesia Litera, a zaslouženě. V dětství jsem také sbírala léčivé byliny, tak jsem si zavzpomínala, jaké to bylo. Oceňuji poutavý styl psaní. Už se těším na román Ke dnu.
Tato knížka mě trošku zklamala. Po přečtení knížky Ke dnu od této autorky, ze které jsem byla nadšená, jsem čekala minimálně stejné čtení. ale bylo to docela slabé , hůře se mi to četlo, takové nemastné neslané. Ale o tom její knihy jsou.Na druhou stranu námět byl velice
zajímavý.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Hodně zvláštní kniha. Hlavní hrdinka je opravdu podivínka, závislá na sběru bylin. Z knížky jsem se vlastně nedozvěděla, jakou nemoc má, konec je také takový otevřený. O bylinkách se četlo hezky, ale musela jsem číst jen po kouskách. Nešlo na jeden zátah. Styl psaní autorky se mi ale líbil.