Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1495
440
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha. Ačkoliv zdánlivě není vůbec napínavá - jsou popisovány jednotlivé dny osamělé ženy, je v ní jakýsi neklid, který čtenáře popohání číst dál. Sledujeme tělesný i duševní rozpad jedné osobnosti, která smysl svého života našla ve sběru bylin. Nemohla jsem se rozhodnout - má kniha dobrý konec nebo nemá? Co je vlastně pro Annu z jejího pohledu dobré?
Po dlouhé době kniha, od které bylo opravdu těžké se odtrhnout. Není to sice žádný super rozsáhlý román, ale i tak mě těší, že jsem ji zhltla během dvou dnů. O čem ale vlastně Do tmy je?
Jak napovídá zdejší anotace, jedná se o příběh osamělé, nemocné ženy s nádechem apokalypsy. Tehle popis ve mně rozhodně vyvolává pocit, že se bude jednat o neuvěřitelně náročné, těžké dílo, které bude nejlepší číst pouze po malých dávkách. Nemohu říci, že opak je pravdou, ale zápal hlavní postavy pro sběr vyvolává ve čtenáři stejnou euforii, která dokonce dokáže tvořivě nabít.
Kromě bylin autorka zkoumá i klasickou maloměstskou potažmo vesnickou tragédii kolotoče vzájemného odcizení, pomluv a nudy většiny obyvatel. Mezi nimi působí hlavní postava jako přelud, odmítající zapadnout do vymezených kolejí a přizpůsobit se. Její neskrývaná originalita vede k pochopitelnému odloučení se od společnosti, které ji zároveň vyhovuje a zároveň stráží na kolena.
Do tmy tedy nabízí pohled do pro mě zcela neznámého velkosběru bylin, na rozpad nebo možná spíš totální rozložení rodinných vztahů a neméně také nahlédnutí do duše umanuté, silné a bohužel také nemocné ženy. Jedná se o výjimečné, čtivé dílo, které se mi jen tak nevymaže z paměti. O to více mě těší, že vzniklo v našich luzích a hájích.
Do tmy je neuvěřitelný příběh ženy, z jednoho pohledu obyčejné a všední, z druhého neopakovatelné. Díky autorčinu stylu bych mohla knížku přečíst několikrát po sobě a ani trochu by mi nezevšedněla.
Musím se smát komentářům, že je kniha akorát o pošahané magorce apod. :D
Přitom se v knize toho dá tolik objevit - je prostě jiná než prvoplánovitý příběh, když už při čtení tušíme, jak co bude. Je o vášni hraničící se závislostí - někdo sbírá byliny a každé úterý musí být ve sběrně, někdo sedí každý večer u televize a chlastá pivo, někdo nakupuje každý týden hadry nebo krémy a šminky, někdo má každodenní tendence prezentovat své názory v internetových diskuzích. V knížce "Do tmy" je však vyhnaný příběh ad absurdum - a o to snad jde... Ukazuje, k čemu může vést nezdravá přemíra - v podstatě čehokoli, dosaďte si - k samotě, izolovanosti, sebedestrukci, přerušení mezilidských vztahů včetně nejbližších. Chyťte se za nos - je to super kniha, právem oceněná :)
Pro mě obrovské zklamání. Celou dobu čtenář sleduje pošahanou magorku, která vede jakýsi vnitřní monolog o sběru bylin... Děj chybí, něco bližšího o Anně se dozvíme až v polovině knihy.
Navíc! Farmaceutická fakulta NENÍ v Praze. A kdo to kdy viděl, aby se opiátové náplasti rozdávaly jako vzorky?! "A na závěr našeho semináře, si každý můžete vzít domů kousek fentanylové náplasti, je to dobrej matroš!" LOL :D
K přečtení knihy Anny Bolavé jsem se dostala až po Houbařce Viktorie Hanišové, takže asi v podstatě v opačném pořadí než většina čtenářů zde. Je těžké obě knížky porovnat, obě byly skvělé, každá svým způsobem. Anna Bolavá, to je spíš poetické čtení, kde víc než hlavní děj je důležitější popis nitra hlavní postavy bylinářky Anny. Dokonce se dá říci, že zde v podstatě děj úplně chybí. Ale i tak byla knížka neuvěřitelně čtivá a ač jsem se bála, že se budu při její četbě nudit, rozhodně tomu tak nebylo. I po jazykové stránce pro mě byla kniha větším prožitkem. Houbařka je naproti tomu víc o ději. Psychologie hlavní postavy Sáry zde sice také nechybí, na Annu Bolavou to však nemá. Jen jsem po přečtení celé knihy nepochopila, co vlastně Anně bylo, jakou nemocí trpěla, zda byl její stav mysli způsoben pouze vážnou chorobou, které nakonec podlehla, nebo spíš léky na bolest, jimiž se zásobovala víc než slušně. Srovnání "Do tmy" a "Houbařky" je hodně náročné, každá kniha je postavena trochu jinak. Je zde ale cítit, že se Hanišová Annou Bolavou při svém psaní hodně inspirovala. Přesto přese všechno mě asi o něco více zaujala Houbařka.
Kniha se mi líbila a nejen proto, že sama bylinky sbírám. Bolestné, ale svým způsobem krásné žití hlavní hrdinky mezi bylinami, v samotě a ve svém vnitřním světě. Myslím, že se to autorce podařilo dobře vystihnout, včetně života na maloměstě. Oceňuji velmi pěkný styl psaní.
Řekla bych , že toto je pro pokročilé čtenáře. Do posledního odstavce jsem čekala,, že se to ještě něják rozhoupe a ono nic. Což o to já mám představivost, tak si to domyslím. Je to spíš takový popis závislosti, Ale je to pěkné , české. Mně se to líbilo prostě. Jen je škoda že to nemělo aspoň nějaké zakončení.
Fascinující! Všechno už tu bylo v komentářích vypsáno, nemám co dodat. Jednu hvězdičku ubírám za styl přítomného času.
Tenhle typ literatury je přesně pro mě. Vlastně se dá říct, že se v ní až vyžívám. Ztotožňuju se s hlavními hrdinkami, rochňám se v jejich pocitech a užívám si svoje chvíle těžké melancholie.
Za mě velké doporučení.
Silný příběh jedné slabé bytůstky, které dodávaly sílu do života bylinky. Ukazuje, že člověku stačí pro potěchu kus přírody a že peníze opravdu nejsou na 1. místě, zvlášť, když vám chybí zdraví....
já alergik jsem mohla konečně sbírat bylinky :) !!!!!!!!!!! úžasně ponurá kniha,přesně tak,jak to mám ráda :)
Nevím, zda "krásné"je to správné slovo... Bylo to tak bolestné a smutné... Příběh si mě získal, byla jsem s Annou na všech sběrech, soucítila s ní a měla chuť natáhnout ruku a pohladit ji v těžkých chvílích... Každému se kniha určitě líbit nebude, je to opravdu až fanatické. Jsem ráda, že jsem ji četla v březnu, jinak bych určitě musela vyklidit půdu ;) Díky knize jsem si uvědomila i něco v sobě. Díky, opravdu to bylo krásné... Do tmy už jsem se ponořila, určitě se podívám i Ke dnu.
Díky knize jsem zavzpomínala na své mládí, jak jsem se také úplně s hladovým neklidem vrhala na sběr bylin a pak s nervózním očekáváním čekala na výplatu :-)
Z celé knihy cítím velký neklid, jako kdyby chtěla autorka moc říct, ale díky únavě a zmatenosti se není schopná vyjádřit, ale když se vzpomene na bylinky, tak tempo zvolní, aby každý pocítil souznění s přírodou.. Viděl tu krásu, která je nezměrná..
Kniha mě zcela pohltila. Rozuměla jsem Anně, jejímu zapaleni, způsobu života. Těším se na další knihu. Autorku čtou jedním dechem i mladí muzi
"Shořel domov důchodců. Tomu se nedivím, vztek a zlost byly odjakživa nebezpečné hořlaviny. Nebo že by mezi seniory přeskočila jiná jiskra?"
Příběh pošahané bylinkářky, to jsem si odnesla. I když to bylo psané pohledem hlavní postavy, nedokázala jsem se do ní vcítit. Viděla jsem jen to šílenství, jak se Anna ztrácí v realitě a všichni jsou na ni (dle ní) zlí. A pak nazve lípu královnou... Ne, tohle skutečně není čtení pro mě.
Nemyslím si, že by to byla špatná kniha. Ale je to kniha která si zaslouží jiného čtenáře než jsem já. Já ji bohužel asi tak nedocením. Pro mě to bylo těžké čtení do kterého jsem se musela nutit. Knihu jsem dočetla a zatím jsem rozhodnutá tuto autorku vynechat. Třeba časem názor změním.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Mám ráda knihy, které se více než na děj nebo zápletku soustředí na vnitřní svět a pocity postav.
Autorka krásně líčí maloměstský život, mentalitu, usedlost a pomluvy maloměšťanů. Na druhé straně je dívka, která jaksi do těchto standardů nezapadá. Je osamělá, straní se společnosti, je "praštěná" a mezi ostatními je vnímána spíše jako jakýsi přízrak, víla. Příběh je také o destruktivních účincích závislostí.
Vyprávění hlavní hrdinky obestírá temná bolestná atmosféra.
Bohužel je celé vyprávění velice monotónní, postava se nijak nevyvíjí, příběh se nijak nemění, je popisováno stále to samé dokola. A ani na konci nepřijde žádné vyvrcholení. Takže ačkoli jsem se na začátku do knihy zamilovala, brzy mě to omrzelo.