Vlku zaslíbená
Hannah Whitten
Reda je první Druhorozená dcera po několika staletích, takže její život má jediný účel: má posloužit jako oběť Vlkovi z Lesa – v naději, že ten světu navrátí bohy, které uvěznil. Redě se téměř uleví, když odchází. Sužuje ji nebezpečná síla, kterou neumí ovládat. Drží se jediné jistoty – že v Divém lese už nebude ohrožovat své blízké. Že už se to nebude opakovat. Ukáže se však, že legendy lhaly. Vlk je muž, ne zrůda. Její magie je drahocenná schopnost, ne prokletí. A jestli se ji nenaučí ovládat, prastará božstva proměněná v monstra Divý les pohltí… a spolu s ním i celý její svět.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , King CoolOriginální název:
For the Wolf , 2021
více info...
Přidat komentář
Vlku zaslíbenou jsem téměř rok odkládala. A možná jsem měla ještě chvilku počkat, až aspoň trochu vyprchá posedlost Dvoryi když
Knížka láká nádhernou obálkou i zajímavou anotací. Příběh se odehrává v kralovství poblíž Divého lesa, který obývá Vlk. Prvorozená dcera je pro trůn předurčena, druhorozená Vlku zaslíbena. A my sledujeme Redu, která je jako posvátný předmět celý život vedena k tomu, že bude obětována lesu a Vlku a pomůže tak říši navrátit prastaré bohy, které Vlk před staletími uvěznil. A to je samozřejmě teprve začátek veškerého dobrodružství.
Jedná se o velmi zajímavý retelling na Krásku a zvíře, i když obálka svádí. Redu i Vlka jsem si velmi oblíbila, chemie mezi nimi skvěle funguje, ale chtěla bych víc. Vlk má pak neustálou potřebu hrát si na mučedníka, až je to vcelku otravné.
Zajímavé je uchopení magie Divého lesa a jak jsou jí hlavní postavy ovlivňovány. Les celkově hraje velmi důležitou a podstatnou roli v celém příběhu.
Já neříkám, že je kniha špatná. Jen, že je tam toho spoustu, ale přesto nejsem nasycená a chtěla bych víc. Ale toho se snad dočkám v druhém dílu.
Námět není špatný, vlastně se mi líbil, zkrátka víc čarovná adaptace Karkulky, ale děj se na můj vkus docela táhl a měl dost hluchých míst. Navíc, Reda a Eammon se mi k sobě vůbec nehodili. A jak tu padlo, autorka má tendence se opakovat. Jakmile se jí nějaký výraz zalíbil, četli jste o něm co pár stran. Zkrátka trošku nuda, i když to ke konci nabralo určité tempo, ale táhlý prostředek to nezachránilo. Nevím, jestli si pak přečtu pokračování.
Já co už fantasy čtu opravdu zřídka jsem si to opravdu užila. Pěkně a čtivě napsané, ano jsou části co se táhly, ale jsou zase části co to pěkně kompenzují. Těším se na další díl. Jak tu někdo psal, taková Karkulka, nebo Kráska a zvíře.
Temná romantická fantasy s pohádkovým přesahem. Mě se to líbilo, i když na pět hvězdiček to nebude. Když to porovnám se Dvory, tak plný počet prostě dát nemůžu. Ty kapitoly týkající se dění kolem Nei mě nejdřív nebavily, ale nakonec je vlastně musím hodně pochválit, protože čtenáři vše vysvětlují. Pěkný počin.
Princezna Redarys nikdy nebyla určena usednout na trůn vedle nějakého krále. Naopak, její role byla ustanovena při jejím narození. Ona je totiž tou, která má přijít jako dávno smluvená oběť Divému lesu a jeho Vlku. Jen tak udrží království vše zle za hranicemi lesa. Otázkou je, jak se tohle může líbit Redě.
Další z řady retellingů, který se rozhodl převyprávět hned dva příběhy - Krásku a zvíře a Červenou Karkulku. Celý příběh umístil do děsivých, temných kulis, aby v nich následně rozehrál spíše románek.
Kniha celkově trpí na pomalejší tempo. Děj posouvají mezikapitoly, které nás zavedou zpátky na královský dvůr, kde se intrikaří v boji o moc. To se ale Redy až do konce knihy netýká, neboť objevuje tajemství Divého lesa. Právě tyto události v království jsou nakonec stěžejní pro závěrečné vyvrcholení knihy a je škoda, že jim nebylo dáno více prostoru, protože byly na knize to nejzajímavější.
Autorka má problém s opakováním věcí, ať již na prvních stranách nadužívání jména hlavní hrdinky nebo posléze následujících snad 200 stran čteme o zjizvených rukou Vlka snad skoro na každém listu - to asi abych nezapomněli, že je má.
Vaaau, tak přesně tenhle pocit jsem z knihy neměla. První polovina byla pomalá až nudná, druhou polovinu vylepšilo hodně akce a citů.
Děj byl hodně předvídatelný a nepřipadal mi nijak napínavý. Moc věcí se dokola opakovalo (popisy okolí, přírody, oblečení,...).
Mělo by se jednat o retelling na Červenou Karkulku a první podobnost jde vidět už na obálce. A ta se fakt povedla.
První dcera Nei je přislíbena trůnu, druhá dcera Reda Vlku a Divému lesu.
Příběh Redy mě bavil od začátku, byla mi sympatická už jen tím, jak se postavila ke svému osudu.
Kapitoly se sestrou Nei mě vůbec nebavily a byla jsem na ní dost naštvaná, jak všechno Redě kazí. Snadno se nechala zmanipulovat za cenu toho, že dostane svou sestru zpět.
Ale Vlk? Eammon? To byla jiná věc. Chránil celý svět za cenu své bolesti a voněl po knihách, no která z nás by nechtěla, aby její přítel takto voněl?
Romantická linka je dost pozvolná, ale vlastně mi to vůbec nevadilo a o to víc jsem se těšila, jak to bude dál.
Plusové body dávám za originalitu a prostředí, kde se příběh odehrával.
Příběh skončil otevřeným dějem a pokud vyjde další díl, tak si ho i proti všem chybám přečtu ráda.
Musím souhlasit s tím, ze to byla zase jedna kráska a zvíře. Což moji pohadkove dusi vůbec nevadí. Co mi trosku vadilo, byly stále se opakujici scénáře. Bylo tam hodně situaci, ze kterých jsem měla pocit, ze je to pořad dokola a parkrat jsem si povzdechla ve smyslu - Ach Jo, už zase…. A vlk také říkal pořad dokola to samé.. proto dávám o hvězdu méně. Proto a také protože to bylo na můj vkus až moc krve.. mám raději čistou magii, bez krvácení. Jinak ale nápad skvely, bylo to ctive, napínavé a určitě stoji za přečtení.
Příběh se tváří jako „červená karkulka“, přitom je to další „kráska a zvíře“ – ale zatím v tom nejlepším podání, jaké jsem četla (a že jich pár už bylo). A to především proto, že příběh samotný je skvěle napsaným živoucím (lesním) světem, který si vás podmaní a zapustí do vás své hluboké kořeny. Kdybych už měla příběh k něčemu přirovnávat, tak by to byl „Ve stínu hvozdu“ od Naomi Novik, který mi tahle knížka svou atmosférou a vztahem hlavní dvojice dost připomínala. A závěr rozhodně navnadil na druhý díl, který má stejně jako ten první, úžasnou obálku.
Knížka mě ze začátku moc nechytila, nepřišlo mi to, že by to bylo napsané tak, aby mě to něčím nadchlo. Bylo to takové normální fantasy a nic extra, ale postupně, když se poznávali hlavní hrdinové a zachraňovali les, tak mě to chytilo a ke konci už jsem četla celkem rychle. Takže musím pochválit průběh, který se otočil o hodně stupnů a mě to fakt chytlo, ale začátek mi přišel takový nijaký.
Tohle byla nádhera. Napínavé, temné, magické. Žádná jasná hranice mezi dobrem a zlem. V knize je krásně vidět, že ne vždycky to, co děláme, byť s tím nejlepším úmyslem, musí být jednoznačně správné. Příběh nám ukazuje politické a mocenské intriky, dále vykresluje velmi tenkou hranici mezi vírou a náboženským fanatismem, a to vše je propleteno silnou magií, která si během svého používání vybírá vysokou daň. Stejně skvěle je vykreslena atmosféra celého Divého lesa společně s postavami. Každá z princezen, jak Reda, tak i Nev, byly postaveny před odlišné překážky, a i přes ně, si udržely velmi hezký sesterský vztah, i když každá byla nucena jít jiným směrem. Příběh sester a Vlka zaručeně ví, jak čtenáře vtáhnout do svého pokrouceného lesa, který tiše vyčkává a prahne po krvi své další oběti, stejně lačně, jako temné stíny, které se skrývají pod jeho povrchem.
Anotace i obálka mě přiměly, abych si knihu koupila, bohužel uvnitř na mě čekalo jedno velké zklamání.
Nikam to nevedlo, všechno pořád dokola, děj i konec předvídatelný každou další stránkou (i tou první).
Recept na tuto knihu:
do kotlíku přidejte následující ingredience:
1x červená karkulka,
1x kráska a zvíře,
1x ledové království,
1x hororové prvky,
poté, všechno smíchejte a podávejte ještě ledové (!)
Lepších 3,5*/5*. Tohle byla kniha jako na houpačce. Chvilkama mě opravdu vtáhla a nesmírně mě bavila a chvilkama jsem se nemohla zbavit pocitu, že je něco špatně. Špatně byla především délka, myslím, že šlo spoustu věcí vynechat. Nebavila mě linka s její sestrou a popisování stále stejných věcí dokola. Nápad, příběh, prostředí i postavy jsem si oblíbila a ráda si přečtu další díl.
Výborně zpracované téma. Kniha se mi velmi líbí, jen je tam více zbytečných popisů a momentů. Kdyby kniha byla kratší tak o 100 stran, dám jí 5 hvězdiček. Ale s tím množstvím zbytečných řečí dávám jen 4, protože vše ostatní považuji za výborné. Postavy, styl psaní, originalitu.
Padesát stránek - opisovala autorka knihu Ve stínu hvozdu od Novikovové? Sto stránek, sto čtyřicet stránek, ... o čem to je? On se zase řízne a ona se mu ještě nevrhá do náruče, i když je to jasné od první chvíle. Nemohli by se Fife a Lyra taky nějak projevit? Ne, stejně jako královna jsou to postavy bez jakéhokoliv projevu. Chtěla jsem knihu odložit, ale když už jsem toho přečetla tolik! Bylo to velké zklamání. Ta druhá hvězda je jen za linku děje ve Valledyi, tady byly alespoň zajímavé intriky a nebylo vše jednoznačné.
Porozumět magii Divého lesa mi trvalo déle, ale stálo to za to - aneb co všechno můžeme napáchat, pokud si myslíme, že víme, co je ta správná cesta pro druhé.
- A tak se z příběhu o lásce stal horor. -
Tak bohužel, moje první zklamání roku 2023 přišlo velice brzy. Na knížku jsem se velice těšila, slyšela jsem samé nadšené ovace a bohužel, nic z toho. Nádherná obálka, velice lákavá anotace, ale s otevřením knihy mě nadšení velmi rychle přešlo, pokud by se nejednalo o štafetu, knihu odložím, jelikož jsem se v podstatě celou knihu do čtení nutila.
První výtku mám u postav, které jsou všechny nezajímavé, ničím nevynikají a za celou knihu o nich vlastně nic moc nezjistíte. Kdyby se mě někdo teď zeptal na charakteristiku, tak nevím, jak odpovědět, kromě nekonečného fňukání a kousání rtu snad na každé stránce. Bohužel, jediným důvodem, proč má kniha 400 stran je ten, že postavy spolu nemluví, neříkají si žádné důležité informace, jen spousta tlachání o ničem. Za mě je toto velice málo pro zápletku.
Celé čtení jsem si říkala, kdy nám autorka odhalí více o světě, více o spojení, více o magii... A ono nic, místo toho jsem si nesčetněkrát přečetla o tom samém. Nepochopila jsem ani fungovaní Valedie, možná je to proto, že jsem ekonomka, ale jak proboha může fungovat několik set let stát, co nic nemá a žije pouze z darů okolí, na základě prapodivného náboženství, v které už skoro nikdo nevěří?
Myslím si, že nápad byl skvělý, opravdu se mi ta představa líbila, ale její zpracování pro mě bylo tragické. Celý příběh byl utopený v nesmyslně prodlužovaném ději a sálodlouhých pasážích. Velká škoda, druhému dílu i dalším knihám autorky se vyhnu obloukem.
(SPOILER)
Tak tohle, bylo skvělý. Moc se mi líbila chemie a postupně vyvíjející se vztah mezi Redou a Vlkem (Eammonem). Oba mi přirostli k srdci. Dokonce i vedlejší postavy jako Fife a Lyra. A celková podstat Divého lesa, která se zdála od začátku děsivá, byla vlastně jen nepochopená. Ani zlá ani dobrá, prostě svá. Spolu s vesnicí na Okraji, by to vlastně mohlo být celkem fajn místo nebýt Vlkovi zarputilosti být na všechno sám, následné potřebě kněžek o navrácení svých Králů a Bohů, a celkově jeho špatné pověsti no :D (Vzhledem k tomu jaká svině byl Solmir, nemyslím si že ty ostatní králové budou lepší :D) No, a pak tu byla druhá část, druhá skupinka, ta která mě rozčilovala (ale samozřejmě bez ní by to nešlo :D), Nei, Arick, Raffe, Kiri, Isla, a všechny pseudo kněžky... Na jednu stranu rozumím Nei, její láska ke své sestře je tak velká, že je schopná všeho, ALE. U Arica šlo nejspíš jen o sobeckost, i když se svým způsobem nakonec vykoupil, a pak Isla, královna ale jako matka na houby. Nakonec se ale asi dá chápat její chování. Jak se matka zdravě popere s vědomím, že za 20 let svou druhorozenou dceru pošle na smrt a nezblázní se z toho, to asi prostě nejde. O Kiri a kněžkách škoda mluvit, a nakonec Raffe, ten je takovou postavou na okraji, která podle mě dostane svůj prostor v případném druhém díle.
Jednoduše řečeno, můžu doporučit, vážně to byla super jízda, a do poslední stránky jsem se nemohla odtrhnout :)
Že jde o retelling Červené karkulky už vyplývá z té nádherné obálky. Autorka k tomu ale přidala prvky z Krásky a zvířete i Sněhurky a z Vlku zaslíbené se stala taková směsice známých příběhů, že to bylo spíš na škodu.
První dcera se rodí pro trůn.
Druhá dcera pro Vlka.
Redarys je druhorozená dcera královny, a když nadejde čas, musí vstoupit do Divého lesa za strašlivým Vlkem. Eammon ale vůbec není žádná nestvůra. Dny tráví v knihovně, po které dokonce i voní nebo se stará o stromy v lese.
Líbilo se mi, jak Reda a Eammon fungovali spolu. Vzájemně se doplňovali, k tomu pomalá romantická linka, to mě bavilo. Jenže to byly jen průměrné postavy, na které brzy zapomenu.
Magie je ve Vlku zaslíbená rozhodně jedna z nejlepších věcí, které tady čtenář najde, ale bohužel, víc toho vyzdvihnout nemůžu.
Kapitoly s Nei mě nebavily vůbec a celkově mi to přišlo hodně zdlouhavé, překombinované a fakt šíleně vleklé, vždyť jsem tu knihu četla skoro měsíc, a to už jsem i zvažovala, že ji nedočtu vůbec.
Nějak nevím, co si o tomhle díle myslet. Obálka nádherná, anotace zajímavá, začátek trochu nuda, pak se to rozjelo a po pár stranách se z toho stala slátanina, ve které jsem se i dost ztrácela, bylo těžké se soustředit na děj. Pro mě takový lehčí podprůměr.
Štítky knihy
láska magie lesy dark fantasy pro dospívající mládež (young adult) fantasy kráska a zvíře
Paráda, bavilo mě to. Už se těším na další díl.