Trůnu předurčená

dobre zakonceno, ale tehle dil mne moc nebavil jako to bylo 1 dilu

Temná fantasy s krásně tajemnou atmosférou, která mě úplně pohltila. Bavilo mě, že nic nebylo černobílé – postavy jsou komplikované, svět drsný a plný magie i politických intrik. Styl psaní je poetický, někdy trochu náročnější, ale krásně se do něj ponoříš

Když jsem začala číst,říkala jsem si super, konečně nějaká akce,hned na začátku se nechlasta a nesouložit,má to spád a dej,ale asi jen čtvrtinu a pak už se to nedalo číst. Všechno je hrozně natahováne,děj se vleče. Chtěla jsem tomu dát šanci,už jsem i v zoufalství přeskakovala stránky, abych se někam posunula,ale prostě před koncem jsem to vzdala. Nevím jak to dopadlo se Solmirem a Nei,ale je mi to jedno. Možná až nebudu mít co číst,tak se ke knize vrátím. Nerada odkládáme nedotčené knihy,ale tohle se prostě nepovedlo.

Tak jsem si přečetla další díl, protože konec byl otevřený a myslela jsem si, že bude třeba záživnějši, ale nestalo se. Bohužel ani jeden díl mě nenadchl

Bohužel 2. díl se hrozně vlekl. Příběh Nei a její hledání cesty z temnoty mě vůbec nevtáhl. Po přečtení půlky knihy jsem to vyhodnotila jako ztrátu času a knihu vracím do knihovny nedočtenou.

tak toto bolo neskutočne ťažkopádne
hlavný problém bol asi ten, že som to čítala cca 2 roky po prvej časti a ja som si nepamätala, kto je kto, okrem hlavných postáv, a tiež mi vypadli niektoré časti deja, preto by som to odporúčala čítať za sebou
čítať o Divom lese z prvej časti bolo náročné, no Ríša tieňov bola ešte horšia, už to bolo asi príliš prekombinované, príliš poprepletané a zbytočne veľa úloh pre hlavných hrdinov, proste zbytočne natiahnuté
omnoho radšej som čítala úseky, ktoré boli z pohľadu Redy, hlavnej hrdinky prvej časti, aj Nei a Solmir boli fajn, ale bolo to náročné ....
celkovo to bolo dobre vymyslené, tá pointa, ako zachrániť Les, Ríšu, sestry a vlastne kráľovstvo, to sa mi páčilo, lenže prišlo to až na konci, no vlastne tým sa to aspoň celé dosť výrazne vylepšilo a nemala som z príbehu taký neurčitý pocit, či ma to baví alebo ani nie
a som rada, že som to nakoniec celé prečítala

První díl se mi líbil... Jakože fakt moc. Docela mě tam štvaly pasáže s Nei (často jsem měla nutkání přeskakovat). No a dnes jsem si vyzvedla z knihovny druhý díl...a zjistila jsem,že mě zas strašně štvou pasáže s Redou a Vlkem (tady už nutkání přeskakovat nebylo... To jsem opravdu přeskakovala). A hrozně jsem si užívala pasáže s Nei a Solmirem... Když vynechám fakt, že mi celá série přišla jak slepená ze sérií Z krve a popela a Dvoru trnů a růží... Tak se mi to celý i docela líbilo. Taková milá pohádka, oddychovka...

Moc pěkná fantasy, na kterou jsem se moc těšila. Jedná se o pokračování prvního dílů, kdy druhé z dvojčat (vlastně prvorozená) propadne do říše stínu. Reda je celá bez sebe a snaží se sestře co nejrychleji pomoct, aby se dostala zase zpátky na zem. Nei mezitím bojuje se svými vnitřními démony a k ruce má Solmira, kterého nenávidí za to co se stalo. Postupně ji, ale monstra a bohové lezou do hlavy a ona zjišťuje, že kdyby nebyla tak přesvědčená o své pravdě, tak se nic z toho nemuselo stát a mohla si žít svůj královský sen. Popis říše stínů byl hrůzostrašný, tak jako proměna Solmira a Nei v monstra...

Zvládla jsem celou knihu za necelé dva dny, co si budem, byla to fuška. Stihla bych to i rychleji, ale aspoň trochu se spát musí.
Nei mě v prvním díle docela štvala, z části mě štvala i v tomto druhém. Občas se chovala fakt na facku, ale vynahradil mi to Solmir, který byl dokonalý ne-hrdina. Líbil se mi příběh, trošku kulhala linka s Redou a Vlkem, ale jsem ráda, že tam byli. Maličko mi trvalo se zorientovat, protože už jsem Vlčí díl četla před nějakou dobou, ale šlo to. Já můžu doporučit, bavila jsem se.

První díl byl ještě průměr, ale toto byl popravdě docela průšvih. Vše se straaaaaašně moc táhne, všechno hroooozně dlouho trvá a všechno se tak mooooooc okecává.

A proto jsem taky tento díl četla fakt dlouho, totálně jsem se nutila číst, na chvíli jsem si dokonce dala pauzu (chvíle znamená asi 2 měsíce). A dočetla jsem to jen kvůli tomu, abych se dozvěděla, jak to s tou Nei dopadne.

Nei a Solmir tu byli hlavními tahouny příběhu. I když se tu objevovala i Reda s Vlkem a svými přáteli, ti se jen plácali od ničeho k ničemu. Dialogy mě občas nudily, občas jsem si už nepamatovala, o čem vůbec čtu a taky jsem měla problém, že jsem první díl četla už před delší dobou, a proto jsem si nebyla jistá některými postavami – za to si ale můžu sama.

Když jsem se po tak dlouhé době dostala na konec, odfrkla jsem si, že to mám konečně za sebou. Ale abych jenom nehanila, závěr celého příběhu mě překvapil, rozuzlení bylo zajímavé, nečekané, a dokonce jsem se i dojala. Bohužel to ale celý příběh nedokázalo zachránit.

Já vlastně nevím co si myslet. Celkově se mi tento smyšlený svět líbí. Miluju to prostředí lesa i to temné prostředí ze světa stínů, ale přišlo mi, že se u linky Nei nějak motáme v kruhu. ALE! .. zase se mi moc líbilo jak byli světy vykresleny. Vždy jsem si dokázala vše představit i to co se týče postav. Autorka má určitě dar popisu, to ano.
Druhá kniha za mě nemusela být tak dlouhá, ale jo, vlastně se mi to líbilo a na čtení jsem se těšila, i když jsem měla během čtení čtecí krizi (tu ale nepřisuzuji této knize) .
První díl asi o něco víc, ale nakonec jsem i tomuhle dala 4*.

Vlku zaslíbená a Trůnu předurčená je duologie, tedy sláva! Je tam konec. Jednička se mi líbila víc, byla jednodušší, ale emocionálně silnější… Každopádně druhý díl je takový tmavý, ponurý, větší souboj magie a zla.

Už při dočítání Vlku zaslíbené mi bylo jasné, že druhý díl bude parádní. Mnohem lepší. Moje tušení bylo správné, tato kniha je luxusní natolik, že se moje čtenářské srdce teteli blahem. Říše stínů, monstra, stáří bohové... dokonalá Švadlenka, Vědma...je to ponuré, depresivní. Plné ostrých zubů, kostí a temnoty. Dějová linka Nei mě uchvátila, Solmir jako padlý král je jí důstojným partnerem v příběhu. Souboj magií, ke kterému celý děj spěje, je impozantní. Neponechávám si mnoho knih po jejich přečtení, ale tato duologie má v mé knihovně místo jisté.

Kniha Vlku zaslíbená se mi moc líbila a měla naprosto skvělou atmosféru, tak jsem byla na příběh druhé sestry docela zvědavá. Nebylo to špatné čtení, ale kvalit prvního dílu to nedosáhlo.
Říše stínů měla být asi temná a děsivá, ale někde se to zadrhlo a ve výsledku byla spíš nudná. Romantickou linku mohla autorka klidně víc rozvinout. A neustálé opakování, že je vše šedé, všude jsou kosti a všichni mají jizvy, mi trošičku lezlo na nervy.
Za to linka Redy a jejích přátel byla docela fajn, i když se opakoval motiv z prvního dílu - záchrana někoho, kdo nechce být zachráněný.
V závěru knihy se mi líbilo, jak to autorka vymyslela, hezky to do sebe zapadlo.

Naprostá ztráta času. Opakování téhož (rozhodnout se musí sestra sama), nepřekvapivé zvraty (kdo bude zrádkyní a jak se nakonec zrádkyně zachová), nelogické chování postav zvláště u Kiri, proč by nebezpečnou velekněžku nechali dál vést nějaký řád? Šedá magie a převrácený svět plný kostí má moje menší sympatie nez Divej les, atd. Zápletka neoriginální, není moc o čem přemýšlet a tak bylo mojí chybou, dočítat až do konce. První díl byl o něco lepší a to jsem doufala v opak.

První díl mě nadchl a nutně jsem potřebovala druhý. S tím jsem ale měla trochu problém. Začátek mi přišel takový nijaký. Nebyla jsem schopná se začíšt. Potom ale děj dostal ten správný spád a už mě to zase bavilo. Za mě autorka umí velice dobře popsat prostředí a pocity postav.

Druhý díl série Divý les mě bavil stejně jako příběh Redy a Vlka. Trochu předvídatelný, ale jinak krásně temný příběh o naplnění jednoho dávno osudem napsaného proroctví. Konec mě potěšil a přinesl i malé překvapení v osobě majitele tajemného hlasu, který k sestrám promlouval :-)

První díl duologie Divý les s názvem Vlku zaslíbená mě okouzlil. Zajímavě převyprávěná verze Červená Karkulka s Kráskou a zvířetem v jednom, odehrávající se v netradičním prostředí temného nakaženého lesa byla úžasná. Na druhý díl jsem se tedy velmi těšila, protože jsme se tentokrát s Redinou sestrou Nei měli podívat na druhou temnou stranu příběhu. Možná jsem neměla mít od příběhu tak velká očekávání, protože ta se rozhodně nenaplnila.
 
Přiznám se, že Nei mě jako postava v prvním díle nezaujala, ale v Trůnu předurčené se její charakter dočkal pochopitelné změny a dosti jsem si ji i její předurčený osud a zajímavě pojatý charakter oblíbila. Stejně tak se mi líbila i postava krále Solmira, u kterého se ukázalo, že jeho pohnutky jsou jiné, než se v první díle mohlo zdát. Postavám tedy nemám co vytknout.
 
Děj byl dle mého názory mnohdy táhlý a putování Říší stínů nebylo tak záživné, jako poznávání Divého lesa v prvním díle. Chápu, že hrdinové musí dojít ke svému cíli a projít zkouškami, ale opravdu to muselo trvat tak dlouho? Muselo to být tak repetitivní? Spíše se mi více líbily kapitoly jiných postav než té hlavní, protože ty alespoň měly lepší spád.
 
Přes první půlku knihy jsem se velmi těžce dostávala. Druhá polovina knihy sice již nabrala spád a rychlejší tempo, ovšem samotný konec se mi zdál pak zrychlený a velmi zvláštně pojatý s takovým nějakým happy endem.
 
Trůnu předurčená by možná zasloužila lehké zkrácení a prohloubení romantické linky mezi Nei a Solmirem, protože ji bylo pomálu, a proto mi konec nepřišel tak procítění jako v případě prvního dílu. Knížka je sice příjemným ukončením příběhu dvou protikladných sester, ale má očekávání bohužel nenaplnila.

Kniha se mi libila vice nez prvni dil. Libila se mi dejova linka s Nei a Solmirem :).