Dívka na klíček

25.03.2024

Příběh, vlastně příběhy, protože těch rovin vyprávění tam bylo více, se mi moc líbil/líbily. Mnoho postav jsem si oblíbila a ten vykreslený svět mě opravdu pohltil. Děj měl spád a celá kniha byla hodně napínavá, přesto jsem ji četla více než rok, přesněji jeden rok, jeden měsíc a dvacet dní. Ne, že by to byla taková bichle. Ne, že bych četla taaaak moc pomalu. A ne, že by byla kniha taaak moc nudná... Nic z toho. Knihu jsem si však musela dávkovat a prokládat jí optimističtějšími knihami.
Kniha pro mě byla totiž velmi hutná svou dusivou atmosférou a přestože žánr postapo mám velice ráda a vyhledávám jej, tak z tohoto světa mi bylo úzko a v noci se mi o něm zdály zlé sny. Což svědčí o tom, že svět byl vystavěný pěkně a uvěřitelně. Až moc pěkně a uvěřitelně a úplně jsem měla husí kůži z toho, že i taková by mohla být budoucnost.
A proti takové budoucnosti plné hladu, plné geneticky upravených škůdců potravinových plodin a plné nových nemocí, kde vládnou kalorické společnosti, které jediné mají osivo rezistentní vůči chorobám rostlin... Proti tomu by se asi ani nejlepší prapper nedokázal bránit, z čehož mrazí. :-) Pěkná kniha. :-)

22.06.2023

Velmi zajímavý a skvěle vystavěný svět, jenž je hlavně uvěřitelný. Následky globálních změn klimatu a genetických manipulací uvrhly svět na pokraj záhuby. Klíč k přežití lidstva se možná nachází v Thajsku. Zajímavá a exotická premisa je trochu upozaděna jistou roztříštěností děje. Je zde zkrátka příliš mnoho postav, příliš mnoho linií. Já bych preferoval sevřenější vyprávění. Zároveň jsou ale postavy velmi pěkně napsané, nejednoznačné a o to autentičtější. Rozhodně jde o velmi dospělé a notně temné postapo.

25.03.2023

Náhodný výběr z knihovny. Narozdíl od ostatních hodnotících se mi líbila především první polovina (2/3 knihy). Zajímavá freska světa - takového, jaký by mohl být za pár století. Postavy v knize nejsou černobílé, jsou zachyceny jejich obavy, naděje, činy dobré i zlé. Text mezi řádky vybízí k úvaze o hodnotách našeho současného světa a života. Co dělá člověka člověkem, podle čeho hodnotíme své bližní, komu lze důvěřovat, jak se chováme k přírodě,...?
Poslední třetina je naopak jen opakující se řežba a politické převraty. To pro mě moc není :)

20.01.2023

Nápad je to skvělý. Společnost postavená ne na penězích, ale na kaloriích. To, jak není co jíst a šlechtí se potraviny i rostliny, které můžou produkovat energii. Ale mělo to být kratší. Je to neskutečně ukecané a nudné. Koukáte do hlavy asi třem hlavním postavám a omílá se pořád dokola to samé, je to nezáživné. Musel jsem přeskakovat. Myslím, že jako povídka by to bylo úplně skvělý. Lepší než ta v antologii Singularity (námět je vlastně stejný). Anebo jako novela.

23.06.2022

Zajímavé téma, kniha mne však nijak nevtáhla. Místy jsem se musel do čtení nutit. Dojem z jinak kvalitní češtiny mi dokonale zkazilo důsledné, a dle mého názoru arogantní (podle vzoru "kašlu na to, že je to blbě, ale mě se to tak líbí"), používání chybného tvaru "bysme". To, že se tento výraz běžně používá v hovorové češtině ještě neznamená že to použiji v textu. Nevím, jestli to má na svědomí překladatel, editor, nebo vydavatel, ale je to jako pěst na oko. Ještě že tam nebylo "by jsme"...

06.06.2022

Jsem za půlkou a pořád mě to nechytlo. Žádná postava mi není blízká. Děj je roztříštěný na tisíc kousků. Nějak se nechám.

26.11.2021

Těžké a přemýšlivé čtení, svým způsobem realisticky temná vize budoucího světa. Současně i překladatelský oříšek. Autor má jednak velmi kreativní přístup k vizím budoucnosti, jednak k tomu používá velmi pečlivě volené výrazivo. Četl jsem v originále a byla to bomba, ze které čišela atmosféra. Měl jsem kůži ulepenou potem úzkých thajských uliček, v horku se mi špatně dýchalo, kolem mě neustálý mumraj prosycený vůněmi, pachy a zvuky, nevěděl jsem, komu můžu věřit a komu ne, ani co budu jíst a jestli to bude skutečná potrava nebo jen geneticky modifikovaný materiál. V českém překladu z toho minimálně o 20% přijdete - tedy o část z té husté a lepkavé atmosféry, z Bacigalupiho výrazových prostředků, ze hry se slovy. A ta je tu nesmírně důležitá, protože zbytek je spíš takový politický thriller...

11.04.2021

Hodně jsem se těšila a dost jsem byla zklamaná. Prvních asi 20 kapitol jsem protrpěla, bylo to moc dlouhé a nezáživné,spousta cizích výrazů a odborných popisů. Několikrát jsem knihu chtěla odložit. U čtení mě držela jen pozitivní hodnocení ostatních čtenářů. Druhá půlka knihy stála za to,ale stejně hodnotím pouze třemi hvězdami.

12.03.2021

Velmi, velmi dobré, nevšední sci-fi. Jedno z nejlepších, co jsem četla. Propracovaný, promyšlený příběh postapokalyptického světa. Nic není černobílé, nikdo není úplně kladný a všichni se snaží hlavně přežít a budoucnost růžově nevypadá. Četla jsem ji před osmi lety a je nezapomenutelná.

24.02.2021

Skvěle napsaná kniha o světě ovládaném korporacemi zabývajícími se genetickými modifikacemi rostlin a živočichů. O světě plném nemocí, kde i každé ovoce musí mít certifikát o nezávadnosti.
Kniha je čtivě napsaná, je plná zajímavých hlavních postav. S některými postavami bylo jednoduché se stotožnit s jinými to bylo težší, ale vždy se jednalo o velmi realisticky napsané postavy, které ikdyž dělali zlé věci měli vždy uvěřitelný motiv proč to dělají.
Za mě rozhodně plný počet a to jsem především fanoušek fantasy.

29.12.2020

„Megodonti se skučivě zapírají do klik, obrovité hlavy mají svěšené, chápavé choboty se vlečou po zemi, zvířata pomalu obcházejí kolem pohonných čepů. Geneticky upravení obři jsou živým srdcem pohonného systému továrny, dodávají energii dopravníkům a větrákům a strojům. Vlečou se namáhavě kupředu a jejich postroje řinčí. Vedle svých svěřenců kráčejí odborově organizovaní poháněči v červené a zlaté, křičí na ně povely, občas ty potomky slonů švihnou, aby se dřeli ještě víc.“

Dívku na klíček jsem objevila úplnou náhodou. Občas sleduji thajské seriály, a tak mě napadlo, že bych si mohla přečíst i knihu od thajského autora. K mému překvapení jsem zjistila, že do češtiny je přeložena pouze jediná kniha (Den v Mallworldu). Hledání jsem tedy rozšířila na Thajsko a hle, byla tu Dívka na klíček. Jako první mě na obálce upoutalo zvolené písmo, které vizuálně připomíná to thajské:-)

Bavilo mě pronikání do fantasticky promyšleného světa, Paolo Bacigalupi ho prošpikoval báječnými detaily, které nemá potřebu vůbec vysvětlovat. Čtenář je hozen do vody, ať se zorientuje tak, jak nejlíp dovede. A to mi vyhovuje, protože na knížkách si nejvíc užívám právě to pozvolné pronikání do nových literárních světů. Děj se odehrává v Krung Thepu (Bangkoku). A co se tam odehrává, je fakt síla. Nechci spoilerovat, jen zmíním, že mi přišlo děsivé sledovat jednotlivé postavy, jejich pohnutky, jejich touhy, jejich myšlenky, jejich hry, … Myslela jsem, že se bude děj ubírat jiným směrem, autorův směr se mi líbil i nelíbil zároveň. Líbil, protože to byl čtenářský zážitek. Nelíbil, protože poukazuje na to, jak někteří lidé dokáží v každé době vytřískat ze situace (sebehorší), co jen jde. Bylo fakt těžké si některou z postav oblíbit, úplatkářstvím prolezlý systém a v něm lidé toužící po zbohatnutí, moci nebo odplatě. A pak tu byla Emiko, dívka na klíček. K ní jako jedné z mála jsem pociťovala sympatie.

Autor má u mě velké plus za to, že text prokládá thajštinou. I když nezvyklá transkripce (pro českého čtenáře speciálně vytvořená) mi znemožnila jednoduše dohledat, co věty znamenají. Možná by bylo lepší na to upozornit v úvodu knihy, ne až v závěrečném poděkování. Také jsem si užívala různé kulturní odkazy (pozdrav vaj, prokazování respektu tím, že dělali krab, 13 druhů úsměvu, atd.)

„Kanya ukáže strážným papíry, mastifové vrčí a napínají řetězy. Ty potvory jsou větší než jakýkoli přirozený pes. Servopsi. Hladoví a vražední a dobře konstruovaní na svou práci. Váží dvakrát víc než ona, jsou to haldy svalů a zubů. Oživené běsy Gi Bu Senovy představivosti.“ … Nemohla jsem si nevzpomenout na Myšpulínův vynález (Vrtichvost, r. 1969):-)

Dívka na klíček mi poskytla pár podnětů k přemýšlení. A i když se jedná o sci-fi, tak mi to až takové sci-fi nepřijde. Lidé jsou nepoučitelní, a kdo ví, jak to tady bude v budoucnu vypadat. Teď řádí koronavirus, tak proč ne Cibiscosis nebo rez měchýřkovitá?

„Jídlo má pocházet ze svého původního domova a tam má taky zůstat. Nemělo by kvůli zisku křižovat po celém světě. Tou cestou jsme se už jednou vydali – a přivodila nám zkázu.“

Richard Podaný knihu skvěle přeložil. Ani mě nepřekvapilo, když jsem zjistila, že za překlad obdržel ocenění:-) Doporučuji, nicméně přidávám varování. Autor neservíruje na zlatém podnose, musíte se pročíst. Za trpělivost budete odměněni tím, že se ocitnete v novém plasticky vytvořeném světě, který se mi nechtělo vůbec opustit.

29.10.2020

Navzdory zajímavému tématu a potenciálu to byla jedna z naprosto nejnudnějších knih, které jsem kdy potkala. Škoda.

02.08.2020

Nějak jsem nenašla energii tento příběh dočíst. Možná se někdy ke knize vrátím.

19.05.2020

Perfektně vykreslený svět, který možná čeká naše budoucí generace. Neměl jsem problém uvěřit každému detailu ani silným charakterům. Jen jednu drobnost nechápu, proč pružinové pistole? Proč by se lidstvo vzdávalo střelného prachu? Jediná kaňka na kráse. Knihu vřele doporučuju lidem jako je Václav Klaus st. :)

20.04.2020

Jeden zo súčasných autorov SCI-FI najlepšie vystihujúcich blízku budúcnosť. Ekologicky rozvrátenú bez klasických fosílnych zdrojov. Spisovateľ sa pozerá niekoľko dekád možno storočí dopredu, ale nie očami tvorcov SCI-FI ako sme zvyknutý. Ukáže vám svet kde sa bojuje o každú kalóriu energie stravy. Kontrola kalorických a bioinžinierskych korporácií nad kalóriami všetkého druhu je neúprosná. Myšlienka a predstava keď obrovský geneticky vyklonovaní mastodonti pumpujú gigajouly energie do pružinových zásobníkov energie. Kinetická energia vládne v tomto svete a tak fungujú aj používané zbrane. V tomto chaose a blížiacej sa katastrofy sa objaví japonská serva, geneticky naprogramovaná na uspokojovanie mužov. Čoskoro sa však ukáže, že to nebude len taká obyčajná serva, ale geneticky upravená bytosť , ktorá má aj iné poslanie a schopnosti ešte viac prekvapujúceho zamerania. Začína sa naháňačka s napätím až do konca, pretkaná výbornými zvratmi, ktoré vás prekvapia. Túto SCI-FI knihu určite neodložíte a pri čítaní si budete predstavovať svet, ktorý Paolo Bagicalupi ukazuje až v príliš realistickej podobe. Knihu odporúčam a ako fanúšik jej dávam 6 zo šiestich.

28.10.2019

Hodně originální, znepokojivá a trochu těžší kniha. Člověku celou dobu mrazí, protože tahle vize budoucnosti je až děsivě reálná a nutí k zamyšlení. Oproti ostatním Bacigalupiho knihám je Dívka na klíček složitější a místy se nečte úplně snadno, ale výsledný dojem opravdu stojí za to. Pokud vás baví antiutopie, postapo a biopunk, nevynechejte ji.

23.06.2019

Člověk by potřeboval tahák na všechny ty postavy, nehledě na to, že jeden nebo dvě příběhové linky by se klidně mohly vypustit.

Ale líbí se mi, že žádný z hrdinů není ani dobrý ani zlý - jsou prostě typicky lidští a také to má moc pěkný konec - žádný hollywood a přitom uspokojivý.

13.05.2019

Tuhle knížku jsem si musela zasloužit, vynaložit určitou námahu. Ač jsem se cítila být díky nedávné četbě Čerpadla 6 poučená, s thajskou budoucností jsem zpočátku trochu bojovala: názvy firem připomínající newspeak, thajská slova, slangové výrazy nepřibližující pojmenované a – kvůli tomu se trochu červenám – asijská kultura mně méně pochopitelná. Navíc autor, zřejmě záměrně, nevysvětluje nic předčasně. Zkrátka: čtenáři, ukaž se, jestli jsi ten, o jakého stojím já. Čti pozorně, ukládej do paměti, všechno se vyjeví v pravý čas. A je to tak, postupně se skládal obraz společnosti, který mě oslovil, který mi byl pochopitelný a který mě svou možnou reálností děsí stále.
Knížky, kterou si zasloužím, si vážím.

12.02.2019

Maminka mi vždy říkala, že v jídle se člověk nemá rýpat a že se musí dojídat! Asi si v sobě z toho nesu trauma a tak se léta snažil každou knihu dočíst, i když mi nechutnala. Časem jsem se asi tomuto návyku vymanil a když mne kniha nechytla cca. do sté stránky, prostě jsem jí nedočetl. Na jednu stranu se pak cítím provinile (přece jenom, maminky se musí poslouchat!), ale na druhou stranu vždy cítím ten pocit hrdosti, samostatnosti!
V téhle knize jsem se na začátku hodně moc rýpal. Magická stá strana se blížila a já už se nadechoval k výkřiku: DĚKUJI, ALE UŽ JSEM SYTÝ! Najednou se to ale zlomilo a kniha mi zachutnala.
Prostě to najednou zacvaklo, a už se to četlo samo. Začal jsem chápat souvislosti, pochopil jsem slova které jsem nechápal, prostě autorův svět se najednou otevřel a pak už jsem se od knihy nemohl odtrhnout.
Jako Čajomil jsem přirozeně fascinován asijskou kulturou a proto mi zasazení knihy do tohoto prostředí vyhovovalo. I když si myslím, že pochopení právě toho prostředí a orientace v něm je na knize asi z počátku to nejtěžší.
Nakonec jsem moc rád, že jsem to nevzdal.