Dítě boží
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26492/bmid_dite-bozi-7AB-26492.jpg
4
537
85
Hlavním protagonistou románu je Lester Ballard, vrah a nekrofil, kterého společnost vyloučila ze svého středu a který žije v podzemním labyrintu jeskyní se svými trofejemi - plyšáky, které si vystřílel na poutích, a s rozkládajícími se mrtvolami svých obětí. V první části sledujeme Lesterovu postupnou a nevratnou proměnu v outsidera, vyvrhele a pozorovatele, který se stává postrachem Frog Mountain. Druhá část se soustřeďuje na změnu ještě zdánlivě neškodného voyeura v šíleného vraha. Lester Ballard má však přesto s ostatními lidmi něco společného - nezměrnou touhu po lásce, kterou však není schopen získat a naplnit běžným způsobem. Přes všechnu hrůznost Lesterova počínání si čtenář uvědomuje, že k němu není schopen cítit pouze antipatie. Dítě boží vychází ze skutečného případu, ke kterému došlo v Tennessee. Je zde však také všudypřítomný mýtus, posílený alegorickými prvky díla. Přestože román líčí proces postupného odcizení a totální ztrátu morálních hodnot, nutí současně čtenáře, aby hledal vysvětlení daného stavu, a to zdaleka nejen Ballardových činů. -- zdroj: pitaval.cz --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Child of God , 1973
více info...
Přidat komentář
Děsivé, děsivě smutné, smutně krásné. Doporučuji a jednoznačně palec nahoru. Takhle by se mělo psát.
Bezemoční, chladné, nepříjemné, syrové, brutální, dokonalé... Jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četl. Chápu však, že v někom může McCarthy vzbudit opačné pocity. Tohle ve mně bude rezonovat dlouho!
Jedna z knih, které vás nenechají v klidu. Ale rozhodně to není příběh, ke kterému se chci vracet.
Lidské, příliš lidské. Nebo nelidské? Trošku si nyní zafilosofuji. Nelidské, je vlastně ryze lidské. Jen člověk je totiž schopen nelidského, respektive potěšení z násilí, mučení a dalších hrůz, kdy vědomě a i bez nějakého jasného důvodu ubližujeme, ponižujeme či jinak ohrožujeme druhého. Zvíře zabíjí, jen dle svých instinktů bez zlého úmyslu, proto nemůže být nelidské ve smyslu, jak se tento termín užívá. Z toho vychází, že nelidské je bytostně lidská vlastnost, ukrytá kdesi v nás, pod nánosem civilizace, hodnot, výchovy... Ale probudit se může kdykoli. A o tom (asi) McCarthy píše. A píše velmi sugestivně, až z toho mrazí.
Moje bývalá spolubydlící mě za tu knihu proklínala, za tento prvek naturalismu plný krve, mrtvol a nekrofilie. Cormac je ale eso současné US prózy a tento příběh úplného asociála to jen potvrzuje.
Četl jsem ji již třikrát a snad ne naposledy. Cormac je skvělý vypravěč a líbí se mi jeho temný styl, který má v sobě něco ze starozákonních příběhů. Kniha pak není o ničem menším, než o údělu člověka, o tom, že každý, nehledě na jeho činy, je "dítětem božím". Doporučuji.
Jsem já to ale trubka: místo abych se před Vánoci nechala zušlechtit hřejivými lidskými příběhy, kde dominují dobro s láskou, zvrhla jsem na sebe takovou špínu. A ještě prý inspirovanou skutečnými událostmi, fuj! Jasně, od McCarthyho jsem nečekala žádné posezení na měkkoučkém kanapi u cappuccina a slaďoučkého dezertu, leč střepy ze života nekrofilního vraha byly silnou kávou i pro natolik otrlého čtenáře, za jakého se považuji. Hnus + bída + nepříjemný pocit, že se autor hóóódně držel zpátky (vše podáno stroze, bez kudrlinek, prakticky bez emocí) a realita případu byla mnohem otřesnější = čtyři krví a spermatem zacákané, zkaženým masem páchnoucí... hvězdy? Kdepak, s ohledem na absenci světla spíše čtyři černé díry. 75%
Syrový a naturalistický pohled do života vyvržence, u kterého člověk neví, zda ho má litovat nebo jakkoli soudit. U některých kapitolek jsem se opravdu od srdce zasmál (kovář), u některých jsem moc nevěděl, co si myslet a u jiných jsem se naopak začetl tak, že jsem se nemohl odtrhnout. Chvílemi jsem byl téměř přesvědčený o absolutním hodnocení, ale pak vždycky přišla nějaká část, která se sice do daného kontextu knihy hodila, ale na mě osobně zapůsobila trochu jinak, než asi měla... ostatně tak jsem vnímal i závěr, který byl fajn a chápu, proč to autor takhle napsal (koneckonců to bylo jen další Dítě boží), nicméně já bych asi příběh Lestera zakončil trochu jinak. Vesměs k "tomu" pocitu plnosti něco chybí, takže dávám hezké čtyři hvězdy.
Zrůda nebo oběť? Nevim, co si myslet.. Společensky vyřazený člověk bez návyků, rodiny, lásky, domova, v lese a odkázaný sám na sebe nemůže být normální.
Moje čtvrtá McCarthyho kniha. Cesta i Tahle země není pro starý byla super, Vnější tmu a Dítě Boží trochu nepobírám. Syrové popisy a detaily jsou fajn, ale nějak mi tam chybí nějaké vyvrcholení. Možná spravedlnost, ale to v McCarthyho příbězích zásadně schází...
Proč píše autor tak depresivně? A proč se nenechám poučit ani po dvou jeho přečtených knihách a sáhnu zas i po další? Netuším :)
Jestli chcete něco temného a McCarthyovského, bude Vám to i tentokrát dopřáno plnou měrou.
Podle skutečného případu? To si zase McC. vybral věc...
Krátký příběh o pádu člověka až na dno. Krátké kapitoly bez jednoho vypravěče, skládají obrázek o Lesterovi Ballardovi. O Lestera se nikdo nezajímá, vyrostl sám a postupně ztrácí svůj dům, příbytek, kde pak žil a končí jako vrah a nekrofil v jeskyni na útěku před spravedlností. Působivě je vylíčen boj o přežití v drsné přírodě. Autor přesto Lestera nesoudí a je pro něj také dítě Boží.
Cormac McCarthy si mě získal již skvělým románem Cesta, tudíž jsem neotálel a začal shánět další. Nejvíc mě námětem právě zajímalo Dítě boží, které však bylo velmi těžké k sehnání (ani v knihovně ho neměli!). Poté jsem ho ale nalezl v Praze a zakoupil. To tak na začátek. Takže, Dítě boží...
Příběh je hned velmi zajímavý. Knihy, pojednávající o pádu jednoho člověka (a odůvodnění toho pádu) mne vždy svým způsobem fascinovaly a teda za to rozhodně chválím. Dále se už tady projevoval ten zvláštní styl psaní, jenž mě nedávno zaujal právě v Cestě. Na to, že je to prvotina, klobouk dolů. Jazyk je sice hrubý, nějakým způsobem to ale ladí s příběhem a to se mi taky líbí. Takže zatím, velká pochvala.
Někdo by mohl autora obviňovat, že píše o věcech nevhodných a příliš strašných, což je tak trochu pravda. McCarthy zde popisuje doopravdy některé scény barvitě a dokonce já, který jsem již docela znalý v nechutným věcech literatury, jsem musel občas knihu odložit. Ale nic z toho McCarthymu nezazlívám, naopak obdivuji jeho smysl pro autentyčnost, jelikož takové psaní doopravdy není lehká věc.
Řekl bych, že velká spokojenost. Na teprve třetí knihu autora to je vážně výborné a kniha se skoro může měřit s Cestou, která však stále je mým favoritem.
HODNOCENÍ: 9,5/10
To není šok - to je smutek - pád člověka až na dno ....
Protože ať chcete, nebo ne - Lester je člověk jako my - je to dítě Boží...
"Ballard - ta nepotřebná a nemilovaná bytost ..."
Jak se zachová člověk, vyobcovaný ze společnosti?
Jak může vydávat dobro,když žádné nepřijal ?
Myslím, že toto nám chtěl spisovatel v svých strohých a úsečných kapitolách sdělit...
Upozornění! Tato kniha není vhodná pro děti a mládež. Takže, vyčůrat, pomodlit a bez pohádky spát. Pro všechny ostatní. Připomíná mi to koncertní verzi skladby „Smoke on the Water“ od skupiny Deep Purple, kterou hráli spolu se symfonickým orchestrem roku 2011 v Montreux (Švýcarsko). Fanoušci této kapely jistě ví, že tato skladba byla inspirována požárem, který zapálil světlicí fanoušek Franka Zappy v jednom místním kasinu roku 1971. Na začátku taková decentní brnkačka, a pak šup mu (čti džig mu) prášek. Nářez. Vzhledem k tomu, že hlavní postava knihy Lester Ballard je mimo jiné nekrofil, není tato kniha asi úplně pro každého, byť dospělého čtenáře. Slabším povahám se totiž může stát, že jim tato kniha zamotá hlavu jako desátá becherovka. Občas jsou tam momenty, a to mi věřte, u kterých by se nesmál ani Patrik Hartl. Pravda ovšem většinou není tak jednoduchá, jak se může na první pohled jevit a lidská psychika je složitá a zranitelná. Bohužel pak za činy blízkých, kteří vás měli chránit a milovat, může zaplatit někdo úplně cizí a nevinný.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno americká literatura lesy psychologické romány vyhnanství šílenství duševní poruchy, duševní nemoci podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Dítě boží je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 684x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 218x |
| Chystám se číst | 162x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 4x |
Stála jsem v knihovně a přemýšlela, co si půjčím. Zaujala mne jiná kniha od stejného autora, a vedle ní bylo Dítě boží. No co, obálka je divná, ale je to hubené, zkusím to. Jenom nevím, zda to byla chyba či nikoli...
Dítě boží je místy odporná kniha, kterou jsem musela jen číst. Nesnažila jsem se pochopit ani soucítit s hlavní postavou, ačkoli se celá kniha točila kolem něj, toužila jsem zjistit, jak to skončí a na příběh zapomenout.
Musím ovšem podotknout, že autor píše skvěle. Jen nevim, zda jsem od něj měla číst jako prvotinu zrovna tohle.