Devatenáct set osmdesát čtyři
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231983/bmid_devatenact-set-osmdesat-ctyri-ZVA-231983.jpeg
5
11687
11687
Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Nineteen Eighty-Four , 1949
více info...
Přidat komentář
Nelze uvěřit roku 1949. Tak aktuální! Tuto knížku by si měl opravdu každý přečíst a celoživotně se vzdělávat. Totalita socialismu se nám změnila na otroctví konzumu a slepotu k hulváctví.
Ano, myšlení bolí...
Ze dvou knih mi bylo vyloženě na blití. Z Džungle od U.Sincaira, kde popisoval hnus jatek tehdejší Ameriky a trosky, kterým se říkalo lidé. Druhá bylo 451 stupňů Fahrenheita od R.Bradburyho, kde se pálily knihy a ničila jakákoliv vědomost. Smíchejte tyto dva hnusy a vyjde Vám megahnus v podobě 1984. Fyzický a psychický teror rozprostírající se na 300 stranách vyžaduje silný žaludek. Jak by mohl náš Svět vypadat pod záštitou totality vládnoucí celosvětově. Díval jsem se, zda tahle šílenost je povinnou četbou na středních školách a je! Mám z toho obrovskou radost, protože tohle si mladá generace musí povinně přečíst, aby věděla kam až lidská vláda může zajít. Když jsem to četl, tak zrovna v ČR byla hezká aféra ohledně přijetí Dalajlámy a podružování se Číně. Musím říct, že mě zamrazilo, kolik společných prvků jsem viděl mezi knihou a naší realitou...doufám, že se nikdy takového režimu nikdo nedožije...
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha, která byla zfilmovaná". Film jsem ještě neviděl, ale v nejbližší době ho sjedu!
Moje první dystopie zůstane zapsaná v mojí mysli už navždy. Alegorie naší doby a dob budoucích.
Něco tak nadčasového jsem doteď nečetla. Kdyže to Orwell napsal? 1949? Tomu nevěřím! A chytla jsem z toho parádní depku! Dokonalé!
Já nevím.. Prostě nevím, co si o této knize myslet. Když jsem ji četla, nebavila mě, něco mi na ní nesedělo a k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Avšak, nelituji toho. Jak nad tím tak přemýšlím, vadil mi asi námět - omezení svobody, manipulace a téměř žádná snaha o zrušení tohoto režimu, protože všichni byli naprosto ovlivnění. Díky této knize jsem si uvědomila, jak je důležitá svoboda a boj za vlastní názor. Je ohromně nadčasová, stále si všímám souvislostí mezi tímto příběhem a současností.. Mezi mé nejoblíbenější knihy se asi nezařadí, ale i tak si ji za pár let musím přečíst znovu.
Napsat komentář k téhle knize je obzvláště náročné, protože...
...je to perfektní dílo a to i přesto, že je to jedna velká vázaná deprese.
...tohle téma je nadčasové a bohužel bude vždy aktuální.
...ukazuje, že víra v lidstvo může být špatným tahem a zdravý rozum je pouze relativním pojmem.
A hlavně proto, že jsem si na konci knihy málem vyplakala oči. Winstone, proč?
Tímhle dílem by se měl každý povinně alespoň jednou v životě prolouskat, a proto za mě jasných 5*.
Pro mě to byl určitě velký čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu, skvěle napsáno! Velmi nadčasová kniha, která přinutí k zamyšlení, určitě si ji za nějaký čas přečtu znovu. Teď knihu raději zase vrátím dceři, stojí v čele knihovny a já mám silný pocit, že mě neustále sleduje! Brzy se chystám na poslední filmové zpracování z roku 1984!
Na začátku knihy nám Orwell před očima vybuduje skvělý obrázek post-apokalyptického totalitního státu do kterého však nedokáže zasadit skvělý příběh. Kniha je napsána za jediným účelem a to předat myšlenku (neexistujícího?) teroristy a kontrarevolucionáře Goldsteina. Kniha nese název "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" která vystihuje moderní totality včerejška, dneška i zítřka.
TEORIE A PRAXE OLIGARCHICKÉHO KOLEKTIVISMU
Emanuel Goldstein
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA
Poměrně zásadní dílo, četla jsem i následný komentář od disidenta v ČR, který řadu věcí prožil na vlastní kůži. Určitě doporučuji třeba i mladší generaci, která nic z dob předchozích nezažila.
První dva díly mě nudily. Téma, o kterém je knížka napsaná, mě z nevysvětlitelných příčin nikdy neděsilo, takže jsem něměla důvod nad tím přemýšlet. Prostě to nebylo ono, nezarylo se mi to pod kůži, neběhala jsem ve dvě ráno po pokoji a nevykřikovala "dokonalé myšlenky" knihy, jak je mým divným zvykem, když jsem něčím posedlá.
Pak přišla část tři a s ní i mučení a manipulování, které už mou pozornost přitáhlo trochu blíž. Také šokující odhalení s O' Brienem, které jsem tušila.
Třetí část se mi opravdu zalíbila a dokonce jsem se i po tom pokoji proběhla.
Jsem ráda, že knížka skončila tak, jak skončila. Kdyby skončila dobře, tak by mě pěkně naštvala. Tak jak skončila, skončila, jak by opravdu skončila. :)
Nekompromisní sonda do poznání sebe sama. Chraň nás, člověče, před Velkými bratry v budoucnosti (nebo už nyní?).
Osobní střípek: určitě si vzpomínáte, místnost 101 a Udělejte to s ní! Od prvního přečtení někdy v osmnácti se mi nepodařilo tuhle scénu a její význam vymazat z mysli.
Tak se trhají pouta. Tak se zabíjejí zárodky vzájemnosti, lásky.
Nedělala jsem si žádné iluze o svých šancích v podobné situaci. Tahle scéna, tahle věta byla zásadním hřebíkem do rakve mých náctiletých úvah o tom, že bych snad cokoli, co má v životě nějakou cenu, mohla nést sama, opírat o své síly.
Jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. I když mě psychicky týrala, protože jsem ve Winstona věřila až do poslední chvíle, dokud nezemřel s láskou k velkému bratrovi. Z té poslední stránky mi bylo doslova špatně. I fyzicky. Nešlo to jen tak zvládnout, nedokázala jsem tu poslední stranu jednoduše dočíst a knihu zavřít, musela jsem ji číst pořád dokola, jako by se ten konec mohl změnit. Nezměnil.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Jestli jsem 451 stupňů Fahrenheita označil za velmi děsivou knihu, tak 1984 už byl opravdu pořádný nářez. Vize státu, ve kterém neexistuje vůbec žádné soukromí a kde je jakýkoliv pokus o individuální myšlení perzekuován, mě pořádně vyděsila. Nejvíce se mnou ale pohnula představa, že by takový režim dokázal dokonce ovládat přírodní zákony. Bože, dopřej, aby tahle kniha zůstala sci-fi a nestala se sci-re.