Desátý kruh
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373111/bmid_desaty-kruh-y3g-373111.jpg
4
601
150
Jodi Picoultová v jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. Takovému tématu se věnuje i ve svém novém románu Desátý kruh. Stoneovi žijí na malém městě a nijak nevybočují z průměru. Čtrnáctiletá Trixie studuje na střední škole, otec Daniel je malířem komiksů a matka Laura profesorkou filozofie. Jejich poklidný rodinný život však končí v okamžiku, kdy Trixie oznámí, že ji její bývalý kluk znásilnil. Roztáčí se kolotoč událostí, který kromě ničivého vlivu na vzájemné vztahy všech zúčastněných přináší i spoustu otázek. Proč Trixie Jasona udala, když ho tolik milovala? Skutečně ji Jason znásilnil, nebo si vše jen vymyslela, aby se mu pomstila? Proč Daniel nikdy nemluvil o své minulosti? Jakého démona v sobě ukrývá? Proč Laura nebyla doma, když ji její dcera nejvíc potřebovala? A opravdu si každý musí projít všemi kruhy pekla? Organickou součástí Desátého kruhu je komiks, jehož fiktivním autorem je jedna z hlavních postav románu Daniel Stone a autorem skutečným pak Dustin Weaver. Angličtináři mohou v kresbách objevit vzkaz, který tam Jodi Picoultová spolu s Dustinem Weaverem zanechali, a na internetových stránkách autorky si ověřit jeho znění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Tenth circle , 2006
více info...
Přidat komentář
Dočteno, ale s utrpením.. tato kniha se Jodi Picoult opravdu nepovedla. Příběh nijaký, jednání hlavních postav velmi často nepochopitelné, napětí žádné... Kladně hodnotím zajímavé poznatky ze života na Aljašce.
Zpočátku super, příběh nabíral grády, nicméně stejně tak rychle je pak ztrácel, a ten konec na Aljašce to celé odrovnal úplně. Námět byl super, ale zpracování prachbídné. Spousta hluchých a zbytečných míst, nedostatečně věrohodně zpracované téma traumatu a ... Bylo by toho hodně co vytknout. Takže se zavřenýma očima za dvě hvězdy!
Po několika skvělých knížkách od JODI jsem nezaváhala a knížku jsem si koupila. Přišlo bohužel zklamání, nešlo se mi začít se, nakonec jsem knihu odložila rozečtenou, což jsem snad nikdy neudělala. S Vypravěčkou nasadila J.P. laťku proklatě vysoko a tak mi místy připadalo, že to snad ani nemohla Jodi psát..
Rozčílila mě podobností s knížkou Medvědín od Fredrika Backmana. Je to náhoda? Vlasta
Zajímavé téma. Nejvíce jsem v podstatě fandila jen Danielovi, ktr pro mně byl jediná opravdu kladná postava, přestože měl svou minulost. Skvěle zpracovaná psychologie jednotlivých postav mě donutila se zamyslet nad tím, zda opravdu můžeme člověka zcela poznat, nemluvě o nás samých. Oproti jiným autorčiným knihám mi ale přijde, že jednotlivé pasáže jsou jaksi useknuté. Pořádně se nic nevysvětlí/nevyřeší a zase skáčeme v ději dopředu. Nehledě na vlažné uzavření. Zápletka také byla dosti předvídatelná. Komiksový příběh na druhou stranu beru rozhodně jako příjemné osvěžení celého příběhu a nastavené zrcadlo Danielova života, ktr příběh hezky dotváří.
Kniha čtivá, ale zápletka taková nijaká, dlouze popisovaná, závěrečný útěk na Aljašku mi přišel jako něco, co stálo mimo knihu. Ale budiž.
Z knížky mám trochu rozpačitý dojem, nebyl to sice vyloženě propadák, ale že by mě nějak mimořádně nadchla, to říct nemůžu. Místy hodně zdlouhavé, chování mládeže pro mě nepochopitelné, teprve závěr knihy z Aljašky byl trochu zajímavější.
Přečteno, ale asi jsem jako první neměla číst Vypravěčku :).
Oproti ní je to slabý odvar, ale na druhou stranu spousta zajímavých pasáží a prostor k zamyšlení.
Zejména ohledně pocitů teenegerů, člověk rychle zapomene, jaké to bylo "nevyčnívat a zapadnout".
Nejhorší kniha od Jodi. Někdy v půlce jsem měla chuť knihu odložit, protože mě to vůbec nebavilo. Příběh o ničem, skoro nic se celou dobu nedělo, nesympatické postavy. Posledních cca 30 stránek z Aljašky (který byly nejlepší) to nezachránilo. Za mě zklamání a ztráta času.
Kdyby to byla má první kniha od Jodi, nevím, zda bych se pustila ještě do nějaké jiné...
Knížky od Picoultové mám ráda, ale tohle bylo slabší... Znásilnění a vše kolem něj bylo předvídatelné a následné události měli předem známého viníka.
Kniha má zajímavou hlavní linii příběhu, ale to je asi tak všechno. Příběh je sice nabitý emocemi všech postav, vnitřními výčitkami, vzpomínkami na dobré časy, úvahami o dalším životě, ale...
Je velká škoda toho nepovedeného zpracování. Tentokrát jsem se nutila dočíst, abych věděla, jak to tedy dopadlo. Komiks a Dantovo Peklo jsem přeskakovala a otcovy vzpomínky na jeho předchozí život taky. Konec knihy mi přinesl jen další otazník. Policie případ vyřešila, ale ono to bylo ještě jinak. Pro mě celkově neuvěřitelné a zbytečně přeplácané.
Uf, tak tohle ne. Tentokrát půjdu proti proudu, a mám dokonce dojem, že jsem četla jinou knihu než ostatní :D
Neskutečně nesympatické postavy, otřesný překlad (pracoval pro Marvel, ne Marvela! a Storm není kluk, proboha, to je takovej problém si to dát na Google?) , už od začátku je vám jasný, jak to s tím znásilněním bylo a jak je to i s tou věcí, co se stala potom. Trix bych nejradši profackovala, chovala se jako typickej pubertální spratek, co přijde o "lásku svýho života" a začne kňourat a kopat kolem sebe. Její kámoška šlapka byla taky na pár facek. Nudná učitelka, co chrápe se studentem a taťulda a celá ta jeho eskymácká story mě vůbec nebrali. Jsem zklamaná o to víc, že je to kniha od Jodi Picoult, která patří k mým nejoblíbenějším autorkám, a myslela jsem, že její knize nikde nedám méně než čtyři hvězdičky. Mám dokonce dojem, že všechny, co jsem zatím četla, byly na pět hvězdiček. Tohle opravdu ne.
Jediné plus je to, že se to i přes předvídatelnost a můj naprostý nezájem četlo samo, a pak ještě ten komiks. Jednu nebo nula hvězdiček dávám jen knihám, které ani nedočtu, proto dávám dvě.
Další kniha od Picoult, která mě nezklamala. Její knihy doslova hltám a moc se mi líbí. Přidání komiksů do příběhu bylo dobré a vůbec to nevadilo.
Špatně skrytá zápletka, zbytečně vyhrocené emoce （útěk na Aljašku）. Ale nudit se nebudete.
Moje seznámení s autorkou vůbec nebylo špatné. Konec byl sice zbytečně roztahaný, ale jinak to bylo napínavé, čtivé a hlavně chytlavé.
Štítky knihy
drogy nevěra zfilmováno thrillery znásilnění komiksy rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Desátý kruh je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 854x |
| Čtenářské výzvě | 75x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 373x |
| Chystám se číst | 263x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha není tolik oblíbená u čtenářů Jodi Picoult.
Několik prvních desítek stránek jsem i já říkala, že opravdu je příběh slabší oproti ostatním. Ale pak jsem se najednou přistihla, že se nemůžu od knihy odtrhnout.
Znásilnění- skutečně se stalo nebo ne? Přiznám se, že jsem dlouho nevěděla, čemu mám věřit. Skutečnosti se měnily každou chvíli. Kniha se zabývá i jinými tématy. Což jsme u Jodi zvyklí.
Ano. Jodi nám dala lepší skvosty, ale i tato stojí za přečtení.