Deník kastelána
Jan Bittner (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11762/mid_denik-kastelana-3Gk-11762.png
4
1142
1142
Je mu pětatřicet a jeho znechucení celým vesmírem dosáhlo vrcholu. Odešel do malé moravské vesnice, tři sta kilometrů od Prahy, ze které nikdy předtím nevytáhl paty. Nemá ani páru, co takový kastelán dělá. Ale než se vrátit, tak raději chcípne. Nemá však páru ani o tom, s jakou magickou silou se jeho racionalita a odpor k duchovědám utkají uprostřed zámeckých zdí. Běsi začínají zvedat hlavu.... celý text
Přidat komentář
Asi v půlce jsem to vzdal, nebavilo mne to a neměl jsem chuť s tím ztrácet dál čas.
Jelikož mohu srovnávat s Aristokratkou, řekl bych, že kastelán mi více stylem sedl... Není to humor za každou cenu... Jen mi přišlo líto, že již není žádné pokračování... Docela by si ho zasloužil....
Kastelán byl správný cynik a sedla mi jeho povaha, což mě bavilo, jiný humor, než v Aristokratkách, kde mi to přišlo s každým dílem víc a víc na sílu. Tady pro změnu divné paranormální jevy. Utnutý konec, jak už to v denících bývá - nic extra jsem si prostě neodnesla, ale do vlaku dobré.
Dramatický spád knize nelze upřít, jakkoliv vycpávky v podobě deníkových záznamů na 3 řádky o dnech, kdy se nic nedělo, to ruší. Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetl v zátahu za jednu noc. Humor skvělý, vulgarita i pro mne chlapa mírně za hranou, paranormální jevy - komu by z pobytu na zámku nehrabalo...v té samotě jde evidentně fantazírování samo. Téma odchodu z města je pro mne osobně velmi silné, také jsem se tou cestou kdysi vydal. Podle popisu je to v případě zámku evidentně střet dvou různých galaxií - očekávaná samota v mimosezóně a Václavák od jara do podzimu.
V tomhle případě se nedá vůbec srovnávat se zbytkem autorovy tvorby. Svádí to a většina lidí četla prvně Aristokratku a pak teprve Kastelána, ale zásadně je třeba se tomu vyhnout.
Deník kastelána se těžko klasifikuje a vlastně si ani nemyslím, že je to knížka, o které se dá jednoduše říct líbí x nelíbí. Je to příběh, který bych úplně nedoporučovala číst v noci sama sama doma. Bála jsem se, brečela jsem a ani po půl roce jsem ten navozený pocit nepříjemna a smutku nesetřásla. Nesedne každému, to je jasné. Ale pro mě je pocitově nezapomenutelná a za to autorovi děkuju.
Kniha je psána formou deníku, což bohůmžel zabraňuje ve větším rozvinutí vedlejších osob a to je škoda, protože některé si o větší rozepsání vyloženě říkají. Příběh se odehrává v čtenářsky atraktivním prostředí a děj se mi líbil. Na závěr musím zmínit jednu z postav, kterou je tak trochu statická, ale zároveň nevšední Marie-Arnošta.
Dal bych asi 3.5*, ale jsem si vědom, že to nejde, takže 3. Nápad je dobrý a pobavil mě, ale... Nepostřehl jsem proč zrovna hlavní hrdina, krom toho, že je unavený životem, by měl být kastelánem. To jako visí na pracovním úřadu roky volná pozice kastelána a nikdo ji nechce? Dále, nejsem nijak přecitlivělý na vulgarismy, ale v díle, kde je devadesát procent textu psáno spisovnou češtinou mi prostě neseděly z ničeho nic vmeteny do textu a dál se jede zase spisovně. Myslím, že rozhořčení jde popsat i jinak. A to nemluvím o "pražském slangu", resp. jeho naroubování na pár náodných slov. To rušilo hodně a spíš mi to připomínalo chybu tisku než autorovu licenci. O onemocnění Evy se mi snad ani nechce psát.
Jsem rád za novodobé české autory a zkusím dát ještě šanci Aristokratce, ale toto dílo mě nijak zvlášť neoslovilo.
Upřímně moc nevím, co o této knize napsat. Přestože jsem ji nakonec přečetla celou (a to jsem to v průběhu chtěla asi 2x vzdát), teď si říkám proč (neoslovila mě)? V knize je plno okamžiků, kterým lze jen těžko uvěřit - úmrtí psů a zlodějů na mě působilo jako setkání s tajemnem z jiné planety, o záhadném vyléčení Evičky se raději ani nezmiňovat. Jsem vlastně ráda, že jsem četla dřív sérii "Aristokratka", protože nevím nevím, zda bych po ni sáhla po této přečtené knize.
Na mě tahle kniha byla až moc pochmurná a ponurá. Jedna otřesná událost následovala druhou. Část - Evička v nemocnici - jsem musela přeskočit. Spousta nevysvětlených záhad. Občas jsem se sice i zasmála (hlavně na posledních 3 stranách), ale - zlatý Aristokratky - to je aspoň pohodový čtení:-)
Tak tohle bylo divný. Po většinu času děsně depresivní, ve světlých chvilkách jsem tam začula humor, který později známe z Aristokratky, tak jsem se trochu zasmála, občas to bylo lehce strašidelné, ale celkově nějak nevím, co si o tom myslet. Skončilo to tak nijak. Milióny náznaků na duchy a strašení, ale ani jednou pořádně nedotažené. Ne že by mě to nudilo číst, to ne, četlo se to pohodově, ale že bych z toho byla odvázaná jak z Aristokratky, to v žádném případě. Je zvláštní, že jak Deník kastelána byl napsán před Aristokratkou, jestli se nepletu, Deník je tak neuvěřitelně depresivní a Aristokratka je humorný výbuch, jak se stalo, že autor později tak moc otočil, tyhle knihy stojí každá na naprosto opačné straně. No já radši zůstanu u Aristokratky a její srandy. Ztráta času to nebyla, ale zase určitě bych se bez tohoto příběhu obešla.
U Deníku kastelána jsem narazila na podobný problém jako u Aristokratek - co má být vlastně zápletkou týhle knížky? Aristokratky to v podstatě vyvažují svou humorností a tím, že se v nich toho víc děje (to až na konci třetího dílu si říkáte "kam to vlastně všechno vedlo"), ale mám pocit, že v Deníku něco chybí. Zhruba v půlce mě už knížka začínala nudit, ke konci jsem ji ale zas nechtěla odložit (a to co se stalo Ragovi mi rvalo srdce).. 3 hvězdy mi přijdou adekvátní.
No a nějaké rozřešení všech těch podivností co se na zámku děly, by se taky hodilo.
Životem otrávený, cynický chlap zamává městu a vydá se vstříc předpokládanému klidu a oáze ticha moravského zámku, který nakonec nebude tak tichý a klidný, jak se zdálo...
Nesympatickou postavu zpočátku převážil absurdní a cynický vtip. Ale pak už to byla nuda. Autor to cítil asi podobně, protože ten stereotypní děj přerušil dramatickou situací, která mi ovšem do stylu knihy nezapadala. Pak už jsem se nebavila.
Spoiler:
Vážná nemoc mi do knihy a způsobu vyprávění nepasovala, stejně jako zázraky.
Konec spoileru.
Kniha pro mě nebyla ani dost tajemná, hororová, ani nijak zvlášť humoristická a zábavná, ani duchařská. Mám z Deníku kastelána rozpačitý dojem.
Po nadšení z Aristokratky trochu zklamání, ale jako oddechovka celkem dobré a velmi rychle přelouskatelné. Konec opravdu nic moc...
Knihu jsem sice koupila otci k Vánocům, ale začetla jsem se do ni dřív než on a vím už teď ,že si ji chci pořídit. Pan Boček má skvělý talent nap saní, což z různých recenzí nesedne každému. Já jsem se začetla i lehce pobavila, dozvěděla zajímavosti , občas padl pocit smutku, zároveň se dočítáte o nadpřirozenu. Byla jsem mile překvapena. Musím uznat, že Poslední Aristokratka se mě líbila více. Kniha je oddychová, nápaditá, občas nějaký vulgarismus, který není tak hrozný, mluvíme tak občas všichni. Pobavila jsem se, chystám se koupit zbylé knihy ze série Aristokratky.
Ctive,pro me misty hororove... Jako "holcicka mi to dovolila" mi skoro nedovolilo usnout... Jen mi schazelo par vysvetleni... Ale uz se tesim,az budeme s prckem za muflony
Knihu jsem četla již podruhé, a opět mě prostě bavila. Ano, není to tak humorné jako Aristokratka, ale i přesto dokáže zaujmout. Sprostá slova mi nevadila, nebylo to zas tak hrozné, spíše ty zázraky byly trošku moc, ale tak v knihách je vše dovoleno. :-)
Autor je můj ročník, což je plus - umím se s ním ve spoustě pohledů a zkušeností ztotožnit. Zbyl mi sice pocit neukončenosti, ale to je dáno formou deníku, že. Nečekejte "Aristokratku"; zařazení pod "humor" je podle mě nepřesné. Nemějte mě za přeslušnělou, ale já bych ubrala vulgární slova - nevadí mi při nějakém emocionálním vypětí, vadí mi, když jsou součástí běžné řeči - a v psané formě to je dvojnásob patrné. Za to jedna hvězdička dolů, jinak to pro mě byla zajímavá, čtivá a originální kniha.
Štítky knihy
deníky humor záhady duchové a přízraky hrady a zámky kasteláni
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Knížku jsem přečetla na doporučení, ale nějak mě nezaujala. Chvilkama to bylo docela dobře rozjeté a připomínalo mi to Kingovo "Osvícení", ale nakonec v nejlepším konec. Čekala jsem od toho trochu víc.