Dějiny

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Spis („Dějiny aneb devět knih dějin nazvaných Músy“) řeckého historika Hérodota z 5. století př. n. l.. Jedná se o dílo, jež již svým názvem „Zpráva o pátrání“ napovídá, že v něm jsou shrnuta Hérodotova geografická a historická pátrání. Od doby Alexandra Velikého je toto dílo otce historie a geografie rozdělováno do devíti knih, které jsou pojmenované po jednotlivých múzách – Kleió, Euterpé, Tháleia, Melpomené, Terpsichoré, Erató, Polyhymnia, Úrania, Kalliopé. Hérodotos se v tomto spise věnuje převážně dějinám řecko-perských válek. V prvních svazcích se zaměřuje na příčiny tohoto konfliktu, který spatřuje hlavně v perském imperialismu. Prvních pět knih proto věnuje dějinám perské říše až do doby Dáreia I., dopouští se zde i četných historických, zeměpisných i etnografických odbočení a píše o zemích, které Peršané dobyli či napadli. Celá jedna kniha se zabývá jen Egyptem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30218/dejiny-IKu-30218.jpg 4.740
Žánr
Literatura naučná, Historie
Vydáno, Academia
Orig. název

Ιστορίαι, -440

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Dějiny

Přidat komentář
Benedikt
10.09.2020

Asi máloktorá kniha klasickej knižnice západnej civilizácie má taký význam ako Herodotove Dejiny. Nielen, že sú to „prvé“ dejiny, ale sú to Dejiny. Nie sú to len suchopárne fakty, nudné sledy udalostí, triviálne rozprávania. Herodotov rozprávačský štýl je na prvý pohľad jednoduchý. Kniha sa odvíja akoby išlo o rozprávkový príbeh. V samotnom spracovaní príbehu je však niečo tajomne podmanivé. Nie sú to totiž len dejiny, ale aj topografia, cestopis, etnológia, náboženstvo, kulturológia, filozofia, vojenstvo, politika či iné, ďalšie. Je to rozprávanie o živote, dejinách ľudského bytia, pospolitosti a ich vývoja. Hoci je Herodotov štýl na míle vzdialený od dnešného exaktného jazyka a samotnú literatúru by ste možno zaradili do literatúry pre mládež, avšak určite Herodota nemožno podceňovať. Samotné dielo, bolo písané pre vtedajšieho čitateľa a malo edukatívny charakter. Ak prihliadneme na úroveň vzdelania starovekého Grécka, Herodove dielo muselo byť „expertným“ kúskom literatúry. Herodove Dejiny sú písané skúseným jazykom, ktorý na prvý pohľad častokrát zbytočne odbočuje, zaoberá sa nezmyslami, poverami či historkami, ale osobne si myslím, že či už úmyselne alebo náhodou, sa Herodotovi podarilo vytvoriť mimoriadne edukatívne spracovanie dejín. Sám by som sa však čudoval, keby išlo o dielo náhody. Cez celú knihu sa totiž vinie určitá pevná nábožensko-etická kostra. Herodotos ako pôvodom barbar, avšak „naturalizovaný“ Grék, podáva históriu v zmysle zisťovania, ktoré sám vykonal či už osobne, alebo sprostredkovane. Je to dej ľudských osudov a nie len gréckych ale aj barbarských, pričom tých nepovažuje za podradných. Jeho dielo je tak trochu propaganda, tak trochu tvrdé dáta, tak trochu príbeh či historka, tak trochu chcenie a trošku falzifikácia či bájka. Celkovo je však dôležité to posolstvo. Úžasné rozprávanie o ľuďoch napísané tak, aby po tisícročiach nestratilo na sviežosti a verne predávalo posolstvo o človeku. Človek by ani neveril, koľko pútavých príbehov vyšlo z Herodotových Dejin, určite stojí za prečítanie.

martin č.
25.04.2019

Bude to dlouhé. Je zajímavé číst fakta, která člověk zná z jiných knížek a uvědomit si, že tohle je vlastně prvotní zdroj. Odtud to všichni přebírali. Např. údaje o obeplutí Afriky Foiničany za faraona Nekona. Případně sice známé příběhy, které tu naopak zapsány nejsou a jsou známy až z pozdější doby (a nejspíš se tak vlastně vůbec nemusely udát - viz níže).

Postřeh (stejný jako v Xenofontově Anabázi) Obrovský důraz Řeků na oběti a předvším věštby (úplně jiné pojetí náboženství než známe dnes).

Další vtipný postřeh- Herodotos v první polovině knihy při popisu Řekům neznámých národů rád zaznamenává, jak který národ souloží :-) Např jedna z mnoha charkteristik:
"Se ženami (Auseové-jeden africký národ) souloží všichni společně; neuzavírají manželství a páří se jako dobytek. Když ženě dítě povyroste, sejdou se ve třetím měsíci muži na jedno místo a komu z mužů se dítě podobá, tomu je přiřčeno"

Dál jsem si napsal jakýsi obsah jednotlivých knih (obsahuje tedy SPOILERY, dá li to tak brát u této literatury)

1. Slušný rozjezd, zajímavé dějiny Lýdů, napůl dějiny a napůl příběhy a pověsti - Gýgés, Kroisos, Kýros Veliký
2. Egypt a jeho dějiny - sice je tu od záhadologů známý popis labyrintu ale současně asi největší surealismus Hérodotových dějin. To nejsou pověsti, ale spíš báchorky. Egypťané asi Herodotovi napovídali kde co. A dnešní záhadologové to berou jako fakta :)
3. Návrat k věrohodnějším příběhům a počákům dějepisu, pokračování dějin Persie a Kambýsovo dobývání Egypta. Opravdový počátek dějepisectví, Polykrates na Samu, jeho sláva i pád.
4. Perské tažení proti Skytům - tématicky možná nejmíň zajímavé (tažení proti jakýmsi barbarským nomádům), historicky ale perfektní popis tažení na sever od Černého (Pohostinného) moře i popis tamních národů. První opravdu kritické dějepisectví. Tady mě opět napadlo, že Ruské země (či Ukrajinu) prostě nejde dobýt. Jsou moc velké a ničím neohraničené. Dareios tu dopadl podobně jako o kus severněji a 2300 let později Napoleon.
5. v páté knize dochází konečně k tomu, oč tu kráčí. Ke střetu Řeků s Peršany. Dovídáme se, že za Ionské povstání může vlastně město Mílet, resp. jeho bývalý vládce Histiaos, toho času nedobrovolný rádce v Susách u Dareia, který se chtěl dostat domů. Kdo četl Waltariho Tajemného Etruska, přečte si i originální příběhy piráta Dyonýsia fokajského a Sparťana Doreia.
6. Ionům v letech 499-494 pomáhaly Athéňané, proto došlo k slavné bitvě u Marathonu. Bitvu pospal Herodotos sice stručně, ale výstižně se vším, co předcházelo i následovalo, za to tu není ani slovo o marathónském běžci, zvěstujícím vítězství do Athén, na jeho počest se těch 42 km dneska běhá. To je prý až příběh z pozdější doby. Jinak jsou pátá i šestá kniha stále plné různých odboček, hlavně o starších dějinách Athén a Sparty. Prostě se Herodot snažil psát v širokých souvislostech.
7. Od sedmé knihy Dějiny vrcholí. Perfektní popis Xerxových příprav a všech národů zapojených do "akce" a proti nim 300 Sparťanů a pár tisíc spojenců. Bitva u Thermopyl.
8. Stále tentýž rok 480 př.n.l. Athéňané na scéně, hořící Athény, Xerxes, Mardonios, Artemisia, Themistokles, Salamina a dřevěná hradba.
9. Bitva u Plataj. Pausaniás, Sparťané proti Peršanům, Athéňané proti Thébanům, deset dní průtahů a polovina vojska stažená kdesi mimo bojiště. A konec. Řecký zázrak. Ta řecká SVOBODA byla jejich největší zbraní a hodnotou, často ale současně i jejich ohromnou slabinou a zkázou. Vlastně mi to celé trochu připomnělo Hru o trůny, kterou sleduji. Zatímco bílí chodci (Peršané) jsou za humny, Argejští se sváří se Sparťany, ti s Athéňany, Athéňané s Aeginou, Tegejští nechtějí přepustit levé křídlo Athénám, Dionýsios Syraůský pomůže, jen, když bude mít hlavní velení. Politika je už taková. A když se alespoň někteří z nich spojí jsou nepřemožitelní Řekové, nikoli Peršané.
Krásná kniha. Nejstarší dějepisná. Řekové těch "nej" měli mnoho.


Mimir
15.03.2019

"Otec dejepisu" , titul, ktorý je odrazom niečoho, čomu človek Hérodotos zasvätil svoj život. Odhodlane putoval v čase vzostupu antického Grécka, a naopak súmraku ríši úrodného polmesiaca, po blízkych krajinách so zvitkami a zapisoval na ne to, čo sa dozvedel. Otravne prenasleduje zabudnuté, domáha sa pamätí, prehľadáva rodokmene, vyratúva počet padlých, či nasadených a neodbytne klope na dvere každého, od koho potrebuje počuť odpovede. Takto si predstavujem plnenie jeho "otcovských" povinností, a že si tieto povinnosti plnil svedomito svedčí dieťa, ktoré "vychoval".

Ianrou
30.03.2017

Nelituji jediné minuty, kterou jsem strávil u této knihy (a že jich bylo). Autor velmi obsáhle popisuje svět a události za jeho života i daleko předtím věrohodně a pro mě osobně i poutavě.

Andre2609
22.06.2018

Táto kniha je stroj času, určite zážitok vrelo odporúčam.
____________________________________

Toto jest
Hérodota z Halikarnéssu vyprávění o dějinách,
aby časem neupadlo v zapomenutí,co lidé vykonali, Aby se zachovala sláva velikých a podivuhodných činů, které dokázali jednak Řekovè, jednak barbaři a konečně, proč mezi sebou Řekové i barbaři vedli války.

Když se Kroisos chystal na výpravu proti Peršanům,radil mu jeden z Lýdů,který již předtím byl považován za moudrého a po této radě byl medzi Lýdy vážen ješte více(jmenoval se Sandanis).
,,Chystáš se ,králi,na výpravu proti mužům,kteří nosí kožené nohavice a z kůže celý oděv, nejedí tolik, kolik chtějí,nýbrž kolik mají, neboť jejich země je drsná, kromě toho nepijí víno, nýbrž vodu, nemají k jidlu fíky ani žádné jiné dobroty. Co na nich vezmeš, až nad nimi zvítězíš, když nic nemají ?Buseš-li však poražen, uvědom si, kolik dobrého ztratíš. Okusí-li našich lahůdek,nebude možno je od nich odehnat. Jsem věru vděčen bohům, že nevnukli Peršanům myšlenku táhnout proti Lýdům."

Kroisa však těmito slovy nepřesvědčil. Peršané pak vskutku neznali pohodlí ani žádné lahůdky, dokud si nepodrobili Lýdy.

kremil54
25.02.2017

Velmi zajímavá kniha

kasparos
11.02.2017

Vynikající kniha

vincek1
17.11.2011

Tato kniha je zajímavá tím, že dějiny, které známe z podání "moderních" historiků jsou zde zachyceny člověkem který je prožíval.
Ne nadarmo je Herodotos nazýván otcem dějepisu. Kniha je podle mého názoru výborně přeložená a zanechala ve mě dlouho zvláští dojem bezprostřednosti s jakou byla napsaná.