Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419314/bmid_dej-mi-sve-jmeno-2Ml-419314.jpeg
4
986
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný. (filmová obálka)... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Šel jsem do toho s tím, že to bude skvělá kniha(bohužel jsem viděl film první a asi jsem za ten film rád), protože kniha mi přišla.. Asi to není můj šálek zeleného čaje.. Ale kdo má rád trochu pepření, tak rozhodně bych to zkusil!
Emočně mě to nějak vyšťavilo. Moc moc hezký romantický příběh o letním románku dvou kluků - Američana a Itala. Se vším všudy. Zajímavé na knize jsou myšlenky mladého Elia, z jehož pohledu je příběh vyprávěný. Občas to skončí i u jisté melancholie a zklamání... Film jsem úspěšně ještě neviděl, dokud jsem neměl přečteno, takže ten mě nijak neovlivnil. Hodně ale tuto knihu doporučuji.
Tuhle khihu bych si asi nikdy nepůjčila. Vybrala mi ji pracovnice v knihovně , přes vydejní okénko. Když jsem měla požadavek na knihu vydanou v letošním roce. Ze začátku jsem knížku chtěla kolikrát odložit , vůbec jsem si nemohla zvyknout na sloh a styl psaní. Vůbec mne knížka nebavila a nemohla jsem se začíst. Nemám to ale ve zvyku , nedočetl jsem opravdu jen pár knížek . Asi jsem nebyla naladěna na takovou knížku . Dle recenzí je ale kniha úspěšná , stejně tak filmové zpracování. Mne ale moc neoslovila ......
Pro mě naprosto odzbrojující... Sledovat myšlenky, které Eliovi "táhnou" hlavou bylo občas dost náročné, občas jsem se musela vrátit a přečíst si některou pasáž znovu. Úžasná práce s jazykem - klobouk dolů překladateli. Není to kniha, která by se četla jedním dechem, ale pro mě jedna z mála knih, která mě v poslední době opravdu zasáhla. Nejen že nutí čtenáře přemýšlet při samotném čtení, ale vlastně se k tématu lásky, nejistoty a tápání stále vracím. Napřed jsem měla problém s podrobným popisem míst, situací, pocitů..ale bez toho by to nebylo ono. Chvílemi jsem měla pocit, že na těch místech jsem spolu s postavami románu.
Na začátku jsem se do knížky vůbec nemohla začíst. Vadilo mi zejména neustálé opakování vět. Musela jsem to číst po kouskách, a proto mi to trvalo tak strašně dlouho, než jsem ji dočetla. Tak od poloviny knížky už to začalo být lepší. V podstatě jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to s kluky dopadne.
Není to pro mě typ knihy, kterou čtete klidně až do noci a nemůžete se odtrhnout...
Celá kniha je o hledání sebe sama, o velké lásce a vášni, o obrovském souznění a poutu mezi dvěma lidmi. Elio je s příchodem Olivera trochu ztracený a snaží se najít cestu, jak se k tomu všemu postavit. Příběh je velmi poetický, psychologický, nahlížíme na Eliovy myšlenky, které jsou... prostě jiné (pokud čekáte běžného zamilovaného náctiletého, tak tady se ho nedočkáte). Některé myšlenky a pocity jsou nádherné a příjemné, některé vážné na zamyšlení o životě, některé smutné, ale ty „podivnější a ujetější” (jestli to tak můžu říct) jsem ne vždy dokázala zkousnout (to se týká i jistého jejich chování). V knize rozhodně nenajdete žádnou velkou akci, tady jde úplně o něco jiného. Pravda, měla jsme trochu problém se knihou prokousat, ale každopádně od třičtrvrtě knihy to pak bylo úžasné. Předposlední kapitola mě dostala a poslední naprosto rozsekala. Nejedná se o jednoduchou knihu na relax. Je nutné číst velmi pozorně a uvažovat nad tím, co se Eliovi vlastně honí hlavou, protože on sám to vlastně taky neví. Takže za mě je kniha velice zajímavá, je jiná, než co jsem doteď kdy četla, rozhodně stojí za přečtení... a celkově vlastně nevím, jak se ohledně knihy cítím. Tak dlouho jsem nad hodnocením ještě nepřemýšlela. Něco mi v jejich příběhu přišlo na hlavu, něco bylo nádherné... Pořád se nějak nemůžu vzpamatovat z toho, co se psalo na konci - jak to bylo hluboké, procítěné a krásné. Emocionálně a celkově psychicky vás to úplně dostane.
Zřejmě jsem měla příliš velká očekávání, která ovlivnila výsledné hodnocení. Sloh mi na začátku vůbec neseděl, ale když jsem se začetla, nešlo přestat. Pro mě hůře uvěřitelný příběh, ale dokonalá atmosféra a překvapivě jsem měla pocit, že v tom domě jsem taky, cítím oblázky, moře, jedu na kole, vidím stejná místa s cítím úzkost z blížícího se odloučení. Velmi dobrý popis. Teď můžu zkouknout film.
Elio a Oliver. Dva lidé, kteří spolu zažili pouto tak silné, že bylo nenahraditelné a zároveň tak křehké, že stačil pouhý konec léta, aby to, co bylo samozřejmostí, skončilo. Autor píše o splynutí dvou osob v prostředí malého italského města, které svým romantickým popisem, atmosféru skvěle dokresluje. Hledání vlastní sexuality, toho, co nás vzrušuje a bez čeho nedokážeme žít, je potom vrcholem celého příběhu. Detailní popis intimity mezi oběma muži nám odhaluje, že k naprostému sblížení a lásce nestačí pouze otevřenost a komunikace, ale také něco jiného. Něco, bez čeho nedokážeme žít a o co se máme potřebu s tím druhým podělit. Ať jsou to tělní tekutiny, pižmo či několikrát nošené a nevyprané plavky. To, co nás vzrušuje, ale stydíme se o tom mluvit nebo si to vůbec přiznat. Elio a Oliver nám ukazují, že neexistuje hranice mezi milovanými osobami a sexualitou, mezi láskou a inteligencí, filozofií a uměním.
To si tak začnete číst, čtete a čtete, a najednou zjišťujete, že vám každá další věta víc a víc láme srdce, až máte chuť celou knížku strčit do mrazáku. Nejspíš jsem nikdy nic krásnějšího nečetla. Myslím, že by kniha měla mít nějaké varování pro vysoce citlivé čtenáře - během čtení vás rozloží na prvočástice a zase složí zpět. Ale už to nebude jako dřív.
Tahle kniha je psaná hlavě popisem, ani tam nebylo moc akce, dělo se tam vlastně skoro všechno dokola a stránky taky neubývaly moc rychle ale ani chvilku jsem u čtení neměla pocit, že by mě to nebavilo nebo bych se nudila. Příběh byl originální a postavy taky byly sympatické a dobře vykreslené. Některé scény na mě byly asi už trochu moc. Viděla jsem i film a filmové zpracování se mi líbilo asi víc i když obojí mělo něco do sebe a obojí bylo trochu jiné. V knize se určitě dozvíte víc z Eliových myšlenek a tak trochu asi víc porozumíte postavám. Některé pasáže mi přišly trochu zmatené, že jsem nevěděla jestli si to Elio jen představuje nebo jestli je to pravda a nebo jestli už se to stalo. Taky tam občas nebylo poznat kdo co říká, ale možná to byla moje chyba, že jsem se to snažila brát jako letní oddechovku a moc nad tím nepřemýšlela. V knize jsou taky hrozně pěkné myšlenky a citáty nad kterými se musíte pozastavit a popřemýšlet. Ten konec mi tam moc neseděl, víc se mi líbil konec ve filmu. Nějak jsem si to neuměla představit a podle mě by bylo lepší kdyby to skončilo normálně bez těch kapitol „ o pár let později".
Určitě to není nejlepší kniha co jsem četla, ale jako letní čtení fajn. Možná si to někdy přečtu i znovu.
4,5⭐/5⭐
nechápu co se každému na tom líbí. za mě nejzajímavější a jediné stránky, které stály za to byly 64-65 a 144-148
Nádherný milostný příběh, který není pojat klasicky tak, jak jsme zvyklí. Nejde jen o to, že jde zde o lásku dvou mužů, ale především o autorovo pojetí.. nebo lépe řečeno o autorovu poetickém vyprávění, o propojení lásky a umění. Přiznám se, že jsem jako první viděla film, který mě svým pojetím naprosto uchvátil, což ještě umocnil jeho dokonalý soundtrack. Jenže jak jsme zvyklí, kniha má zase jiné přednosti. Pro některé se může zpočátku zdát, že se kniha táhne, a ano, je to v podstatě pravda, jenže v tomto případě jde o účel, jde o to procítit, co autor předává. Za mě jde o jeden z nejromantičtějších příběhů, které jsem měla možnost přečíst.
Pokud u čtení hledáte i něco jiného než si jen oddechnout, tak určitě doporučuji..
Zatím..
S láskou,
Rose
Uf. Tato kniha mi dala zabrat. A marne se snazim pochopit, cim sve priznivce natolik uchvatila.
Pribeh je pomaly, pardon, p o m a l y.
Je to o hodne specificke lasce. Elio je primo posedly Oliverem.
Nejen ze potajnu cucha k jeho plavkam, ale dokonce i veri, ze v nich najde neco vic pizmoveho.
Diky knize pouha predstava, ze mi nekdo nabidne vykostenou broskev, zveda zaludek.
(SPOILER) Na jednu stranu bravurně technicky napsaná kniha. Obdivuji autory, co dokáží z poměrně banální zápletky tak poetickým vypravěčským stylem udělat skvost. A skvost to je, alespoň co se technické stránky týče - Acimanova hra se slovy a fantazie jde mimo univerzum. Na druhou stranu jsem plna rozporuplných pocitů, protože některé scény jsou až příliš za hranicí únosnosti - čichání k Oliverovým plavkám, vyvrcholení do meruňky, kterou Oliver nakonec sežvýká (fujtajbl), vymočení se do záchodu a "Nesplachuj, chci se podívat! Tak a teď už před sebou nemáme žádné tajnosti!" Nevím, přijde mi, že Aciman žije asi na jiné planetě, pokud mu tohle připadá tajemné a sexy. Zkuste se jít někam vykálet do záchodu a zavolat k tomu partnera, ať se koukne a ještě u toho vzrušeně vzdychá. Jakože WTF?! První polovina je skvěle vystavěna, až do okamžiku, kdy spolu spějí a Elio se ráno probudí rozhozený a zahanbený sám ze sebe. Jo, holt mu Oliver asi moc ojel prdel a bolelo to, což vášeň kompletně zruinovalo, co už. Na druhou stranu s ním v dalším okamžiku hned do postele skočil znovu, to už se mu bebínko dostatečně "zatáhlo" (nevymýšlím si, to fakt v té knize bylo). No, možná kdyby autor místo toho Elia napsal o té Elii, ta by uměla Oliverův nástroj přijmout snáz, je k tomu anatomicky uzpůsobená a chudák malý Elio by nemusel trpět při jízdě na kole, kdy se mu sedátko nepříjemně zařezává do roztaženého konečníku. V tomhle ohledu byla kniha k zblití, nemůžu si pomoct.
Přečteno v rámci výměny knížek (jinak bych po tom nikdy nesáhl).
Červená kniha o tom, jak někdo po někom hodně touží/posedlost až se mu chce celý odevzdat (Dej mi své jméno). Napsané to je od mistra, ale příběh jak z Bravíčka. Nedokážu pochopit, jak někdo může po někom takhle toužit a napsat o tom celou knihu. Jednou ho chce, pak je na něj naštvaný a pak říká ne, ale myslí jo :D a pak chce zničit, čuchat k jeho plavkám atd..
Myšlenky tam nejsou vůbec špatné k závěru je jich víc a dávají větší smysl, ale možná je to tím, že už jsem finišloval a konec knihy byl na dosah a já měl radost.
Scéna s ovocem What? nechápu proč.
A nesplachuj chci se podívat. What?
V první půlce jsem byl fakt naštvaný jak mě to nebavilo a musel jsem to číst po malých dávkách. Od 2. půlky to trochu šlo.
Nechápu to vysoké hodnocení. To bude asi tím, že to čtou ženy.
3/5 za ty myšlenky
PS: Barbarelo už nechci knihu, kde po sobě touží dva chlapy a přemýšlí jak se jeden druhému dostat do zadku. Dvě mě stačili.
Nejdříve jsem viděla film, ten se mi líbil, tak jsem se rozhodla přečíst si i knížku. V první chvíli jsem se nemohla začíst, děj ubíhá totiž nejdříve dost pomalu, nakonec jsem si ale knížku zamilovala. Čekala jsem oddechovku, ale to vůbec! Je hodně pocitová se spoustou hlubších myšlenek a věcí k zamyšlení. Líbilo se mi, že to není povrchní lovestory. Pocit z celého příběhu ve mě zůstal ještě docela dlouho.
Čím jsem starší, tím častěji se v literatuře snažím vyhledávat nějaký hlubší smysl, něco, co by mě donutilo o té dané knize přemýšlet. A Dej mi své jméno to do puntíku splňuje. Na první pohled by se mohlo zdát, že se tato knížka neliší od jiných současných youngadultovek. Příběh je vcelku jednoduchý, nenajdeme tu žádnou super originální zápletku, hlubokomyslné dialogy či dechberoucí popisy prostředí. Kouzlo této knížky totiž spočívá především v úvahách a myšlenkách hlavních hrdinů.
Na rovinu říkám, že pokud nejste fanoušci knížek s pomalu plynoucím příběhem bez nějaké větší akce, Dej mi své jméno se vám pravděpodobně příliš zamlouvat nebude. Mě samotnou hodně překvapilo, že jsem celou knížku zvládla přečíst v průběhu jediného dne, a že navzdory pomalému ději byla knížka neuvěřitelně čtivá. Z velké části na tom má podíl autorův nádherný, skoro až poetický styl psaní, který tento všední příběh dokázal pozvednout úplně na jinou úroveň. Knížka mě donutila přemýšlet - o životě, o lásce a touze, o ztrátě blízkého člověka. Všechny ty myšlenky a pocity, které se v knize objevují, jsou popsány tak reálně, jako bych to prožívala já sama. Autor navíc dokázal krásně vystihnout bezstarostnou letní atmosféru prosluněné Itálie, díky čemuž jsem měla pocit, jako bych sama trávila prázdniny na italské Riviéře.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 291x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 604x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
Upřímně... čekala jsem od knihy mnohem víc. Od svých známých jsem na ni slyšela chvály, stejně tak na film. Ten jsem ještě neviděla, protože jsem si nejdřív chtěla přečíst knížku. A možná jsem na ni měla až moc vysoká očekávání. Nedokázala jsem se do knihy pořádně začíst, ba několikrát jsem měla dokonce pocit, že ji ani nedočtu. Ale nemám ve zvyku knihy odkládat, tak jsem se přemáhala a četla dál, doufajíc, že se to ještě zlepší. Ano, trochu se to zlepšilo. Líbilo se mi, jak autor popisoval tok Eliovo myšlenek, jak pomalu rozkvétal vztah mezi ním a Oliverem a zajímalo mě, jak to s nimi skončí. Ale jako celek mě kniha zas tak moc nenadchla.