Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419314/bmid_dej-mi-sve-jmeno-2Ml-419314.jpeg
4
986
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný. (filmová obálka)... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, chvilku trvá se do ní začíst, ale pak si uvědomíte jak je skvělá. Jsem ráda že jsem ji dočetla.
Další z knížek, kterou jsem četla až po shlédnutí filmu, a musím říct, že i když film nebyl špatný, kniha je mnohokrát lepší! Moc se mi líbil popis vztahu těchto dvou kluků, bylo to procítěné a něžné. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky.
Do knihy jsem se ze začátku nedokázala začíst, na nějakou chvíli jsem ji odložila. Ale nerada nedávám knize šanci. Musím říct, že toho nelitují. Kniha byla neuvěřitelná bomba. Nic tak krásného, jemného a něžného jsem nečetla.
Bez výhrad pět hvězd!! Krásná procházka srdcem zamilovaného člověka, všech jeho tužeb, strachů, radostí, slastí, smutků. André přesně vystihl, kam chce milující srdce dojít, totiž tak moc blízko ke své lásce, až s ní splyne. V mnoha věcech, které by spoustu lidí asi ani nenapadly, se dá splynout. Tím byl tento příběh skvělejší než jiné, jak byl v prožitcích detailní. Jeden by jim ty týdny až záviděl, ačkoli pak přišlo nevyhnutelné rozloučení. On byl já, já byl on.. protože sama moje bytost je on...
Dlouho jsem se na tuhle knihu chystala a nakonec na ni došlo. Četla jsem ji tak trochu na "hulváta" tzn. část jsem si přečetla a pak pustila film a takhle jsem to střídala. Musím říct, že mě to ohromně zasáhlo, protože kniha je výborně napsaná, ty myšlenky a celkově ty pocity a zase film je skvěle zahraný, takže dohromady to tvoří jeden velký zážitek.
Proboha. Něco tak poetického a hluboce procítěného jsem ještě nikdy nečetla. Ano, nepočítejte s příběhem nabitým akcí, jako spíše nabitým neskutečnými emocemi a vnitřním bojem. Myslím, že každého, kdo někdy miloval, se kniha dotkne velmi velmi hluboko. Zlomí vám srdce, naplní vás nadějí a dá vašemu pohledu na svět úplně nový rozměr.
Přítel mi jednou řekl, že tuhle knihu pochopí správně jenom ten, kdo někdy přišel o někoho, koho miloval. Skutečně miloval. A asi měl pravdu. S knihou, ač je nádherně psaná, lyrická a emotivní a plně si zaslouží veškerou chválu, kterou dostává, jsem se přes specifickej styl psaní prostě nedokázal sžít (tak jako například s filmem, kterej na mě zapůsobil mnohem víc) a po několika letech už si jen mlhavě vzpomínám na to, co jsem cítil při jejím čtení. Možná se k téhle knize jednou vrátím a budu vše vnímat jinak... a možná taky ne. Jestli jsem někdy četl knihu, která byla spíše jakousi těžce zachytitelnou myšlenkou nebo pocitem vmáčknutým do několika stovek řádků slov, a ke které si člověk musí skutečně něčím projít, aby plně pochopil to, co říká, je to právě tahle. ... "Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně."
Jsem ten typ čtenáře, který zhltne knížku za jeden den. U téhle to tak nebylo. Možná to bylo tím, že tam tak úplně nebyly kapitoly. Možná to bylo tím, že tam byly dlouhé části pouhé úvahy bez přímé řeči. Takže tuto knížku jsem četla více dní. A jsem za to ráda. Na tuhle knihu si opravdu udělejte čas a náladu. Sedněte si na zahradu nebo do parku, kde budete mít klid. Protože jedině tak dokážete vstřebat a správně pochopit pocity a city jednoho kluka z Itálie , který se zamiloval do mladého muže. Kniha je nevinná, ale i tak plná sexuality a vášnivých chvilek. Takže jestli uvažujete o téhle knize, tak si udělejte čas a čtěte ji, prosím, s otevřeným srdcem.
Nečekaná láska mezi sedmnáctiletým Eliem a o pár let starším Oliverem se rozhoří během jednoho léta v době pár týdnů. Kniha plná niterních pocitů, myšlenek a touhy hlavního hrdiny, psaná poetickou formou. Zajímavá čtivá kniha, která se ale určitě nebude líbit všem.
Teprve az film me dostal ke knizce a ackoliv mam vetsinou knihy radsi nez filmova zpracovani, tady to bylo naopak. Myslim, ze mi tady asi nesedl moc ten styl psani. Precist knihu mi trvalo dyl, nez bych cekala. Kupredu me pohanela jen zvedavost, jestli se to bude nejak zasadne lisit od filmu.
Ale jinak to byl velmi krasny pribeh s myslenkovymi pochody, ktere zanechaji dojem.
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, tudíž jsem k ní přistupovala nezatížena předsudky. Po troše tápání hned v úvodu jsem se začetla a shledala city hlavních hrdinů velmi pochopitelnými a přes jejich banalitu i hlubokými.
Už od první strany jsem věděla, že tuhle knihu budu milovat.
Styl psaní je velmi ojedinělý, nikdy jsem nic podobného nečetla. Vlastně mi trochu připomínal mého milovaného Gatsbyho, ale byl zároveň úplně jiný. A pokud mi něco připomíná Gatsbyho je to většinou velké plus. Četla se hodně pomalu, ale vůbec mi to nevadilo. Právě naopak jsem si tu knihu ještě více vychutnala. Dej mi své jméno obsahovalo několik věcí, které by mi u knihy normálně vadily, ale tady ne. Tady jsem si užívala každou větu, slovo, písmeno. Nejradši bych zvýraznila každé slovo.
V hlavním hrdinovi Eliovi se každý aspoň trochu vidí. Olivera si zamilujete, protože má na lidi prostě takový efekt. A pak tu byla Vimini. Vimini se tolik neobjevovala, ale už po pár řádcích jsem si ji zamilovala.
Teď k té věci s broskví. Budu dál jíst broskve, ale už se na ně nikdy nebudu dívat stejně. Vlastně se po přečtení této knihy nebudu dívat stejně na hodně věcí.
Posledních třicet stran knihy jsem v kuse probrečela. A ta poslední věta… Nemyslím si, že existují slova, která by dokázala vyjádřit, jak moc mě tahle kniha ovlivnila. Dej mi své jméno mě roztříštilo a znovu dalo dohromady.
Tato kniha se uvádí jako poetický příběh, co se týče prostředí, to takové rozhodně bylo - malebná vilka na pobřeží prosluněné Itálie - co víc si přát, romantika přímo vystřižená. Nicméně, ta intimita, která zde vznikla mezi hlavními hrdiny, hraničila spíše s posedlostí. Obzvláště pak některé pasáže působili až zvrhle??? A ostře kontrastovali s tím poetickým prostředím, ale třeba právě to byl autorův záměr. Zkrátka příběh jednoho léta, kdy si dva lidé vzájemně dovolili něco, co možná neměli, ale kdyby to nezkusili, asi by si to do konce svých životů vyčítali... Knížka by si zasloužila vlastní debatní kroužek, první otázka: Má smysl pouštět se do něčeho, o čem víme, že nemůže mít dlouhé trvání, ale přesto po tom hladově toužíme? A podobných otázek je tu více. Doporučuji přečíst.
Itálie, léto, osudové setkání, touha, vášeň. To, že jde o vztah dvou mužů, je v příběhu důležité jenom proto, že je to vztah v jejich očích nesprávný, nemožný, zakázaný a bez budoucnosti. Zbudou zlomená srdce a smutek. Podobné třeba Věku nevinnosti. Za mě kniha o trošku lepší než film, i když i film byl super.
Krásné, ale přitom bolestivé. Plné poetiky, lyriky, krásy. Plné touhy, důvěrností, lásky, poznávání sebe sama. Tohle je jedna z těch knih, kdy vůbec nevadí, že dějová linka tu je spíše na pozadí, protože děj není důležitý. Důležitá je atmosféra, myšlenky, niterní prožívání, vztahy, emoce.
Jednu hvězdu jsem ubrala za to, že jsem se v některých pasážích musela opakovaně vracet k některým větám, abych jim správně porozuměla, abych je uměla správně vnímat. Což mne trochu zadrhávalo při čtení a kazilo mi to plynulost příběhu. Ale jinak jsem si knihu zamilovala. Tohle je jedna z těch knih, která se čte srdcem. Určitě se k tomuto příběhu ještě někdy vrátím.
Neobvyklá kniha o touze, o lásce, o sbližování, o pochybnostech, o hledání sebe sama.
Knihu jsem poznal až poté, co jsem zhlédl film. Čekal jsem, že film bude vcelku věrným přepisem knihy. Ve skutečnosti je v knize mnoho věcí jinak než ve filmu, dokonce i závěr a s ním celé vyznění příběhu. Film hraje více na romantickou notu, v knize je hodně psychologie (vnitřní svět protagonisty), která čtenáře vtáhne, ale není to vždy snadné čtení. Řekl bych také, že kniha má více sexuálních, až lascivních momentů, ale je taky možné, že to dělá český překlad, který mi přišel místy nemotorný. I to však odpouštím, protože je to neobyčejný příběh. Hrozí, že maximálně pohltí vaše chutě, touhy, představivost i vzpomínání na mládí...
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 291x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 604x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
(SPOILER) Přiznám se, že jsem nejdříve viděla film, takže jsem byla celkem na knihu připravena. Co mě však zaskočilo byl postoj Olivera ke vztahu, který spolu s Eliem měli. Dle knihy to vypadá, jakoby to pro Olivera byla pouze letní romance. V některých chvílích mě skutečně naštval například, když chtěl Elia seznámit se svými syny a manželkou, velice necitlivé.