Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
986
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Zajímavé myšlenky, Itálie a dva mladí muži, kteří objevují sami sebe - to jsou věci, které se mi na knize líbily. Paradoxně, právě otevřenost jejich vztahu, která mě zaujala (a kterou jsem si na ní oblíbila) asi nejvíc, byla také tím, co jsem v jednu chvíli nezvládla- ta scéna s meruňkou. Rozdýchávala jsem ji půl hodiny. Ale jinak, doporučuji moc.
Dojemný příběh dvou "chlapců" v prosluněné Itálii.Přímo cítíte tu opojnost, poblouznění a nečekanou lásku.Krásná kniha:-)
Velmi naturalisticky popsaná první zkušenost s láskou mezi stejným pohlavím, konkrétně mezi dvěma muži. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, ačkoliv třeba Malý život mě chytil za srdce mnohem více. A to ani nebyly potřeba žádné syrové scény.
Vášeň? Touha? Láska? Velmi pěkně popsané erotické tápání dospívajícího mladíka a jeho vztah k mladému muži. Hlavní hrdina má na začátku příběhu necelých osmnáct let, ale já bych podle jeho zájmů, chování, znalostí a hlavně vyjadřování měla pocit, že je starší.
Horko italských prázdnin bylo úplně cítit....
V knize se toho zas tak moc neděje a většinu času jsme byli uzavřeni v Eliově hlavě. Smršť jeho pocitů, strachů a myšlenek mě vytáhla do děje a nechtěla pustit. Příběh obrovský lásky, zasazenej do letní Itálie byl kouzelnej. První láska, průzkum duše i těla, napsaný tak hluboce a tak inteligentně. Tady si autor a překladatel naštěstí dali hodně záležet a ta nádherná poetická čeština, která se s váma úplně pomazlí. Silnej gay román, kterej mi přirostl k srdci.
Skvělá kniha, která mě vytáhla do děje, jedná se spíše o výklad citů, ale láska dvou mě doslova stáhla s sebou
Jako i jiní, i já jsem četla knihu v rámci čtenářskeho klubu Martinus. A přiznám se, že jinak bych po této knize ani nešáhla.... Avšak kniha mě překvapila. Takovou smršť pocitů a myšlenek jednoho člověka jsem v knize asi ještě nezažila. Některé popisované scény bych si tedy odpustila, ale chápu jejich význam a místo v celém příběhu. Oceňuji i zakončeni knihy. Nelituju času nad touto knihou a jak už tu někdo předemnou psal, obdivuji poetický jazyk autora.
Knihu jsem četl v rámci Čtenářského klubu Martinus a musím říci, že na mě dost zapůsobila. Byl jsem okouzlen autorovým poetickým jazykem, jak dokázal bavitě vykreslit i zdánlive banální a nudné situace, jak si dokázal hrát s jazykem, celý román tak působil autenticky a připadal jsem si chvílema jak s hlavními hrdiny na italské Riviéře. Zcela chápu, že tanto kniha není určena pro všechny, jelikož obsahuje pár poněkud expresivních scén a mužskou sexualitu vykresuje dost naturálně, takže se může některým "slabším povahám" zdát až nechutná. Mně tato kniha ovšem učarovala a tu poslední kapitolu jsem musel i chvíli vydýchávat.
Jeden dlouhý milostný dopis, který vás po přečtení vyplivne a ve vás se ještě notnou chvíli budou mísit všechny možné emoce.
Co můžu říct. Prostý milostný příběh, který umným perem autora rozkvetl v něco, co se čtenáře dokáže hluboce dotknout.
Když jsem knihu vzala do rukou, nic jsem o ní nevěděla. Ani do jakého roku je příběh zasazen, co mám očekávat, nic. Okamžitě po pár prvních stránkách na mě dýchla osmdesátá léta a horké italské léto. Moře, piniové borovice, prach cest, maloměsto ochromené létem. Neuvěřitelně jímavě vykresleno.
Veskrze se pro mě jedná o příběh o spojení mezi dvěma bytostmi v nezadržitelném proudu času a navzdory okolnostem. Život ve vzpomínkách vs. držení kroku s tokem času.
Touha. Naplnění. Stesk. Bezmoc. Ze všeho čiší až jakási nostalgie, specifický pocit pro jedince a zároveň univerzální všem. Vše tohle si ve mně jako ozvěnou našlo odezvu.
Ke konci druhé poloviny knihy se příběh trochu zpomalil, nehorázně mě nebavil protahovaný večírek v Římě, to jsem místy i přeskakovala odstavce.
A ta část po návštěvě Říma se mi četla ještě hůř, protože přes slzy se fakt blbě čte.
4*/5*
"V jejich domě neplatí žádná večerka, žádná pravidla, žádný dozor, nic. Proto je to takový hodný kluk. Nechápeš? Nemá, proti čemu by se bouřil."
Manžel se na mě díval, jak se má ramena otřásají vzlyky. "Co se stalo?" - "Nic, to jen ta knížka. Je to tak smutné, a přitom vůbec ne." A když nad tím teď přemýšlím, lépe to vystihnout nedokážu. Odhoďte veškerou předpojatost, že je příběh vystavěn na vztahu dvou mužů. Ty myšlenky by mezi mužem a ženou tak nerezonovaly.
Pro mě je tato kniha obrovským překvapením a obohacením. Po jejím přečtení mám pocit, že ji cítím ve svém nitru.
Knihu jsem četla v rámci Čtenářského klubu @martinus_cz . A musím říct, že toto byl opravdu úžasný výběr a daleko předčil lednovou knihu. Myslím, že tato kniha ve mně bude ještě dlouho rezonovat a stále ji vstřebávám. Autorům styl psaní mi vůbec nevadil, naopak se mi velmi líbil. Samotný příběh není ničím ojedinělý, ale samotné vykreslením postav a především pocitů vnímání lásky, strachu, osamění a touhy je mistrovské dílo. Klobouk dolů.
Touha oděná v lyrický háv. Slova, věty hrající koncert na všechny struny vašich smyslů.... Mám ráda autory, kteří umí ve čtenáři vyvolat tento pocit. Úvahy o životě, jeho smyslu, umění, filozofii propletené s motivy lehké erotiky, a to vše na pozadí vůně letního moře, za cvrkotu cikád a rozpáleného slunce... Co na tom, že hlavními hrdiny jsou dva mladí muži .... Aciman nám posílá trošičku zamotané klubíčko plné směsice jemných citů, které spojí dvě lidské bytosti, jež ho však sami neumí (a vlastně ani nechtějí) rozmotat. Z každé stránky vnímáte intenzitu každého prožitého dne hlavního hrdiny, ač třeba neproběhl vždy podle jeho představ. "Carpe diem" v ryzí podobě :) Podobná atmosféra jako u Alexandrijského kvartetu Lawrence Durella.
Knihu jsem si pořídila na základě toho, že se objevila jako únorová kniha čtenářského klubu Martinus. Moc jsem si ji nechtěla pořídit, protože dle anotace mě vůbec nelákala. Řekla jsem si, že je třeba rozšířit obzory a nakonec knihu pořídila.
Děj to byl velmi krásný a zajímavý. Dospívající Eliem a o pár let starší Oliver. Prožívají spolu léto v Itálii. Vzájemně zjistí, že k sobě cítí úplně něco jiného než přátelství.
Spisovatel napsal v této knize velmi krásné věty. Kniha je celkově krásná, ale mě na ni něco nesedělo. Nedokázala jsem se plně začíst. Nevím čím to bylo. Možná tím, že k samotnému tématu knihy mám daleko? Ti co mají k tématu blízko, jim bude kniha bližší.
Myslím, že kniha může mladému čtenáři v určité životní situaci docela pomoct. Toho si cením. Právě proto mi ale vadila naznačená promiskuita hlavního hrdiny, neboť tudy cesta ke šťastnému životu nevede. Jinak se mi ale příběh hodně líbil a četl se mi dobře.
Toto je snad jediný případ, kdy se mi film líbil více než kniha a kdybych jej neviděla, asi bych knihu ani nedočetla. Kniha působí oproti filmu takovým nekonzistním dojmem, často jsem se v ní ztrácela, i když děj není nějak obsáhlý (podstatě se ve většiny knihy nic neděje). Velmi mi vadila absence uvozovek, někdy i odstavců, a volné přebíhání z přímé řeči k vyprávění. Ano, je to originální a umělecké, což v mém případě není většinou negativum právě naopak, ale opravdu hodně čtenářsky nekomfortní.
Paradoxně se mi líbila nejvíc až poslední část knihy, která ve filmu není. Takový epilog, který vlastně není epilogem.
Tři a půl hvězdy
Nejdřív musím podotknout, že jsem zkušená čtenářka, mám ráda rozvité věty i dlouhé popisy emocí, co se dějí uvnitř postav. Ale tohle .. co to jako mělo být? Zprvu jsem si užívala, že je kniha napsaná opravdu hezkým stylem, líbila se mi spousta emocí, co se dějí v hlavní postavě. Jenže ... nic se reálně nedělo. A když se něco ve 3/4 knihy stalo, tak se to vlastně stát nemělo? Nepotřebuju v knihách nějaký zběsilý děj, ale to už jsem si kdysi při čtení Tolstého více užívala Levinovy starosti o ruské venkovské hospodářství než tuhlectu "touhu, která pálí všechny hranice". Takže za mě už ne-e.
Dej mi své jméno jsem měla přečteno za tři dny – jedním dechem. Je to nádherná kniha o touze, o lásce, o sbližování, o pochybnostech, o hledání sebe sama. Lyrický popis pocitů dospívajícího Elia, který se zamiloval do o několik let staršího Olivera, je vykreslený na pozadí letního italského pobřeží – tápání Elia tak dokresluje lepkavé horko, slunce, moře, pohoda prázdnin a sladkých broskví. Závěr knihy mi připomnělo to, čeho jsem se v dospívání bála já --- /SPOILER ALERT/ --- že se budu bát následovat svoje sny a to, co v životě chci, a že pak o 20 let později ve mě zůstane jenom sladkohořká nostalgie. /KONEC SPOILERU/. Aciman mi ve svých narážkách na kulturu, na knihy, na hudbu připomíná knihy Haruki Murakamiho, intelektuálním zasazením a bezstarostnosti mládí potom Snílky. Díky knize mám chuť strávit prázdniny někde v malém italském městečku na pobřeží, číst filosofii a jíst broskve a fíky.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Dej mi své jméno
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 291x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 604x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
Abych byla upřímná, nenadchlo mě to tak, jak jsem očekávala. Některé momenty pro mě byly až strhující, jiné zase příliš zdlouhavé. Bylo to prostě jako na vlnách italského moře - v jedné chvíli nadšení a chuť číst dál a dál, když vtom jsem se ocitla pod hladinou, a ne a ne se vynořit. Možná za to mohl autorův styl psaní, možná to, co se odehrávalo v Eliově hlavě.
Závěrem: nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale víc jak 3* dát nemohu.