Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
986
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Tak krásná, tak poetická, a přitom tak neskonale smutná knížka. Užíval jsem si každé slovo.
Nedočetla jsem to. Nelíbil se mi jazyk, ne že by byl špatný, ale nebyla jsem na něj naladěna. Možná, kdybych sama nebyla na noční v práci, ale někde na letním bytě, kde bych hostila samé intelektuály a neměla na práci nic jiného, než jíst, sportovat a hrabat se ve svém nitru... Pak bych ocenila hloubku a sílu a animálnost a inteligenci a tu rozervanost. Takhle jsem nebyla dobrý čtenář a autorovi se omlouvám, říkala jsem si, kluci běžte do práce, ono vás to přejde
Tak trochu Zkrocená hora, tak trochu Muzeum nevinnosti, hojně zalité Itálií uprostřed léta.
Kniha o oblékání kůže Milovaného, o tom, že i když se s druhým dokážeme plně prolnout, dokážeme se stát Jím, dokážeme akceptovat a plně přijmout jeho nejprachsprostější lidskou podstatu i s veškerým jejím, v romantických novelách nikdy nezmiňovanými, vyměšováním a potřebami, pořád nás svět, konvence, realita a onen "paralelní" život, jenž jsme nuceni mnohdy žít, abychom si mohli uchovat masku, kterou jsme se rozhodli nosit (nebo kterou nosit musíme, abychom mohli být tím, čím být chceme) může od sebe odtrhnout.
Kniha o bolesti, nejistotě, tápání a tělesnosti plná úvah, myšlenek a postřehů, které budete mít možná chuť si někam zapsat.
Kniha o animálnosti touhy uprostřed rozpáleného léta s atmosférou popsanou tak, že nedá vydechnout. O lidech, s nimiž byste se chtěli scházet u jednoho stolu, protože by vám mohli tolik dát (a jejichž dny musí mít oněch mysticko-magických 72 hodin, jinak to snad není možné). A pro některé z nás možná i vzpomínka na nějakého našeho Olivera.
A ano, jsou tam scény, ze kterých se křiví pusa, ale mají svůj smysl, alespoň já ho v nich nacházím, byť připouštím, že na broskev se asi minimálně nějaký čas nebudou dívat jako dřív.
(Zábavná představa: kniha v rukou homofoba: "Vraťte mi peníze! Vymažte mi ty obrazy z hlavy!")
(Posloucháno v originále; narátor Armie Hammer dodal svým přednesem knize další, úchvatný rozměr.)
Letní atmosféra na italském venkově a právě se rodící silný cit. Jemné a silné zároveň.
Jsem z téhle knížky docela… mimo. Docela dost. Doslova mnou vláčela, chvíli mě nechala toužit po krásných letních večerech, broskvích a něčem podobně silném, co bylo mezi těmi dvěma, a najednou mi bez varování zlomila srdce. A ve filozofickém rozměru toho v ní bylo tolik, že přemýšlím, zda vůbec má cenu se pokoušet to všechno popsat. Nějakým zvláštním způsobem obsahuje stejné myšlenky, které - aniž bych si to kdy předtím uvědomila - mé nitro obsahuje také. Jako by mě postupně odhalovala. Ona a já se prolínáme - na jakési hlubší myšlenkové úrovni jsme propletené stejně jako Elio a Oliver. Dala mi své jméno a já jí dala to své.
Táto kniha bola pre mňa utrpenie. Nemyslím si, že takto niekto zmýšľa. Naozaj mi nevadí láska ľudí rovnakého pohlavia, ale určité "prejavy" lásky boli naozaj úchylné.
28. 5. KONEČNĚ jsem to dočetl!
Příběh není vůbec špatný, jenže styl psaní mi nevyhovoval. Kolik sedmnáctiletých kluků má takové filozofické myšlenkové pochody?
6.6. Viděl jsem film a jsem rád, že jsem se knihou prokousal. S jistou úpravou jsem počítal, ale filmový Oliver může působit jako floutek, který si přijel jen užít a napáchat citové zmatky. Závěr filmu je jiný - useknutý.
Nádherný příběh o dvou mladých mužů, kde se snaží sami sebe oťukávat, o jejich prvním coming outingu, konec byl dost smutný
Musim říct, ze jsem čekala dost jiné zpracování, prostě klasický dívčí romám u kterého si odpočinu a odreaguju se. Místo toho jsem spíš četla fylozofické dílo se spoustou zajímavých otázek, které se daly vztáhnou i na jiné mezilidské vztahy. Rozhodně stojí za přečtení
Jo, prostě jo...cítit se tak vtažená do prostředí se mi dlouho nestalo. Fakt má kouzlo...
Jsem jediná, kdo si při čtení vzpomněl na Nabokova? Ať už se jedná o podobný styl, využívání cizího jazyka nebo odkazy na jiné autory. Aciman má neskutečný talent vtáhnout čtenáře do prostředí - v první polovině jsem měla pocit, že znám celý jejich dům, že cítím to horko nejprudšího léta. A podobně to bylo i v další části, v Římě, který má čtenář přímo před očima a vše se zdá být velmi surrealistické a syrové. Rozhodně výborná kniha.
Tahle kniha má své kouzelné něco. Končí i nekončí otevřeně a dává prostor k "coby kdyby" a to mám strašně moc ráda. Dej mi své jméno jsem zaklapla s hlubokým povzdechem. Teď stahuju film... a to jen proto, abych si prodloužila zážitek.
V mém světě rozhodně jedna z těch teplých top knih.
Velmi něžný a uvěřitelný příběh o lásce, touze, hledání sebe sama a dozrávání... Vypravěč v náznacích vykresluje atmosféru horkého léta, žhnoucího slunce a chladivé vody, pot, vzrušení, nekonečné čekání a eventuálně i hluboké city... Líčeno náznakově, lyricky, výstižně, se spoustou detailů, v nichž tkví napětí. Autor geniálně zachytil běžné lidské momenty - "otravné" rodinné sešlosti, nudu v létě, letní lásky - zklamání i natěšení, erotické klopýtání...
Doporučuji přečíst knihu a pak se podívat na film, oboje má výbornou atmosféru!
Musím přiznat, že část Monetova pěšina, která byla ze všech částí nejdelší, mě bavila nejmíň, avšak postavy mě vážně dostaly. Konec se mi moc líbil, zase nějaké pěkné, smutné a nevšední zakončení. Krása, ale přiznejme si, že někdy to bylo nudné.
Někdy jsem mela problém rozlišit co je jen v Eliově hlavě a co se odehrává. Ale jinak příběh zajímavý, ale někdy zdlouhavý a některé věci bych do te knížky ani nedávala.
Hodně zajímavé téma. Trochu mi vadily vulgární výrazy, někde mi přišly zbytečné...
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Dej mi své jméno
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 291x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 604x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
Připojuji se k předešlým komentářům, knihu nelze nedoporučit. Tématem lásky se zabývá opravdu do hloubky, dějovost je značně potlačena a v popředí je vykreslen vášnivý vztah dvou mužů. Kniha se přitom výrazně liší od běžných příběhů, kde v hlavních rolích vystupují homosexuálně orientované hlavní postavy, neboť nepůsobí lacině a nesnaží se hystericky dokazovat utrpení homosexuálů ve společnosti (k tomu totiž příběhy o homosexuálech často sklouzávají a je to škoda). Naopak, v poetických větách zobrazuje krásu skutečné lásky a o nic jiného zde prakticky nejde.
Obdivuhodné jsou také popisy italské přírody, venkova, měst a navození nezapomenutelné atmosféry italského léta, která čtenáře nutí ihned vyrazit do podobných míst. Film natočený podle knižní předlohy je stejně kouzelný a vzbuzuje velmi podobné emoce jako kniha, byť mnohé je značně zjednodušeno nebo zcela vynecháno.
Co by však čtenáře mohlo odrazovat jsou jisté poměrně nechutné situace v poslední třetině knihy, jež jsou snad až za hranicí zvěřinné živočišnosti, nicméně jejich funkce je jasná a myslím si, že myšlenku jsem nakonec pochopil a přijal, byť se mi z toho zvedal žaludek.
Na závěr si dovolím jen poznamenat, že Dej mi své jméno je krásné umělecké dílo, které i přes nižší počet stran není vhodné pro rychlé čtení, neboť právě rychlé čtení nás připraví o většinu myšlenek, které jsou zde obsaženy a především nám neumožní nechat se pomalu unášet kouzelnou letní atmosférou, v níž se odehrává příběh Elia a Olivera.