Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
986
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem se začetl do žánru Young-Adult. O této knize se zmínila Sára, brigádnice, která sice knihu nečetla, ale viděla film a ten se jí moc líbil. Anotace knihy mne zaujala, a tak jsem se rozhodl, že knihu vyzkouším. Přečetl jsem několik stran a řekl jsem si, že knihu odložím, že asi nebudu ztrácet čas knihami, které jsou primárně určené pro mládež. Už jsem těchto knih v minulosti s tématikou LGBT přečetl hodně. Přečetl jsem si mezitím jinou knihu, ale nicméně jsem se ke knize vrátil, nedalo mi to. Musím říci, že jsem se rozhodl správně. Kniha se nečte úplně jednoduše, poněvadž je proložena řadou myšlenek a styl psaní asi nemusí sedět každému čtenáři. Každopádně jsem se začetl a po celkovém uvážení hodnotím knihu na 5*, tj. 100 %.
Hlavní postavou je Elio, sedmnáctiletý kluk, který se zamiluje do Olivera, kterému je 24 let. Elio hraje na klavír a kytaru, jezdí na kole, s oblibou navštěvuje knihkupectví, nemá moc kamarádů, má skvělé rodiče. Oliver vyučuje na vysoké škole a v domě Eliotů tráví své chvíle prázdnin, pracuje na své knize a zároveň pomáhá jeho otci s různými pracemi. Stráví spolu 6 týdnů. Kniha má 4 části.
Myslím si, že příběh, který nám vypráví autor, může být založen klidně na skutečné události a věkové rozmezí našich hrdinů nemusí hrát žádnou roli. Někdy se v životě seznámíte s člověkem, kterého si na první pohled zamilujete, a vaše srdce ví, že tato náklonost potrvá do konce života. Přejete si z celého srdce, abyste mohli být s ním do konce života, abyste se vedle něj probouzeli a zároveň usínali, abyste si povídali naprosto o všem, abyste byli k sobě upřímní za všech okolností, abyste trávili společné chvíle, abyste se smáli a radovali ze života po boku člověka, se kterým chcete strávit celý život. Z celého srdce po tom toužíte a neustále na něj myslíte. Neuběhne ani jediný den, abyste si na něj nevzpomněli. Tak to také probíhalo v případě Eliota, do jehož domu každý rok přijížděli lidé, kteří v něm strávili určitý čas, nicméně až v případě Olivera v něm propukla vášeň. Nemohl si pomoci, vášnivě se zamiloval, toužil po něm. Obdivoval ho pro jeho osobnost. Oliver se choval přirozeně, dělal a říkal to, co si myslí, což u některých lidí může vyvolat rozpaky, z druhé strany však zůstal svůj, takový jaký je ve své nejvnitřnější podobě, což se mi líbilo. Elio a Oliver jsou Židé. V knize budeme sledovat, jak se bude vyvíjet vztah těchto dvou mladých mužů, nahlédneme do myšlenek a prožitků Eliota. Zajímavý byl také výlet do Říma, kde prožili společné chvíle. V zadní části knihy je uvedeno, že kniha není vhodná pro mladší čtenáře. Kniha obsahuje erotické pasáže, ale autor podle mého názoru těmto scénám nevěnuje moc prostoru. Možná někteří mladší čtenáři budou zklamáni a řeknou si, že očekávali mnohem více sexuálních prožitků, i když některé sexuální prožitky mohou některým čtenářům připadat až nechutné a rozum se jim bude pozastavovat nad určitými scénami. Některé věci, které prováděl Elio, byly zvláštní, ale z druhého hlediska musím brát ohled na jeho mladý věk. Sexuální prožitky mohou být u každého jedince různé, ať už jsou v jakémkoliv věku.
Během života se člověk seznámí s řadou lidí, které si oblíbí. Může také nalézt člověka, na kterého do konce života nedokáže zapomenout. Vzpomíná na společně strávené chvíle, kdy se cítil šťastný v jeho společnosti a přál by si, aby s ním mohl žít napořád, byl jeho partnerem. Jenže mnohdy to nejde z různých důvodů, nicméně jsem přesvědčený o tom, že tyto krásné chvíle zůstanou navždy v jeho srdci a nikdy na tyto okamžiky nezapomene. Budou v něm ukotveny napořád a během života si na ně občas vzpomene.
Viděl jsem také film, který se mi líbil. Film určitě doporučuji. Celkově se držel knižní předlohy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jak to, že někteří lidé si při snaze přiblížit se k nám procházejí samotným peklem, a my o tom nemáme ani nejmlhavější tušení? Jak to, že uplynou dva týdny, kdy s nimi neprohodíme jediné slovo, a my si na ně ani nevzpomeneme?
Lidi, co čtou, se za čtení schovávají. Skrývají to, kým jsou. Lidi, kteří se schovávají, nemají vždycky v oblibě to, kým jsou.
Pokud ve své situaci cítíš bolest, konejši ji, a jestli cítíš plamen, nezhasínej ho, nebuď k němu krutý. Chceme se vyléčit dřív, než je záhodno, a vyrveme přitom ze svého nitra tolik, že před třicátým rokem zkrachujeme. Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně. Konec něčeho může být hrozný, když nám v noci nedá spát, a dívat se, jak na nás ostatní zapomenou rychleji, než bychom si přáli, není o nic lepší. Ale necítit nic, abychom se vyhnuli veškerému citu – to je plýtvání!
knihu sem si přečetla ze zvědavosti.Zpočátku sem si myslela že ji ani nedočtu ale nakonec mě příběh dvou mladých mužů celkem i bavil.Krásné bylo jak jejich vztah s láskou pochopil otec jednoho z nich.
Sama zápletka je opravdu dobrá, jen mě nebavily ty dialogy a neustálé omílání, jestli mě má rád, nemá rád, proč se se mnou nebaví, já to nevydržím, atd. Něco trochu ve stylu Padesát odstínů šedi, ale zabaleno do filosofického blábolení... ;-) Nějak mi nesedí k 17letému klukovi, aby se zabíral ve volném čase přepisováním not, hraním na klavír, četbě Herakleita... Prostě mě to celkově nenadchlo a knihu bych si rozhodně nechtěla znovu přečíst...
Na základě knihy jsem pak i zhlédla film, ale ten mě už vůbec neoslovil. To kniha byla mnohonásobně lepší... Některé pasáže ve knize i ve filmu jsem přeskakovala. Nic pro mě... ;-)
Jsem z toho strašně rozčarovaná. Plno věcí tam bylo nádherných, navíc je ta kniha napsaná opravdu krásným jazykem, ale spousta věcí mě tam taky neskutečně štvala. Celkově asi něco mezi 3* a 4*.
čtu tady samé pozitivní a nadšené komentáře...ale já je bohužel nesdílím. Kniha mne absolutně neoslovila.
Myšlenky v ní sice byly hluboké, ale bylo jich tolik, jedna přes druhou nebo jedna stále dokola...prostě jsem se nedokázala začíst.
Mám přečtené delší dobu, vlastně několik měsíců, ale nedokážu vyjádřit co cítím. Nemůžu najít ta správná slova.
How you live your life is your business, just remember, our hearts and our bodies are given to us only once. And before you know it, your heart is worn out, and, as for your body, there comes a point when no one looks at it, much less wants to come near it.
Stále to ve mně dozrává. Emocionálně velmi silná kniha, literárně nedokážu posoudit, protože je to téma příliš intimní. Velmi cenná je introspekce hlavního hrdiny, která umožňuje poznat to, co člověk většinou není schopen vyslovit, ba ani si uvědomit. Zajímaly by mě další autorovy knihy.
Krásná knížka o lásce, přátelství, o poznávání sebe sama, o nejistotě, o shledání. Děj se může zdát v knize na rozdíl od pocitů a myšlenek možná mírně upozaděn, o to je však příběh silnější. Určitě doporučuju k přečtení, film je taky dobrej.
~
» Během těch týdnů, které nás to léto svedly dohromady, se naše životy jen letmo dotkly, my však přešli na druhý břeh, kde se čas zastavil, nebe sestoupilo na zem a poskytlo nám příděl toho božského, co je už od narození naše. Dělali jsme, že to nevidíme. Mluvili jsme o všem, jenom o tom ne. Ale vždycky jsme to věděli, a i když jsme o tom mlčeli, tím víc jsme to potvrzovali. Našli jsme hvězdy, ty i já. A takový dar člověk obdrží jenom jednou. «
#callmebyyourname
Kniha je krásná. Je to sice YA a je to na ní trošku znát ze stylu, jakým je napsána, ale téma je nádherné. Věřím, že si získá každého, kdo někdy upřímně miloval.
Zprvu jsem si nebyla jistá, zda se knížky chytím, ale později tato myšlenka zcela zanikla v proudu těch Eliových. Mám pocit, že jsem četla slova lásky samotné. A ať to byla jakákoliv láska, promlouvala s hloubkou, s hladem, s vášnivostí a touhou. Kdybych neviděla film dříve než četla knížku, zřejmě bych si jen těžko dokázala představit prostředí děje nebo vzhled postav samotných, ale došlo mi, že na tom v této knize záleželo jen pramálo. Závěr mě nadchl, bylo to upřímné, reálné, Elio s Oliverem prošli mnoha změnami ve svém životě a působili mírněji a zkušeněji, přestože i v ten moment v nich stále přebývala jiskra starého ohně. Překvapivé nadšení, které mě velmi potěšilo.
Mimochodem, film je také moc povedený.
K přečtení téhle knihy mě vlastně donutila filmová scéna s proslovem Eliova otce, ve které hovoří o Eliově a Oliverově krásném přátelství (možná více než přátelství). Upřímnost a pravdivost života obsažená v proslovu mě zlákala přečíst si předlohu a nezklamala mě. Četla jsem ji v angličtině a vězte, že je to jedna velká poezie nejen ve slovech, ale především v obsahu. Protože ať jste jakékoliv orientace LÁSKA je prostě LÁSKA a každičký cit, který v životě se všemi jeho strastmi a slastmi prožijeme, bychom měli procítit naplno.
"... just this once, turn to me, even in jest, or as an afterthought, which would have meant everything to me when we were together, and, as you did back then, look me in the face, hold my gaze, and CALL ME BY YOUR NAME."
"If he knew, if he only knew that I was giving him every chance to put two and two together and come up with a number bigger than infinity."
Četla jsem ji když bylo venku přímo nechutné vedro a lepší knihu jsem si nemohla vybrat. To horko jen podpořilo úžasnou letní atmosféru v knize - letní ospalou Itálii, měla jsem pocit, jako bych tam, byla s nimi a z povzdálí celý příběh pozorovala.
Od knihy Dej mi své jméno jsem (se vší upřímností) čekala klasickou YA knihu. Opak je pravdou.
Příběh je jedním z nejoriginálnějších, co jsem kdy četla. Námět je sice tuctový, ale v této knize úplně jinak vyobrazený.
Hlavní hrdiny jsem si okamžitě zamilovala, přestože byli docela zvrhlí. Byli sympatičtí, se skvělou a originální osobností.
Kniha se četla dobře, hlavně díky originálnímu a zajímavému stylu psaní. Autor píše opravdu skvěle!
Příběh se hodně pomalu, až napínavě rozjížděl. Moc se mi líbilo, že se skládá hlavně z myšlenek.
Romantická linka není vůbec typická.
Kniha má mnohem větší hloubku, než jiné YA příběhy. Rozhodně se řadí mezi mé nejoblíbenější.
Elio, proč jsi jenom Elio...
To jediné, co mi zbylo z jednoho velkého, ne však tak dlouhého přátelství, je tato kniha. A v tom to pro mě byla výhra. Rozhodně jsem tím nakonec víc získala. A přesto, že jsem nedobrovolně znala dopředu celý příběh, bylo v tom něco, co mě přimělo, abych si to přečetla znova a sama. A teda - páni! Tomuhle říkám ta pravá literární atmosféra.
Nedivím se, že tak zahýbala světem, protože tohle je fakt nářez, jak příběhem, myšlenkami, tak stylem psaní a literární hodnotou. Domnívala jsem se, že to bude spíš nějaká jednodušší četba pro mladé, ale tohle je plnohodnotná a kvalitní literatura od pana spisovatele s velkým S. A v souvislosti s tímto tématem jsem se s ničím a nikým takovým ještě nesetkala. Rozhodně je to jedna z těch nejlepších knih, co v tomto odvětví bylo kdy napsáno - a že toho je - a jedna z nejlepších, co jsem kdy měla možnost číst. Kdybych si mohla přečíst nějakou knihu ještě jednou poprvé, byla by to určitě tahle.
André si tím podmanil celý svět, no i kdyby ne, tak mě vcucnul tak, že bych vydala za celý jeden svět. Takovou souhru emocí, myšlenek a atmosféry jsem dlouho nezažila. Ono je to vlastně o všech a pro všechny, ať máte jakoukoliv orientaci, tak moc dokázal vystihnout lidi, vášeň a lásku. A to je na tom ta největší perla. Chtěla jsem s nimi ještě chvíli zůstat. Někdy se vám líbí knížka, ale právě proto chcete víc příběhu, víc detailů, víc možností. Tenhle příběh bych ještě chvíli ráda četla. Doufám, že přesně takové dvě lidské bytosti, jako je Elio a Oliver, skutečně někde existují a žijí tento příběh, a věřím v to, pak totiž můžu v klidu umřít.
Moc krásná a dojemná knížka. To italské a letní prostředí je něco úžasného. A nádherný byl i závěr knihy, který ve filmu nebyl. Brečela jsem u knihy a myslím, že nebudu sama:D Na příběh Olivera a Elia ještě dlouho nezapomenu. Takže DOPORUČUJU!!!
Severní Itálie, moře, cikády a jedna velká láska, na kterou už nejde zapomenout. Krásně vylíčená jižanská atmosféra a až autobiografický popisy těch nejniternějších pocitů. Pro mě jedna z nejlepších knížek roku.
Možná, že kdybych tu knihu četla když mi bylo 16, byla bych nadšená. Jenže je mi dvakrát tolik, a tak bych obsah shrnula cimrmanovským "nuda, nuda, šeď, šeď". Je to taková červená knihovna s LGBT přesahem, babrání se v pocitech, ale jinak naprosto ploché (o Eliovi vlastně nic nevíme), letní poflakování v luxusní vile u moře (možná ze mě mluví závist), nějaký ten sex, láska a problémy (ano, milé Bravíčko) a sebelítostivá poslední kapitola. Nesmím zapomenout ani na ten příšerně lyrický jazyk, plný vzletných obratů, který mi vůbec nesedl. Zkrátka ne, ne, ne. Nejsem cílová skupina, sorry. Bylo to několik dlouhých dní čtenářského utrpení.
Dočteno jen ze dvou důvodů: kniha se mi hodí do čtenářské výzvy + nerada nechávám knihy nedočtené (ale příště se na to vykašlu).
Tahle kniha mi byla doporučena jedním uživatelem zde a musím uznat, že má mé velké poděkování.
Děj knihy není moc závratný, ale samotný má obrovskou hloubku. 90% knihy jsou myšlenkové pochody mladého chlapce, který bojuje sám se sebou a vším okolo. A Oliver mu rozhodně nepřidává. Ale bez něj jakoby nebyl celý.
Zajímavá byla část po jejich první společné noci, kdy Eli cítí zhnusení a odpor k sobě samému a k tomu, co vlastně udělali. A to patří k životu, k postkoitálnímu "vystřízlivění", které občas každý zažije...
Komu bych dal v knize víc prostoru, je otec Eliema.
A na broskve budu asi pohlížet v jiném světle...
Kniha se mi opravdu líbila a myslím, že ji zařadím do své knihovny.
První polovina knihy byla poněkud rozvláčná - a proto jsem byl zoufale nepřipraven na tu emocionální smršť ve druhém poločase.
Co ještě napsat? Tváří v tvář nebývale smutnému závěru mi docházejí slova. Omezuji se tedy na neopominutelné vzdání holdu autorovi a bez váhání uděluji maximální počet hvězdiček.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Dej mi své jméno
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 291x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 604x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
Tuto knihu mám opravdu ráda a opakovaně se k ní vracím, a to ze dvou důvodů. Opravdu výstižně zobrazuje intenzitu pocitů i zmatenost sedmnáctiletého člověka, který se zamiluje tak, jak se to člověku stane jen párkrát za život. Neví, co s tím, jde tak trochu ode zdi ke zdi...všechno vnímá tak silně a osudově, jako to dokáže jen takhle mladý člověk. Prostě mě autor vždycky velmi přesvědčivě přenese do doby, kdy mi bylo náct.... No a ta druhá věc je atmosféra letní Itálie. Svítí slunce, plavete v moři, odpolední horko prospíte, cpete se čerstvým ovocem a jediné, co řešíte, je to, že jste zamilovaní. K tomu na bonus máte ještě hlubší myšlenky o tom, že když milujete druhého člověka, nezáleží ani tak na tom, jestli je to muž nebo žena, nebo jak si vybrat svoji cestu a prožít ten skutečný život, ne jen jeho stín. No a spoustu dalších, prostě při každém čtení je o čem přemýšlet.