Dej mi své jméno
André Aciman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374388/bmid_dej-mi-sve-jmeno-QHc-374388.jpg
4
986
251
Dej mi své jméno série
1. díl >
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , #booklabOriginální název:
Call Me by Your Name , 2007
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelně niterná kniha. Myslím, že všichni museli někdy zažít něco podobného jako hlavní představitel. Bylo to tak moc reálné, že jsem s Eliem prožívala celé jeho Léto s velkým „L“ jako bych stála vedle něho. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout.
Tady jsem sáhla po novince - a není to můj šálek kávy...
Velmi intimně psané sdělení o dospívání a erotickém probuzení...
Setkání dvou mladíků v nich probudí silnou přitažlivost a vede k vzájemnému odevzdání se - jak tělesně, tak duševně...
Jejich naprostá důvěrnost je po rozchodu zraňuje - podle mne by v lásce měla zůstat i příchuť tajemství...
Po pravdě ani nevím jak bych měl začít ... Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila nebo nelíbila, prostě jsem měl jiné očekávání. Kniha se mi velmi špatně četla. Nebylo to klasický vyprávění, bylo to hodně snové a reality bylo hodně málo ( chápu a dokážu se vcítit , že jde o mladého kluka, ale tolik té filozofie - bylo to trochu moc ) , tak nějak ke konci se to změnilo, ale i tam ty sny a přání přetrvávali. Celkově mi kvalitní dialog v knize chyběl a nemohl jsem se přes to přenést a myslel jsem že knihu odložím, vyhodím nebo roztrhám na kousky :-) , ale ne, dočetl jsem jí ( na jednu stranu nemám rád, když si koupím knihu a nedočtu jí ). Kéž by existoval nějaký skrytý cit pro výběr knih do kterých se každému podle libosti začte snadno a nebude z toho frustrovaný jestli je sám komu se to blbě čte. No nic. Kniha má ale i prěs to všechno svou hloubku, neskutečný cit, zranitelnost. Jsou tam i věty které stojí za to si pamatovat - pro mě je to třeba toto " Žijeme vypůjčený čas, že čas je vždycky vypůjčený a že poskytovatel půjčky si pro dlužnou částku přichází právě ve chvíli, kdy jsme nejméně připraveni ji splatit a potřebujeme si půjčit víc." Krásně napsáno. Do 160 stránky jsem si myslel, že moje kritika a hodnocení bude o něco horší, po těchto stránkách se děj trochu zlepšil. Film jsem zatím neviděl. Kniha ve mě něco zanechala, momentálně nejsem schopen říct přesně co - žal , lítost k hlavním hrdinům, osamělost, beznaděj a to nemluvím, že jsem měl párkrát i slzy na krajíčku. Jak tak koukám hodnocení je tu velmi silné, zřejmě jsem četl něco jiného :-)
Nikdy nezavrhujte knihu když už jste viděli film. První jsem viděla film a do druhé poloviny mi pořád nebylo jasné o co v tom filmu jde. Ale kniha ? Po přečtení se mi všechno vrátilo a musím říct že je naprosto úžasná. Tolik citů že se vejde do dospívajícího muže? Těším se až si ji znovu přečtu.
Tuto young adult literaturu mam rada, vacsinou ma putavy styl pisania, rychly dej a spad, plus toto dielo malo uzasne popisany vnutorny svet hlavnej postavy.
Nejdřív jsem byla v kině na filmu a knihu jsem si přečetla za pár měsíců. Krásně vystižená atmosféra léta a místa. Elliovy pocity bezvadně popsané. Ráda se ke knize budu vracet.
Odporúčam všetkými desiatimi. Vždy sa vraví, že najprv si treba prečítať knihu a až potom pozrieť film, no pri tejto knihe to sám autor odporúča urobiť opačne. Film vás vtiahne do deja hneď od začiatku, zamilujete si Elia aj Olivera a kniha Vám ponúkne všetko ostatné, čo sa do filmu nevošlo. :))
Přesně před rokem jsem při brouzdání mezi trailery k novým zahraničním filmům narazila na jeden s názvem Call me by your name. V té době o filmu nikdo nemluvil, natož o knize. Po bližším zkoumání jsem dopspěla k pevnému přesvědčení, že si ji musím přečíst. A to co nejdříve; když ne teď, kdy? Ale jelikož zmínky o knize v Čechách nebyly ani v plenkách, natož aby byl překlad v dohledu, rozhodla jsem se jí nakousnout v angličtině. Teď když se dívám zpět, opravdu mě Eliův příběh musel chytit, a nejednalo se o nakousnutí – když jsem teď držela v rukou konečně českou verzi, deja vú se mě drželo poměrně daleko. Což je obdivuhodné – styl není úplně odpočinková četba a nesoustředění by byla ztráta času a kruté okrádání se o ten geniální počitek z tohoto Díla; Díla s velkým D.
Na tak reálný a přesto fiktivní prozaický výlet do poetické duše charakterů a celého příběhového světa jsem se dlouho nevydala.
Špatně napsaná kniha, jejíž děj sedí mnohem víc na filmové zpracování než na tento literární odpad, kterým Dej mi své jméno je.
Těžko se mi hledají slova, protože mě příběh Elia a Olivera totálně rozbil na kousíčky.
Nejdříve jsem viděla film. Dost mě zasáhl. Další víkend jsem si ho pustila znova. Věděla jsem, že budu brečet. Pak jsem si koupila knihu. Těšila jsem se, až u ní budu brečet a nakonec jsem - v rozporu se svými čtenářskými zvyky - u ní řvala jak smyslu zbavená. Pasáže, které jen zdlouhavě popisují atmosféru italského léta, střídají pasáže, které jsou neskutečně intenzivní a to i pro někoho, kdo se jinak čtení o lásce spíše vyhýbá.
Čtenář vidí Eliovi do hlavy i do srdce, do každého skrytého koutku. Občas je to velmi naturalistické, nicméně nemyslím, že by to knize škodilo. Naopak, Elio je díky tomu neskutečně uvěřitelný a myslím, že každý z nás v sobě kousek z něj najde. Z knihy kromě lásky přímo tryská bolest a trápení - občas jsem měla pořádnou chuť kopnout Olivera, za to, že toho zamilovaného chudáka tak trápí a nechává tápat. Líbilo by se mi znát i jeho verzi příběhu - mockrát jsem přemýšlela, zda pro něj Elio znamená tolik, co on sám znamená pro něj.
Doporučuju, doporučuju a ještě jednou doporučuju. I když vám LGBT tematika nic neříká a knihy o lásce nejsou vaším favoritem, což je i můj případ. Ta kniha má v sobě nějaké kouzlo, kterým vás očaruje, rozdrásá, vytáhne na povrch vaše vzpomínky na bolest, kterou jste už překonali a vy jí ještě za to budete vděční.
Nejprve jsem viděla film (byla jsem zvědavá, když film s touto tématikou dostal Oscara a na další byl nominován). Ale myslím, že knihu nevystihl přesně a tak do hloubky, ale tak už to s knižními předlohami bývá. Knihu se mi vůbec nechtělo dočíst, protože byla tak dobře napsaná. Hodně se mi líbil jazyk a styl autora. Velmi hutný, poetický i filozofický zároveň. Atmosféru ospalých letních odpolední v Itálii autor vystihl velmi věrně a příběh byl téměř dojemný, na konci mi bylo Elia až líto. Akorát některé scény na mě byly trochu moc ve stylu "příliš mnoho informací, obešla bych se bez nich":).
Knížku jsem si chtěla přečíst na základě filmu, který se stal mým velmi oblíbeným. Kniha je neskutečně krásně napsaná, letní atmosféra na vás doslova dýchá a samotný příběh je romantický, dojemný a chytne vás od prvních stránek. Knihu jsem hltala, a když jsem dospěla na její konec, zmocnil se mě pocit prázdna, protože jsem chtěla příběh dočíst, ale zároveň si jeho čtení uchovat na delší dobu. Kniha ve mě po odeznění onoho prázdna zanechala velmi dobré pocity, pomohla mi zamyslet se nad životem a já na ní nenechám dopustit. Srdcervoucí příběh o lásce a pevném přátelství zasazený do 80. let minulého století vám nejen podá úžasnou atmosféru , ale i plačtivé chvilky. Prostě a jednoduše doporučuji.
Tento LGBT román vypráví o hlubokém přátelství mezi dospívajícím chlapcem a mužem, které postupně přeroste v lásku. Děj plyne velmi zlehka, až můžete nabýt dojmu, že se spíše vleče. Tento dojem způsobují dlouhé monology hlavního hrdiny, které zabírají podstatnou část knihy. První polovina se občas táhla, druhou polovinu jsem naopak přečetla jedním dechem. Upřímně - vůbec jsem nečekala, že mě zrovna tato kniha tolik zasáhne. LGBT literaturu vůbec nevyhledávám, tato byla teprve mou druhou čtenářskou zkušeností.
Kniha se vám dostane pod kůži, vsákne se do vás jako vůně léta a mořské soli. Konec mě až fyzicky bolel a dojem z krásně napsaného příběhu mi vydržel a určitě ještě dlouho bude mojí součástí.
Některé knihy přečtete vy, jiné knihy přečtou vás. Myslím, že v každém z nás je nebo bylo kousek Elia, nerozhodného dospívajícího člověka, který všemi smysly prožil lásku od prvního pomatení přes sexuální touhu až k samotnému, ničím neposkvrněnému citu. Nejde o lásku pohádkovou, o které často čteme a která nás mylně učí, že vždy zvítězí, ale o lásku reálnou a bolestivou, která s námi mrští o podlahu. Krásný a neotřelý příběh doprovázený italským prostředím, letním sluncem a ovocem, možná až moc hřejivý na to, aby se dal číst v letních vedrech. 5 hvězd je za tento zážitek málo. Kniha ve mně zůstane dlouho.
Neviem sa rozhodnúť, či sa mi Call me by your name páčila alebo nie. Predtým, než som sa do nej pustila, som videla film (potešilo ma zistenie, že sa drží svojej literárnej predlohy), ktorý som si zamilovala, no napriek tomu mám z knihy tak trochu ambivalentné pocity.
Svojim obsahom pripomína viac denník ako román, celé je to vlastne len rozsiahlym zamyslením sa nad láskou, príťažlivosťou, vášňou a jedným vzťahom, ktorému nebolo súdené vydržať. A predsa sa mu to istým spôsobom podarilo.
Napriek môjmu ambivalentnému postoju vo mne nielen príbeh samotný, ale aj názov vyvoláva čosi, čo neviem presne pomenovať. V každom prípade, odporúčam. Keď už nie prečítať, tak minimálne si pozrieť film. Nominácie na cenu akadémie určite zaslúžené :)
Panebože, konečně kniha, která mě vtáhla do děje a já nechtěla přestat číst. Za den jsem klidně přečetla 80 stránek, četla jsem i do 3 hodin ráno, už jsem na ta písmenka ani neviděla, ale stejně jsem nechtěla knihu dát z ruky. Když jsem se dívala na něco v televizi, při každé reklamě jsem okamžitě sahala po knize, abych se dozvěděla, jak to s Oliverem a Eliem dopadne.
Je pravdou, že některé pasáže ve mě vyvolaly zvláštní pocity, a říkala jsem si, jestli to už není příliš... Říkala jsem si, že mám načteno hodně příběhů, kde se děly všelijaké "prasárny," ale není tohle na mě už moc?
Není.
Až po přečtení celé knihy mi došlo, že i to je právě to, co knihu dělá kouzelnou, snadno zapamatovatelnou. Dokonalou.
Včera jsem dočetla poslední stránky a hned jsem si musela pustit film, abych mohla posoudit i jej.
Bavil mě, co je velké plus- děj se docela dost drží knihy, včetně dialogů. A samozřejmě se na oba dobře kouká. Kdo tedy neviděl film- určitě doporučuju taky.
Já osobně neplakala ani u filmu, ani u knihy. A abych pravdu řekla, nejsem z konce knihy ani nijak extrémně smutná. Ale musím uznat, že kniha ve mě cosi zanechala. Takový ten pocit mravenčení v břiše kdykoliv si na knihu vzpomenete. A musím říct, že na ní vzpomínáte často.
Nečekala jsem, že když koupím tuto knížku své sestře k narozeninám, dostanu na oplátku svou vlastní. Ano, říkejte si tomu dvojčecí telepatie, ale měly jsme se ségrou stejný nápad. A jak jsem ráda, že ten nápad měla, protože nic není na světě krásnějšího, než číst krásná slova z knížky, jež můžete nazývat svou vlastní.
Ale teď už k té knížce.
Byla jsem naprosto unešená intimitou, jež po celou dobu mezi hlavními hrdiny panovala. Cítili jste, že to, co čtete, je opravdu Eliovo a Oliverovo tajemství, že o tom nikomu nemůžete říct. A to vyčkávání, než se něco mezi nimi konečně stane. Líbila se mi přirozenost jejich vztahu, líbilo se mi, jak si rozuměli. K tomu se přidala atmosféra a svoboda Itálie a vznikl vábivý ráj.
Rozhodně jedna z nejlepších knížek o LGBT komunitě, jakou jsem kdy četla. Ne-li nejlepší. (Ale nevím, jestli u mě osobně něco trumfne Muffin a čaj.)
Po shlédnutí filmu, který mě úplně dostal, jsem si musela přečíst i knihu, protože jsem chtěla vědět víc a pochopit pár věci z filmu, které mi nedávali moc smysl. Knihu jsem četla v originále a byla jsem naprosto nadšená, lepší knihu jsem už dlouho nečetla. V poslední části mi i slzička ukápla a dlouho po přečtení jsem si říkala, co že jsem to vlastně četla, že to ve mně zanechalo takový pocit a že jsem nad tím musela pořád přemýšlet. Ještě teď když si na to vzpomenu mám husí kůži a zlomené srdce. Za mě tedy jednoznačně jedna z nejoblíbenějších knih.
Štítky knihy
homosexualita umění láska zfilmováno 80. léta 20. století Itálie posedlost léto pro dospívající mládež (young adult) bisexualita
Dej mi své jméno
Kniha Dej mi své jméno je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 291x |
| Čtenářské výzvě | 341x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 432x |
| Chystám se číst | 604x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 14x |
Mládí, krása, touha a divoká vášeň - o tom všem byly popsány už dávno tuny papíru. André Acimanovi se podařil husarský kousek; dokázal vyprávět reálný příběh s takovou mírou poetičnosti, že výsledkem je báseň o pohádce mládí, kterou má každý z nás uloženou hluboko ve svém nitru. Dílo, které dokáže pohladit na duši a natrvalo se čtenáři zapíše do jeho paměti. Doporučuji také filmové zpracování, které v roce 2017 natočil vskutku bravurně režisér Luca Guadagnino a ve kterém je nádherná atmosféra italského venkova popsána možná ještě lépe než v knize. Ve filmu je závěrečný monolog otce podán způsobem, který dokáže vytlačit slzu z oka.