Vladař na scéně
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159492/vladar-na-scene-159492.jpg
5
198
26
Dědictví otců série
< 4. díl >
4. část historické ságy. Pokračování příběhů venkovského šlechtice a lékaře v královských službách Petra ze Sioraku. Kniha nás zavede do Francie let 1572–1599. Ocitneme se přímo uprostřed náboženských válek a mocenských sporů, které otřásají koncem šestnáctého století celou zemí. Petr ze Sioraku v této době nadobro opouští rodný Mespech. Končí také jeho bujná a nerozvážná mladická léta, žení se se svou milovanou Angelinou a stává se lékařem a tajným agentem krále Jindřicha III. Děj knihy se proto nyní neomezuje jen na území Francie, dostaneme se například také ke dvoru anglické královny Alžběty I. Detailně poznáme dobové dvorské zvyky i zlozvyky, stejně jako tehdejší strasti a slasti života soukromého. A spolu s moudrým lékařem Petrem ze Sioraku se zamyslíme nad otázkou lidské tolerance, statečnosti.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
Le Prince que voilá , 1982
více info...
Přidat komentář
Příběh této ságy pokračuje dál. Sice se pořád děj nedostal do mého oblíbeného období, ale už se to blíží. Příběh četl dobře a má švih a ráz.
Čtvrtý díl dle mého mínění opět zasluhuje pět hvězdiček. Je zde sice dost "přelidněno", ale všechny tyto postavy, ať už důležité nebo ty, které se zde jen mihnou, jsou opět popsány tak roztomilým archaickým způsobem, že je radost to číst. Urozenci, odranci, panečnice, soupohlavník, obojetník, jařmo atd. A květnaté proslovy Petra Sioraka k dámám jeho srdce, no která by odolala? Jejich ctnost hned začala kolísat.
Zároveň sledujeme snahu krále Jindřicha III. udržet klid mezi hugenoty a katolíky. Jenže má proti sobě silné soupeře, ať už v Paříži "krále Paříže" vévodu Guise, tak i v okolních zemích, hlavně ve Španělsku.
Spíš bych dal 70 %, ale tady to nejde. Jinak se tento autor dá číst. Asi mi předešlé díly také sedly lépe.
Další díl série Dědictví otců opět splnil mé očekávání. Životní příběh hlavní postavy Petra ze Sioraku je zasazen do období konce 16. st. ve Francii, kdy se bojuje nejen o post krále, ale stále probíhají i snahy papeženců o potření hugenotů.
Petr jako lékař a tajný agent krále Jindřicha se aktivně zapojuje do zákulisních bojů o trůn nejen ve Francii, ale i v Anglii. Doba to byla složitá a král se snažil ochránit Francii a svůj lid od občanské války. Petr mnohdy nasazuje svůj život nejen v ulicích Paříže a na cestách, ale i v postelích krásných dam.
Kniha je opět psána archaickým jazykem, takže jsem si užíval i mnoho různých slovních spojení v dnešní době nepoužívaných. Celá série je od autora skvělý počin a další díly si nenechám ujít.
Super, když můžeme šmejdit po zákoutích království .... , být účastni jejich intrikám a všemu co vládnutí zahrnuje, díky Petrovi.... tak hup na další díl
Dědictví otců - tahle série jen posílila moji lásku k francouzské historii a historickým románům obecně. Vládař na scéně je jejím čtvrtým dílem a oplývá vším tím, co jsem na této sérii vždy milovala. Lehkým perem načrtnutý příběh s nevtíravým humorem a archaickým jazykem. Je tu opět plejáda postav a postaviček, které Petra příběhem provází, a jejich výrazné charakterové vlastnosti. Zajímavá sonda do dvorského života tehdejší doby. Petr putuje i do Anglie a spanilá čtenářka ráda přimhouří oči nad jeho eskapádami.
Merle je autorem, kterého jsem v mládí objevil skrze jeho Malevil či knihu Smrt je mým řemeslem. Když pak začala vycházet rozsáhlá sága, původně šestidílná a posléze znovu stejnou měrou rozšířená, s chutí jsem se pustil do čtení, ale nikdy nedočetl ani prvních 6 knih.
Na stará kolena se ke knihám vracím a znovu si oživuji klíčové historické zvraty, jež v 16. a 17. století formovali Francii. Vedle ukázky života lidí v této historické době je to i příležitost si oprášit znalosti francouzských, potažmo evropských dějin.
Všechny knihy jsou spojeny v jeden příběh, v jednu časovou osu, kterou Vás provází hlavní hrdina, Petr ze Sioraku, který předkládá své paměti a životní úskalí od svého zrození až po své kmetské dovršení.
Merle psát umí, ale jednotlivé díly celkové ságy se přeci jen mírně liší, především v časovém rozsahu, který jednotlivé díly popisují.
Vladař na scéně je již čtvrtým dílem ságy, která zatím z předchozích dílů popisuje nejdelší časové období. Petr ze Sioraku již není oním mladíčkem vrhající se po hlavě do všech dobrodružství, stává se rytířem a jeho život je natrvalo spjat s životem u dvora, v Paříži. Setkáváte se s jeho rodinou, dětmi a přáteli a Petr se stává především věrným služebníkem samotného krále skrze něho se tak stává jedním z účastníků boje o moc v této rozjitřené politické době.
Zde se již neobejdete bez znalosti tehdejší historické situace, neboť spousta královských jmen spojených vzájemně svými rodinnými pouty, kde si jde po krku každý s každým, vše důsledek nejednotné Francie ve svém náboženském smýšlení, Vás jinak lehce svede do nepřehlednosti ve které se rychle utopíte.
S Petrem prožíváte jeho spokojený život okořeněný řadou zážitků či skutků spojenou s významnými událostmi tehdejší Francie, ale vlastně i Evropy. Tento díl je již méně čtivý pro svoji časovou obsažnost, ve které nemá autor moc prostoru vše dobře popsat, aniž by kniha neztratila „tah na bránu“ a nestal se z ní díl o tisíce stránkách.
Na druhé straně zde čtenář detailně poznává dobové dvorské zvyky i zlozvyky, stejně jako tehdejší strasti a slasti života soukromého. Je určitě zajímavé porovnat způsob žití lidí a především myšlení ve středním věku tehdy a dnes.
4.díl ságy o Hugenotech (pánech ze Sioraku). Hlavní hrdina Petr ze Sioraku, nyní již ženatý s krásnou Angelikou a další blízcí.
(2006)
Jindřich III oblíbený syn Kateřiny Medičejské v této sáze pokračuje v životě na francovském dvoře a zamilovanost Petra do Alizon a láskou ke své ženě Angelice je dojemně napsané.
Tahle kniha mě moc nebavila. Světská moc, církevní, zahraniční politika, to mě připadá dost nudné. Tuhle knihu opravdu ne...
Ve čtvrtém pokračování ságy nám autor přiblížil krále Jindřicha III., oblíbeného syna Kateřiny Medičejské.
A Petr je stále stejný. Miluje Alizon i svou ženu Angelinu.
"Byl jsem dojat její krásou, jejím pohnutím a naší vzájemnou láskou, kterou léta nebyla otupila."
Myslím, že u tohoto dílu jsem přestal, když jsem tuto ságu četl poprvé. A je mi i dnes jasné proč. Už to totiž není ani tak kronika Petra ze Sioraku, ale spíš populárně převyprávěná část francouzských dějin. A to už kdysi udělal (asi nedostižně) André Maurois.
Pořád se to dobře čte, ale už to zkrátka není úplně ono.
"Chudí řemeslničtí tovaryši, nevědomí a hladoví, jimž několik zlatých vyzbrojilo paže. S těmi se vedou války a provádějí popravy, Miroule, zatímco Montpensierová se cpe mandlemi v cukru a sušenými švestkami na poduškách z hedvábí."
Jedna z důležitých vět knihy dokládající, jak málo se za ta staletí změnilo.
Jinak kniha, jako zatím celá série, je lahůdkou pro čtenáře a vyváženost historických reálií s výborným příběhem ji řadí k tomu nejlepšímu v této kategorii.
Po dobrodružstvích prožitých v Paříži, jsem s radostí spolu s Petrem opět zavítala na Mespech a znovu se rozhlédla po klidném venkovském kastelánství, kde se nakonec sešli všichni mí oblíbení hrdinové téhle ságy. A pak, na mé svědomí, začalo sněžit tak, že “nešlo rozeznat cestu od pole a mráz byl na umření” :-), ... a tak jsem si uvařila čaj, přihodila pár polínek do krbu a ponořila se do čtení: “Madame, klečím vám u nohou” :-) ... vážně jsem si moc užívala tohle vyprávění :-), plyne tak lehce, Petr je opravdu neodolatelný průvodce :-), ... o tom, jak se, coby lékař, dostane do královských služeb a harcujíc se po velkých cestách království, je svědkem (trochu i strůjcem :-)) velkých hitorických událostí ….
Při svém úplně prvním čtení série jsem tuto knihu neměla k dispozici (její nové vydání jsem totiž nestihla). Až později, když už jsem ji zakoupila v antikvariátu, jsem z ní byla nadšená a to, jakým způsobem líčí Jindřicha III., se pro mě posléze stalo vzorem a inspirací, jak správně popsat mého (a Petrova) vřele milovaného pána. I můj článek o této historické osobnosti začíná právě úryvkem z komentované knihy, tak dokonalý obraz našeho Jindřicha, vlastně jednoho z našich Jindřichů (protože k těm našim, rozuměj svým a Petrovým, počítám rovněž Navarrského) kniha vykresluje. Pokud je náš Jindřich, co by Machiavelli v praxi, skutečně na scéně, nemohu Siorakově vyprávění vytknout ale vůbec, vůbec nic, řídíc se pobídkou ze s. 557 (Odeon 1986): "Spanilá čtenářko, i u vás škemrám a žebrám, byste z hloubi svého něžného srdce věnovala stejný bezmezný obdiv, jaký cítí srdce moje, neslýchanému udatenství a pevnostimého nešťastného pána zápasícího s krvelačnými poddanými." Což já tuze ráda z celého svého srdce činím...
Co se pak týče Petrova soukromého života, mám občas pocit, že některé ze zástupkyň „něžného“ pohlaví (obzvláště pak Zara) by občas potřebovaly jednu za svá něžná ouška a některé postavy (Samarcas a Larrissa) se mi zdály malinko zbytečné (jsou tam vlastně jen kvůli anglické stopě a procesu s Marií Stuartovnou), ale právě anglická námořní udatnost (no jasně, sir Drake) a její vítězství nad španělskou Armadou, která zajistila na nějakou (dosti krátkou) chvíli poklidný život a vládu i našemu Jindřichovi, je asi největší událostí tohoto Petrova diplomatického působení v utajení, v němž (jak uvidíme v dalších pokračováních) bude i nadále úspěšně pokračovat. Zbývá nám jich (těch diplomatických misí a dobrodružství) více než Jindřichova života.
Doplňuji ještě jeden úryvek z knihy. Kromě toho, jež jsem použila u svého článku, a Petrovy výzvy ke spanilým čtenářkám na niž jsem reagovala v minulém odstavci, mě zaujal i ten, jak se Petr zamýšlí, proč nemůže člověk milovat toho správného člověka, poté co bylo tolik ublíženo ctihodnému a laskavému doktoru medicíny Fogacerovi: "A čí to vina v tomto prapodivném světě, nemilujeme-li toho, kdož miluje nás, a milujeme-li tam, kdež nejsme milováni?"
Role králova agenta či špiona dodává čtvrtému dílu příběhů Petra ze Sioraku „šmrnc“ a díky ní je zase trochu jiný než předešlé části ságy. Čtenáři se otevře svět, podívá se na různá lákavá místa (Boulogne, Londýn...) a zblízka pozná řadu historických osobností – zvláště vladaře Jindřicha III. a Alžbětu I., ale i řadu vedlejších postav jako povýšeného králova „arcimilce“ vévodu Epernona nebo zhýralou paní Montpensierovou. Podobně jako ve třetím dílu Merle plasticky a dramaticky vykreslil postupné prorůstání vlivu radikálních katolíků v čele s vévodou z Guise a atmosféru bublající nenávisti proti králi, jež vrcholí jeho útěkem z Paříže. Čtivost a napínavost příběhu bohužel trochu trpí přílišným příklonem k „velkým“ dějinám na úkor těch „malých“ – v knize je zkrátka „méně Petra a více politiky“. (7/10)
Richie1 v komentáři níže uvedl shrnutí 4. dílu fresky velice výstižně a v podstatě není co dodat. Já na doposud přečtených dílech 1 - 4 obdivuji nádherný a barvitý archaický jazyk, vtip a inteligenci. Dovolil bych si k tomuto dílu sice poněkud obsáhlejší, ale podle mého výstižné ukázky:
""Vzácný pane," pravil Miroul, kdyžtě narýsoval S na obou stranách břichaté, "kterak se nazývá dopis, v němž se laská ten, kdo vás chtěl pokousat?" "Captatio benevolentiae.""
""Zaro," pravila Gertruda, "bylo by ti libo přinést sem malého Alexandra, vidím, že se pokakal." "Nikoliv madame!" pravila Zara, zvedajíc do výše krásné ruce. "Je všecek pokakaný, nemohla bych se ho dotknout, ba ani se k němu přiblížit, tak mi ten zápach smrdí! Madame, žaludek se mi obrací!" "Matka si na to ovšem zvyknout musí," pravila Gertruda. "Z té příčiny jsem nechtěla být matkou, madame, neboť na těch věcech je vše nechutné: ohavná zvířeckost mužova, ošklivost těhotenství, utrpení při porodu, novorozeně, kteréž by zajisté bylo roztomilé se svými tvářičkami, nevinnýma očima a roztomilým tělíčkem nebýt pohříchu toho, že bez přetrží pod sebe kadí a ščí. Aj!" pravila přikládajíc si ruku k ústům, "div nezvracím, toliko když si to představím, tak si to všechno ošklivím!" "Zaro," pravila moje Angelina, kteráž jsouc chotí lékaře, hodlala dát o tom zaznít hlasu rozumu, "to je přec poplatnost přírodě. Ty sama jsi jí v tom podřízena." "Než nikdo mě přitom nevidí! A činím co nejrychleji mohu! A všecka zahanbena, že ty ohavnosti a ty zápachy mohou ze mne vycházet! Pro smilování, já se poté myju a voním, tak je mi to vše odporné! Budiž ještě u mužů, kteříž jsou od přirozenosti hrubí! Leč nebylo by bývalo možné nastrojit tyto věci jinak u našeho pohlaví, kteréž je svou povahou o tolik útlejší a jemnější?""
Štítky knihy
16. století Francie Alžběta I., královna, 1533-1603 Jindřich III. Francouzský, 1551-1589 historické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha Vladař na scéně je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 306x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 253x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 10x |
Bartolomějská noc z předchozího dílu pozůstává doposud nepřekonáná. Petr už si celou knihou vykračuje pavím krokem dvorského šviháka a čtenář se nestačí divit, jak se z vesnického neotesance stal naprosto sebejistým, elegantním a obratným diplomatem, neobávajícím se vyjednávání na nejvyšších místech.
Procestujeme tak společně značnou část západní evropy a zopakujeme si, jak zbytečné je náboženství. Pokud si však za jeho rádobyvznešeným hávem nechceme proklestit cestu k moci, případně zbavit se libovolného množství person non grata.
Lituji vyvrcholení knihy, bylo moc krátké!
Velice solidní 4*