Dcera hlubin

Dcera hlubin https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491914/bmid_dcera-hlubin-rmC-491914.jpg 4 95 24

Rozbouřené mořské dobrodružství od autora Percyho Jacksona Oceán skrývá víc, než si umíme představit. Zjistí to i Ana Dakkarová, která v prvním ročníku námořní akademie objevuje ta nejúžasnější tajemství podvodního světa. Od prázdnin ji dělí už jen poslední víkendová zkouška na moři. Cestou na loď se ale odehraje tragédie a Ana s přáteli odhalí, že jejich akademie je už sto padesát let ve válce s konkurenční střední školou. Dokážou spolužáci čelit nebezpečným nepřátelům, nebo se z nich stane krmení pro žraloky?... celý text

Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: ekniha , Fragment (ČR)
Originální název:

Daughter of the Deep , 2021


více info...

Přidat komentář

Medasek
30.03.2022 3 z 5

(SPOILER) Komentář píši až několik dní poté, co jsem knihu přečetla. Bohužel byla pro mě docela zklamáním. Autora mám ráda a jeho sérii Percy Jackson miluji. Takže jsem čekala něco podobného a ne úplně jsem to dostala.
Autor by se podle mě měl držet mytologií. Tahle kniha se více méně zakládá na vědě, takže některé věci, které u sérií s mytologií prostě procházeli, jsem tady mu nemohla uvěřit. Například, že třída prváků, která je v podstatě netrénovaná porazí konkurenční školu, kde se mají její žáci zaměřovat převážně na boj a jsou v posledním ročníku mi přišla naprosto nesmyslná.
Pak jsem měla problém s věkem postav. Prostě je mohl udělat starší. Protože nikdo mi neříkejte, ale aby se našlo na jedné škole tolik super chytrých lidí ve věku čtrnácti let mi nepřišlo reálné.
Další problém byl s popisem menstruace hlavní hrdinky. Mužští autoři by se do tohohle prostě pouštět neměli. S příběhem to nemělo vůbec nic společného. Přišlo mi to tam násilně docela podané. A totálně nesmyslné.
Problém číslo čtyři. Hlavní hrdinka, se stane kapitánem lodi. Sama říká, že nemá tušení co dělat. Ale najednou funguje jako profík. A měla jsem dojem, že není úplně respektovaná mezi spolužáky, alespoň na začátku mi to tak vyznělo, ale nikdo se prostě nikdy nerozhodl nesouhlasit s jejími rozkazy a názory. Vždycky jí všechno odsouhlasili jako stádo ovcí.
Předposlední problém jsem měla s bratrem hlavní hrdinky. Už od první chvíle, kdy se objevil na scéně, jsem věděla, že prostě on bude ten hlavní zloduch. Celou knihu jsem se modlila a prosila autora ať není tak předvídatelný. Bohužel. A jeho motiv, prostě typický teenager naštvaný na svět.
A poslední věc. Po dlouhých letech hledání se nám podaří najít super tajný ostrov s Nautilem. Snažíme se jeho technologie rozluštit od doby, kdy o nich psal Verne. Postavíme proto na ostrově tajnou základnu. Ale místo toho, aby se to tam hemžilo vědci nebo stráží tam necháme jenom dva lidi. Co šnečím tempem se snaží opravit Nautilus. Jako ať mi autor promine, ale věc, která je podle příběhu tak důležitá pro všechny, aby se nechala dva roky skoro bez prozkoumání a prostudování mi přijde naprosto nereálná.
Knihu však nechci úplně kritizovat. Jako ostatní autorovi, knihy se velmi dobře čte. Autor ve mě vzbudil zájem si přečíst Vernerovi knihy. A popisy moře a jeho obyvatel se mi velmi líbili.
Ale bohužel už se mi úplně tou technologií netrefil do vkusu. A proto knihu hodnotím jako průměr.

luculi
25.03.2022 4 z 5

Po tolika přečtených autorových knihách jsem nepohrdla ani touto novinkou. Ta je sice z trošku jiného soudku, už se nezabývá mytologií, ale autorův podpis je tu jasně daný.

Předně musím říct, že mi trošku nesedí ten koncept školy. Jako ano, studenti nevěděli vše a některá fakta se jim měla odhalit až budou starší a připravenější, což chápu. Rozumím i těm oborům týkajícím se výzkumu na moři, biologii a tak dále, ale že se studenti více nedivili, že se učí špionáž, zacházení se zbraněmi a podobně? Že netušili co je v budoucnu čeká a brali to jako typickou školu? To bylo vážně divné.

Trošku se tu opakuje typická tematika Riordanových knih, studenti především ve věku 14 let, zachraňují sebe, lidi okolo, Zemi a budoucnost. Osud lidstva leží v jejich rukou. Jako obvykle narazíte na zajímavou faunu, zvláštní humor, trička s nápisy a podobně. Prostě staré známé pasáže .

A jelikož se neřeší mytologie, bozi a jejich potomci, zvláštní schopnosti a tak, vybral si autor něco nového. Tentokrát je vše inspirováno Julesem Vernem a hlavně kapitánem Nemem. Po čtení jsem dokonce dostala chuť si přečíst Verneovky . Takže to bylo výborné zpestření a nejen v tématu, ale i díky tomu, že nejde o sérii. Alespoň prozatím, co vím.

Každopádně lehké a čtivé, ostatně jako vždy. Bylo pár věcí, které mi logicky až tak nesedly, nepřišlo mi to buď chytré nebo reálné. A taky bych asi byla nadšenější, kdyby postavám bylo třeba o čtyři pět let více. Ale jinak námitky nemám žádné. Fanoušci autora si přijdou na své a zklamaní rozhodně nebudou...


JitulHa
20.03.2022 5 z 5

Další kniha Ricka Riordana v řadě přečtena! Jak sám autor avizoval, tahle kniha není o mytologii, zde hraje prim věda. Je tomu opravdu tak. Nicméně nebyl by to Rick, aby do příběhu opět nezapletl něco fascinujícího a tajemného... Tentokrát, tou inspirací byl sám Verneův Nemo. A rozhodně nešlápl vedle, podařilo se mu vytvořit plnohodnotný dobrodružný příběh, jehož nitky se krásně propojily se vším dosud známým a poodkryly možné neznámé... Nechyběl autorův osobitý styl psaní, nezaměnitelný humor ani výrazné postavy. To vše pod rouškou nevyzpytatelného oceánu i Riordanovy bezbřehé fantazie. Zkrátka se asi budu opakovat (zase)... Nevím, jak to ten chlap dokáže, že jeho knihy neztrácejí jiskru. Ať sáhne po čemkoliv, je to prostě parádní čtení - doporučuji všemi chapadly!!

HerrPilot
19.03.2022 4 z 5

Riordana moc nemusím. Ne, že by nepsal čtivě nebo tak něco, ale vadí mi jeho „cocacolizované“, tedy amerikanizované, dekonstruované verze řeckých, severských a dalších božstev (z Percyho Jacksona jsem zvládl pouze první díl, a to ještě kvůli ilustracím, první díl Magnuse Chase jsem vůbec nedočetl) – „Fajn, super, krutý, hustý, nakopat prdel,...“
Do Dcery hlubin jsem šel proto, že me zajímalo, nakolik si Rick vyšlápne na slavnějšího kolegu Verna. A výsledek vypíšu pro lepší přehlednost v bodech (přesto se potenciálním čtenářům omlouvám za délku):
-Opět tady je takřka zázračné dítě (tentokráte lidské) na speciální –nikoliv zvláštní!– škole se čtyřmi „potterovskými“ kolejemi, kterou zničí nepřátelská škola.
-Opět se tu vyskytuje přemíra fajnů, natrhnutí zadků a celkově amerikanizace (férově, umíral jsem strachy, že asi v polovině knihy na scénu vskočí dvousetletý kapitán Nemo v Levisech, tričku od Tommyho Hilfigera, s pánskou taškou Gucci v levé a veganburgerem v pravé ruce, aby zadělil něco jako: „Čágo bágo, kejmové! To jste jim krutohustopřísně zmydlili prdele! Dejte pětku!!“). Riordanův očividný humor je taky hojně zastoupen.
-Asi čtyřikrát se hlavní čtrnáctiletá hrdinka zmiňuje o svém menzesu, což je asi tak čtyřikrát víc, než bych chtěl. Jo jasně, jsou to přirozené procesy, ale kdybych si chtěl něco přečíst o naturáliích, dal bych si Bukowského nebo takové ty zábavné francouzské strejdy ze století páry. Na druhou stranu čtenářky ve věku hrdinky zjistí, že mají použít vitamín B1...
-Autor se s ničím moc nepáře. Žádný problém není dlouho problémem, všechno tahle parta vyřeší skoro bleskově, nezřídka jí pomůže deus ex machina. Čtenář sice nevidí jak, nic není moc popsáno, ale jede se dál. Chybí mi tu více té fascinace mořem a jeho tvory. A taky mi tu chybí scény, u kterých bych se od srdce smál nebo naopak brečel jako nymfoman s koulemi ve svěráku. Zkrátka emoce, které Riordanovo blitzkriegové tempo neumožňuje. To znemožňuje také rozvinutí naznačených hlubších myšlenek nebo konfliktů. No jo, Disney asi tlačí víc na akci...
-Autor nedekonstruuje a nezesměšňuje Verneovy hrdiny. Vlastně se k nim chová s úctou (kterou by si zasloužily i ty mytologie, viď Ricky?), za což jsem mu docela vděčný.
-Dalším plusem je vysoká čtivost.

Celkově je to takový literární fastfood, nikoliv grand restaurant (rovněž podle žánrových standardů). 3 * jak vyšité, ale za popis setkání s chobotnicí a za „dospělácký“ konec tu jednu ještě přihodím...

P.S. Fujky evropský kolonialismus? A co takhle ten americký, Ricku?