Dárce
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166584/bmid_darce-kdG-166584.jpg
4
1079
286
Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…... celý text
Přidat komentář
V žánru antiutopie je těžké narazit na originální nápady, které vám hned nepřipomenou 1984. V Dárci se jich určitě pár najít dá, třeba koncept rodinných jednotek, vyřazování ze společenství a hlavně existence příjemce paměti. Je s podivem, že dotyčné společenství má potřebu jakkoliv uchovávat vzpomínky, protože se z minulosti stejně odmítá poučovat. Škoda, že spousta prvků vymyšleného světa zůstala nevysvětlena a nerozvedena, mám pocit, že potenciál nebyl vůbec využit, ač našlápnuto je velmi dobře... ale dětské čtenáře to asi trápit nebude. Vyvrcholení děje na posledních pár stránkách mi přišlo trochu překotné, dlouho dlouho nic a najednou úplný obrat, opět trochu nedotažený. No a konec... pro někoho otevřený, pro někoho uzavřený... a to, že jeho součástí musel být i malinký Gabriel, mi posunulo celý konec do značně nepříjemné polohy. Jinak to bylo příjemné čtení, které vyvolávalo zajímavé otázky.
Jakou hodnotu má ve světě bez emocí život jednoho chlapce?
Pro mě osobně je Dárce bravurním textem, který strhujícím způsobem představuje krásy i hrůzy totality. A právě v tomhle je příběh nejsilnější, protože společnost, kterou vidíme očima hlavního hrdiny, je svým způsobem opravdu dokonalá. Nejistoty, se kterými se musíme denně potýkat, zde prostě neexistují a vy máte nejednou pocit, že by to takhle klidně mohlo fungovat. A že by to vůbec nemuselo být tak hrozné.
Ovšem stál by za něco život, ve kterém chybí možnost výběru?
A právě na to román Lois Lowryové překvapivě jasně odpovídá. Směle by tedy mohl konkurovat klasikám jako je 1984 či 451 stupňů Fahrenheita, a vezmeme-li navíc v potaz, že je primárně určen mládeži, je až obdivuhodné, jak lehce je napsán. Přitom nesklouzává k romantické kýčovitosti nebo naivistické zaslepenosti. Kromě hravého literárního stylu tak nelze neobdivovat i krátký rozsah, v němž se na malém prostoru hovoří o věcech velkých.
Jednoduše proklatě dobrá kniha.
Kniha se mi moc libila. Velmi ctiva. Nekdo mozna zaradi mezi detske knihy, ale urcite je zde mnoho nametu k zamysleni. Osobne mi byl pribeh blizky zejmena postavickou Gabriela, pripomnel mi syna :)
No... Jak tohle ohodnotit, to je oříšek. Následují malé spoilery. Není to ani literatura pro děti, ani pro dospělé. Oběma skupinám tam podle mě bude něco chybět nebo přebývat. Jenže to není ani young adult, který si jako žánr žádá třeba zakomponování pořádné romance. Místy si člověk samozřejmě vybaví 1984, jen v jemnější verzi. Naivnější. (Vzpomínky si necháme, nezlikvidujeme je.) Vnímám tam i vliv Malého prince, filozofickým důrazem na nějaké hodnoty, vyjevením vlastně banálních pravd (není štěstí bez neštěstí, rozmanitost je dobrá). Nejpůsobivější je první třetina, kdy poznáváme danou společnost a tušíme, že není všechno zlato, co se třpytí. Jakmile začne vzpomínání, kniha se lehce zacyklí na úkonu předávání vzpomínek. Trochu to připomíná nadužívání Myslánky, které někteří vyčetli Rowlingové. Navíc, na to, že vzpomínky hrají podstatnou roli, je jejich přenos značně nevysvětlen. Na jednu stranu předávající vzpomínky ztrácí, na druhou jsou věčné a mohou přejít na celé společenství? Ve třetí třetině, kde by v young adult začalo velkolepé revoluční finále, Dárce vlastně zintimní a záměrně odepře jasná vyústění. Dokonce by šlo hovořit o náznaku duchovna, alegorie, což není pro dějovou knihu s hrdinou zcela uspokojivé. V průběhu čtení bych asi neváhal jít s hodnocením výš, kniha se louská pěkně a dokáže fascinovat, ale čím víc přemýšlím, co autorka ze své vize přenesla na papír, tím jsem zklamanější. Na antiutopii je svět Dárce popsaný velmi děravě, vlastně po povrchu, samozřejmě lze namítnout, že je to proto, že se držíme hlavního hrdiny, ale nepochybně by bylo zajímavé nastínění mechanismů, jakými společnost k takovému uspořádání došla, jak nakládá s fenoménem moci, kdo je architektem a hlídačem fungování, jestli existují jinak řízené nenavštěvované společnosti či dokonce „barbarská území“, atd. Nebo jsem jen nepochopil roli letadel v první kapitole? (Cizí stíhací letadlo? Zásobovací letadla odjinud?) Nevím, jestli by autorka na něco takového neměla, nebo zda zcela záměrně volila jednoduchost, aby byla kniha přístupná i dětem nebo hlavně dětem, ale vždycky považuju za problematické předávat poselství poměrně triviálně (mít rád je hezké i za cenu bolesti), když by šlo nechat hovořit více košatý fikční svět mezi řádky. Mám prostě dojem, že se z toho, co se pokusila stvořit, nakonec Lois Lowry „vylhala“ příliš snadno. (I, bez ironie, moc pěkným a objevným proslovem/doslovem, v českém vydání otištěným.) Propracování zatrhla dříve, než jí z toho mohlo vzniknout opravdu velké dílo. Ano, je to hezké, je to citlivé, je to dojemné, ale z určitého úhlu pohledu ploché, neprokreslené, nedokreslené. Dám tři hvězdičky a už to rozebírání ukončím. Ani ne dvě stě stran poměrně velkým písmem může zvládnout každý a udělat si vlastní názor. Jo a nepřímá knižní pokračování ani film ve mně důvěru nebudí, že by dokázaly Dárce vrhnout do jiného světla. I když zfilmování, soudě už jen podle upoutávky, svět knihy obohacuje. A to také o něčem svědčí, normální je, že se z knížek na plátně spíše vynechává. (Čteno v překladu Dominiky Křesťanové.)
Kniha je jednoznačně zvláštní a na zamyšlení. Moc se mi do ní nechtělo, nijak mě nelákala, ale nakonec jsem se nechala zlákat možná i tak vysokým hodnocením a kladnými ohlasy. Cca do půlky knihy jsem z toho nebyla nadšená, říkala jsem si, do čeho jsem se to zase pustila, ale potom mě kniha překvapila svou určitou silou. Leč s hrdinou o 12 letech, pro děti to není. Je neuvěřitelné, jakou má "společnost" moc a jak jednoduše může být jedinec loutka. K tomuto tématu to je asi na nějakou slohovku. I když z knihy nijak nadšená nejsem, protože ona ani sama o sobě radostná není, volím hodnocení zlatý střed a jsem ráda, že i druzí berou na vědomí, jak lze jednoduše vše změnit a kohokoliv ovládnout a okrást. Je to taková zajimavá filozofie, rozhodně donutí se nad tímto pozastavit.
Kniha se mi moc líbila. I když konec byl takový otevřený, ale vím že jsou i další díly. Takže v nich to nejspíš pokračuje. Jen nevím jestli ten film je podle prvního dílu nebo i nějakých dalších.
Tento žánr moc nečtu, ale tato kniha mě velice upoutala a určitě má co dát i dospělým.
Takže dočteno...už dlouho ve mně kniha nezanechala takto mocný a příjemně znervózňující pocit.Obdivuji autorku pro její moudrost a nápaditost,s jakou vyjádřila své nadčasové varování.Včetně doslovu jednoznačně báječné sousto pro přemýšlivého čtenáře.
Krásná kniha, čte se sama a zanechá dojem... Alespoň pro mne ideální kombinace.. Nedávno jsem zjistila, že "Dárce" je součást tetralogie (zatím v ČR nepřeložené), a tak se těším na pokračování a možná (?) na shledání s Jonasem....
Kniha byla zajímavá a člověka to vede k zamyšlení. Je opravdu skvělá mezi příběhy o společnosti. Lepší než film. :)
Tuhle knihu jsem dlouho odkládala, až jsem si ji nakonec před nedávnem přečetla. Bylo to velice zajímavé a taky hodně k zamyšlení, především ten konec. Žít ve světě, kde jenom jediný člověk na sebe přebírá všechny emoce a historii lidstva a kde žijí podle určitého řádu a ne podle toho, co sami chtějí. Zvlášť ta absence emocí byla hrůzyplná. A taky je děsivý, co prováděli se starými lidmi a slabými dětmi (když se vezme ta absence emocí, tak je to jasný). Všichni píšou, že nesnáší otevřené konce a já nejsem výjimkou. Ale tento konec byl takto zamýšlený hlavně proto, aby se nad ním člověk zamyslel a dokázal si představit, co se podle něho s Jonasem a dítětem stalo.
Když jsem zjistila, že je to zfilmovaný, nemohla jsem se dočkat. Nakonec jsem se na to po dlouhý době koukla a byla to hrůza. Pitomý filmaři prostě vzali knihu a předělaly si ji podle sebe. Po celý ten film jsem byla napnutá jako struna a když ten film skončil, děkovala jsem bohu, že už je konec a zapřísahala jsem se, že se na ten film už nikdy nekouknu.
Knihu rozhodně hodnotím na jedničku a je 100x lepší než film. :)
Až mě deprimují, tyhle příběhy o společnosti. Nutí mě to ptát se, zda je opravdu svět takový, jaký se tváří, že je anebo to jen předstírá. Koho tahle knížka nedovedla k zamyšlení, měl by se nad sebou zamyslet..
Velmi zajímavá knížka, kterou bych nezařadila přímo do rubriky "pro děti a mládež". Je to příběh, který se musí dotknout každého a každý je donucen při čtení k zamyšlení, ať už dítě, či dospělý. Otevřený konec mi ke knížce dokonale pasoval, bez něj by to "nebylo ono" :). Vzhledem k menšímu počtu stránek jsem ji zhltla po kouskách za jeden den a opět se přesvědčila, že bych neměla soudit knihu podle obalu, jelikož jsem se bála, aby to nebyl nějaký dětský tuctový příběh, u kterého bych v půlce čtení raději přestala. Parádní knížka s mnoha myšlenkami. Na film se chystám dnes :).
Není špatná, ale čekala jsem od toho trošku víc. Jeden z velmi mála případů, kdy se mi film líbil víc než kniha.
Mě se to připadalo trochu nedotažené, podle mě se z toho nápadu dalo vytěžit troch víc, ale i přes to jsem dala 5*, což o něčem svědčí.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno americká literatura pro děti od 8 let pro mládež pro chlapce kolektivní paměť
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Kniha Dárce je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 541x |
| Čtenářské výzvě | 220x |
| Doporučených | 183x |
| Knihotéce | 306x |
| Chystám se číst | 869x |
| Chci si koupit | 188x |
| dalších seznamech | 43x |
Když čtete takovou knihu jako je Dárce, začnete přemýšlet nad tím, jak je náš svět zajímavý a rozmanitý. Už jsem četla tolik knih s podobným žánrem. V těchto knihách se vždycky vyskytne výjimečný jedinec, který rozkope celý promyšlený systém. V některých je větším rebelem, v jiných je skoro nepatrným, ale přece jen klíčovým.
Ale u Dárce mě poprvé napadlo, že mi je docela těch "nahoře" líto. Vždyť vytvořili dokonalý systém, ve kterém byli lidé svým způsobem šťastní. Avšak když nad tím člověk přemýšlí víc a čte víc a víc tu knihu, uvědomuje si, jak je takový systém nespravedlivý. A hlavně, jak skvělý je náš svět.
Máme svobodu volby, k dispozici je zde tolik radostí a přece si stěžujeme. A ano, vždycky se najde něco, co by podle nás šlo udělat líp. Ale díky knihám jako je tato si mohu alespoň na chvilku uvědomit v jak skvělém a rozmanitém světě žiji. I se všemi smutky a bolestí bych tenhle svět a "systém" nevyměnila.