Církev a stát

20.03.2022

Asi takto to řeknu, kniha samotná stojí přesně padesát korun a obsažené články dokážete s trochou snahy sehnat i zdarma na internetu, nezdá se tedy být vůbec relevantní otázka, zda se kniha vyplatí. Ano. Obsahuje zajímavá pojednání, která se, pravda, točí hlavně na otázce kaplanství ve věznicích a zdravotnických zařízeních. Nic proti tomu, až se jednoho krásného dne zapíši na předmět „konfesní právo“ jistě se ke knize rád vrátím a příspěvky si znovu projdu, nyní mi ovšem problematizovaná témata nepřišla pro mé postavení zajímavá.

Maličko nepříjemný zážitek, který mne donutil na chvíli litovat té padesátikoruny, byl okamžik zjištění, že některé články jsou napsány slovensky. Ačkoliv by mě z logiky věcí neměl tento fakt překvapit, překvapil mne, a to dosti nepříjemně. Aniž bych chtěl kolegy Slováky urazit, já a slovenština se rádi nemáme. Nakonec se to zvládnout přirozeně dalo, ale rozbolela mne při tom hlava.

Přes to některé články shledávám velice zajímavými. Hned první byl dokonce mimořádně zajímavý. „Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Hosanna-Tabor Evangelical Lutheran Church and School v. Equal Employment Opportunity Comission“, jenžto popisuje spor mezi ženou která byla ze své práce dost nelegitimně vyhozená církevní organizací, což bylo Nejvyšším soudem legitimováno (po mém soudu, abych to slovíčko neopakoval málo, nelegitimně) v rámci svobody vyznání. Spor a jeho vyústění mne upřímně šokovaly. Naprosto nesouhlasím, že by pro církevní organizace měla platit zákonná exempce. Všichni lidé a všechny organizace by měly právu stejně podléhat. Svoboda vyznání by měla platit toliko na úrovni garance samotné individuální svobody. No, ale to by bylo na dlouho a není pro to zde patrně prostor. Článek to byl každopádně zajímavý a podnětný.

Zmíním snad ještě článek, respektive příspěvek „K otázke (ne)vypovedatelnosti Zakladnej zmluvy so Svätou stolicou“. Zaobírá se potenciální možností Slovenské republiky jednostranně vypovědět Základní smlouvu se Svatou stolicí. Zajímavý článek je už z toho důvodu, že Svatá stolice není smluvní stranou Vídeňské úmluvy o smluvním právu a přes to je na Úmluvu smlouvou referováno. Osobně se mi to zdá jako menší problém než autorovi článku, ale stejně… Je to rozhodně článek zajímavý, mohu nesouhlasit s jeho argumentací a do té či oné míry i s jeho závěrem, ale nic to nemění na tom, že mi přinesl zajímavý materiál k úvahám.

Už pro tyto dva články se přečíst knihu rozhodně vyplatilo a velmi to doporučuji. A to nejen studentům práv, či právníkům samým. Nezdá se mi, že by příspěvky byly natolik teoreticky obtížné, že by je nemohl pochopit takřka každý.