Cujo
Stephen King
Příběh se odehrává v Castle Rocku v létě roku 1980. Jeho zdánlivý pokoj naruší bernardýn nakažený vzteklinou. Z milého a přítulného psa se stává hrozná bestie, která terorizuje Donnu a jejího syna Tada uvězněné v rozbitém autě, a kolem není nikdo, kdo by jim pomohl...
Přidat komentář
Miluju, jak má King knihy napsané. Vždy si vše živě v hlavně přehrávám. Cuja budu mít před očima ještě dlouho. Miluju psy a zároveň z nich mám po reálném incidentu respekt. Proto mě možná ta kniha tak dostala.
Jedna z více jednodušších, kratších a oddechovějších knih... nicméně napětí a hnusu se do ní vešlo, jen co je pravda. Bavila mě :)
King má svůj styl psaní a podání příběhu v intenzitě, jakou považuje za správnou a jakou chce, proto také ovlivňuje čtenáře v dávkách, v jakých chce. Ačkoliv se to nemusí zdát, přesnost je Kingovou doménou, proto i když se mi mnohokrát zdálo, že příběh není úplně hrůzostrašný, nebo že třeba není dotažený do konce, nepochybovala jsem, že to byl autorův záměr. Totéž jsem pocítila u knihy Cujo. Líbilo se mi nastavení předělu z přátelského a hravého štěněte k dospělému a nenávistnému psu. To překlenutí, že ten předěl nebyl najednou, ale postupně, kdy z obyčejného lovu drobného hlodavce v obilí se stal boj o život a tento lov určil příští chování. Takové to nenadálé poznávání jinak dosti známého psa (Vždyť jsme ho vychovali, známe ho, ale teď se chová jinak! Následuje údiv a zděšení...). Zjišťujeme, že to vědomé se nakonec stává nevědomým. Pes Cujo nebyl tak hrozivý, možná to S. King ani takhle nechtěl, ale hrozivý byl přerod dobrotivého psa v něco, co bylo zlé, co se mstilo, co zabíjelo. Ta přeměna.
King má i lepší díla, nicméně určitě nepovažuju přečtení za ztrátu času. Jako "pejskaře" mě kniha zřejmě zaujala víc, než kdybych nikdy psa neměl, ale vracet se k nejspíš nebudu. Časem bych rád srovnal knihu s filmovou verzí.
Hlavní linka s bernardýnem super, věrný pes a jeho pochody i osud snadno vtáhnou do děje, ovšem všechny ty otravné vedlejší linky, u kterých jsem měl pocit, že byly jen proto, aby z povídky byla kniha... minimálně hodina času se opakovaně věnuje VLOČKÁM .. barvivo ve vločkách, reklama na vločky atp., pořád dokola, tohle mě vysloveně s****. Měl jsem to jako audioknihu při běhání, takže jsem to musel protrpět, číst to jako knihu, tak celé tyhle pasáže přeskakuji. Stejně jako spousta dalších, s dějem nijak nesouvisejících odboček, kdy nám autor musel o každé sebevedlejší postavě povyprávět její životní příběh. Hodnotit nápad a příběh, asi by to bylo za 5*, ovšem to zpracování..občas mám pocit, že King by mohl s Tolkienem soutěžit, kdo napíše nezajímavější pasáže..
Začátek mi trochu trval, ale pak pecka. Člověk úplně cejtí to vedro, paniku, žízeň, i když sedí doma pod dekou v bezpečí a pije čaj. Bernardýna si nepořídim - Bohouš nebo Cujo, to nechceš.
Ta kniha je neskutečná. Už dlouho se mi nestalo, abych se po přečtení bál přiblížit i k malému, leč neznámému vořechovi s představou, že je to metrákové bernardýnovské uslintané monstrum, které jen čeká na to, až se do mě bude moci zakousnout...
Pravda, rozjezd je krapet pomalejší, ale zato to plně vynahrazuje druhá polovina knihy. A navíc to finále! Boží!
Jeden z nejúspěšnějších a nejplodnějších současných autorů a já od něj ještě nic nečetl. Nastal čas to napravit a první volba padla na román Cujo. Charakteristiky a pohnutky postav jsou vykreslené prostě a přitom hrozně uvěřitelně, každá figura mi přišla reálná. Střídání jednotlivých příběhových linií bylo taky přehledné, nikdy jsem se neztratil a tempo příběhu pěkně odsejpalo. A k tomu osud hodného bernardýna, který se tak trochu zvrtne a když se k tomu přidá několik zatracených náhod... zkrátka Kingův styl mi fakt sedl a nedivím se, že je to oblíbenec tolika čtenářů. Já jsem s ním určitě také ještě neskončil.
Knihu jsem četla už poměrně dávno, ale od té doby když potkám vzteklého psa, tak mu řeknu Cujo :-)
(SPOILER)
Proč jsem to četla? Já, co prořvala jakýkoliv psí příběh! Já, co před každým filmem nebo knihou, kde se vyskytne pes, kouká na stránku doesthedogdie, abych se psychicky připravila a i když jsem kolem a kolem věděla, o čem to má být, o velkém, zlém hafanovi, co bude vraždit lidi. Jenže Cujo nebyl zlý, byl to nejhodnější pes na světě, co chtěl dělat radost MUŽI, ŽENĚ a CHLAPCI, především CHLAPCI. Jenže strkal rypáček, kam neměl a byl pokousán netopýrem, který na něj přenesl vzteklinu, která ho naplno ovládla. Se mi díky tomu připomněla příhoda, kdy se i můj pes vrátil jednou s rozdrbaným nosem a podruhé ho do toho nosu jeden pes kousl. Naštěstí je očkovaný, což Cujo nebyl.
Líbily se mi části, které byly popisované z pohledu Cuja, kdy se z milého, obrovitánského hafíka stávala troska postihnutá nemocí, veškeré bolení, co mu bylo způsobováno hlukem, světlem i žízní, protože voda mu chutnala hnusně. Nebylo hezké sledovat, jak nemoc postupuje a co vše způsobuje a ač se s tím snažil bojovat, jak chtěl, bylo pozdě. A z milého hafíka se stalo monstrum. Nejhezčí okamžik byl, když chtěl napadnout CHLAPCE, ale když na něj promluvil, poznal ho a radši se odplazil. A pak když byl Brett náměsíčný v bytě své tety a sypal mu neviditelné žrádlo.
Ke konci, kdy hlavní hrdinové rozebírali otázky, co kdyby, jsem s nimi ty myšlenky sdílela. Co kdyby Donna běžela k domu, dokud měla dost sil a Cujo byl ve stodole? Co kdyby se dřív vrhla k pálce a porvala se s ním? Co kdyby šerif dřív ohlásil, co našel než aby vyskočil jak kovboj a šel obhlédnout situaci? Co kdyby Vic objel veškerá možná místa, kde se mohla Donna s Tadem nacházet místo toho, aby si šel dát dvacet? Co kdyby Brett řekl otci, že je Cujo nemocný? Samá, co kdyby, ale to už se nedozvíme. Příběh byl dopsán a zbytek si můžeme pouze domýšlet. Teď si ani nejsem jistá, ale Donna nechávala vzkaz, kde se nachází a nejsem si jistá, jestli ho Steve Kemp zničil nebo se na něj v průběhu příběhu zapomnělo, tak či ona, konec byl dost krutý. Ale čtení nelituji, byla to skvělá kniha a rozhodně si ji zapisuju na seznam knih od Kinga, které si chci pořídit do knihovničky.
Dovětek nakonec! Říkám si, zda Tad, prakticky i Donna a nakonec i Vic v sobě neměli něco z kingovského "osvícení", když prakticky viděli jisté varování ze skříně. A zmínky o Franku Toddovi taky nebyly k zahození.
Tato kniha má poměrně pomalý rozjezd, byť ten slouží k připravení půdy pro vyvrcholení celého děje, ale poté je kniha velice napínavá, chvílemi až nervydrásající. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem musela knihu uprostřed četby odložit, protože jsem na to neměla nervy, a vrátit se k ní až po chvíli. Jednotlivé postavy jsou možná trochu archetypální, ale na druhou stranu jsou vykreslené s velkým množstvím detailů, takže působí velmi živě a skutečně. Líbí se mi, že na rozdíl od jiných knih od Kinga, které jsem četla, se v této nevyskytují žádné nadpřirozené síly (šatník ignoruji), takže celý odvyprávěný děj působí o to realističtěji a tím pádem děsivěji. Konec je poměrně působivý. Jen škoda toho pomalého rozjezdu.
Knihu jsem četla jako puberťačka, stále ji mám, ale nemám chuť ji znovu otevřít. Matně si vzpomínám na zápletku a konec. Pamatuji si taky na pocity, které jsem při čtení měla. Trochu mi z těch vzpomínek na děj v autě běhá mráz po zádech. Ne, tohle si asi znovu nepřečtu.
Ani ne tak horor jako spíš drama z amerického venkova a dvou jeho rodin, kde v jedné svému manželovi zahýbá manželka a v té druhé se tichá žena snaží vymanit svého syna z vlivu jeho otce, který domácnosti vládne pevnou rukou. A pak taky thriller o dobráckém bernardýnovi, ze kterého se vlivem vztekliny stane netvor, který za sebou nechává krvavou spoušť. I přesto mi ale bylo Cuja líto, nakonec vždycky chtěl být hodný pes.
King psát umí, a tahle kniha není výjimkou.
Tohle byl zkrátka jedním slovem pech.
A jelikož mám sama děti, tak mi z toho čtení bylo hodně úzko.
Nicméně jsem ráda, že jsem si doplnila další knihu z Kingovy sbirky.
Moje vůbec první kniha od Kinga, kterou jsem vzala v knihovně do ruky spíš náhodou, protože: pes v hlavní roli? To si musím přečíst. Rozhodně nelituji. Co napsat, abych nespoilerovala. Tak snad jen, pokud jste Cuja ještě nečetli, směle do toho. Protože King dokáže napsat skvělou knihu, ikdyž je celá postavená na jednom velkém a v jádru opravdu hodném bernardýnovi.
Další z řady Kingových hororů , ve kterém upíry, zombie, mimozemšťany nahradila nevěra, domácí násilí, alkoholismus, problém v práci i pes se vzteklinou. Výborně napsaný. Tadovi i jeho mámě jsem držela palce, dokud to nebylo zbytečné.
Prečítané druhý raz, asi po dvadsiatich rokoch. Akoby som to čítal prvýkrát. Napínavé, desivé, s prenikavou psychologickou sondou do niektorých postáv tohto románu. Škoda, že nevlastním český preklad, ten slovenský miestami trošku "pokulhával".
I když se už od dětství bojím psů (zřejmě bezdůvodně) a nemám k nim příliš velkou důvěru, chudáčka Cuja mi bylo nakonec líto. Jinak román obsahoval prakticky vše, co mám na Kingovi rád, proto hodnotím plným počtem hvězdiček.
Napínavé jako kšandy, to King umí. Vždy, když šlo do tuhého se příběh přesunul k jiné postavě, jejíž příběh byl skoro stejně napínavý jako ten hlavní. Není to žádné umělé napínání a prodlužovaní. Postavy jsou skvěle vykreslené, zvlášť zajímavé je podívat se do hlavy těm, kteří to v hlavě nemají tak úplně v pořádku, jak je něco sžírá a ovlivňuje to jejich myšlenky a chování. Především postoje a myšlenkové pochody bernardýna, u kterého se stále víc a víc rozvíjí vzteklina. Strhující do samého konce, kdy nemůžete odhadnout, jak příběh skončí.
Štítky knihy
psi nevěra zfilmováno tajemství strach horory Cena Augusta Derletha Nová Anglie
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Za mě děsné, nikoliv děsivé! Vicova a Donnina linka mě absolutně nebavila! Při odstavcích o skoro neúspěšné reklamce jsem vyloženě trpěla! Absolutně nevím, co s dějem knihy měl společného policejní zabiják - vždyt to bylo o vzteklém bernandýnovi! Cujova linka mě chvilkami, asi tak do poloviny knihy bavila, pak už taky né. Navíc mě Cujo zklamal, co se týče počtu zakousnutých osob. Příběh byl zbytečně zdlouhavý a málem jsem ho ani nedočetla! Jako povídka, by to bylo úplně dostačující. Na konci na mě kniha působila depresivně, vzhledem k tomu, že mám doma psa, kterého MILUJU! Jediné, co si z téhle knihy asi odnesu, je, že když potkám vrčícího štěkajícího psa, vybaví se mi věta: " NEDĚLEJ CUJA! "