Čarodějův synovec

Mám opravdu moc ráda svět Narnie. Nejen teoreticky, ale hlavně ve filmovém zpracování.
Knihy přesto nemají takové kouzlo, což je paradox, ale je tomu tak. Zprvu jsem myslela, že je to tím, že se jedná o literaturu pro děti. Ale jsem zvyklá číst knihy pro stejnou věkovou hranici i nyní v dospělosti a ty mě baví. Narnie mě tolik nenadchla. Je to napsané velmi zjednodušeně, dětsky. Ano, pár krásných myšlenek tu je a jako křesťanka je dokážu ocenit, ale je to trochu spatlané dohromady jako salát. Trochu tohoto, a tamto... a přidáme ještě toto nahoru. Jediná opravdu krásná věc, co se mi líbila, byla minulost lampy a jak se v Narnii objevila.
Možná, kdyby to bylo psáno jako klasická literatura, trochu se víc zabořit do děje a do postav... Nevím.
Plusem ale je, že kniha je krátká a přečtená raz dva. Nicméně se obávám, že pro děti v dnešní době se jedná už o archaickou literaturu, která je bohužel nenadchne ani stylem psaní, ani příběhem samotným.

(SPOILER) Komentář obsahuje vyzrazení děje, které by, hypoteticky, mohl někdo považovat za SPOILER.

Obecně o knize asi mohu říct, že mě srala jen relativně málo. Nemohu o ní, na stranu druhou, říct, že by mě bavila. Má v podstatě tři části. Jednak jakousi prolegomenu zabírající 30 stran, která je typicky nudná. Pak párty jisté nejmenované čarodějnice, která se mi zdála naveskrze nudná. Konečně stvoření nového světa, které... achjo... Lewis opravu nebyl velkým umělcem. Je to jako cirkus, přátelé. Miluji Tolkiena. Dovolím si zde letmý náčrt mé interpretace jeho díla. Čtete-li jeho Silmarillion dozvíte se, že svět Středozemě stvořil Eru Ilúvatar hudbou. Metafyzický základ takového světa přirozeně musí být kouzelný, alespoň tedy kouzelnější tomu našemu světu, který vznikl pouze slovem, ne písní. V takovém, metafizicky posunutém, světě může dojít k příběhům, které nejsou možné v našem světě. Tam, kde u nás může Shakespearova Kleopatra obětovat Antoniovi jen svůj život, může Lúthien ve Středozemi obětovat svůj život po životě v síních po boku svých milovaných, může. Klenutost Tolkienova světa je ohromující, dojímající. Tak alespoň mohu jej číst já - ateista. Kouzlo poesie. Lewis zde pracuje s podobným (ne-li stejným) motivem. Ale co z toho udělá? Bandu zvířátek kolem zpívajícího lva, která dělají vtipy. Je to dětský obraz a je to obraz cirkusu. Je to obraz, ze kterého se mi osobně, a já tento komentář píši osobně, zvedá kufr.

Jen jedna poznámka. Morální poselství knihy se zdá být méně odporně zvrhlé, než je u autora typické. Ostatně, jak si správně povšimla JulianaH. pokušeným a svedeným tu není žena, ale muž, což se jeví modernizační ve vztahu k Bibli. Ale já se domnívám, že tomu tak není. Při podrobnější argumentaci na téma Genesis bychom se mihli dobrat závěru, že viníkem je i zde Adam. Eva je z jeho masa, v důsledku je to tedy Adamova slabost. Lewis to jen dořekl rázněji. Ovšem pozor. Klasická křesťanská tradice (jakkoliv v podstatě mimo-biblická) na základě tohoto aktu vpouští do světa (poddává se ve svém svedení) Satanovi mužského pohlaví. Muž ztělesňuje zlo. Pro Lewise zlo ztělesňuje žena. Takže tak pozitivní bych zase nebyl. To zaprvé. Za druhé – kniha měla v určitý okamžik nakročeno na vynikající konec. Na moralitu – nesnaž se zastavit smrt kouzly, protože smrt je lepší, než zatracení. Či jinak a banálněji – smiř se s tím, že v životě budeš i trpět a přijmi takové utrpení, protože jinak dopadneš nedobře. Mohl to být příběh o truchlení, smíření se a upokojení. Ale ne. Místo toho jsme dostali jen plytký, debilní, hloupý, přízemní a trapný "zázrak".

Snad jen jeden poslední podotek - zaujalo mě jak protiroyalistický Lewsi byl. Jeho kritika monarchie (či lépe aristokracie) je tu poměrně drsná. To je tak, když jste konzervativec jen když se vám to hodí.

Mimochodem, přeci si ještě neodpustím kopnutí. Přísahám bohu, ta kniha obsahuje scénu, ve které zpívajícího boha-lva bije královna-Satan tyčí do hlavy v průběhu tvorby nového světa, čehož si pějící bůh-lev s otevřenou tlamou nevšímá a dál pokračuje v chůzi, což královnu-Satana natolik vyděsí, že zdrhne do křoví. Opravdu mi chcete tvrdit, že tohle je literatura?

Jako u všech předchozích dílů (ano, dodržuji autorské řazení, nikoli chronologické) čteno s dětmi, kterým se to opět velmi líbilo. Mě osobně se tenhle díl zase nelíbil tolik, ale je pravda že v něm je řada velmi silných obrazů i myšlenek. Ba co víc, na mnoha místech je to vskutku hodně vtipné, takže jsme se při čtení těchhle míst všichni smáli, až jsme se za břicha popadali ;o) Celkový dojem: 75%

rereading (>4x): U těchto kultovních sérií je ta potíž, že je hodnotíme o něco výše, než by si možná zasloužily. Máme je totiž spojené se vzpomínkami na dětství. Když se mi první tři díly (a tohle byl první) dostaly poprvé do tehdejších ručiček, ležela jsem jako malinká v nemocnici po operaci mandlí. A přiznávám, že autorův styl ani děj mě moc nebavil a u stvoření Narnie jsem usnula.
Ale bývají scény (a to neplatí jen pro Čarodějova synovce), které si ty malé děti doslova vypálí do paměti a v pozdějším věku se k nim pak pravidelně vracíme.
Nádherná, mírumilovná a mysteriózní křižovatka mezi světy plná malých jezírek. Pyšná a krutá vládkyně Jadis v řadě v trůnním sále se zvonečkem a paličkou. Pološílený strýc Andrew vylézající z trosek drožky. Okřídlený Peruť a rašící pouliční lampa. A Aslan, ta přísná autoritativní entita, které se nikdo neodváží odporovat.
Dnes samozřejmě cením i příběh, který má mnohé společného s Tolkienem, ačkoliv na rozdíl od něj zde autor možná až příliš ostentativně vystavuje na odiv svůj vztah k náboženství. Nicméně jako morální pohádka pro děti, kterých je dneska jako šafránu, proč ne? Zlo bylo potrestáno velmi povedeným způsobem, dobří lidé po zásluze odměněni a i když bylo pozadí příběhu vlastně dost temné a plné varování, zároveň tam byla přítomna obrovská naděje a víra v lidstvo. A to platí pro celé Letopisy.

Dříve jsem si myslela, že je to první díl ze serie, ale je to vlastně prequel.

Pokud se opět podíváme na záměr Lewise, tak je tato kniha teologicky nejzákladnější díl celé Narnie, protože řeší stvoření, pád a původ zla. Lewis tu ukazuje Boha jako tvůrčí radost, ne jako chladného architekta. Lewis zde varuje před světem bez Boha i bez pokory.

Jadis (Bílá čarodějnice) = satanovský archetyp viz její slavná věta:
„Raději vládnout ve zničeném světě než sloužit v dobrém.“

Lewis kritizuje vědu a poznání bez etiky. „Genesis Narnie“

Moc se mi líbí stvoření světa Narnie a lev Aslan, který zde představuje Boha a jeho dílo - stvoření Země.

Shledávám spoustu paralel s Pánem Prstenů, ale Narnie je mnohem víc pro děti, ačkoliv Aslan je teda mnohem víc OP, když ji dokázal vyzpívat úplně sám. Zároveň ten vliv křesťanství je možná až trochu moc, ale těším se na další díly, jestli to bude víc vážné a příběhové. Příjemná oddychovka, ve které si v každém věku člověk něco najde.

Příjemná, nenáročná pohádka o vzniku Narnie.

před 3 minutami

Tuto knihu jsem četla jako odpočinkovou na dovolené, a byla to super volba. Byla jsem zvědavá jak vlastně taková Narnie vznikla a jak to bude navazovat. Je to super, čte se velmi dobře, srozumitelně a rychle. Neni třeba nad tím nijak více přemýšlet. Určeno spíše dětem, každý si v tim najde to své.

Tato série mi chybí do mé přečtené sbírky, jdu s chutí hned na další díl!

Přestože je tvoření světů nesporně vážná věc, tahle část Letopisů se mi jevila jako nejvtipnější a nejrozvernější – zvlášť vniknutí čarodějnice Javis do Londýna a její interakce s lidmi bylo jako vystřižené ze Zeměplochy. :-)
Lewisovy se také vyvedly kladné postavy. Mezi Digorym a Polly funguje dobrá chemie (vypadají jako ještě o trochu vylepšená verze Eustáce a Jill ze Stříbrné židle), zvlášť Polly mi byla moc sympatická. A drožkář František? Ten byl teprve opravdová perla - Lewis v jeho postavě složil hold chestertonovskému typu obyčejného člověka, který se v obtížných situacích dokáže opřít o svůj zdravý rozum (v tom nejlepším slova smyslu, dodávám raději v závorce, protože tohle sousloví bylo v posledních letech tak často zneužíváno, až ztratilo mnoho ze svého přirozeně pozitivního významu) a bez velkého špekulování se přirozeně postavit na stranu dobra. No nebyl by z něj dobrý král nějaké nově vytvořené země? ;-)

„Zvířata skákala, tancovala a vířila kolem něho, jako by je hudba vedla – a vedla je, protože to byla hudba Stvořitele.“
Líbil se mi motiv stvoření světa zpěvem, odkazuje to nejen na knihu Genesis (kde je také tvoření duchovním úkonem, nikoli hmotným), ale připomene to i úvod Tolkienovy knihy Silmarillion. To by mohlo vyvolat podezření, že to od něj opsal (Ainulindalë bylo napsáno dřív, byť vydáno později), ale spíš je to krásné vyústění jejich dlouholetého přátelství a nekonečných společných rozprav, ve kterých sdíleli nejen svoji víru, ale také přesvědčení o tom, že ve všem stvořeném je odraz dokonalé harmonie (což je něco, na čem by se mohl shodnout křesťan s platonikem, myslím). V předchozích dílech Narnie je to často společný tanec, který navozuje pocit jednoty tvorů mezi sebou a také mezi tvory a božským řádem – ale motiv zpěvu mi osobně v tomto smyslu přišel bližší, víc ke mně promlouvající.

Z témat, která mě oslovila, bych chtěl zmínit nezbytnost lidské spoluodpovědnosti. Svatý Augustin už dávno upozornil, že „ten, který tě stvořil bez tebe, tě nespasí bez tebe“ a v Čarodějově synovci je tahle teze (která je v celých Letopisech nějak přítomná) velmi patrná. Aslan sice dokáže stvořit svým hlasem celý dokonalý svět se spoustou neuvěřitelných bytostí, ale nemůže zastoupit Digoryho, když se má rozhodnout, jak naloží s magickým jablkem a jak moc bude naslouchat svůdnému hlasu Bílé čarodějnice. To je holt dar i prokletí lidské svobody. Digory s Polly uspěli (zmiňuje je společně, protože stát před Javis Digory sám, tak nevím nevím) a ukázali tím, jak je důležité svá předešlá selhání zpracovávat a tím zpracováváním růst – kdyby neměl Digory za sebou ponižující zkušenost se zvonkem v Charmu, zvládl by to v zahradě?
Že to s lidskou participací není jen jako, ukazuje strýček Andrew. Ten byl většinu času komickou postavou (nějak jsem nedokázal z něj mít strach), ale zároveň se stal aktérem té nejvíc děsivé situace v celém příběhu. Svým uzavřením se před krásou stvoření (a krásou tvoření) ukazuje, že jsou věci, se kterými ani Aslan nehne. Ano, pokud jsme středem své existence jen my sami, naše bohatství, naše moc a naše brandy (nebo cokoli jiného, čím se otupujeme), pak ztrácíme dispozice k tomu, vidět a slyšet věci takové, jaké jsou. A místo hudby sfér … uslyšíme jen výhružné vrčení. K vlastní škodě.
„Ach, synové Adamovi, jak chytře se bráníte všemu, co by vám mohlo prospět!“

Začátek knihy mě vůbec nebavil, ale jelikož jsem si knihu již koupila, tak jsem to nechtěla vzdát. Jsem ráda, pak už mě to začalo bavit.

Nejprve jsem viděla film a ten mě nalákal si přečíst i knížku. Ve filmu chybí první část ze série, kdy se Polly setká s Digorym.
Děti společně naleznou prsteny, které je odnesou do světa plného jezírek. Digoryho zvědavost naruší rovnováhu dvou světů, probudí zlou královnu.
Jedná se o pohádkový příběh plný fantazie. Bojuje zde proti sobě dobro se zlem. Prolíná se pohádkový svět se skutečným.
Kniha se mi dobře četla, vtáhla mě do děje. Je psaná napínavě. Zároveň jsem byla zvědavá jak se vše bude vyvíjet. Zda to bude jako v každé správné pohádce. Zaujala mě situace jak se Digory s Polly postavili zlé královně. To, že i děti svojí odvahou a statečností mohou zachránit svět.
Knížka obsahuje černobílé obrázky. Každý si tak může udělat vlastní představu o postavě. Nebylo by špatné mít možnost vlastnit takový kouzelný prsten.
Knihu bych doporučila milovníkům fantazie.

Takže, začnime takto: Narniu som až doteraz nikdy nečítal a tak je to ozaj moja premiéra. Aj preto som naozaj zvedavý, čo všetko si pre mňa autor v tomto fantasy svete pripravil.

Prvá kniha totiž začala zaujímavo, ale už hneď na začiatku som z nej mal akosi zmiešané pocity. Akože pardón, ale ten úvod kedy sa Polly a Digory dostanú do miestnosti, kde natrafia na jeho strýka Andrewa bola... veeeľmi divne napísaná! Reálne, chvíľu to fakt pôsobilo, ako keby tam pred nimi stál nejaký ped... No, ani to nejdem dokončiť.

Ako náhle sme sa však skrz prstene dopracovali do akéhosi harmonického a kúzelného lesa, ktorý slúžil ako taká križovatka ciest naprieč inými svetmi, bolo to fajn. Keďže filmy nestihli spracovať celú knižnú ságu a zároveň vynechali jej prvý diel, netušil som čo ma tu čaká. A asi aj preto, a tiež vďaka pomerne fajn štýlu písania, ma to bavilo. Napríklad časť odohrávajúca sa v Šarne - rozpadávajúcej sa krajine plnej zrúcanín, trosiek, smrti a zriedkačoho živého - bola veľmi zaujimavá a aj napínavá. Veľmi oceňujem, že sa v knihe nachádza aj množstvo pekných ilustrácií. Moja predstavivosť si síce vystačí aj sama, ale toto ma vždy vie potešiť.

Chválim tiež vyobrazenie postáv Polly a Digoryho. Boli to kamaráti s odlišnými povahami a myslím, že aj preto im to spolu tak dobre fungovalo. Naozaj som si ich stihol obľúbiť a je škoda, že v ďalších častiach už evidentne nebudú. Ďalšie plus má u mňa lev Aslan, ktorého spôsob vyjadrovania sa mi páčil a teším sa na neho v pokračovaniach! Celý tento diel bol skutočne a neoblomne dôležitým základom pre ďalšie časti. Veď práve TU sme boli svedkami zrodu Narnie.

Vadilo mi tu však zopár creepy scén, ktoré v knihe pre deti a mládež nemajú čo robiť. Podobne ako úvod so strýkom. A je tu tiež zbytočne priveľa odkazov na kresťanstvo, ktoré sem úplne nepasovali (nič proti tomu, no sú knihy, kde sa to nehodí. A toto bol podľa mňa ten prípad). Ale oceňujem niekoľko pekných myšlienok, ktoré nemuseli byť zreteľné na prvú šupu. A to je dobre.

Na príbeh a jeho dôležité drobnosti a detaily sa treba pozrieť s nadhľadom, ktorý vás prinúti k zamysleniu. Celkovo to vnímam ako slušný úvod do bohatej fantasy ságy.

Moc pěkný příběh o založení Narnie, který nám vysvětluje i spoustu věcí z knihy Lev, čarodějnice a skříň.

Krásný příběh, který vás vtáhne do děje a pochopitelně jak vše vlastně začalo.

Na knihu popisující vznik Narnie byl jsem velmi zvědav. A dostal jsem vskutku pohádkový příběh. Má to jistou nevýhodu. Být čtenáři raných "náct", věřím, že by byl naprosto uchvácen.

Digory a Polly jsou, zvlášť Polly, jsou sympatická dvojice. Toho jsem si tedy už u Lewise všiml, že dívčí hrdinky jsou lepší než hoši, což jednoznačně není nic špatného. Pomatený strýček Andrew je víc komickou postavou a zároveň zloduchem. Je to přece jenom popletený nevěřící dospělý, a ti mají tendenci všechno pěkné kazit. Jen se sami přiznejte. Po zkušenosti s předchozími díly bylo navýsost hezké sledovat některé spojitosti z minulých příběhů, včetně objevení se Bílé královny Jadis.

Jenže mně není "náct", a tak mám dospělácké konotace, díky nimž vidím v knize konotace, které dětská mysl nemůže postřehnout. Některé jsou fajn, jiné zarážející, některé trochu kazí zážitek, až si připadám jako strýček Andrew, který se vlastní sugescí ochudil o možnost rozumět řeči Narnijských obyvatel. Více než u předchozích dílů je tu znát Lewisova filozofie i zrcadlení se současností. Nijak na škodu, ale přesto. Při sledování vzniku Narnie autor nabízí docela zajímavou verzi stvoření světa podle Genesis. Zlovolná čarodějnice Jadis se svými přímo diktátorskými sklony může jasně odkazovat na to, co se ve světě dělo ještě deset let před vydáním knihy. Její přenesení do našeho světa, zběsilá jízda po Londýně a vznik Planiny lucerny v Narnii jsou zároveň jedněmi z obrazů, které mě těšily nejvíc. Digoryho cesta za jablkem a lehké morální poučení může působit trochu otravně, zároveň nabízí dojemné vyprávění o odvaze, sebezapření a snaze pomoci nejbližším. Ohromným sympaťákem knížky je první král Narnie, drožkář. Toho si musíte oblíbit. A nakonec zaskvěl se kůň Jahoda, tedy Peruť. Hotový Pegas. Krásné. I když nerozumím tomu, jak mohl Lewis přes všechny fauny a kentaury vynechat jednorožce.

Takže jsou moje pocity z Čarodějova synovce mírně rozporuplné. Dáno je to právě tím, že mám za sebou víc jak dvacet let, při nichž jsem nevyhnutelně nasbíral vjemy, které mi brání ponořit se do příběhu zcela. I tak je to okouzlující příběh o vzniku jednoho magického místa. Je moc dobře, že máme možnost - a že je nám to potřeba - vstoupit do Lesa mezi světy, ať už s prsteny na ruce nebo bez. Ať už jsme dospělí nebo ještě ne. Ať už je to Narnie nebo Harry Potter. Tyhle světy potřebujeme. Stejně jako se potřebujeme vyvarovat Charnu.

Mám tento prequel k celé sérii moc ráda... A důvody? Možná ty nekonečné možnosti lesa mezi světy, možná obě hlavní postavy Polly a Digoryho, ale nejvíc asi to, že bych chtěla taky vidět vznik Narnie a takhle jsem aspoň trošku u toho.

Zajímavé vysvětlení mnoha událostí předcházejících samotným dobrodružstvím. Nechybí ani lehce filosofické otázky

Letopisy Narnie miluju jako filmy a tak jsem se konečně po letech rozhodla si přečíst všechny knihy a dozvědět se i co se stalo i v ostatních dílech. Škoda, že všechny knihy nejsou z filmované stejně jako tři díly z let 2005 - 2010, ale pokud je to pravda a opravdu se to uskuteční, tak bychom se měli dočkat seriálového nebo filmového zpracování všech dílů Letopisy Narnie.