Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452950/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-RMA-452950.jpg
4
1436
1436
Pohánějí ho ambice. Soupeření ho žene kupředu. Ale za moc se platí. Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus zahoří ke své splátkyni city... a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2020
,
Fragment (ČR)
Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes , 2020
více info...
Přidat komentář
"Lidé nejsou tak strašní, to je jenom svět nutí k hrozným věcem".
Těšila jsem se, jak se setkám s příšerným Snowem a zjistím více z jeho minulosti... Ne úplně se to povedlo...
Více v recenzích nebo na FB Tučňákův knižní svět.
Těšila jsem se moc, ve výsledku jsem lehce zklamaná.
Myslím, že kdybychom měli možnost sledovat Snowův život včetně jeho pozdější politické kariéry, bylo by to nejen zajímavější, ale i uvěřitelnější co se týče vývoje jeho postavy. Dostali jsme ale "jen" teenagera Snowa, který na pěti stech stranách balancuje na hraně a sledujeme, jak ztrácí svou lidskost - během ani ne jednoho roku.
První půlka se mi líbila - vyprávění mělo tempo, postavy potenciál, náhled do zákusí Hladových her, které se výrazně lišily od těch Katnissiných, byl zajímavý a lepíkovala jsem si skoro všechno, co ohledně Her řekl Sejanus (což byla absolutně nejlepší postava knihy. Ta třetí hvězda je pro něj). Někde kolem strany 330 se to ale bohužel zlomilo. Tempo vyprávění přestalo být vyrovnané, děj a osudy postav předvídatelné a potenciál zvláště jedné konkrétní postavy zůstal podle mého nevyužit. Ani úplný závěr na mě dojem neudělal, všechno to bylo rychle ráz na ráz...
Úplně špatné to tedy nebylo, Collinsové se díky Bohu podařilo popsat Snowovu minulost bez glorifikace a nesnažila se ho za každou cenu přeměnit v hrdinu. Ze světa HG by mě ale upřímně víc zajímal třeba Haymitchův příběh.
(SPOILER) Kniha má trochu zběsilé tempo, ale možná je to dobře, jelikož tady se nehraje na sympatie. Korja (pravé jméno ani nevím jak vyslovit) celou knihu balancuje na hranici dobra a zla, avšak jeho povaha je proti němu. Nedokázala jsem k němu najít ani špetku sympatie a pochopení a bohužel jsem si neoblíbila ani Lucy Grey. Jedinou ryze kladnou postavu, Sejana, nechá Korja zabít a o osudu Tigris se toho také moc nedozvíme. Chválím propojky s trilogií, hloubku propracování Korji a nahlédnutí do historie a vývoje Hladových her. Bohužel nechválím šílená jména a zběsilost příběhu. Smrt je zmiňována jako každodenní věc a i na Collinsovou mi to přijde dost bezcitné. Po přečtení mám velice smíšené pocity a ač jsem ráda, že jsem si ji přečetla a vyplnila hluchá místa trilogie, číst znovu už nebudu.
(SPOILER)
Balada o ptácích a hadech byla příjemný návrat do dob na střední škole a já si to maximálně užila, i když jsem na začátku byla velmi rozpačitá, protože jsem postavu prezidenta neměla ráda (kdo taky jo), a tak jsem se bála, jak může dopadnout čtení téhle bichle, která je celá z jeho pohledu. Ale bylo to skvělý. Fakt skvělý.
Jakožto mnozí z mých kolegů jsem se jméno Snowa nenaučila, pro mě to byl prostě jenom Cori, za což by mě asi zrovna nepochválil, ale naštěstí si tento názor nepřečte.
Autorka nás zavede do Panemu dávno před původní trilogií a dozvídáme se, že Hladové hry byly o dost brutálnější a že Splátci vlastně měli štěstí, pokud se do Arény vůbec dostali a nezemřeli někde cestou nebo během okamžiku, kdy byli zavření v kleci jako v nějaké lidské zoo a lidé Kapitolu si je mohli chodit prohlížet. Hry pak samy o sobě o sobě trvali podstatně kratší dobu, protože je do Arény vhodili téměř polomrtvé a tak bylo jednoduché nechat je podlehnout rozmarům tvůrců (kteří v této době byli vlastně milí oproti tomu, co známe z HG)
K postavě Snowa jsem přistupovala hodně opatrně, protože samozřejmě znám původní HG, takže jsem si ho nechtěla oblíbit, chtěla jsem ho dál nenávidět za to, co v budoucnu ještě provede. Jenže ono to nešlo. Autorka mě hodně rychle zlomila a já se Snowem začala soucítit a dokonce (nemůžu uvěřit tomu, že to říkám) jsem si ho oblíbila, měla jsem ho ráda a celkem jsem zírala, že jako mladý nebyl takovej kruťas. Chtěl přežít, takže se občas zachoval sobecky nebo odvrátil od něčeho, co se mu nelíbilo, ale v takovém světě holt neměl na výběr. Líbilo se mi, že se za každou cenu snažil Lucy Grey zachránit před svým osudem a vlastně projevoval víc soucitu než kdokoli jiný. Lucy Grey byla zvláštní postava, nevím proč jsem si k ní nedokázala vytvořit moc vřelý vztah. Byla tam a fandila jsem jí, ale to bylo tak všechno. Nevím proč mi na ní něco nesedlo.
Knihu od začátku do konce provází „what, to neudělal“ zvraty. Občas se mi ani nechtělo věřit, co autorka dokázala vymyslet a napětí udržela snad téměř po celou dobu příběhu, nenechala čtenáře pořádně vydechnout. Člověk si myslí, že už je v bezpečí, ale ne, není.
A jak byla celá kniha skvělá a zasloužila by si pět hvězdiček, tak konec všechno pokazil. Z mého pohledu, kdyby neexistovala poslední kapitola, bylo by to pro všechny lepší, protože já do teď nechápu, co se tam stalo, co Snowovi přepnulo v hlavě (teda jo, chápu, víme, že je to sobec a že kouká hlavně na sebe, ale jednoduše se mi nechtělo věřit, že se ze dne na den rozhodne udělat to, co se rozhodl udělat). Jak se celou dobu choval celkem rozumně a pochopitelně, já byla zmatená a tím, jak moc je konec otevřený, bych reálně ocenila i kdyby jednu bonusovou kapitolu, abych se dozvěděla, co se to vlastně stalo, abych mohla v klidu spát… Nevím, jestli to byl autorky záměr. Pokud ano, smekám imaginární klobouk, protože takhle jsem konec žádné knihy dlouho neprožívala (bohužel ne zrovna v tom dobrém). Ocenila bych taky pohled do hlavy Lucy Gray, protože je u ní spoustu otázek, na které nedostaneme odpovědi. Jednoduše mi ten konec vzhledem k předchozímu ději přišel dosti nesmyslný.
Ještě bych ke konci ráda zmínila, že příběh byl dobrý a všechno, ale nelíbila se mi práce překladatele, který téměř každou uvozovací větu přeložil jako „řekl“, mnohdy se to opakuje tolikrát, až to leze na mozek. Netuším, jestli se i v anglickém originále tohle nadužívání vyskytuje, ale chtělo by to asi vynaložit trochu snahy obměňovat slova. Čeština je krásná, ale tady se to ztrácí. Taky si nejsem jistá doslovným překladem všech jmen jako „Bůhvície“. Proč Snow pak není přeložený jako Sníh, ale máme jména jako Vodič a Pájka nebo Cívan a Špulka, Koželuh a Žnec? Nakonec Splátc mají daleko extravagantnější jména než děti z Kapitolu, což je samo o sobě divné.
Pro příznivce HG a zároveň ty, kteří nenávidí Snowa (takže všichni), doporučju.
PS: Sejana Snowovi neodpustím.
Trošku ochmataná obálka, ale nevadí. Konečně jsem se prokousala touhle bichličkou a bylo to boží!
Návrat do známých končin, a přesto jiných, kdy jsme byli svědky teprve začínajících Her tak, jak je známe od Katniss.
Bylo zajímavé sledovat Kapitol vzpamatovávající se z války, ale Snow vždycky vítězí. A že se mu to teda sakra podařilo! Mám sto chutí hned sáhnout po trilogii...ale nemám na to čas. V některých pasážích to bylo takové zdlouhavé a opakující se, ale stejnak to byl skvělý zážitek.
P.S. Za celých 500 stránek jsem se nenaučila Snowovo jméno, takže pro mě byl při čtení Cornelius.
Knihu jsem už začala číst s vědomím, že o hry zde nejde. Ale i tak mě zamrazilo, jak došli daleko ve vývoji v chování ke splátcům. Příběh se mi četl dobře, ale jak už psalo více lidí, začátek se četl podstatně lépe, než konec. Stále si nemůžu spojit Snowa z Hunger games se Snowem z balady. Nějak mi to do sebe úplně nezapadlo (možná to hodně bude tím, že závěr jeho psycho vývoje mi přišel až moc rychlý a místy nelogický k jeho dosavadním rozhodnutí)
I tak hodnotím knihu kladně a myslím, že za přečtení stojí. A kdyby někdy autorka vytáhla příběh z pohledu Lucy Gray, byla bych jí vděčná, protože by mě vážně zajímalo, jestli byla tak skvělá herečka a nebo to vše byla pravda.
Trochu jsem po přečtení zklamaná. Měla jsem příliš velká očekávání po všem tom vychvalování. Kniha je zbytečně natahovaná, obsahuje plno písní, které jsem jen rychle projela očima a ke konci jsem už chtěla mít rychle dočteno. Čekala jsem ještě nějaké jiné odhalení o Snowovi. Větší vhled do toho, jak se stal prezidentem, začátky v této pozici, zákulisní informace, jaké změny prosadil...Ani hlavní téma boje v aréně nebylo dle očekávání. Bylo to asi také zásluhou technické zaostalosti a nedostatku financí. Statické kamery v aréně, žádné akční pohyblivé nahánění. Prostě takové fotbalové hřiště s tribunami. Docela by mne zajímal příběh, jak probíhala válka krajů, tak třeba se ještě autorka odhodlá někdy v budoucnu. Jinak hodnotím celkově jako lepší průměr.
Já se na tuhle knížku tak moc těšila a zároveň jsem byla plná obav, zda to nebude jeden velký průser. Ale Suzanne Collins se neskutečně povedlo tento prequel provázat s příběhem Katniss. Po přečtení vám bude do sebe všechno tak krásně zapadat.. Tohle je jednoznačně jedna z nejlepších knih roku! A modlím se, aby se tento příběh dočkal i filmového zpracování, protože by si to fakt zasloužil!
(SPOILER) No jako dočetla jsem to, ale celkem s velkým sebezapřením. Celkově ve mně kniha vzbuzovala dojem, že autorka potřebuje přisypat do své rozpočtu nějaké peníze a tak se rozhodla vyždímat univerzum Hunger Games, jak to jde. Fakt, že se kniha dějově vrací do hluboké minulosti, je spíše na škodu, protože vytváření podoby Hunger Games je vlastně jen opakováním toho, co už známe z předchozích knih, a pobyt splátců v aréně (tedy nejatraktivnější část celé knihy) je vysloveně odfláknutý. K tomu neskutečně protivná hlavní postava. Konec byl asi překvapivý, ale vůbec mi na základě předchozího děje nedával smysl. Skalní příznivci Hunger Games tuto knihu možná ocení, ale jinak ji nedoporučuji.
Tuhle knihu musím nakonec hodnotit jako průměr, přestože jsem se na ni opravdu těšila. První část se mi četla dobře a rychle, nicméně poslední třetina už mi vůbec neutíkala a jen jsem se těšila na rozuzlení a takový ten AHA moment. Ten se ale dle mého názoru úplně nedostavil. Přestože myšlenkové pochody Snowa byly vykresleny velice zajímavě (jak uvnitř sebe válčí jeho ego a touha po moci s láskou a snad i trochou lidskosti), nějak jsem v něm prostě neviděla toho prezidenta Snowa, kterého známé z trilogie. Čekala jsem asi celkově větší propojení s trilogií, více vysvětlení některých událostí (nejen jejich naťuknutí a dál nic) a asi větší WOW efekt na konci... Nakonec jsem ráda, že jsme si knihu přečetla, ale asi bych o nic velkého nepřišla, kdyby se to nestalo.
První zhruba polovina knihy mě opravdu pohltila - děj ubíhá rychle a na hlavního hrdinu si čtenář udělá poměrně pozitivní názor (byť všichni víme, jak to s ním celé dopadne v Hunger games). Druhá polovina už podle mě trochu pokulhává - děj už mi tolik neubíhá, navíc je to celé doprovázené Coriolanovou postupnou proměnou.. Celkově ale knížku hodnotím velmi pozitivně a doporučuji všem fanouškům HG.
Myslím, že bych knihu nehodnotila tak vysoko, kdyby pro mne Hunger Games nebyly taková srdcovka. Ale takhle pro mě byl návrat do arény, Kapitolu a později Dvanáctého kraje hrozná nostalgie. Samotný děj mi přišel celkem neotřelý (i když romantická linka byla jasná už od začátku) a poutavý, ale dostala mě hlavně postava Snowa. Moc jsem si užila popis jeho "pádu" a jeho myšlenkové pochody. A písničky Lucy Gray byly jen třešničkou na dortu.
Séria Hunger Games patrí k mojim najmilovanejším. Na príbeh prezidenta Snowa som sa tešila, len som sa bála, že bez starých známych hrdinov to nebude ono. Verdikt? Bolo.
Príbeh je trošku priamočiarejší a jednoduchší. Mladý Coriolanus mi prišiel vykreslený veľmi dobre: mladík s rýchlou mysľou a sociopatickými sklonmi, ktoré nevidno, pretože vďaka svojej inteligencii vždy vie, ako sa zachovať. Zmiatla ma jeho láska, ale napokon i tá dopadla presne tak, ako sa u Snowa dalo čakať. Čitateľ mu nikdy nijak veľmi nefandí, ale to nevadí, pretože jeho príbeh ponúka dostatok prekvapení.
Štýlom je Balada veľmi podobná Hunger Games, autorka sa nezaprela. Bolo zaujímavé nahliadnuť na Kapitol a pojatie hier tak krátko po vojne. Čo ma však šokovalo, potešilo a dojalo najviac, je Snowova história s 12. krajom a Piesňou obesenca. Vždy keď ju Lucy Gray spievala, na tele mi nabehli zimomriavky a zaplavili ma emócie.
Teším sa z tejto knižky, rozhodne nejde len o ždímanie látky, autorka mala čo povedať a učinila tak umne. Chuť zhliadnuť celú filmovú sériu (zase) je po dočítaní zaručená.
Nemůžu si pomoc, ale mě kniha spíš zklamala. Vůbec jsem se nemohla začíst, byly tam dlouhé pasáže, které jsme mohli úplně přeskočit. Čekala jsem nějaký vývoj postavy Snowa, byl tam, ale neměl moc hlavu a patu. A ten konec jsem tedy nepochopila vůbec.
Tak tohle bylo tak super čtivo !
Hodně jsem uvažovala, jestli knihu vůbec kupovat.
Ale Hunger games mám ráda, tak jsem si řekla, že do toho pujdu.
Přiznám jsem , že jsem čekala jen knihu, která má přilákat čtenáře a viděl peníze. Nic zázračného... Ale tady tomu tak opravdu není.
Celý ten příběh mě hrozně moc bavil. Poznávat Snowa od mala byl prostě super nápad.
Knihu jsem naprosto hltala. Nechala jsem se jí unášet a hrozně moc bych si přála, aby byla taky zfilmovaná. :)
Myslím, že si to jako doplňující příběh zaslouží. :)
Tak to je bomba. Sice stále nechápu proč je Snow tak bezcitný. Ten konec mě dostal.
Na knížku jsem se těšil, protože původní trilogie byla bomba.
Tohle "pokračování" je hodně povedené a četlo se rychle, svižně a dalo hodně odpovědí na otázky, které vznikly už kdysi dávno u trilogie.
Tragédií ovšem je, že i mnoho otázek zůstalo nezodpovězených a mnoho dalších se mi jich zase vytvořilo.
Takže doufám, že bude další díl, kde mi to zase všechno vysvětlí.
Autorka opět odvedla naprosto skvělou práci. Příběh byl skvěle promyšlený a zcela nepředvídatelný. Musím se však přiznat k tomu, jak často jsem ztrácela pozornost, i když si nemyslím, že za to může samotná kniha. Nějaká očekávání z mé strany samozřejmě byly, avšak také jsem se bála toho, jestli zde nebude Suzanne ospravedlňovat Coriolanusovo chování nebo činy v budoucnosti. To se naštěstí nestalo. Ba dokonce musím říci, že toto je jedna z nejlepších charakteristik postavy, co jsem kdy četla. Spisovatelka si v Hunger Games hodně pohrávala s atmosférou a tady dostala místo spíše samotná Snowova osobnost. Písně skvěle doplnily napjatý děj knihy. Zakončení mi přišlo lehce useknuté, ale osud Lucy Gray měl určitou pointu.
„Tam, kde mladým mozkům chybí zkušenosti, si to někdy vynahrazují idealismem. Nic se jim nezdá nemožné.“
„Byla něco jako jeho rodina. A příbuzné nemusíte mít rádi. Váš vztah je jednou pro vždy daný.“
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
(SPOILER) Svět HG miluju, takže Balada pro mě byla nutností, i když jsem věděla, že to nebudou ty klasické hry, které známe. Kniha je rozdělena na tři části, ta první se neuvěřitelně táhla, takže bych ji o dost zkrátila, zbylé dvě části mi vyhovovaly.
Z trilogie víme, že Snow je zlý, krutý a arogantní. To, že nemá svědomí a soucit, víme. To, že se stal prezidentem díky svým velkým ambicím, manipulativností a šarmu, jsme mohli tušit. To, co jsme ale nevěděli, je, že se v mládí zamiloval.. Probírat Snowovy vzestupy a pády nechci, spíš bych se pozastavila nad jeho splátkyní.
Lucy Gray. Tahle holka mi nedá spát. Čím více o ní přemýšlím, tím více mi připadá úžasnější. Tato dívka - splátkyně z 12. kraje si podmanila svým zpěvem celý Kapitol, dokonce i Korju, jejího přiřazeného trenéra. Oba dva se potřebovali navzájem, on z ní musí udělat vítězku, aby se dostal na Univerzitu, ona potřebovala jeho, aby přežila. Během občasných rozhovorů, které se uskutečňovaly před nástupem do arény, se do sebe zamilovali (teda aspoň Korja) a vznikl něco jako "vztah". Jenže já mám s tou romantickou linkou problém.. prostě nevěřím, že se do něj Lucy Gray skutečně zamilovala. Ani před, během, nebo potom. Ne, podle mě poznala, s kým má tu čest a využila to ve svůj prospěch. Byla mnohem chytřejší a mazanější, než jsme si mysleli, vždy pár kroků před Snowem, tak na mě po celou dobu čtení působila.
Ať už byla její důvěra ke Korjovi opravdová, nebo ne. Všichni moc dobře víme, že jejich láska fungovat nebude, ona ani nemůže. Oba dva pocházejí z jiného světa, a každý má jiný názor na.. všechno. Jsou příliš odlišní na to, aby jim to fungovalo. To je jako kdyby se do sebe zamilovali pták a had, taky to není možné, protože jsou oba jiní, rozdílní. Přesto ale všichni doufáme a věříme, že ten happyend nastane.
Závěr knihy je příšerný. Otevřené konce nenávidím. Já chci vědět víc.
,,Je to záhada, drahoušku. Stejně jako já. Proto je to moje píseň."