Autobus sebevrahů
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16778/bmid_autobus-sebevrahu-JQT-16778.png
4
444
95
Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2006 , HejkalOriginální název:
Hurmaava joukkoitsemurha , 1997
více info...
Přidat komentář
Veselé vyprávění o neveselé věci, originální bezdialogová evropská road movie. Hned bych jel s nimi, jen s tou sebevraždou bych jim musel už od začátku lhát. Suchý anglicko-finský humor mi většinou vyhovoval, vyznění mi udělalo radost. Jsme všichni smrtelníci, ale ve dvou (nebo dokonce s plným autobusem spřízněných duší) se to každopádně lépe táhne.
85 % (94 čtenářů s aktuálním průměrem 84 %).
…
Po několikadenních oslavách vinobraní a obřadech hojnosti si Finky ke svému údivu všimly, že místní ženy se k nim začínají chovat dost vyhýbavě, dokonce nepřátelsky. To jim připadalo poněkud přehnané, neboť všichni muži, s nimiž trojice přišla do styku, se dušovali, že jsou svobodní. Podle všeho se v alsaském kraji vyskytovalo enormní množství svobodných mládenců.
…
Švýcary sice někteří považují za poněkud prostoduché zástupce alpské rasy, ale ať už se říká cokoliv, bramborám rozumějí.
...
Paní zástupkyně Puusaariová s panem plukovníkem Kemppainenem šli na obhlídku hřbitova. Byl zbudován ve strmém svahu a rozvírala se odtamtud obdivuhodná vyhlídka do údolí Rhôny. Hřbitov byl plný zesnulých Bacherů; Josef, Maria, Adolf, Frida, Ottmar… Podle jmen na náhrobcích se dalo usuzovat, že v celé vsi kromě Bacherů nikdo další nebydlel.
Miluji tuto knihu. Je úžasná, četla jsem ji opakovaně a opravdu je to nesmírně laskavé. Ráda bych jela také. Víte, jak se člověku uleví, když na to není sám! Může říct nahlas, že se chce zabít, proč, a ještě z toho udělat celkem povedený zájezd, že se mu nakonec vlastně až tak zemřít nechce.
A jak to vlastně dopadlo?
No, to si přečtěte :-) Je to vážně sranda.
Už jsem byla Starou dámou připravena na autorův styl, ale přece jen, mám zkrátka dialogy ráda a chyběly mi. Na druhou stranu mi myšlenka sdružení sebevrahů přijde bezvadná a autor ji mnohokrát výborně využil. Kontrast účelu sdružení a jejich reálné smysluplné činnosti mě bavil téměř celou četbu.
"Po dobu plukovníkovy nepřítomnosti se sebevrahům vedlo znamenitě. Tábor před chatou byl dobudován a hned vedle vyrostl útulný altán. Od farmáře v sousedství koupili poraženého býčka a před chatou ho ugrilovali. … O zábavu bylo postaráno i jinak. Večer se sesedli k telefonu a obvolávali sebevražedné kolegy z celé země."
"Dopravce Korpela se velmi zaradoval, když uslyšel, co sebevražedný oddíl shání. Řekl, že v poslední době stál před dvěma možnostmi, buď se zabije, nebo začne řídit nový autobus. Telefonát od stoupenců sebevražedných idejí mu tedy přišel náramně vhod."
I z anotace je jasné, že autor uzavírá děj v duchu humorného vyznění. Ne že bych si přála, aby to dopadlo úplně jinak, ale právě ke konci ztrácí příběh šťávu. Celkově jsem se ale bavila stejně jako u Staré dámy.
Prílev letných dovolenkových dní je ideálny čas na oddychové nenáročné čítanie. Tým "Autobus samovrahov" nepochybne je. Sled tak trochu neuveriteľných počiatočných udalostí - kedy si dvaja samovrahovia vyberú to isté miesto a čas na spáchanie samovraždy - je vystriedaný pomerne vtipným dejom, ktorý vyvrcholí niekoľkými svadbami. Potiaľto je všetko OK. Problém je celková povrchnosť príbehu, dialógov, jednoducho je to celé o tom, že jeden gag strieda druhý. Od humornej knižky nečakám zrelé a hlboké úvahy nad životom ako takým, ale nakoľko si autor zvolil samovražednú tému, tak tu sa to vyslovene žiadalo. Čiže sentiment sa nekoná. Ale ako letné mozog nezaťažujúce a úplne ľahké čítanie je to správna voľba.
Kladné body za humor. Neprvoplánový, černý a suchý. Za to, s jakou samozřejmostí autor popisuje myšlenky a situace, o kterých se přece takhle přímočaře nemluví. A za optimistické vyznění a zakončení.
Záporné body za povrchní popisnost bez dialogů, natož hlubokomyslnějších, a za únavné vršení jedné příhody za druhou, což mi připomínalo Stoletého staříka. Který nebyl díky svému prvoplánovému humoru tak vtipný.
A ještě mě nadchl obal. Tedy ten, který je vyobrazen zde. Moje zelená verze z knihovny měla pána s budíkem na hlavě, k němuž si přikládá pistoli. Tenhle ne tak vystihující obrázek mě iritoval pokaždé, když jsem knihu brala do ruky. A že to bylo hodněkrát, vzhledem k tomu, že jsem nebyla schopná ji číst delší dobu v kuse.
Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Máte náladu pod psa? Přečtěte si Autobus sebevrahů. Veselá jednohubka s partou finských sebevrahů vás jistě pobaví. Občas mi autorův styl připomínal Jaroslava Haška a o to víc mě to bavilo. Nikdy nevíte, co která sebevražedná postavička zase vymamlasí...
Arto není pro každého, to uznávám. Pro mě ale je. Autobus sebevrahů je parádní jízda. V životě každého člověka se určitě najde okamžik, kdy myslí na to, zda to tady má vůbec ještě smysl, a neříkejte, že ne. Ve Skandinávii to platí dvojnásob. Udělat si legraci z tohoto okamžiku, a to legraci tak velkou, že vyjde na celou knihu, je odvaha. To, že se to povedlo zrovna mistrovi Paasilinnovi, mě nepřekvapuje. Pokud je člověk naladěn na stejnou vlnu jako on, pak je to pro něj záruka nevšedního zážitku. Shromáždit partu zoufalých sebevrahů, kteří se potýkají s problémy naprosto všedními, s těmi, se kterými více či méně úspěšně zápasíme my všichni, nacpat je do autobusu a podniknout s nimi tuhle tour s cílem se společně zasebevraždit... , to je námět, s kterým by se hned tak nikdo nepopral. A Arto se rve, co mu síly stačí, rve se dobře, vyhrává, mezi sebevrahy to jiskří, navazují se vztahy, které je přesvědčí, že život je vlastně, když ne zrovna krásný, tak alespoň k žití.
Podruhé na cestě s A.Paasilinnou, tentokrát se zájezdem s opravdu pochmurným posláním, s partičkou, jejíž nezvratné odhodlání s každým dalším dnem naplno v duchu Carpe Diem poněkud kolísá a rozhodnutí se odkládá...Kniha mi připomíná svou atmosférou staré černobílé grotesky, važná situace a gagy z ní vzešlé, absurdní, situační a tak trochu s puncem zoufalství, i ten humor je tak trochu s kamennou tváří (zde suchostí a věcností až dokumentárností autorova stylu), několikeré opakování motivů v jiných kulisách...Hodně specifická kniha, bavila mne mnohem více než Zajícův rok, přestože úplně trefa do černého to ani tentokrát nebyla.
Na můj vkus je tato kniha dosti přímočará. U několika pasažích jsem se smál ale celý příběh tak nějak klouže po povrchu a nejde moc do hloubky. Jména krajů a měst jsem automaticky přeskakoval, protože to většinou vypadá, jako náhodně vygenerovaná písmena :D
Téměř dokonaná sebevražda uchechtáním v důsledku nemírného požití černého humoru...
Nápad skvělý, zpracování horší. Taková road movie, celý děj by se dal shrnout na dvě stránky, postavy mi přišly málo propracované (však jich taky byl celý autobus). Žádné velké překvapení (pointa) se nekonalo.
Paasilinna se svým černým humorem a bláznivými nápady je můj oblíbenec, takže i nyní jsem byla celkem spokojená. Knížka ubíhala, nabídla spoustu ztřeštěných situací a gagů. Autobus sebevrahů u mě sice nedosáhl subjektivní kvality "Lesu oběšených lišek", ale dokazuje, že i depresivní seveřani mají smysl pro humor. A jaký! :-)
Humoristická kniha s opravdu povedenou partičkou, která se chystá spáchat hromadnou sebevraždu. Celý příběh ovšem skončí úplně jinak. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi severský styl humoru.
Jsem za polovinou knihy a přemýšlím, že jí odložím. Kde je onen zmíněný humor? Ať je černý nebo nikoliv. Nepohrdnu žádným.
Stále se dokola opakující scény jen s pozměněným prostředím. Tato kniha (ačkoliv jí nemám dočtenou) mě vážně nesedla.
edit: nakonec dočteno, ale dojem stejný jak píšu výše
Vážné téma a Paasilinniho lehký styl je dobrá kombinace. V tomto příběhu není nouze o absurdní a bláznivé situace, které prožívá partička depresivních lidí odhodlaných k sebevraždě. Postavy jsou vlastně jen tak načrtnuty, jejich složité osudy jen krátce zmíněny, a přitom má člověk pocit, že s nimi v tom autobuse sedí. Příjemná oddechová četba, i když na závažné téma.
Tak já nevím, trochu mi to připomnělo Staříka, ale ty situace zde mi rozhodně nepřipadaly tak groteskní a vtipné. Téma sebevraždy-nesebevraždy bych pojala úplně jinak, tady se nějak nešlo rozhodnout, jestli to má být legrační a ironické, nebo vážné. Je pravda, že Finové mají větší sklon k sebevraždám (když už i v učebnici finštiny pro samouky naleznete historku o sedlákovi, který se po několika nešťastných událostech se slovy: "21 zbytečných let..." oběsil), ale jak říkám, moc ač jsem knihu dočetla, tak mě příliš nezaujala.
Nedočteno. Velké těšení někdy prostě bývá velké zklamání. Nějak mi ty džouky vždycky proběhly mezi prsty, jako by tam ani nebyly, a to mě pěkně štve, No nic, třeba to spolu zkusíme někdy jindy... ;)
Edit 2022: furt nic... ️
Štítky knihy
sebevražda humor Finsko finská literatura humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Kniha Autobus sebevrahů je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 599x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 156x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 10x |
3,5
Není to žádná třeskutá legrace ale příjemná vtipná knížečka, která neurazí. Překvapilo mě že i Finové rozumí černému humoru.