Anihilace
Jeff VanderMeer
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498452/bmid_anihilace-Q39-498452.jpg
4
410
410
Jižní Zóna série
1. díl >
Oblast X byla desítky let odříznutá od zbytku kontinentu. Rozlehlé pozůstatky lidské civilizace znovu opanovala příroda. První expedice se vrátila se zprávami o nedotčené, rajské krajině. Všichni členové druhé expedice spáchali sebevraždu. Třetí expedice zanikla při přestřelce, když se její členové obrátili proti sobě. Účastníci jedenácté expedice se vrátili jako stíny svých dřívějších já a během několika měsíců po návratu zemřeli na agresivní rakovinu. Nyní se chystá dvanáctá… Na místo dorazí s tím, že očekávají neočekávané, a Oblast X skutečně dostojí své pověsti – brzy objeví obrovskou topografickou anomálii a formy života, které se vymykají veškerému chápání. Avšak tím, co všechno změní, jsou především tajemství, která si do Oblasti X přinesli sami účastníci expedice. Oblast X byla desítky let odříznutá od zbytku kontinentu. Rozlehlé pozůstatky lidské civilizace znovu opanovala příroda.... celý text
Přidat komentář
Piknik u cesty nelze nezmínit, ale ten byl mnohem zábavnější i děsivější. Některé scény skvěle fungují, zóna je prokreslená skutečně sugestivně, ale v příběhu jsem se ztrácela a nejsem si jistá, jestli jsem autorův záměr dobře pochopila. Hlavní hrdinka mi byla strašně nesympatická, takže mi bylo celkem jedno, jak to s ní dopadne. A měsíc po dočtení už si těžko vybavuji i ty nejzajímavější pasáže.
Anihilace je nepřiznaný potomek bratrů Strugackých, který umně zpracovává oblíbené makabrózní Lovecraftovo motivy. Ač anotace může znít lákavě, nenechte se zmást. První vstup do Jižní zóny je chladný, téměř bez emocí, bolestivý, krutý, ale zároveň fascinující. Každá stránka je plná životních mouder, tu skrytých mezi řádky, tu jsou tím stěžejním co se na stránce odehrává. V úvodní kapitole trilogie nejde o postavy, jejich psychologii, vžití se do jejich kůže (doslova), ale především o snahu pochopit nepochopitelné. Mé druhé čtení románu mě sice v hodnocení o hvězdu neposunulo, ale už teď se těším na další návštěvu a jsem přesvědčený, že po kompletním přečtení trilogie půjde hodnocení mnohem výš. Pokud i přese všechno se vám Anihilace zdá atraktivní, neváhejte. Budete okouzleni nevídaným. ___ EDIT: Po kompletním přečtení přihazuji hvězdu z dvou důvodů. Jedním je naprostá stylistická (i náladová) odlišnost od zbývajících pokračování a druhým důvodem je komplexní ucelenost, která v následujícím příběhu dává vale a otevírá dveře epizodičnosti.
Knihu jsem dostal jako doporučení, ale jestli něco vystihuje mé dojmy z ní, je to zklamání.
Ten ústřední motiv Oblasti X, její podstaty a celého toho ekosystému tam - tomu nemám co vytknout. Asi ne moc originální, ale čtivě podaný a dobře vykreslený nápad, takže potud dobré.
Zásadní problém ale je, že ten zbytek prostě nedává smysl. Expediční tým je zcela dysfunkční už od prvních stran, všichni se navzájem nesnáší a intrikují bez jakékoli příčiny - profesionalita celého týmu je zhruba na úrovni toho z filmu Prometheus, což o něčem vypovídá. Hlavní hrdinku nechává chladnou úplně všechno, co se kolem ní děje, a zcela ignoruje rizika, o kterých by z hlediska své profese měla vědět (infekce sporami, např.). Proč by kdokoli posílal takhle špatně sestavený (a připravený) tým prozkoumat záhadu, která je natolik atraktivní, že tam posílají jednu expedici za druhou (sic)?
Meh. Fakt jsem chtěl, aby se mi to líbilo, ale bohužel.
Vše, co jim řekli, není pravda. Vše, co vidí, není jaké se zdá. Vše, co se děje, nemusí být skutečné. V Oblasti X se ocitnete v totální dezorientaci: hranice jsou zkreslené, čas není stabilní, rozum se pomalu vytrácí a nahrazuje ho paranoia. Vše kolem je organismus, který by neměl existovat. Vše je jednota, totalita.
Atmosféra knihy by se dala krájet a na konci knížky si je čtenář vším méně jistý než při vstupu do Oblasti X.
Velmi atmosférické spojení děl bratrů Strugackých s hororovými vizemi H. P. Lovecrafta. Naneštěstí, jak se zápletka atraktivně rozehraje, brzy k mému zklamání vyšuměla do ztracena. Ono je fajn, že dochází ke spoustě nevysvětlitelných jevů, ale k žádným konkrétním výsledkům se Jeff VanderMeer nedobere. Jistě, možná si všechna odhalení schoval do příště, ovšem já už na ně zvědavý moc nejsem, čistě proto, že mi ta cílená absence odpovědí vadila. Když k tomu připočtu ještě nejistotu, zdali jsem vůbec správně pochopil vývoj událostí, vychází mi mile krátký román, jenž už pro mě navždy zůstane záhadou. A víc mě přitom děsí otevření dalšího dílu, než zůstat u toho nevysvětlena.
Jak už jsem zpočátku naznačil, po atmosférické stránce nemá kniha chybičku. Týmová práce čtyř vědkyň se hned zkraje ukáže jako dysfunkční a pak už události připomínají malou lokální lavinu. Pravdou ale je, že jestli ve vás příběh zanechá pouze semínko totální paranoie, odejdete z tohoto literárního souboje ještě se ctí.
Pomale, nevysvetlujici, nepristupe. Atmosfera plna strachu, neznama a otazek, na ktere nejsou odpovedi.
Skvele.
(druhy dil slabsi, treti vylozene zbytecny)
Kdo mě zná, literární rodino, ten ví, že sci-fi nečtu. Já sci-fi číst nepotřebuju, když chci nějaký sci-fi, tak mi stačí zajít do obchodu a koupit si mrkev, nebo začít bezdůvodně uklízet, to je obojí sci-fi až moc.
Jelikož jde Anihilace akorát do kin, řekl jsem si, že to prubnu, páč je to krátký jak můj penis, a aspoň budu moct přispívat do oduševnělých internetových diskuzí "ne, knížka byla lepší," "ne, film byl lepší." A takhle to dopadlo!
Anihilace je o Oblasti X, kam se na začátku vydají čtyři buchtičky, aby to jako už dvanáctá expedice prozkoumaly. Toliko k ději. A teď k mým poznámkám:
Vydávají se tam čtyři buchtičky, ale při vstupu jich bylo pět. Jenže lingvistka si to rozmyslela a nešla. No tak já nevím, buď tam tu lingvistku potřebuju a najdu novou, nebo ji asi nepotřebuju a vůbec ji nenabírám ne?
Buchty tam jdou, aby získaly co nejvíc poznámek, ovšem nemají povolený digitální foťáky, telefony, tablety a tak dále pana krále, ale pouze zápisníky. LOL. Jako doopravdy? Co je tohle za pičovinu. Důvod je, že by je možná mohla Oblast X použít proti nim...hmmm. Kriste.
I když je to dvanáctá expedice, nikdo vlastně vůbec nic neví, protože jim to při náboru neřekli. A to nábor trval šest měsíců. Buchty tedy mají jen mapu. No já nevím, ale úspěch expedice asi trochu závisí na tom, že by jim někdo mohl říct, co tam těch jedenáct expedic před nima našlo, nebo ne?
Všechny buchty vstupují do Oblasti X po šestiměsíčním tvrdém výcviku a dokonce i kolektivní hypnóze, aby se prostě expedice podařila tip top. V tom případě mi přijde jako velmi zajímavý nápad, navalit jim sebou zásoby alkoholu, které dostávají na příděl. Hmm...
Bioložka, která podstoupila 6 měsíční výcvik, při prvním střetu s neznámými spórami, které ji infikují, si prostě řekne, že to nikomu neřekne (čímž samozřejmě všechny vystaví nebezpečí) a uvidí do rána, jestli se to nějak projevilo ("i když jsem si vědoma, že inkubační doba může být měsíce i roky")
Po této kontaminaci je všechny čtyři napadne, že možná by si příště při studování neznámé stavby plné mimozemských sraček mohly vzít MASKY. No, očividně se o tom během šestiměsíčního tréninku nikdo nezmínil.
Při jakémkoliv dilematu, všechny hrdinky, povětšinou tedy ta hlavní, zvolí ze všech řešení to úplně nejdebilnější, povětšinou s vysvětlením typu "prostě se mi to tak chtělo."
Tohle jsou úplné kokotiny hned z prvních padesáti stran, které rozhodně nejsou zapříčiněny tím, že se odehrávají ve sci-fi knížce a tudíž by to mohlo být jakkoliv vysvětleno. Tohle je tím, že se odehrávají v naprosto dementní sci-fi knížce, kde je každej úplně vypatlanej a všechno funguje jen tak, aby to autorovi prospělo ku věci. No a do toho věty typu "vzduch byl těžký, válčící sám se sebou,"a to už jsem šel do kolen. Strašně napsaný, strašně tupý postavy, trapný pokus o přesah, za mě nula.
Jo a hrdinka ze začátku cítí asi dvakrát ve vzduchu pach hnijícího medu. To mě trochu zarazilo. Jak med hnije a jak při tom smrdí? Viděl někdy někdo med hnít?
Je dobre, ze existuje pokracovani protoze pro dej nebyl nijak ukoncen. Namet ale velice zajimavy, neokoukany.
Knihu jsem si koupil minulý rok a dlouho ležela v polici, jakmile jsem se dozvěděl o filmů, chtěj jsem knihu přečíst před filmem, abych mněl srovnání.
Skvěle napsaný klasický příběh o setkání se neznámem a vyrovnáním se s tím, jak po emocionální i pracovní stránce.To vizuální stvárnění bude velmi zajímávé a proto rozhodně půjdů na film.
Po filmů se definitivně rozhodnu jestli si přečtu pokračování...
Můj odhad je, že autor chtěl abychom zažili naprosté odcizení. Znecitlivění a odcizení od postav a jejich osudů a zabředly do pochodů mysli hlavní postavy, která zažila něco záhadného.
Odcizíme se postavám se kterými nemůžeme soucítit. V knize nesoucítíme s postavou označenou pohlavím a povoláním.
Ženy v expedici se oslovují specializací, už od začátku si nevěří a podezírají se. Pochmurné okolí podivně nestabilní skupinu rozkládá až zůstává naživu pouze vypravěčka , která se setkává s nepopsatelným. Nepopsatelné se autor pokouší popsat jako Dan Simmons Štíra a trnový strom v Kantosu Hyperionu, ale není podobně úspěšný.
Po přečtení jsem kouknul na 4 minutový trailer a je jasné, že film si jen vypůjčil nápad o tajemném lese. Odklon od knihy začíná počtem postav, jejich výzbrojí, důvodem pro vstup(zápletka) a pak začíná Jurský park, Alien...
Kniha není nějakým ohromným čtenářským zážitkem, ale vyloženě špatná není, dokonce mě zajímá jak vše dopadne, ale z recenzí vím, že lepší bude načnout třetí knihu Heechee série F. Pohla.
Zvláštní kniha - ani nevím, co víc k tomu dodat, ale vím, že znovu už ji číst nebudu. Nebyla vyloženě špatná, jen mě už nějak nezajímá, co bude dál, pokud jsou další díly...
"Čo môžete robiť, keď vám päť zmyslov nestačí?"
Zaujímavé dielko napísané v mierne zablatených stopách klasík ako Piknik pri ceste alebo Solaris. Určite nie pre každého. Sám som prekvapený popularitou a vyšším hodnotením, pretože VanderMeerov prístup nie je celkom populárny, či prístupný. Rozdelenie na tri časti bol krok strategicky veľmi dobrý a priniesol úspech, kde by 700 strán tesného textu skončilo skôr v zabudnutí. Rozhodne neodporúčam nikomu, kto podľa hodnotení očakáva bombastickú sci-fi predlohu nejakému filmu (predsa musí byť super, keď natáčajú film, nie?!). Vety sú totiž husté, často zámerne zmätené a nejasné, balancujúce na nepochopiteľnosti a obmedzenosti našich zmyslov, a príbeh sa dá zhrnúť "Išli niekam, poblúdili, čo to pospomínali o svojej minulosti a zase poblúdili v nezmysloch" - pozor, popis deja hore je vystavaný na mnohých nejasných domnienkach, ako sa hlavná postava postupne dozvedá a my vieme "o skutočnosti" stále menej. Príčinou toho všetkého je, tak ako napríklad v Pikniku/Stalkerovi, že prostredie (X) nie je pasívne, ale pôsobí, mení sa a je menené okom pozorovateľa - čo sa autor snaží viac alebo menej úspešne sprostredkovať. To je prekladané osobným príbehom a osobnými úvahami hlavnej hrdinky, ktoré mi však záverom už prišli mierne nadbytočné, len aby vyplnili nejaké stránky pred koncom. Celkovo som však spokojný a rád za netradičnejšie podanie, avšak neverím, že je Anihilácia vhodná na filmové spracovanie. Popravde, buď bude film polopatistický a celkom iný ako kniha, alebo bude zlý a neúspešný.
Nechal jsem se nalákat filmovými ukázkami z připravovaného filmu s Natalií Portmann a pořídil jsem si tuto knihu. Bohužel musím napsat, že mi styl psaní ani příběh samotný neseděl. Hodnotím 30%
Zóna 10 není, podobně jako izolace, ničím jiným, než nastaveným zrcadlem; buď se vám to, co střílí zpátky líbí, nebo nelíbí a ustojíte to, anebo to zrcadlo pěstívztekybreky dezintegrujete na sto kousků a jedním z těch vhodnějších si nad ohryzkem rozšklebíte druhý, hřejivým potůčkem bublající, úsměv.
Van der meer vzal zkrátka existenciálně po svém Piknik u cesty a vše se zdálo jít dobrým směrem....
...než mi Anihilace nějakým záhadným způsobem zmizela, prostě úplně zmizela, ne nedělám si legraci, a já jí teď nedočtenou budu muset v knihovně cálovat.
pod čarou 5 nadějných *****?
Knihu Jeffa VanderMeera Anihilace jsem četla v německém překladu Michaela Kellnera s názvem Auslöschung.
Přiznám se, že jsem měla zpočátku potíže se začíst. První stránky postrádaly děj, všechno bylo příliš popisné a neurčité. Text je zprávou z vědecké expedice, jakýmsi deníkovým záznamem psaným hlavní hrdinkou. Perspektiva zaujímá velký odstup od hrdinky, proto není možné se s ní identifikovat, snad jen později pomocí flashbacků do její minulosti.
Vadilo mi, že jsem zprvu netušila, o co v oblasti X kráčí. Později jsem pochopila, že autor záměrně a umně simuluje počáteční zážitek členek expedice, když překročí tajemnou hranici Oblasti X a jsou cíleně ponechány v nevědomosti. Půl roku byly připravovány na tuto výpravu a kondiciovány, aby (pouze) plnily svou funkci. Ani jméno si neponechaly. Čtenář si tak sám na vlastní kůži okusí situaci, ve které se postavy ocitly. No, nečetlo se to zrovna lehce.
Naštěstí brzy přišla scéna první návštěvy věže//tunelu. Nebylo možné přehlédnout, že právě scény, které tak příjemně mrazily v zádech, nesly zcela zřetelně vliv Lovecraftových povídek. A podobně jako Lovecraft uvede autor VanderMeer čtenáře do bezvýchodné situace a nenabízí řešení.
Úžasně schizofrenní a paranoidní kniha. Nebezpečí, neznalost, nevědomost, psychologická manipulace až k sebevraždě (považte tu hrůzu), lži, obecná nedůvěra. To vše se členkám expedice vznáší nad hlavami jako zlý omen nebo meč Damoklův. A při čtení knihy roste temná předtucha, že tohle nedopadne dobře.
Strašidelné, originální, filozofické.
Od první třetiny knihy text příjemně plynul a co věta, tak perla na zamyšlení. Na druhé straně mi občas připadalo, že čtu jakési filozoficko psychologické pojednání o realitě, o životě a jeho smyslu.
Shrnutí na závěr: Geniální, úžasná, fantastická sci-fi kniha, která se čte jako parádní učebnicový popis projevů paranoidní schizofrenie, s ochuzením vůle, téměř mystickými zážitky, bizarními bludy a halucinacemi, zmateným myšlením a rozsáhlou sociální dysfunkcí. :-) (Autor mi snad toto přirovnání promine.)
Překlad: S tak skvělým překladem z angličtiny do němčiny jsem se už dlouho nesetkala. Kellnerova nádherná němčina nejspíš rozbuší srdce nejednoho germanisty.
Depresivní a hůře uchopitelný příběh, který spíše než zápletkou zaujme tajemnou atmosférou a řadou otázek, které v rámci prvního dílu trilogie zůstávají převážně nezodpovězeny. Osobně jsem to bral spíše jako plus, ale rozumím čtenářům, kterým tento styl nevyhovuje a připadá neuspokojivý. Počkal bych si ale na vývoj v dalších dílech, který snad přinese konkrétnější souvislosti Oblasti X. Prozatím se setkáváme se čtyřmi ženami různých profesí, ale až na výjimky jsou jejich pohnutky a minulost popsány velice stroze. Protagonistku Anihilace bych se nebál označit za sympatickou, a to i přesto, že spíše než lidem dává přednost své profesi - biologii. Flashbacky do jejího života v některých částech fungují dobře, v některých jsou trochu rušivé, každopádně příběh se čte dobře a pokud máte dobrou představivost, nebudete se ztrácet. Po dočtení jsem byl překvapený rokem vydání originálu - čekal jsem ho mnohem starší, protože podobných nemainstreamových knih se v současnosti moc nepíše.
Děj pěkně plyne, ne že bych se od knihy nemohla odtrhnout, ale vždy jsem se k ní ráda vrátila. Hlavní hrdinka mi byla svým způsobem sympatická, protože v některých povahových rysech jsem se v ní našla. Oblast X je jak po kontaminaci LSD. Některé autorovy popisy anomálií jsem si dokázala živě představit, některé, hlavně ty z Věže, byly na můj vkus moc rozvláčné, až jsem se v nich někdy ztrácela. Určitě se pustím do dalšího dílu.
Zona
Jediné stéblo trávy na širé louce upoutavá pozornost lidských očí.Oko zaostří na zdánlivý pohyb života.To jen vánek si pohrává a češe okolí v klidném rozjímání.A přeci najednou se jakoby něco hýbá.Má to delší nohy než tělo.Člověk má nepřeberně mnoho připodobnění pro chování všech organismů.Jednoduše mu přijde na mysl,co to tam ten tvor,ten co je samá noha vlastně dělá.Domýšlí si a představuje,ale jen z jakéhosi lidského pohledu.Ano a to ještě neznamená,že pavouk,když si takzvaně hoví na listě musí notně třeba lakovat nehty...nojo,ale co tedy vlastně dělá při tom rozjímání ? Asi si představuje až mu moucha zamává křídly a jeho lepkavé nítě se rozvibrují do tance nevyhnutelné smrti.Jenže se to s tou mušatkou ještě nestalo,zatím si tady očividně jen tak dřepí a po lidsku čumí do prázdna.Má vědomí které se těší na lov,pocit radosti z dobře provedené práce? Načež si otevře chardonay a do časných ranních hodin halekajíc ze splínu,že se mu to nakonec nepovedlo a ta masařka se nechytla.Poté se natáhne zmožen vedle pavoučice se sdělením: dnes mě drahá,ale opravdu bolí hlava.(inspirováno s jemnými mušími úpravami,ladným pohybem prstů po klávesnici od Carl Sagan)
Zdá se to ujeté či střeštěně absurdně nadsazené? Ve výsledku nevíme nic,víme jen,že jde o pavouka protože jsme mu my dali do vínku toto druhové označení.A pozoruju vlastně já jeho a nebo on civí na mě.Kdo je on a kdo je pozorován,kdo je součástí čího světa,snad ještě někdo nad námi pozoruje nás oba na té louce (ted zrovna nemám na mysli to voko jako symbol v tom trojúhelníku).
Oblast X
Čtyři bytosti jemného pohlaví na místě těžko pochopitelném lidské zkušenosti a zavedených řádů.Plíživá atmosféra z neviditelného nepoznatelně nerozluštitelného pochopení.Strachu z neznámé tmy našeho podvědomí.Jak jsme se tu octli,musí vždy vše dávat logiku.Smysly nás šálí,rozum zrazuje,čeho jsme součástí,je naším cílem takhle uvažovat,jakou roli má existence,nezbývá chceme vše pojmenovat měřit tvarovat,smysl stále uniká...
Anihilace
Jemné prvky Stalkera se Solarisem,ale opravdu takové jemně mazlavé na povrchu.VanderMeer příliš nepopisuje postavy natož pojmenovává.Někdy to holt sedne.Nezabývá se vypodobnováním těla a detailům obličejovým viz jako třeba s bradavicí na nose ozdobeným jemným chloupkem s chrupem staré indiánky v pokročilém jářku věku.Nezajímá ho jestli tam jeli na kole,nebo autem a jestli při tom tankovali benzin,šup hezky od začátku přímo do jádra.Zážitek takového oslnění,asi jako když jste si poprvé zapli magion s Jendou Rosákem.
Minimalisticky,komorně,nemainstreamově,neprvoplánovaně anihilován a rozstěpen.Něco takového jsem už dlouho chtěl někdy číst.Odpovědí poskrovnu,spíše naopak.Chápu pro někoho zklamání,svým způsobem pochopitelné,rádi přicházíme otázkám nakloub.Vyjímku dělám právě u knížek.Dost často dojde spíše k tomu zklamání nad odhaleným,ztratí to pravé kouzlo ponurého napětí a představivosti.Mámivý záchvěv fantazie a představ,který v současnosti plném zlatých podnosů postrádám.
Svým způsobem si tato kniha obhájí jedinečnost i jako samostatný dílko i se závěrem který má.
O to více zajímavější bude vstopit do tohoto tajemna ještě někdy příště v jeho dvou pokračováních.
Štítky knihy
zfilmováno Cena Shirley Jacksonové sci-fi
Po knížce jsem šáh, abych si vysvětlil místa, která jsem ve filmu nepochopil a ve výsledku po přečtení vím daleko větší tužku.
Takhle, ne že by to bylo napsaný nějak špatně, ale řekl bych, že to prostě dohromady vůbec nefunguje. Některé pasáže jsou velice poutavé a ke konci kniha příjemně graduje, ale první polovinou jsem se musel opravdu mechanicky prokousat. Misteriózno je fajn, ovšem musí se s ním umět pracovat, což podle mého mínění autor příliš nezvládá. Největší výhodou knihy je její rozsah. Jako jednohubka neurazí, ale ke čtení dalších dílů mě to rozhodně nepřesvědčilo.