Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400796/bmid_ani-pozdeji-ani-jinde-NYE-400796.jpg
4
685
180
Pařížské metro je svět sám o sobě, denně v něm na sebe narážejí a míjejí se statisíce navzájem si cizích lidí, jejich osudy však bývají nejednou podobné. Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, vstupuje do tohoto podzemního bludiště s nadějí, že potká nějakou spřízněnou duši, možná i muže svého života. Je příliš sama na své trápení, hlavně v práci, kde pomalu podléhá psychickému ponižování. Ani Thibault, terénní lékař, po rozchodu s přítelkyní neprožívá nejšťastnější období a každodenní, ne zrovna radostná rutina cest za pacienty mu nepřidává na životní energii ani optimismu. Mathilda i Thibault jsou v mraveništi desetimilionového města velmi osamělí. Oba intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by jim rozuměl a kdo by je miloval. Je málo pravděpodobné, že se setkají. A pokud se setkají, je pravděpodobné, že i oni se minou. Někdy je osud záležitostí vteřiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Les Heures souterraines , 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mi dokáže pocuchat nervy, je dle mého názoru dobře napsaná kniha. Necelých 200 stran popisuje jeden den dvou těžce pracovně vytížených lidí.
V knize je napsaná jedna moc důležitá věta - " Někdy totiž nelze zvítězit jinak než tak, že se vzdáme." - a já si myslím, že jen málokdo to dokáže.
Docela depresivní čtení. Musela jsem se k němu odhodlávat. Ale autorka píše skvěle.
Kniha ponúka dva odlišné príbehy o preplnenej samote, o sklamanej nádeji, o neschopnosti vyhrať, ale aj nezlomnú vôľu nevzdať sa a sú prerozprávané očami postáv, ktoré vidia realitu bez ďalších ilúzií.
Osobne mi kniha priniesla síce trochu frustrujúci, ale kvalitný čitateľský zážitok.
Tuhle knížku jsem si půjčila, protože mě zaujala autorčina poslední - Děti nade vše.
Ale tento příběh mě ani hned, ani později, ani jinde nebavil.
Třetí kniha od Delphine de Vigan. A tentokrát o mnoho lepší než No a já. Ve stručnosti je to román o bossingu. Uvěřitelný, mrazivý a takový trochu psycho.
.
Popis přecpaných ranních vlaků, úzkosti z pracovního prostředí, vyprázdněnost života. Nečetlo se to zrovna nejlíp, zvlášť pokud si nesete nějakou tu vzpomínku z vlastní pracovní minulosti.
.
Je to taky kniha, kde si s vámi autorka zahraje hru. Záleží na jaké konce více věříte. Osobně mi to dost sedlo, i když mi právě takové romány o zdrcující síle a šedi všednodennosti dávají nejvíce zabrat.
Jak už to u de Vigan bývá, kniha nutí čtenáře zamýšlet se nad životem a uvědomovat si nové pohledy na svět. Nespravedlnost a beznaděj se děje dnes a denně.
Ačkoli příběh není až tak zásadní, a neoznačila bych to za autorčino nejlepší dílo? myslím si, že určité poselství kniha zanechala.
Autorka zajímavě popisuje mizérii všedních dní lidí pracujících v zaměstnání a dojíždějících do práce i šikanu na pracovišti. Nějak jsem čekala větší hloubku a hlavně nějaký závěr, ale v podstatě to skončilo tak nějak nijak.
Byla to má první kniha od této autorky. Četla se úplně sama. Není to žádné oddechové čtení, na právě naopak. Donutí nás přemýšlet nad palčivými tématy dnešní uspěchané doby. Jen ten konec bych čekala jiný, ale autorka vlastně sama naznačila, že happyend se ne vždy koná.
Když čtu knihy Delphine de Vigan tak se vždy modlím, aby "to" nebyla realita, aby se odehrávaly v nějakých paralelních světech....Bohužel, není to tak. Šikana, jak jí autorka popisuje, existuje. Chci se ale zastat mužů. Zažila jsem něco podobného (u kolegyně) ze strany ženy, bohužel. I ženy trpí narcismem a jejich krutost nezná mezí....Nesnáším červenou knihovnu, ale hrozně bych hrdince přálá dobrý konec.
První kniha od autorky, kterou jsem četla, takže nemám s čím porovnávat. Každopádně mi kniha přišla zajímavá ani ne tak dějem, kdy se toho vlastně tolik moc nedělo, ale spíše tím v pozadí - jak funguje svět, jak ovlivňuje životy každého jedince, jak je každý zahleděný jen sám do sebe a nevnímá kontext. Přiznám se, že úplný závěr mě trochu šokoval, přece jen jsem fanda šťastných konců, který se tady ale nekoná. Alespoň to donutí člověka zamyslet se nad tím, že ne vždy všechno vlastně dopadne dobře...
(SPOILER)
Moje druhá kniha od Delphine de Vigan. Celý příběh se odehrává v jeden jarní den, kdy má Mathilda potkat podle kartářky lásku. Hlavními postavami jsou Mathilda, která zažívá v práci pomalou sikanu od šéfa a Thibault, lékař na pařížské záchrance. Oba jsou unavení a flustrovani. Líbila se mi dějova linka Mathildy, o trochu méně příběh Thibaulta.
Mathilde jsem fandila, pořád jsem čekala, že začne v praci bojovat, bylo mi až zle z toho, co zažívá.
Bohužel mě zklamal konec. Čekala jsem nějakou katarzi, rozuzlení...a to se bohužel nestalo.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Moje první Odeonka. Uspěla u mě? Dá se říct,ale rozhodně teď nebudu do konce svého života číst jen Odeonky. Řekněme,že čtivé mi to moc nepřišlo,ale myslím,že je to hlavně tím,že si na styl psaní těchhle knížek potřebuju zvyknout, takže se mé hodnocení nedostává do nějakých extra mínusů. Prostě tam nebylo moc přímé řeči,byly tam hlavně myšlenky postav,ale já si zvyknu! S tímhle asi souvisí i to,že jsem to s hrdiny až tak neprožívala,ale líto mi jich bylo. Trochu mě štvalo,když se autorka dostávala do nějakých větších popisů hromadné dopravy ve Francii,vždycky jsem si jen v hlavě říkala:,, Dobře,já už to pochopila,pojďme dál!“. Teď se dostaneme do plusů. Vážně tu bylo věrohodně popsané zoufalství,pocit samoty,ruch velkoměsta,ve kterém lidé ztrácejí své tváře a ubíjející stereotypní život,který nás nenaplňuje. Ještě k tomu zoufalství,vážně ho tam bylo dost hlavně u Mathildy,která se dostala vlastně až na úplné dno,ze kterého nebyla schopna vstát. Já jsem si prostě přesto neodpustila myšlenku:,,Tak udělej alespoň něco.“,i když se to asi tak nedá brát. Co dalšího musím vypíchnout je to,jak nám na několika místech byla ukázána síla okamžiku. Jeden jediný okamžik nás totiž může připravit o všechno,zničit naše sny, nebo nás třeba odsoudit k životu,který by jsme nechtěli žít ani v té nejhorší noční můře. Téma šikany na pracovišti (mobbingu) bylo super. Člověk si někdy prostě ani neuvědomí,že je něco špatně a když už si to uvědomí,nebo to přestane zametat po koberec,je příliš pozdě. V příběhu nejsou žádné nezodpovězené otázky,krásně se vracíme do minulosti. U konce je sice škoda,že neskončil happyendem,ale takhle to v životě prostě nechodí. Není žádné ,,našli se,poznali se, zamilovali se a žili spolu šťastně až do smrti“.
“…zoufalci se neseznamují.Leda tak ve filmu. Ve skutečném životě se potkají, zavadí o sebe, narazí…”
“Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku…
Zdálo se mu, že ta žena a on cítí stejné vyčerpání, stejnou apatii, která je tlačí k zemi. Zdálo se mu, že ta žena a on mají hodně společného…..”
Mám ráda knížky Delphine de Vigan, dobře se mi čtou, vedou k zamyšlení, ukazují na “běžné situace běžného života”.
Tíživé vyprávění Mathildy a Thibaulta mě vtáhlo do problémů dnešního světa. Osamělost, úzkost a postupná destrukce uprostřed davu. Denně se prodíráme mraveništěm lidí ve veřejné dopravě. Od chvíle, kdy odejdeme z domu jsme jimi obklopeni. Přesto jsme se svými problémy zoufale sami. Oba hrdinové se dostali do situace, kdy už nevědí, jak dál. Jejich životy se ocitly v mrtvém bodě. Zoufale potřebují objemout, zachránit, nabídnout řešení. Ale nic z toho nepřichází. Protože to, co se běžně děje v románech, skutečný život většinou nenabízí.
Happy end léčí čtenářovu duši, nechá ho vydechnout a uvěřit v dobro. Ale pravda je jinde a autorka to ví. Další knihy Delphine de Vigan se brzy objeví na mém noční stolku, protože tahle kniha byla autentická, opravdová a bolavě krásná.
Kniha je pro mě velmi rozporuplná. Dějová linka hlavní hrdinky mě bavila hodně, bylo mi ji líto a držela jsem ji palce. Na druhou stranu, dějová linka hlavního hrdiny mě nebavila vůbec, postava si celou knihu stěžovala na to stejné a to mě až štvalo. Styl psaní autorky mi byl cizí a nebavil mě. Konec mě překvapil, ale nezměnil můj názor na celý děj. Kniha ve mně nic nezanechala.
Mathilda a Thilbault, dva lidé, dva různé životy. Protne jejich život věštba kartářky Mathildě , kdy osudový den bude 20.5.? Oba žijí ve velkoměstě. Můžeme si položit otázku. Tolik lidí a já jsem sám? A ještě, když je zde krutá realita běžného života, každého všedního dne a hektická doba.
Mathilda je unavená žena, která ale od života ještě něco očekává. Po smrti manžela sama vychovává své tři děti, má dobrou práci, ale co jí má změnit život. V práci byla vždy šťastná. Dokud ovšem nezačla oponovat svému šéfovi. Bohužel, jeho ego to neuneslo a začíná ji pomalu , systematicky a účelově šikanovat. Cítí se vyhořelá. Čeká pomoc, nevěří., stále doufá. Tak, jak se ale říká "Kdo chce psa bíti, vždy si hůl najde."Od přátel a spolupracovníků čeká oporu. Nikdo se jí však nezastane, odvracejí se, každý si hledí svého. Mají přece svoje problémy, rodiny, hypotéky a práci potřebují. Proč by se měli pro někoho obětovat? Nikdo z nich si nepřipouští, že jej může potkat to samé.
Thilbaut je pohotovostní lékař v Paříži. Přistěhoval se sem, protože chtěl žít ve velkoměstě. Změnil svůj život, ale k lepšímu? Našel odvahu a aby mu zůstal zbytek důstojnosti, rozejde se s přítelkyní. To mu má ale po zbytek života stačit, aby se trápil v životě o samotě a žil jen pro práci?
Už u první čtené knihy této autorky "Pouta" jsem si uvědomila, že její knihy nebudou žádná velká romantika, ale strohý, holý, někdy až krutě depresivní, ale velmi otevřený průnik do života , vnímání a pocitů jejich postav.
Moje první kniha od francouzské spisovatelky Delphine de Vigan a určitě ne poslední. Po jejím dočtení jsem nad knihou docela dlouho přemýšlela, ale ani teď nedokážu přesně říct, co mě na knize tak zaujalo. Je to prostý příběh dvou lidí, dva osudy. Protnou se? Přála bych ji to, zvlášť Mathildě.
Někdy je osud záležitostí vteřiny....která nakonec život zúčastněným stejně nezmění.... anebo právě v tom tkví ten nový začátek? Možná i tak by se dala popsat kniha od Delphine de Vigan.
Muž a žena, dva hlavní hrdinové, kteří se neznají, mají své depresivní životy plné zoufalství a beznaděje, žijí ve velké Paříži, touží po společnosti někoho, kdo je bude milovat a bude jim nablízku.
Celý příběh je o touze po změně, nepřízni osudu, o vyhoření a pochybnostech o důležitosti bytí. Jde o čistou realitu se vší všední krutostí, žádný cukrkandlový román se šťastným koncem.
Jen z toho závěru mám v sobě mírný pocit rozpolcenosti a prázdnoty, ale to už je můj problém.
(SPOILER) Poutavá četba hned od počátku. Plastický popis bossingu od psychopatického šéfa a z něj plynoucí situační deprese na jedné straně a neuspokojivého vztahu, v němž jeden se plně odevzdává a druhý jen bere a citově se neangažuje, na straně druhé. Je znát, že Viganová je výborná psycholožka a myšlenkové pochody a citové stavy svých postav umí pěkně podat i čtenáři. A docela mě dostal i ten závěr – přiznám se, že jsem podlehl autorčině mámení a očekával happy-end; nakonec se však – vlastně zcela v souladu s logikou celé knihy – ukázalo, že náhoda není spolehlivý spojenec a každý si musí nějak pomoci sám.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura Paříž šikana na pracovišti, mobbing
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Ani později, ani jinde je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 883x |
| Čtenářské výzvě | 82x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 346x |
| Chystám se číst | 426x |
| Chci si koupit | 71x |
| dalších seznamech | 3x |
Pocity a emoce z této knihy ve mně zůstanou ještě hodně dlouho. Číst ji ve chvílích, kdy bych sama měla takový problém, přiznávám, že bych ji nejspíš nedočetla. Tak silně na mě působila. De Vigan je pojem a na DK velmi oblíbenou autorkou a já jsem její knihy dlouho odkládala. Občas to tak mám, když se na něco těším a bojím se, abych nebyla zklamaná. Teď vím, že jsem udělala chybu a měla začít s jejími knihami dřív, protože jsem se zbytečně připravovala o skvělou autorku. A to i přesto, že to rozhodně nebylo radostné čtení. Její styl je přímý, bez zbytečného slovíčkaření a natahování děje, bez příkras.
SPOILER Thibault a Mathilda - dva příběhy, dvě osamělé duše uprostřed města přeplněného lidmi - paradox, který je tak běžný v dnešní době, až je z toho smutno. Prázdnota mezi lidmi a neuvěřitelně tempo dnešní doby válcuje a dělí lidi na ty silnější a ty slabší. A jen málo stačí, aby něco nebo někdo zatlačil a rázem se z vás stává člen té druhé a obrana není nebo vyžaduje neúměrné množství sil, které již kolikrát není kde brát. Jak mě při čtení svíral pocit nespravedlnosti a chtělo se mi až křičet... , ale kde chybí naděje, ani křik nepomůže. A někdy ani stříbrný rytíř....
Těším se na další knihy. 5*
(3/23)