Ani později, ani jinde

11 11. května

Váhala jsem s hodnocením - nakonec dávám 4 hvězdy, byť trochu slabší. První půlka knihy mi přišla strhující, byla jsem úplně pohlcená, ve druhé půlce pro mne přišel bůh ví proč jakýsi obrat a já se do čtení skoro nutila. Nicméně ta hodnota knihy je především v tom, jak do hloubky se autorka nimrá v postavách, v jejich emocích, životech a s odtažitostí sobě vlastní nám představuje nelítostnou společnost a mezilidské vztahy, které jsou drsné, zákeřné a umí bolet. Z některých pasáží mne dost mrazilo - jak k sobě umí být někteří lidé prostě hnusní...

5 11. května

Ani později, ani jinde. 180 stran ryzí beznaděje a zoufalství. Syrové, srdcervoucí, bez příkras. Delphine je prostě paní spisovatelka, protože vyždímat ze čternáře emoce při popisu jednoho jediného dne, to každý nezvládne.

2 11. května

Popis života 2 obyčejných lidí z Francie se mi velmi líbil, kniha nese mnoho zajímavých myšlenek. I přesto je tu malé ale. Čekala jsem vývoj děje, aspoň trošku. Předpokládala jsem, že v anotaci je pouhá část příběhu, ne úplně vše. Dále jsem si nedokázala představit, že se děj odehrává opravdu ve Francii. Proto 4*, ale plánuji si přečíst minimálně ještě Pouta.

28 09. května

Smutné, bolestivé, syrové, psané bez příkras, beznadějné - já snad ještě nečetla takovou knihu. Po dočtení mi bylo všelijak, dlouze jsem o příběhu přemýšlela. Také mě zklamal konec, čekala jsem aspoň trošku společné naděje - Mathildy a Thibaulta. Zase někdy sáhnu po knize této francouzské autorky, ale až se vyléčím z tolika smutného a depresivního čtiva.

8 15. dubna

Doteraz mám v sebe pocit ťažoby keď sa vraciam k životu Mathildy a Thibaulta. Autorka tak neskutočne presne dokáže popísať prežívanie svojich postáv, vtiahnuť čitateľa do deja inak krátkeho 170 stranového príbehu až sa čudujem, ako je to možné. Rezonuje vo mne neskutočne silný pocit samoty, pocit keď je človek izolovaný, no popri tom má okolo seba množstvo ľudí v práci, v kaviarni, v metre, bezmocnosť, frustrácia, šikana na pracovisku, nadradenosť, nádej....autorka oslovuje rôzne témy a rôzne pocity čitateľa. Tak trochu naivne som čakala happy end aj keď atmosfére knihy by niečo také skôr ublížilo. Vidím to na nejakú ďalšiu knihu od Delphine!

1 12. dubna

Na Deplhine de Vigan jsem četla samou chválu, tak jsem si řekla, že si musím od ní něco přečíst. Vybrala jsem si tuhle knihu.
Dva na rozdílné příběhy. Mathilda, která miluje svou práci, kde se však něco zvrtne a není to jako dříve. Thibault, který pracuje jako lékař a jednoho dne zjistí, že jeho přítelkyně ho nemiluje, tak se s ní rozejde. Pomalu nám otevírají v jednom dni svůj život u kterého všichni doufáme, že se protnou a vzájemně si pomohou.
Co se týká knihy je rozhodně kvalitně zpracovaná. Já nejsem cílový čtenář a na mě se v knize neodehrálo nic napínavého a závratného. Tento styl knihy mě nebaví. Myšlenkové popisy, pro mě nuda. Pokud by kniha měla podstatně více stran asi bych ani nedočetla do konce.

59 22. března

Má třetí autorčina kniha, tak trošku jsem doufala v jiný závěr, jenže to by asi nebyla Vigan.....,ale takto je celé vyznění příběhu silnější, víc se do nás zavrtá.
Příběh dvou osamělých lidí v lidském mraveništi velkoměsta, kteří touží po lásce a blízkosti jiného člověka. Možná by se to také dalo brát i jako kritika současné společnosti v dnešní vyspělé, uspěchané době, kdy dokonalost by měla být samozřejmostí a slabost se nepromíjí....
Je to opět výborný příběh, ale tuto autorku je třeba si dávkovat.