Ani později, ani jinde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pařížské metro je svět sám o sobě, denně v něm na sebe narážejí a míjejí se statisíce navzájem si cizích lidí, jejich osudy však bývají nejednou podobné. Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, vstupuje do tohoto podzemního bludiště s nadějí, že potká nějakou spřízněnou duši, možná i muže svého života. Je příliš sama na své trápení, hlavně v práci, kde pomalu podléhá psychickému ponižování. Ani Thibault, terénní lékař, po rozchodu s přítelkyní neprožívá nejšťastnější období a každodenní, ne zrovna radostná rutina cest za pacienty mu nepřidává na životní energii ani optimismu. Mathilda i Thibault jsou v mraveništi desetimilionového města velmi osamělí. Oba intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by jim rozuměl a kdo by je miloval. Je málo pravděpodobné, že se setkají. A pokud se setkají, je pravděpodobné, že i oni se minou. Někdy je osud záležitostí vteřiny....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400796/big_ani-pozdeji-ani-jinde-NYE-400796.jpg 4.1547
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Les Heures souterraines, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (142)

Kniha Ani později, ani jinde

VeruHoráková
08. května

Moje první kniha od francouzské spisovatelky Delphine de Vigan a určitě ne poslední. Po jejím dočtení jsem nad knihou docela dlouho přemýšlela, ale ani teď nedokážu přesně říct, co mě na knize tak zaujalo. Je to prostý příběh dvou lidí, dva osudy. Protnou se? Přála bych ji to, zvlášť Mathildě.

Devorah
01. května

Někdy je osud záležitostí vteřiny....která nakonec život zúčastněným stejně nezmění.... anebo právě v tom tkví ten nový začátek? Možná i tak by se dala popsat kniha od Delphine de Vigan.
Muž a žena, dva hlavní hrdinové, kteří se neznají, mají své depresivní životy plné zoufalství a beznaděje, žijí ve velké Paříži, touží po společnosti někoho, kdo je bude milovat a bude jim nablízku.
Celý příběh je o touze po změně, nepřízni osudu, o vyhoření a pochybnostech o důležitosti bytí. Jde o čistou realitu se vší všední krutostí, žádný cukrkandlový román se šťastným koncem.
Jen z toho závěru mám v sobě mírný pocit rozpolcenosti a prázdnoty, ale to už je můj problém.


Taťka Hraboš
26. dubna

(+ SPOILER) Poutavá četba hned od počátku. Plastický popis bossingu od psychopatického šéfa a z něj plynoucí situační deprese na jedné straně a neuspokojivého vztahu, v němž jeden se plně odevzdává a druhý jen bere a citově se neangažuje, na straně druhé. Je znát, že Viganová je výborná psycholožka a myšlenkové pochody a citové stavy svých postav umí pěkně podat i čtenáři. A docela mě dostal i ten závěr – přiznám se, že jsem podlehl autorčině mámení a očekával happy-end; nakonec se však – vlastně zcela v souladu s logikou celé knihy – ukázalo, že náhoda není spolehlivý spojenec a každý si musí nějak pomoci sám.

holomex
21. března

Tuto knihu mi jen tak mezi řečí doporučila manželka. A přestože čtu obecně úplně jiné věci než manželka, tentokrát se to nějak sešlo, útlá knížka tam vyzývavě ležela...tak jsem po ní nakonec sáhl a věnoval jí jednu neděli. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, knížka nemá ani 200 stran. A to je dobře, delší by se to nedalo vydržet. Styl je takový útržkovitý, strohý, je to spíš skládačka střípků než rozmáchlý příběh. Takhle je to akorát, a hlavně ženská linie vyprávění dovede vtáhnout. To, co hlavní hrdinka prožívá v práci, mě fakt zaujalo jako celek. Celou dobu je jasné, že se obě linie vyprávění na konci nějak protnou. Což se opravdu stane. A myslel jsem si, že to bude trošku jinak, nicméně, jak teď ve mně kniha doznívá, mám už pocit, že právě takhle to protnutí bylo "správně" a realisticky v duchu knihy. Ani později, ani jinde pro mě znamenalo intenzivní čtenářský zážitek a přináší mi chuť někdy v budoucnu od autorky ještě něco zkusit.

lištička123
10. března

Není co dodat, styl této autorky mám moc ráda.

Amalberga
06. března

Hodnotit tuto knihu je těžké, stejně jako ji číst. Hlavní postavy Mathilda a Thibault se ocitají v složité situaci a touží po opoře a objetí někoho jiného a jak už vypovídá název knihy, nepotkají se Ani později, ani jinde. Kniha je psána dost úsporně, krátké kapitoly mi vadily, také "punchlines" na konci kapitoly mi přišly neskutečně otravné (př. na obrazovce počítače se Mathildě míhají rybičky tupě narážející do okrajů "akvária, Mathilda si přijde taky tak) hlavně tím, jak musí být doslovně vysvětlené čtenáři. Vůbec kniha je psaná tak, že je těžké s postavami jakkoliv sympatizovat nebo se s nimi ztotožnit, což mi vadilo. Čtenář měl sledovat jeden den dvou odlišných postav, jejichž světy se na chvíli střetly, ale nesbížily se, postavy jsou si cizí a i pro čtenáře jsou vlastně cizinci. Proč vůbec číst knihu o postavách, které jsou vám ukradené?
Na druhou stranu se mi líbily některé motivy v knížce, myslím, že skvěle zachycuje život v dnešním anonymním světě. Ubíjející cestování do práce (snad každý, kdo dojíždí déle jak 20 minut pochopil, co Mathilda prožívala v metru), lidé umírající v naprosté samotě (fenomén dnešní doby, sebevraždy osamělých důchodců jsou poměrně časté), šikana v práci, těžký úděl matky samoživitelky atd. Spisovatelka si udělala dobrou rešerši a tyto fenomény dobře zpracovala, což oceňuju 3 hvězdičkama.
P. S. Konec knihy nepovažuju za smutný. Obě postavy se celou dobu nedokázaly vymanit ze svého bludného kruhu (Mathilda zarytě - a marně vzdorovala nadřízenému, Thibault udržoval mrtvý vztah) se konečně vzdaly, oba dva prostě nechali věci běžet a rozhodli se začít znovu (Mathilda dala výpověď, Thibault se rozešel s milenkou). Kdyby skončili spolu, bylo by to jen hledání pomoci u někoho jiného, neřešení skutečného problému.

MilaJ
06. března

Seznámení s autorkou vyneslo plný počet hvězdiček! Už se těším na další její knihy. Určitě si je užiju stejně jako tuto.

Disease
02. března

Po druhém přečtení zvyšuji na plný počet. Tohle se fakt povedlo. Kdysi mé první setkání s de Vigan.

1 ...