Ani později, ani jinde přehled

05.03.2025

Delphine de Vigan opět potvrzuje svůj brilantní literární talent. Ani pozdě, ani jinde je mistrovsky napsaný román, který zachycuje osudy dvou postav na křižovatce jejich životů. Autorka s nebývalou precizností vykresluje psychologii postav, jejich vnitřní pochody i subtilní dynamiku jejich vztahu.

Dějová linka je skvěle vystavěná – nenásilně plyne, přesto drží čtenáře v napětí a nutí ho přemýšlet nad rozhodnutími hrdinů. Delphine de Vigan se v knize dotýká témat identity, osamělosti i hledání vlastního místa ve světě, a to vše zasazuje do současné Francie, kterou líčí s autenticitou a citem pro atmosféru.

Kniha je důkazem, že Delphine de Vigan nejenže ovládá jazyk a styl na vysoké úrovni, ale dokáže také bravurně vystihnout lidské charaktery a jejich životní dilemata. Silný, emotivní a přesto nesentimentální příběh, který stojí za přečtení.

Cením i skvělý český překlad.

02.03.2025

Velmi hysterická kniha. Nikoliv proustovsky roztomile neurotická, ale hysterická jako populistický politik ječící na shromáždění u řečnícího pultu. Není v ní nic plíživého, skrytého a ponechané k zamyšlení. Naopak každá sebebezobsažnější myšlenka je pěkně polopaticky vyjádřená. Naštěstí je snad za námi doba, kdy i vysoká literatura pojmula sáhodlouhé úvahy o tom, jak je každý slepý k ostatním, jedinec je ztracený ve společnosti a všichni jen neustále nosí masky… Klišé tvoří pevnou konstrukci knížky, na které je vše ostatní už jen pro forma zavěšené. „Milostné vztahy možná nejsou nic jiného než tahle nepřímá úměra: jakmile člověk po něčem touží, jakmile něco očekává, prohrává.“ (Str. 91) Zní to hrozně duchaplně, ale když se nad tím zamyslíte, co to proboha znamená??

Styl psaní je bolestivě špatný. Místy knížka působí jako mizerně napsaná smlouva na dodávku služeb: „Potom, když ředitel prezentoval výsledky kvantitativní studie, projevil Jacques podiv nad tím, že jejich signifikantnost není vyjádřena v promítaných grafech.“ (Str. 19) Autorka se obecně snaží vytvořit dojem jakéhosi hyperrealismu, takže se dozvídáme, jak se zapíná počítač, jak funguje firemní meeting, které přesně oddělení zrovna poslalo mail a jestli v něm byly výsledky čtvrtletní nebo kvartální… Namísto pocitu, že člověk sleduje skutečný dokonale realistický příběh, se ale čtenář musí prokousat kupou nevýznamných faktů, jejichž uvádění působí spíš, jako by autorka právě vylezla z jeskyně a sama se poprvé v životě pokoušela observací pochopit, jak větší korporace funguje.

I při přijetí předpokladu, že samotný osud hlavní postavy, izolovaný jen jako příběh, může být i dnes aktuální, je kniha už po patnácti letech neuvěřitelně vyčpělá, postrádající jakoukoliv nadčasovost. To samo o sobě svědčí o tom, že nejde o dobrou knihu.

PS: ta fantaskní coelhovská linka dvou lidí, jejichž osud je potkat se, je neodpustitelná.