451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250728/mid_451-stupnu-fahrenheita-6Eg-250728.jpg
4
3725
3725
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Trochu jsem trpěla při představě, že by se tohle někdy mohlo stát... Pálit knížky?! Ne, díky!
Celou dobu při čtení jsem musela myslet na 1984, stejná vymývárna mozků. Děcka by tohle měly číst povinně
Kniha je zajimava, ale oproti jinym me zas tolik nechytla.... Vice se mi libil zacatek knihy, kdy se hlavni hrdina zacina "probirat"
Další kniha z povinné četby, která nebyla zas tak nudná :D Není to sice nejlepší dystopie kterou jsem četla, ale taky ne zdaleka nejhorší. Nicméně je to kniha se zajímavou myšlenkou, ale zpracování trochu vázne. Knihu můžeme brát jako takové "malé" varování před budoucností.
Když tady čtu ty komentáře, mám pocit, že jsem četla snad úplně jinou knihu. Očekávala jsem něco, co mě opravdu pohltí, ale tohle byla nudná a nezáživná slabota. Ačkoliv jsem knihu nespálila, ze čtečky je definitivně odstraněna.
Jsem zločinec. :-)Těžký zločinec a nenapravitelný recidivista – podle této knihy určitě. A hrdě bych se stavěla mimo zákon, kdyby se k něčemu takovému, o čem se v knížce píše, byť jen schylovalo.
A přemýšlím, jestli svého souseda hasiče nemám zneškodnit preventivně, než mi přijde spálit knihovnu. :-D
Tohle ne. Těšil jsem se na to, ale nečekal jsem, že to bude tak slabé. Hasiči nehasí, místo toho pálí knihy. V knize nás autor děsí budoucností, kdy se knihy budou pálit z toho důvodu, že jsou v nich bláboly. Vše správné a dobré přichází jen z jakési internetové TV, dalo by se přirovnat k Facebooku smíchaného se Skypem. Manželka hlavního hrdiny před takovým Facebookem stále sedí a tlachá s kámoškami, okolní svět ani nevnímá a na svoji minulost pomalu zapomněla. Tohle by se dalo přirovnat i k dnešku, kdy autor popisuje, že na "Facebooku budoucnosti" se řeší totální hovadiny a člověku jen uniká okolní reálný život. Tahle vize se mi od autora velice líbila a to zvlášť, když se částečně vyplnila. Proto knize taky nedávám rovnou odpad. Nesouhlasím však s autorem, že by knihy někdy v budoucnu zmizely nebo se dokonce rovnou pálili. Bullshit. Jakmile se však objevila na scéně zázračná kniha knih Bible, tak jsem myslel, že se poseru. Postupem čtení se o ní už naštěstí tolik nepsalo, ale pro změnu začli citáty z Romea a Julie nebo co, které měli vzít prvoplánovitě za srdce. Leda hovno. No a konec knihy byl samozřejmě čekaný, takové blá blá blá, knihy vše zachrání, lidstvo povstane z popela jak Fénix... Ach jo.
Autorovi popisné výjevy tedy taky "stojí za to". Takové abstrakce, kterých není málo, např. - Obejmu svět a stanu se jeho součástí, blá, blá blá... Kristovanoho!
P.S. Přiznám se, že jsem měl chuť tuto knihu spálit. Bohužel, jsem četl její elektronickou verzi a mobil si pálit opravdu nehodlám.
(10/10) 451 stupňů Fahrenheita. Teplota, při které se vznítí papír.
Vlastně vůbec netuším, jak jsem se o téhle knize dověděl a vlastně ani proč jsem si ji chtěl přečíst, protože jsem víceméně vůbec netušil, o čem bude, ale jsem hrozně rád, že jsem se k ní dostal. Nevím proč jsem měl, dojem, že půjde o nějaký katastrofický román a... ono o něj vlastně jde. Jen tou katastrofou nejsou živelné ani jiné pohromy, ale lidstvo samo. Lidstvo, které žije a baví se bez toho, aby se obtěžovalo nad čímkoli přemýšlet a tak se z přemýšlení a všeho, co by k němu mohlo vést stane zločin.
Líbí se mi, jak je kniha napsaná a hlavně zpočátku má až jakousi "snovou" atmosféru nebo jak to říci. Nevím, zda to tak působilo jen na mě, ale měl jsem při jejím čtení pravdu zvláštní pocit. Ta kniha je zkrátka děsivá, ale zároveň krásná. A také se bojím, že i celkem aktuální...
Jedna z knih, na kterou jsem se chystala dlouho a přitáhlo mě k ní až nové vydání. Vědecko-fantastický žánr moc načtený nemám a kdo ví, jak by na mne kniha zapůsobila v době dospívání, před touto dnešní realitou. Děsivé, znepokojující, smutné, ale s kapkou naděje, pokud lidé nerezignují na základní hodnoty. Dost věcí předpovězených, se už děje (televizní oblbování, pokleslá úroveň zábavy). Kniha se mi četla trochu hůře, musela jsem se každý večer vracet k předešlému, ale to mi zas tak nevadilo. Místy je to hodně napínavé a místy zase poetické čtení (možná až moc, člověk přece jen chce vědět, jak to s hrdinou dopadne). Je to taková kvalitní povinná četba, nejen knihovnická. Zajímavé jsou doslovy i úvodní slovo autora. A spousta myšlenek k zapsání. (A také moc hezká vnější úprava knihy - váhám, jestli nechat přebal nebo ho sundat).
Páni. Tohle je ta knížka, kterou doporučíte každému, koho potkáte. Vážně. Já už to dělám ;)
Párkrát mě upřímně zamrazilo, to když jsem si vzpomněla na všechny ty naprosto nedoceňované historiky a podobnou 'humanitní havěť' a samozřejmě na to, co neustále slyším kolem sebe, totiž že nějaká historie, jazyky, umění, to nemá cenu studovat, teď přece jede chemie, technika! Když vezmu v potaz rok vydání knížky a tu podobnost s dneškem, děsí mě to. Řekněme, že mám o důvod víc se těmhle 'novým perspektivním oborům' obloukem vyhnout, děkuju pěkně.
Jsem si jistá, že o Montagovi budu ještě dlouho přemýšlet.
Přiznám se, že jsem se v některých momentech zastavila a musela čekat než má představivost alespoň trochu dohnala tu autorovu... :-)) Ale i tak jsem knížku přečetla jedním dechem a za jeden večer.
Knížku jsem už četla dřív a opravdu se mi líbila.
Pravdou je, že na textu je poznat, že ho autor napsal již v 50. letech, takže text není psán moderním způsobem. Přesto má kniha svoje nepopiratelné kouzlo.
V tomto prípade je bezpredmetné, ako budete k Bradburyho knihe pristupovať. Ak patríte k fanúšikom vedeckej fantastiky, a nielen tej populárnej, odhalíte autorov zámer poľahky. Ak ste len labužníckym čitateľom, ktorý má rád výzvy, chvíľu vám potrvá, kým si jednotlivé vôdzky pospájate dokopy a vytvoríte si konečný obraz Bradburyho fiktívnej skazy. Nič to však nemení na tom, že predkladaná antiutopická vízia vzdialenej budúcnosti, ktorá je ešte aj dnes vyzdvihovaná a chválená, vám neprinesie nič, čo ste nemali možnosť už niekde čítať (výnimku, bohužiaľ, netvorí ani YA literatúra). Mení sa len prístup autora k spracovaniu témy, voľby typu rozprávača aj výberu prostriedkov umeleckého štýlu a jeho štýlotvorných činiteľov.
Bradburyho román 451 stupňov Fahrenheita sa radí ku klasickej vedeckej fantastike, preto je, pochopiteľne, náročný. V duchu iných velikánov vedeckej fantastiky sa snaží čitateľovi odovzdať hodnotný odkaz. Dvíha varovne prst nad tým, kam dnešná spoločnosť smeruje, prehovára čitateľovi do svedomia, a tak trochu si dovolí aj predpovedať, čo nám vzdialená budúcnosť prinesie. Svojou schémou však vôbec nevybočuje zo žánrovej roviny. Sem-tam vás dokonca zbytočne rozčúli naivným vnímaním kultúrno-spoločenských vzťahov, alebo odmietaním opustenia územia USA – územia veľmoci, ktorá práve v tejto fiktívnej realite vládne zvyšku svetu.
Talent Raya Bradburyho nespochybňujeme. Aj reedícia vydavateľstva Plus (Albatros) sa až na doslov Františka Novotného naozaj vydarila. Dvakrát si však dobre premyslite, či vám 451 stupňov Fahrenheita naozaj stojí za to, aby ste potom neľutovali, že ste svoj voľný čas mohli stráviť aj o trošku lepšie. Napríklad v spoločnosti Asimovho Azazela či Čapkovej Heleny Gloryovej.
Fahrenheit je znepokojující kniha. Znepokojující samozřejmě dějem a stádností popisované společnosti, více však její podobností s tou naší. Divila bych se, kdyby se čtenář nezamyslel a nezačal analyzovat svoje zábavné aktivity a svoje rozhovory s přáteli. Divila bych se, kdyby se nesnažil dopátrat toho, že se vlastně Bradburyho společnosti až tak moc nepodobá.
Bradbury píše opravdu krásně a krásný je i překlad. Tak poetické a přitom lehce čtivé věty se málokdy vidí. Atmosféra je popsaná tak dokonale, že skoro cítíte žár plamenů na tváři a cítíte vůni listí v té absolutně nádherné, snové úvodní scéně, kdy Montag potkává Clarissu
Nezbývá, než doporučit a zákeřně dodat, že nepotřebnost hasit byla vážně hodně nedomyšlená.
Jazyk, kterým píše pan Bradbury je skutečně dechberoucí, jeho styl popisu a i básnických obrazů je neskutečný. Kniha mě velice vtáhla a překvapila, že jsem jí měl dočtenou za dva dny. Rozhodně částečně znepokojivé, když jsem si jí četl v metru a zrovna to byla část kde Montag jede v metru a všude na něj svítí reklamy a on se bláhově snaží přečíst knihu, podobně jsem si připadal jako on a cítil jsem se značně zneklidně. Jedná se o rozhodně skvělé dílo, které mohu jenom doporučit.
Po přečtení asi dvaceti stránek jsem knihu odložil s tím, že si přečtu něco jiného. Nějak mě to nevzalo a druhá kniha (byť asi čtyřikrát delší) mě vzala víc. Ale když už knihu rozečtu, tak ji většinou dočítám. A tak jsem se do toho pustil zase. A dočetl jsem to na jeden zátah. První a druhou část jsem četl se slinou u pusy. Představit si budoucnost a předpovědět vývoj společnosti tak přesně je kumšt (proto taky plánuju přečíst 1984 od orwella). Jen ta třetí část, která neměla vůbec žádnou pointu, jen krvelačnou myšlenku blázna, který se za své "bláznovství" nestydí a chce se pomstít... vlastně komu? Svému kapitánovi Beatymu, který určitě nebyl ovce, jen si chtěl udržet své status quo, aby nepřišel o kejhák? Nebo své manželce, která si užívala svého "ovečkovství" a nevěděla, co po ní Guy chce? Ta třetí část je prostě zmatená a zbytečná. Je jako kdyby z úplně jiného románu, z nějakého béčkového hollywoodského filmu. Škoda. I přes to dvě první části dávají knize neskutečný potenciál, kvůli které stojí za to knihu přečíst.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Užasná kniha, četla sem doslova jedným dechem