451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250728/mid_451-stupnu-fahrenheita-6Eg-250728.jpg
4
3703
567
451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Mějme v každé době kousek světla v sobě.
Dobrý sluha,ale zlý pán.
Největší objev lidstva.
............
Človíček vynalezl ohen ehm dejme tomu spíše si ho ochočil.Napíchnul si nějakej ten buřtík.Teda nějakýho toho mamuta když byl zrovna k mání.A ted světe div se.Opečeným masem se údajně zvětšila kapacita a míra přemýšlení.Až takhle vděčíme za mnoho ohni.
Uběhnul nějaký ten čas a na pozadí války která je tu jakousi kulisou.Není podstatné kdo a proti komu.Tak v této blízké době se ohně užívá spíše k utlumení myšlenek a ne k obohacení ducha.
............
Pochoden však neuhasla.Plamen sálá a nikdy nezhasne.Jiskřičky vzdoru se derou na povrch.A nemusíte zrovna pobíhat po žhavích uhlících abyste pochopili...kdo je blízko ohně ten se spálí.
Bradbury básník poeta i klasický romantik vypráví velmi osobitým svébytným způsobem pojednání.
Nemusí věty pálit to rozhodně ne.Jen umně slovy dokáže rozehřát srdce čtenářovo.
Celé je to dá se říci význáním lásky knihám kinihovnám a čtení jako takovému.
Pro zamilované do čtení.Oda na otáčení stránek.Radost při čtení.Duch autora i všech spisovatelů žije napříč staletími.Myšlenky ty nevyhasnou.Knihy jsou věčné a musíme je chránit (jako malej jsem si stříhal v encyklopedii,kaju já se kaju) i když budou digitální z paměti nevymizí jen změnila se jen forma.
...........
Jestli je někdo požárník nebo hasič.Záleží na době.Na nás.
Ač někdy se v okolí potkáte s označením knihomol nebo vás považují snad i za výstředního.Nebudeme plameny používat k vzájemnému ničení.Ten ohen v metafoře poneseme dál.
My bysme to nikdy těm lidem (knihám) neudělali,vid tati ?
Ne za žádnejch okolností.
Protože jsme ti hodní,ano.A neseme ohen.
Neseme ohen,přesně tak.Musíme dál.
Tak jo.
Úryvek převzat (s laskavým nesvolením) od Cormac McCarthy.
Poslouchané jako audiokniha . Na to, že jde o skoro 60 let staré sci-fi to bylo dost dobré. Ale i tak by si to zasloužilo o špetičku míň filosofických úvah - přistihla jsem se, že v těchto chvílích ztrácím pozornost, začínám přemýšlet o vlastních záležitostech a pak se divím, kam jsme se to vlastně v ději dostali.
Přiznám se, že jsem asi od knihy čekala trochu více. Rozhodně poklona autorovi za téma, které si vybral a skvěle zpracoval. Na druhou stranu jsem chtěla něco víc surového, například jako Orwellova Farma zvířat.
V hodnocení jsem rozpolcený. Na jednu stranu – výborně (a v padesátých letech!) popsaná dnešní realita politické totality, zakrytá tupou, ale strašně atraktivní digitální zábavou, která z lidí dělá nemyslící zombíky. Výborně popsaný důvod, proč totalita pálí knihy – mají obsah („hodnotu“ a „strukturu“), který může být v kombinaci s dostatkem času a svobodou aktivity pro společnost nebezpečný.
Na druhou stranu – je strašně těžké přijmout svět, ve kterém se požárníci stali zbytečnými, protože domy nehoří a začali být používání ke spalování zakázaných knih (a občas i jejich čtenářů). Je těžké prokousat se Bradburyho lyrickými úlety, ale dobře – jsem asi až příliš racionální.
Hodnotím jak hodnotím. Hodnotím to tak ve svých čtyřiačtyřiceti, když doháním čtení sci-fi klasik. Ale je docela možné, že až si to přečtu znova, hodnocení zvýším.
10 z 5!!!
Prvých 5 je za príbeh ako taký. Keď sa tak občas rozhliadnem vo svojom okolí, mám pocit, že ju ešte stále čítam...podobne ako Bastián a Nekonečný príbeh, len tu si nie som istý šťastným koncom...vyzerá to, že o chvíľu už príbeh nebude sci-fi a z toho mrazí.
Ďalších 5 je za čas, v ktorom príbeh autor písal. Stále nedokážem uveriť, že to bolo v roku 1953 a nie včera...
Bravó!
Kniha mě opravdu zaujala svou nadčasovostí. Až fascinující bylo, kolik moderních technologických vymožeností se v knize objevilo, vzhledem k jejímu datu napsání. Kniha, která určitě stojí za to si ji přečíst.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou. Jednou jsem ji uviděla v knihovně a vzpomněla, že už jsem o ni někde slyšela, přesněji z recenze na instagramu. Po krátkém přemýšlení jestli kniha stojí za přečtení, jsem se rozhodla jí dát šanci a. A byla jsem mile překvapená.
Líbil se mi svět, který autor vytvořil a jak děsivě vystihl dnešní dobu, která k tomu pomalu ale jistě spěje. Svět, ve kterém lidé neznají nic jiného než umělé obrazovky a nemají žádný život. Svět, který místo aby poháry hasil, schválně oheň zakládá a trestá tak každého kdo má u sebe knihy. Ano, přesně tak. Ty krásné věci bez kterých by si mnoho z nás nedokázala představit život byli vládou prohlášené za hloupé a urážející. Osobně bych v tomto světě žíti nechtěla. A nejen z tohoto jednoho důvodu.
Kniha vypráví příběh o jednom z těch lidí, kteří zakládají požáry a pálí knihy. Ze začátku je to pro něj rozkoš, pálit. Později však, díky několika náhodným setkáním s jednou dívkou, zjišťuje, že nic není takové, jaké se to dříve zdálo. Poznává opravdovou hodnotu knih a dochází mu, že v tomto světě je něco v nepořádku. A rozhodne se s tím něco dělat...
Čtyři hvězdičky dávám z důvodu lehce zmateného a zvláštního stylu psaní, který není úplně můj styl. Jinak ale knihu můžu ve všech směrech jen doporučit. A na závěr přidávám krátký citát z této knihy.
"Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme."
Je to nadčasové, ty představy jsou super, ale kniha mě vůbec nebavila. Bradbury neumí moc psát.
Tuhle knihu už jsem nečetl celou věčnost. Bylo třeba to napravit.
Síla této – po stránce techniky možná trochu úsměv vzbuzující – knihy je jinde. Je to chmurná vize světa, v němž lidé rezignují na kulturu a touhu po vzdělání a vědění.
Je vize společnosti, které nebylo dosaženo „… shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! Bohudíky, celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátů.", jak říká jedna z ústředních postav děje kapitán požárníků Beatty.
Právě dlouhý monolog Beattyho u postele hlavního hrdiny Guya Montaga s mrazivou předvídavostí popisuje společenský vývoj, který předchází vlastnímu ději knihy. Autor knihu napsal v roce 1953 a soustředíme-li se na poselství, lze bez okolků konstatovat, že ji klidně mohl napsat před rokem, minulý měsíc, nebo včera…
Je to vize, k níž máme jako civilizace možná blíže než k jiným dystopiím právě proto, že ke své realizaci nepotřebuje převrat, zbraně a krev na ulicích. Je to plíživá nemoc, jejíž první symptomy můžeme pozorovat i dnes.
V tom je velká síla knih Raye Bradburyho.
A znovu jsem se ocitl v situaci, kdy mi kniha, kterou jsem kdysi četl, v opakovaném čtení poskytuje nové zážitky a nové podněty k přemýšlení.
Nebyl jsem a nejsem čtenář sci-fi, ale řekl jsem si, že s tím zásadním dílem žánru se seznámím. Stálo mě to určité přemáhání při čtení a dostavilo se zklamání. Nabyl jsem dojmu, že psát sci-fi = vymysli si svět přitažený za vlasy, do něj dosaď pár figur a jeď. Až ti dojde nápad, pomož si další nepravděpodobnou situací nebo technickým "vynálezem" a jeď dál... Psychika postav, motivace jednání, uvěřitelnost příběhu mi přišla velmi malá. Vím, že dílo položené do kulis budoucnosti nutně zastará tím, jak se tak budoucnost stane současností, ale mně to prostě připadalo až trapné (domácí příruční kartotéka nebo čmuchající ohař, stejně tak i svobodné enklávy mimo Město...). Sci-fi nebude můj šálek kávy:-/ Abych jen nehaněl, samozřejmě jsem našel i pozitiva - musím vyzdvihnout, jak autor vizionářsky odhadl a uchopil témata "ubavení se k smrti" a otupování se audiovizuálním smogem, abychom nemuseli myslet, vnímat, cítit svou skutečnou existenci. Stejně tak i memento narůstající lhostejnosti mezi lidmi. Za toto musím dát palec nahoru.
Nadčasová kniha, ve které Ray Bradbury v podstatě předpověděl existencí sociálních sítí a velkoplošných obrazovek na úkor knih. Občas jsem se podivovala nad nezvyklou skladbou vět. V dnešní době se už nejedná o nijak šokující knihu, ale jedná se o sci-fi klasiku, kterou jsem si ráda doplnila.
Tuto knihu znám už dlouho a jak jsem zhruba věděl děj a na čtení se těšil, přiznám se, že jsem si ji trochu idealizoval a bál se toho, že budu zklamaný.
Nestalo se tak a já jsem po dočtení nadmíru spokojený. Poselství je jasné, nestárnoucí a tak úderně podané, že každý, kdo má alespoň trochu skepse ohledně toho, kam naše civilizace směřuje, si bude připadat přesně jako,, lidská schránka,, kdyby to náhodou jednou bylo potřeba.
Doslov od pana Františka Novotného byla třešnička na dortu.
Od knížky jsem měla hodně velká očekávání, bohužel se úplně nenaplnila. Téma bylo skvělé, ale pro mě místy rozvleklé, což je u tak útlé knížky překvapení. Navíc místy i nudné. Jinak teda doufám, že tahle vize se nikdy nenaplní, už tak mi přijde jako peklo každá domácnost, kde televize hraje jako zvuková kulisa a my se při tom zvuku přeřváváme. Hnusný zvyk.
31/2
Tohle Bradburyho dílo musí být noční můrou všech spisovatelů a nejenom jich. Obecně je to varování před stále uspěchanější dobou, kdy lidé více a více konzumují a méně myslí a uvažují. A když se podíváte, jak jsme na tom dnes, kdy během pár let konzumenti místo dvouminutových nebo delších videí začali preferovat párvteřinové skeče na TikToku, musí se vám z toho dělat zle. Abych ale nemluvil jenom o tom špatném, tak je tato kniha také oslavou knih samotných a všeho, co nám přináší. A takové myšlenky nikdy nezemřou, alespoň dokud tu bude poslední člověk, který by je nesl.
Pokud bych měla soudit podle vyřčených myšlenek, pět hvězdiček je málo. Měla jsem o díle jen povrchní znalosti ze školy a zařadila jsem si to kamsi mezi 1984 a spol., takže jsem očekávala jakousi kritiku totalitních režimů. Ale jak už tu někdo psal, ono to není ani o totalitě typu střední a východní Evropa té doby (byť autora prý "inspirovalo" Hitlerovo pálení knih), ale spíš kritika zvrhlé konzumní společnosti. Dnešní čtenář může být docela v šoku, když v knize z 50. let čte o lidech, kteří celé dny jen tupě čumí na obrazovku, o infotaimentu jak z TV Nova (sorry) či dokonce se tam objeví zmínka o cancel culture.
Na druhou stranu, umělecky mě ta kniha moc nenadchla. Ani neurazila. Spíš je to takový průměr. Postavy nijak zvlášť vykreslené, včetně hlavního hrdiny, a myšlenky trošku ubírají prostoru ději.
Skvělé, napínavé, nutící k přemýšlení a tak aktuální! Některé knížky se mě skoro fyzicky dotknou a 451 stupňů Fahrenheita k nim rozhodně patří.
Na začátku jsem byla z knihy naprosto unešená, protože jsem si říkala, že na tu dobu je to úžasně průkopnické a čtivé dílo. Kniha má je rozdělena do čtyř částí a neobsahuje žádné kapitoly. Jak jsem byla nadšená, říkala jsem si, že bych ji mohla přečíst na jeden zátah. To se mi bohužel nepovedlo, ale možná to zkusím někdy znovu.
Zajímavostí také je, že autor napsal příběh jako povídku, tedy nikdy na něj nepomýšlel jako na samostatnou knihu a napsal ji za pouhé 3 dny!
Příběh má opravdu zajímavou a pro mne šokující myšlenku, ale jak jsem z ní byla nadšená, tak mě postupně začalo ubíjet autorovo „filosofování“ a odkazování na známá díla. Chyběla mi také propracovanost některých příběhových linek. Nicméně jak už jsem psala, příběh byl myšlen pouze jako povídka a je tedy nutné na něj tak pohlížet. Přestože jsem knihu chtěla původně dát pryč, nakonec v mé knihovně zůstává. Za 1. se mi povedlo sehnat první české vydání z roku 1957 a za 2. bych si ráda knihu ještě někdy přečetla „na jeden zátah“.
Knihu jsem přečetl téměř jedním dechem. Celou dobu mně během jejího čtení běhal mráz po zádech. Je až děsivé, jak věrohodně dokázal Bradbury vykreslit současnou situaci, kdy si lidé kupují větší a větší televize, které instalují skoro do každé místnosti, a tráví u nich čím dal více času. Jak jsou lidé lehce manipulovatelní přes sociální média a nekriticky přijímají vše, co se jim v televizích nebo na internetu řekne. Jak bezduše civíme hodiny denně do našich telefonů místo toho, abychom se rozhlédli kolem sebe. Lidstvo hloupne, děti čtou čím dal tím méně a více času všichni trávíme ve virtuálním prostoru. Toto všechno dokázal pan Bradbury před téměř 70 lety mistrně vykreslit v tomto geniálním románu. Tato kniha na mě hluboce zapůsobila! Zároveň se mi moc líbí jazyk, jakým je kniha napsána.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Kniha 451 stupňů Fahrenheita je v
| Právě čtených | 60x |
| Přečtených | 5 473x |
| Čtenářské výzvě | 851x |
| Doporučených | 434x |
| Knihotéce | 963x |
| Chystám se číst | 1 644x |
| Chci si koupit | 391x |
| dalších seznamech | 73x |
Přijde mi skvělé, že tato kniha je poměrně stará a tak nadčasová. Asi bych se nebála říci, že Bradbury je americký Čapek :D Jestli váháte zda si knihu přečíst, tak rozhodně neváhejte a přečtěte si ji. Tato kniha je pohlazení po duši. Doporučuji!