40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2914
646
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Ze začátku se přiznám, mě kniha moc nebavila. Ale zpětně vím, že to bylo hlavně tím, že jsem od ní očekávala mnohé - byla všude. Tak jsem ji na pár měsíců odložila a pak se u ní pobavila. Klobouk dolů Ladislavovi za odvahu, nadhled, humor a zprostředkování zážitků.
Cestopisy moc nečtu, vlastně vůbec :) K téhle knize mě přivedla čtenářská výzva a jsem moc ráda, že jsem se do ní pustila. Jak mě to bavilo! :) Bylo to vtipné, zábavné, poučné, lidské....sem tam i nějaká moudrost z Ládíka vypadla :) Takže, Ladislave, tohle se moc povedlo!
Vtipné, lehké, jiné, zajímavé, čtivé i naučné. Jediné, co mi chybělo,byly fotografie.
Chcete se pobavit a zároveň na 240 stranách prožít dobrodružství, tak potom je pro vás tato knížka úplně ideální. Ziburův styl psaní je prostě originální a určitě to nebyla jediná knížka, kterou jsem od něj četla :)
Ziburův styl psaní se mi líbí, baví mě jeho vtípky, jazyk i jeho inteligentní styl humoru. Pro mě je to kniha vyloženě na dovolenou. Dokud jsem ji četla v rámci letního odpočinku na chatě, neměla pro mě chybu. Dočíst jsem ji ale nestihla, takže zbytku knihy jsem se věnovala po večerech po práci, a to mi celkem dalo zabrat - víc než dvě, tři kapitoly jsem nezvládla. Ne že by mě to přímo nudilo, ale prostě mě to netáhlo tolik, abych měla chuť rychle ji dočíst. Celkově se mi ale knížka líbila a určitě se někdy pustím i do Ziburova druhého "cestopisu".
Princ Ládík o své cestě napříč Tureckem do Jeruzaléma...
Kniha protkána notnou dávkou (sebe)ironie, sarkasmu, nadsázky a humorných situací, kterými Ládík udržuje čtenáře ve střehu. Autor do knihy dokázal mimo "srandy" vložit i spoustu svých myšlenek, úvah a zajímavých postřehů. Že je Ládík nejen vytrvalý poutník, ale také inteligentní mladý muž o tom asi žádná. Ukázal nám čtenářům, že v těchto koutech světa existují laskaví a pohostinní lidé a není to tam (jak nám neustále omílají masmédia) jen samý náboženský fanatik a terorista. Díky Ládíku za optimistické a zábavné čtení o tvé pěší pouti, určitě si v brzké době přečtu další tvé vyprávění z cest! :)
Pokouším se marně dopsat komentář, tak to zkrátím, podle mého názoru úžasná kniha, která mě tak zaujala, že jsem jí musel najednou dočíst. Autor, ač mladého věku je vzdělaný člověk, který podal své vyprávění nezvyklým způsobem a dokládal jej přiměřeným dějinným faktům. Jeho některé sentence jsou velmi moudré a nadčasové. Budu mít v budoucnu zájem vyschnout některou z jeho přednášek.
Tato kniha najde hodně uplatnění. Ať už jako oddechovka pro pobavení nebo jako inspirace cestovatelům. Také asi spoustu lidi donutí k zamyšlení, jak se liší přístup lidí v zemi, kde materiální stránka nehraje prim. Každopádně po přečtení určitě budete mít touhu něco podobného podniknout taky. Docela by mě zajímalo, kolik lidí se k tomu opravdu odváží.
Někdy prostě nejlepší a nejhezčí příběhy píše sám život. A tak Láďa Zibura, který není žádný spisovatel, napsal prostě knihu o tom, co se mu dělo, když si vzal batoh na záda a vyrazil napříč Tureckem, aby došel až do Jeruzaléma. Dotazy některých, jestli všechno v knize se skutečně stalo, nebo si to autor vymyslel, mi přijdou celkem zcestné, vzhledem k tomu, že v knize není nic tak neuvěřitelného a skvělého, co se Zibimu stalo, že by si to musel vymýšlet. Láďa Zibura nám nechtěl popsat jak vypadá Turecko a Izrael, nechtěl nás vzít na ta nejúžasnější a nejkrásnější místa pro obě země typická. Chtěl nám ukázat, že i v tak "obávaných" zemích jakými Turecko a Izrael jsou, žijí srdeční a milí lidé. Prostě nám jen popisoval svoje každodenní radosti, když našel u někoho nocleh, když si s ním dal někdo šálek čaje, pozval ho na večeři nebo jen kus řeči, i strasti, kdy neměl kde složit hlavu, došla voda a vedro bylo až k padnutí. Chtěl nám ukázat, jaké kouzlo má pěší turistiky a nejspíš chtěl i motivovat lidi, aby vypnuli monitory, nasadili krosny a vyrazili. A možná se trefil, po dočtení jsem měla chuť vzít si bágl a vyrazit :)
40 dní pěšky do Jeruzaléma rozhodně není typický cestopis. Středobodem textu totiž není cizí kultura, její zvyklosti, zajímavosti a odhalování neznámého, nýbrž Čech, který se jednoho dne sebral a vyrazil do ciziny, aniž by si o té cizině něco zjistil. Zjistíme tak, jaké strasti mohou potkat člověk na pěší pouti, co princ Ládík jedl, kde spal, s kým a o čem si povídal či znakoval a jaké myšlenky a vtípky ho cestou napadaly. Pro čtenáře prahnoucí po běžném cestopise by tak kniha mohla být v zásadě nezajímavá. Nového přináší pramálo.
Všichni ostatní by však mohli ocenit jednu zásadní věc - i připomenutí samozřejmého může působit jako svěží vítr, když se to dobře podá. 40 dní pěšky do Jeruzaléma je totiž nejen o jedné obyčejně neobyčejné cestě, je ale hlavně o lidech. A pokud bych měla zvolit knihu, která nádherně dokazuje, že lidé jsou v zásadě všude stejní a že kulturní rozdíly často nehrají až takovou roli, jakou bychom jim rádi přisuzovali, byl by to právě tento titul. Muslim, Žid, Čech, Turek, Kurd, Arab. V jádru člověka je to vlastně jedno, protože všude jsou blbci a všude jsou lidé ochotní pomoci.
Sarkasmus, smysl pro humor a schopnost udělat si legraci ze sebe i svých strastí je jen třešnička na dortu. Jen ta repetice táhla spíše k přerušované četbě.
Dodatek: Nové vydání. Kupte nové vydání. Ta obálka! Ta vnitřní úprava! Po dlouhé době zase láska na první pohled.
Mě se tenhle kluk a jeho vyprávění moc líbí. A pokud se zase někam vydá a napíše o tom,tak si to zase s chutí přečtu.
V porovnání s Ládíkovou druhou knihou je jeho prvotina milým pokusem, v druhé knize je vypsanější. Ale je to fajn knížka o pěším putování, která mě často rozesmála ...
Láďa Zibura o světě kolem sebe sice vůbec nic neví, ale jednou se odhodlá a rozhodne se na výpravu napříč Tureckem do Jeruzaléma. A jelikož umí psát a ještě k tomu je sebekritickej a slušně ironickej, tak lidi mu to docela žerou. A já se nedivím. Jeho povídáním v této knize jsem se také pobavil. Ale možná, že svojí délkou upadl do mírného stereotypu. To co ze začátku působí neuvěřitelně dobrodružně, ke konci vyzní dost obyčejně. I tak ale uznávám. Knížka se četla hezky a příběh to musel být parádní. Třeba se jednou dočkám a potkám ho i osobně.
40 dní pěsky do Jeruzaléma. Naprosto senzační kniha, doporučuji každému, kdo se chce pobavit a zároveň poznat cizí kulturu a možná se od ní i něčemu přiučit. Psáno velmi odlehčeně, kniha je velmi čtivá, až mě mrzí, že neměla více stran. Ladislav Zibura byl obdařen darem od Pána Boha - darem vynikajícího psaní, už se jenom těším na další tvorbu.
Při čtení se u některých pasáží nešlo nesmát nahlas. Mé okolí si klepalo na hlavu, jestli jsem normální. Těším se na jejich reakce :).
Knihu jsem si vzala na cesty a přiznávám, že se na mě spolucestující chvílemi dívali podezíravě, ale zasmání jsem se prostě neubránila.
Na knihu mám dost podobný pohled jako Kmotr99. Vyhýbám se humoristické literatuře, protože mě většinou obtěžuje, jak autor neustále tlačí na pilu a doslova mě nutí, abych se bavila. Ladislav Zibura tak urputný nebyl, takže jsem knihu četla s chutí. Nejvíce jsem se ale těšila na střípky úvah, zajímavosti z navštívených oblastí a ze života lidí, které autor potkal. Líbí se mi sebeironie a nadhled nad samotnou poutí. Více než urputné humoristy nesnáším urputné esoteriky a "prodejce" duchovního osvícení. Přesto v knize najdete poselství, a to autor nikomu nenutí, spíše se s ním podělí. Lidé nejsou dobří a špatní podle toho, na jakém místě a do jaké kultury/víry se narodili.
Další jeho knihu z cest si rozmýšlím, protože netuším, jestli má autor ještě co nabídnout. Obavy z toho, že otevřu "totéž, jen zasazené do jiné oblasti" mě zatím brzdí (nevím, jestli tentokrát drobné postřehy nepřeváží nuda nad stejným stylem). Ale zvědavost asi zvítězí a alespoň dvě kapitoly zkusím.
Klidně bych ubral na humoru. Smysl pro (sebe)ironii a sarkasmus s autorem sdílím, ale tady toho bylo příliš i na můj vkus (a některá přirovnání mi přišla až moc vycucaná z prstu).Tím jsem si ale dojem nenechal zkazit. Pozitivní nálada z toho přímo srší a víc než vtipy jsem ocenil různá zamyšlení, postřehy a praktické rady. Například návod na to, jak si zlepšit náladu, když je vám na pouti zrovna mizerně je myslím aplikovatelný univerzálně. Cestování miluju a Zibura je pro mě velkou inspirací.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Nejdříve jsem četla Pěšky mezi buddhisty a komunisty a tuto první Ladislavovu knihu jsem četla jako druhou. On by to možná klidně udělal také tak. :) Opět se mi knížka moc líbila, moudré myšlenky a postřehy, humor, sebeironie, přemýšlivost, laskavost. Mně se prostě Ladislavovy cestopisy líbí. Líbí se mi, jak píše, co píše. Kolikrát není v jednoduché situaci a umí to tak podat. Moc pěkně se mi četla i tato kniha. A chystám se i na třetí - až vyjde.
Více zde v recenzi:
http://www.jessica007.estranky.cz/clanky/kniha-40-dni-pesky-do-jeruzalema.html