40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336450/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-Dcp-336450.jpg
4
2914
646
22letý muž jde pěšky 1400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, potká ale dobrý lidi. Jak to skončí: do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa. Komu to můžeš koupit: komukoliv ve věku 14–99 let se smyslem pro humor. Seznam alergenů: obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.
Přidat komentář
Bez debaty pět hvězd. Musela jsem se od čtení násilím odtrhávat, abych si knížku „šetřila“ a vydržela mi aspoň na tři dny. :o) Ladislavova „totální asertivita“ mě sice dost často nechávala v němém úžasu a nad jeho nehoráznou drzostí jsem jen kroutila hlavou, ale fakt je, že s jiným přístupem by se tak daleko nejspíš nikdy nedostal. A taky by to rozhodně nebylo tak zábavné. :o)))
„ ‚Když potřebuješ laskavost, vydej se za lidmi, kteří jsou ještě chudší než ty,‘ píše se v Hroznech hněvu. [ ... ] Chudé lidi jsem na poutích poznal přesně tak, jak popisuje Steinbeck − se vší jejich laskavostí, ochotou pomáhat, zkušenostmi a nadhledem. Stačí lidem důvěřovat a otevřít se jim. A musím říct, že se má naivní důvěřivost na cestách nikdy neobrátila proti mně. Snad i proto, že lidem dávám příležitost ukázat to nejlepší, co v nich je. Proč to vlastně říkám? Jde mi jen o to, že symbolem poutnictví se pro mnoho lidí stal Paulo Coelho se svou knihou Poutník: mágův deník. Popravdě tomu moc nerozumím. Všem bych doporučil, ať si před cestou raději přečtou Steinbecka. Věřit v lidi mi totiž přijde důležitější než věřit v zázraky a sebe sama. Což ovšem není nic proti Coelhovi − čtou ho příliš hezké dívky na to, abych přiznával, že ho nemám rád. No a tady vidíte, jaké myšlenky se mi na cestě občas honí hlavou. Co jiného taky mám celý den dělat, že?“ :o)
Úžasně vtipný cestopis, který rozhodně nechce házet jenom superlativy, jak je báječné se vydat na pouť. :-) U některých hlášek jsem se "řezala" smíchy.
LZ jsem zažila poprvé na besedě z jeho druhé pouti po Asii a jeho historky mě neuvěřitelně bavily. Určitě tomu přispělo i to, že celá beseda trvala asi 90min a byla doprovázená fotkami. Papír má tu nevýhodu, že snese všechno a problém je, že když jdete pěšky, tak se toho zas tolik neděje. Knížka je tedy trochu roztahaná. Určitě ale stojí za přečtení. Už jen proto, že vydat se někam sám (a bez mapy) chce odvahu, že jít pěšky bolí a že občas je důležité zbavit se předsudků a chovat se pokorně, aby se nám naskytly ty nejlepší zážitky.
Je to milé a zábavné, akorát toho humoru by mi stačilo méně stránek, ke konci už mě to trochu unavovalo.
Jinak obdivuji tu statečnost. Mě to nepohodlí, nejistota, tma, cizí lidé a samota neláká. Já si o tom, co vidím, musím hned s někým povídat. Ale chápu, že někomu to vyhovuje, mám jednoho takového doma a musím ho krotit, aby mi někde moc dlouho neputoval.
Mnohokrát jsem se během čtení této knihy rozesmála tak, že to nešlo zastavit:) ... opravdu některé "hlášky" byly úžasné. Knihu na toto téma jsem četla prvně, a mohu říct, že jsem byla příjemně překvapená. Povedené.
Lehkost, nadsázka, ironie a takové zážitky, že jsem i já najednou zatoužila být dobrodruhem :) Skvělá oddechovka. Jediné, co mě štve, je, že mám to původní vydání s tím nehezkým přebalem! :D
Mně se kniha moc líbila. Příjemné čtení od pohodového člověka, který s humorem podává různorodé zážitky, které přináší cestování na vlastní pěst.
Uznávám bylo to vtipné, některé komentáře byly dokonce hodně vtipné... Ale to bylo tak asi všechno. Tesila jsem se na vůni exotiky a dostalo se mi vůně desinfekčního prostředku na puchýře a potu. Autora asi omlouvá věk.. V jeho věku jsem asi taky brala veci takto... Nevím no....
Šel pěšky, měl puchýře, bylo horko, nevěděl, kde bude spát, pil čaj a potkal spoustu milých lidí. Takhle to zní trochu nudně. Ale číst tuhle knihu je neskutečná zábava.
Princ Ládík mě baví nejen stylem psaní, ale hlavně s jakým nadhledem se baví nejen světem okolo sebe ale i sebou samotným. Obdivuji jeho odvahu a vytrvalost s jakou dojde je svému cíli. Tuto prvotinu jsem četla až po Ládíkově druhé knize a besedě s ním, nebavila mě ale o nic míň. Těším se na další knihu i besedy z letošní cesty.
Velice inspirativní kniha nejen pro poutníky. Škoda, že rasistických vtípků nebylo ještě víc, nadhled mě na knize velmi bavil. Autorův spisovatelský styl a smysl pro humor sedne především otevřeným čtenářům s notnou dávkou nadhledu. (Audiokniha)
Jak napsat vtipně, edukativně, neotřele a čtivě cestopis? Přesně takhle!
PS. Prince Ládíka doporučuji vidět osobně i na nějaké jeho besedě.
Vcelku vtipně pojatý cestopis jednoho milého mladého muže napříč Tureckem a částí Izraele, okořeněný notnou dávkou idealismu a nadšení. Ládík (jak autor sám sebe často nazývá) v sobě nezapře studenta žurnalistiky - styl psaní je lehký, někdy (až příliš plánovitě) vtipný, nechybí sebereflexe.
Nicméně mne nedokázal úplně zaujmout. Už v půlce knihy jsem se těšila na konec, k dočítání se musela trochu přemlouvat. Přitom vyprávění z cest obecně ráda mám, pěší chůzi taktéž. Asi jsme se s Ládíkem tak úplně nepotkali na stejné pěšině.
Skvělá kniha, dokázala pobavit, rozesmát, ale hlavně donutila zamyslet se. Vřele doporučuji k přečtení.
Ladislavovo vyprávění je skvělé na odreagování, to jak vtipně dokáže podat každou drobnost, je opravdu fascinující. Kniha se četla jedním dechem, se zaujetím. Navíc ji provází vtipné ilustrace, které se mi velice líbila.
PS: mám tuhle knihu raději, než Mezi buddhisty a komunisty.
Příjemné a oddechové čtení. U některých Ladislavových zážitků jsem se musela zasmát i nahlas (oslava, při které tančil za zvuku výstřelů ze zbraní a "vylepšovák" ve formě dámských vložek do bot), jeho humor je mi blízký a styl psaní mi také vyhovoval. Někdy jsem si říkala, jestli se tolik vtipných okamžiků a "nehod" může stát jednomu člověku při jedné cestě. Moc se mi líbily Ziburovy úvahy a postřehy (obzvlášť začátek kapitoly Den 38), ilustrace knihu navíc příjemně ozvláštňovaly. Má můj obdiv, že takovou pouť podnikl a těším se na další zážitky z cest při čtení Pěšky mezi buddhisty a komunisty.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
vtipné, oddychové, svěží. Vzhledem k tomu, že jsem cestoval delší dobu po Turecku autostopem, tak jsem tam nalezl podobných situací v pohostinné mentalitě Turků.