40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2918
646
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Velice poutavé a zajímavé čtení. Obvykle dávám přednost spíše jiným žánrům, ale po přečtení několika řádků se mi podařilo se s poutníkem Ladislavem sblížit a zajímalo mě, jakým směrem se jeho osud bude ubírat dál. V mezičase jsem měla možnost jeho samotného spatřit na jedné přednášce a byl úplně stejně dobrým vypravěčem jako v knize. Občas bylo toho humoru moc a ne vždy je na něj člověk správně naladěn. Rozhodně se k němu však zase rád vrací. I já se vrátím, až si budu chtít přečíst příběh z jeho další pouti.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, asi to souviselo s momentální náladou a naladěním, možná touhou cestování s batohem na zádech. Autor s nadsázkou glosuje současnou situace nejen v České republice, svými názory (i třeba nepřímo řečenými) odhaluje svoje postoje a názory. Všem, kteří chtějí jít a kteří se jen tak nevzdávají a berou život s nadhledem!
Namlsán Ziburovými živými vystoupeními jsem se začetl do literární verze jeho poutí. Zatímco Ziburova představení jsou regulérním komediálním stand-upem, jeho kniha je opravdu... no, literaturou. Dokonce tu ani nejsou žádné fotografie, Láďa Zibura sází na své vypravěcí schopnosti a ty určitě nepostrádá.
I v knize je Zibura často vtipný, ale také tu poměrně detailně popisuje dny své cesty. Ve zkratce jde o nudu (ale zábavně popsanou), pár podivných setkání a desítky přátelských lidí, kteří mu aktivně dávají jídlo, pití a ubytování.
Narozdíl od vystoupení se ale se Láďa Zibura hodně dělí o své pocity a myšlenky. Nestylizuje se do nějakého experta a guru, naopak se vtipně shazuje, ale beze studu zdůrazňuje svůj pozitivní přístup k lidem a ke světu.
Ladislav Zibura je menším zjevením, protože zastává hodnoty a názory, které jsou v české společnosti často odmítány, ale prezentuje je s velkou pokorou a bez patosu. A dělá dobrý fóry.
Dávám osm vyhladovělých poutníků z deseti.
Cestopisy jsem nikdy nečetla, ale musím říct, že nelituji. Knihu jsem přečetla víceméně během pár dní a musím říct, že se mi fakt líbila a dost často jsem se i bavila a taky už jsem ji doporučila dál. Jako oddechovka mezi detektivkami, které čtu nejčastěji je super.
První cestopis, který jsem v životě četla. Asi bych po něm ani sama nesáhla, ale knihu mi doporučila hodně přátel a i na internetu jsem četla velmi kladné recenze. A musím říct, že rozhodně nelituji :) Moc se mi líbil autorův humor, který neztrácel ani při závažnějších situacích... A hodně mě překvapilo, jak jsou lidé v Turecku pohostinní ke všem poutníkům, i když sami mají málo peněz a jídla... z knihy mi přišlo, že by se vždy ochotně rozdělili i o to poslední jídlo. Nedokážu si to moc představit v ČR. Já bych se s cizím člověkem s batohem na zádech ani nezastavila k rozhovoru, natož, abych mu nabídla svůj dům k přespání! Možná mám tedy o čem přemýšlet!
Čtivá, velmi vtipná, jednoduchá oddychovka. Není to samozřejmě cestopis, ale humoreska. Jediné co sráží body jsou občasné nepodstatné historiografické minelky a hlavně úsměvně nezvladatelná nepokora/naivita autora a jeho pokusy poučovat, což jsou asi jediné momenty v knize, které myslel vážně, ale vyznívají vlastně taky komicky.
Velice čtivá a zajímavá kniha s velice trefným a příjemným humorem. A vlastně po dlouhé době první cestopis, do kterého jsem se dokázala začíst. Vřele každému doporučuji!!!
Nesmírně příjemné, poutavé a vtipné čtení, plné životního nadhledu a optimismu.
Cca do půlky jsem měl pocit, že čtu velmi dobrý a krásně vtipný, stále však jen průměrný, cestovní deník. Pak se to zlomilo a došlo mi, že je to čtení velmi nadprůměrné. Naprosto perfektní úderný humor, krásný jazyk, skvěle vypointované příběhy. Úvodní zamyšlení každé kapitoly je pro mě jedním z bodů, které knížku povyšují o stupeň nad jiná žánrově podobná díla. A asi nejkrásnější na celé knížce je to poselství o dobrotě a jisté rovnosti lidí bez ohledu na jejich rasu, národnost či víru - bez nadsázky, přebytečného sluníčkaření nebo patosu. Díky za to!
Deník o Ladislavově putování jsem si přečetla s chutí, je napsán lehce a s humorem. Ikdyž spousta situací určitě byla docela vážných, je dobře, že dopadly tak, že je možné o nich později psát vesele a s nadhledem. A líbily se mi taky myšlenky na začátku každého dne i vtipné ilustrace.
Určitě si přečtu i další Ladislavovu knihu a přeji mu další šťastné poutě.
Ať se zamýšlím, jak se zamýšlím.. této knize se v podstatě nedá nic vytknout. Přiznám se, že jsem před tím, než se mi dostala kniha do ruky, byla trochu skeptická, ale dostalo se mi moc milého překvapení. Kniha je plná nejen vtipných a úsměvných pasáží, ale také zajímavých postřehů o jiné kultuře. Je vidět, že ji psal někdo, kdo má vyspělý a ucelený názor na svět a nebojí se ho sdělit..
A navíc je krásné vidět, že člověku stačí ke štěstí kolikrát velmi málo.
Ladislav se s tím nemaže a dělá si srandu ze všeho a všech, včetně sebe. Je to krásná oddychovka, ale zároveň se pod vším tím humorem vynořují krásné myšlenky a inteligentní názory. Děkuji za propagaci poutnictví a také za to, že mi ukázal, jak pohostinní umí lidé být! Je opravdu škoda, že občas zapomínáme, že jsme všichni jeden živočišný druh.. lidé... a tak bychom měli držet při sobě.
Ak zoberiem autorovu cestu, odvahu a optimizmus, klobúk dolu. Ak to beriem ako knižku, bolo to vtipné, ľahké a nenáročné čítanie. Trošku štylizované, občas (hoci umne zakrývané) kvapôčku sebastrené a trošku až ... príliš ľahké. No .. a v určitom momente akoby autor začal strácať dych a chlpil sa. Určite neurazí, dá sa pri tom príjemne oddýchnuť, na strane druhej je to kvalitou porovnateľné s viacerými cestovateľskými blogermi.
Na knize mi nejvíce sedl autorův humor, vysvětlování pohnutek poutě a lehký styl, jakým je napsaná. Určitě si přečtu další cestopis (Ziburův svérázný popis cesty necesty...) i když vlastně ve výsledku toho člověk moc neobjeví, protože buď jde, seznamuje se anebo pije čaj v Turecku. :-)
Kniha je deníkem z putování Ladislava Zibury po Turecku a Izraeli. Ze začátku mi trošku trvalo si zvyknout na deníkový styl, ale pak mě začala kniha docela bavit. Autor svá putování a příhody popisuje s nadsázkou a vtipem.
Kniha je psaná svěžím a velmi čtivým stylem. Je to, jako byste se sešli na skleničku s kamarádem a poslouchali jeho vyprávění z cest. Deníkové zápisky jsou doplněné vtipnými ilustracemi. U knížky se čtenáři mohou nejen bavit, ale také žasnout nad tureckou pohostinností a zapřemýšlet nad "problémy světa".
Žádná autorská sebestylizace. Zibura píše stejně, jako mluví. Pokud jste absolvovali jeho povídání o pouti do Jeruzaléma, těžko si při čtení odmyslíte specifický způsob jeho (sebe)prezentace, v němž se sympaticky mísí narcismus se sebeironií a zdravým nadhledem. Zároveň ale budete podstatnou část zaznamenaných historek již znát (a vědět, nakolik má vámi preferovaný humor blízko k lehce infantilnímu humoru autora). Osobně jsem proto nejvíce ocenil kurzívou psané úvahové úvody k jednotlivým kapitolám, názorně dokládající, že co se týče vyzrálosti názorů a rozhledu, rozhodující není nutně věk, nýbrž to, co jste zažili, resp. čím jste si prošli. Komplexní obrázek života v dnešním Turecku a Izraeli, z něhož byste čerpali při vlastních cestách do uvedených zemí, kniha nenabízí a ani nemá tu ambici. Dokáže ale pobavit a dodat vám odvahu, abyste si jednou taky někam zašli. Inspirativní je na způsob "trabantích" cestopisů Dana Přibáně. Nakažlivým přesvědčením, že když se chce, tak to jde, smělostí a bezelstností, s jakou Zibura zkrátka vyrazil na cestu a šel. Slovy autora, "stačí být vytrvalý a nemít strach." Jestli se jednou sám vydám na delší pěší cestu, o čemž začínám vážně uvažovat, nepůjde o zásluhu článku v Oně Dnes, nýbrž Ziburovy přednášky a knihy.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Téma mě bavilo a zajímalo, líbilo se mi čtení o procházení Tureckem a jeho pohostinnosti :-)