3. dobrodružství pavouka Čendy

Další pokračování pavoučka Čendy se mi líbilo. Vydání mám z roku 2019 a obálka se mi líbí více než u předchozího vydání. A další zvláštností je, že první dvě knihy mám klasicky velké vydání, a toto je kniha malá, že by se do kapsy vešla. Ale nic to neubere čtivosti a pěkných malbách pana Pavla Čecha. Je sice psané jako poslední, ale už mám i to čtvrté. Malým dětem se čtení o pavoučku Čendovi moc líbí.

Jak mám Pavla Čecha rád, tak mě Dobrodružství pavouka Čendy spíše zklamala - oproti Pepíkovi Střechovi či Rychlé Veverce jede jakoby na půl plynu, či spíše s poklonou autorovi a jeho niterné, něžné poetice jen na půl srdíčka v kresbách i příběhu ~

Poněkud smutnější obálka, která se v dalším vydání pozměnila. Poetika zůstává naštěstí stejná!

Opět kouzelné a plné fantazie. Čenda mě baví pořád – jednoduchý příběh, ale s velkým srdcem. Krásné ilustrace, jemný humor a nápaditý svět, do kterého se ráda vracím. Takové to čtení, co potěší a pohladí, ať je vám pět nebo pětatřicet.

Na mě to prostě funguje. Při čtení pidižvíkovi sice musím hojně improvizovat*, vysvětlovat a doplňovat, ale kresba Pavla Čecha a jeho schopnost mě v pár větách zatáhnout do dobrodružství s parádní atmosférou je velmi silná. Oproti předchozímu dílu navíc máme ukončené dějové linky včetně silného pozitivního závěru. I když to tedy bylo drama až do poslední stránky!

*Je to sice kniha pro děti, ale taky není... Čtení před spaním je tak trošičku výzva, ne že by mě to však nebavilo. Hned na začátku "hulíme" psychotropní houbičky, zdá se mi, že ještě přibylo textu, vyhnout se vysvětlení Tarzana teď už fakt nejde, protože se už potřetí stává důležitou součástí děje (pořád si nemyslím, že to sedí do cílové skupiny) a 2. se 3. dílem jsou v podstatě přímo navazující části jedné knihy, což vysvětluje některé dřívější "nejasnosti" a "nedostatky".

Musela jsem proběhnout pár knihkupectví a sehnat tento díl, abychom věděli, jak to s nimi dopadne :) už víme a nepovíme a pssst máme už koupený 4.díl, synové dostanou dárkem od babičky, už aby přijela, jinak to nevydržím a přečtu si sama :)

Další překrásná kniha pana Čecha. Líbí se mi, jak je příběh milý, vtipný, propracovaný, velice mi vyhovuje styl, jakým je kniha napsaná. U některých knih mám občas problém při předčítání nahlas, někdy mi to prostě ,,drhne,, , je to složité, mnoho přímé řeči apod., ale čtení knih Pavla Čecha si teda úplně užívám. Jsou prostě dokonalé.

Knížky Pavla Čecha pro mají osobité kouzlo, zvláštní atmosféru a laskavé vyznění. Pavouka Čendu nevyjímaje.

Sice knizka psana pro deti, ale ctu ji s nadsenim:) Pribeh, ktery pohladi!

Mě se moc líbil i třetí díl pavoučkova příběhu. Zasmála jsem se u Vílova pokuřování, pobavila mě i Janina specialita - moucha v jahodové omáčce. Pořád si musím zpívat s Buty: Tonda a Čenda jedou spolu na kole…
Vrhám se na díl čtvrtý!

Pokračování je tady - musím říct že jsem spokojená s koncem, jen jsem vážně hodně smutná z toho že už je konec kniha - ach jo.

Kresby jsou v tmavších barvách, místy ponuré, místy strašidelné. Příběh byl slabší než předchozí.
Podle mě by v dětské knížce nemělo co dělat hulení. Zhulení Čendy s huličem Vílem přispělo ke zdárnému vyřešení příběhu. Tohle se mi nelíbilo natolik, že to pro mě celou knížku dost shodilo.

Ani 3. pokračování Čendových dobrodružství nás nezklamalo. Navázali jsme hned na předchozí díl a to bylo dobře. Souhlasím s Osicí, že by stálo zato vydat všechny Čendovy příběhy v jednom svazku. Ale zas tak moc to nevadilo. Pavel Čech je rozený vypravěč, který svým příběhům dokáže dát neuvěřitelnou autenticitu a poezii svými ilustracemi. Teď ovšem musíme počkat, jak to všechno dopadne a jestli Čenda najde Víla a Janu...

Čenda je aktuálně náš hrdina a tak mu musíme společně dát plný počet hvězdiček :-)

Je to knížka o pavoučkovi, který ztratil svou nejlepší kamarádku pavoučici Janu. Jmenoval se Čenda. Chtěl Janu zachránit a naštěstí se mu to povedlo. Nejvíc bylo napínavé, když je chtěla sníst Ňomura, což byla velká masařka.

Taky hezká knížečka. Hodilo by se další pokračování.

Poslední díl série o pavoučkovi Čendovi je za námi. Od čtení předchozího dílu uběhla docela dlouhá doba, tak jsem si moc detailů nepamatovala. Oceňuji, že je na samém začátku knihy stručně zrekapitulovaný obsah předchozích dílů. I když si myslím, že by bylo lepší 2. a 3. díl sloučit do jedné knihy, protože to takhle působí hodně rozsekaně. Potěšilo mě, že autor do příběhu znovu zařadil mravence Jardu a masařku Ňomuru. Příběh tím hezky navázal na momenty z 2. dílu, které působily nedotaženě.

„Na stolečku bylo několik knih. Čenda se zarazil a omámeně zíral na tu, co byla na hromádce nejvýš. Tarzan – druhý díl, Vězeň Oparu.
„Co je to s tebou,“ drcl do něho Jarda, „snad si teď nebudeš číst?“ … (Tak jsem si zavzpomínala, jak jsem na základce navštívila spolužačku a objevila jsem u ní 2. díl Tarzana. Hned jsem si ho od ní vypůjčila, akorát se jmenoval Tarzanův návrat:-))

Nejpovedenějším dílem o pavoučkovi Čendovi je podle mě ten první, má mnohem lepší atmosféru. „Slabší“ příběh však plně vyváží ilustrace:-) Četly jsme s dcerou několikrát. Poté, jak je u nás zvykem, následovalo hraní rolí (já: pavoučice Jana, dcera: pavouk Čenda).

Jednoho dne pavouček Čenda před sebou uviděl velkou cibuli. A z cibule se ozvalo: "Jen pojď dál, Čendo!" Čenda vstoupil do cibule, uviděl tam velkého pána. Ten mu poradil cestu. Měl kamaráda mravence. Společně vešli do domu obra, kde uviděli spoustu mravenčích kamarádů. Najednou uviděl pavoučici Janu. "Jano!" zvolal Čenda. Čenda vyskočil pomocí pavučiny na poličku. V tu ránu vešel do místnosti obr, ale jakoby na zavolanou přiletěla kukačka i s kamarádem datlem. Datel popadl skleničku s pavoučicí Janou, kukačka řekla Čendovi a mravencovi, ať si nastoupí na ni. Pak všichni odletěli k pavoučkovi Čendovi a od té doby žili Čenda s Janou dohromady až do smrti.
Moc hezká knížka a moc krásné obrázky.

Příběh pavouka Čendy je složitější než jiné autorovy pohádky. Doporučuji pro děti až tak kolem šestého roku.

Krásný příběh a malby, Čendovi musí každý držet palce. Děti ho milují.