1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29421/bmid_1984-Z0I-29421.jpg
5
11663
1623
1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů. ''Anti-utopie'' má i svého ''antihrdinu'': je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři... Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním minulosti, upravování dokumentů tak, aby byly stále platné. Winstonovou prací je upravovat stará čísla novin. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úřednící přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu. Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Levné knihyOriginální název:
Nineteen Eighty-Four , 1949
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tahle kniha byla fakt silná. Netušil jsem, že bude tak emočně nabitá, že se budu dokonce bránit tomu, co by ve mně vyvolala, jinak bych propadl zoufalství. Stále jsem si musel opakovat, že ta kniha je napsaná tak, aby měla špatný konec, ba dokonce co nejhorší. Ale byl to opravdu špatný konec? A v čem všem nás příběh oklamal?
Přeskočím tu část, kde bych mluvil o spojitosti této knihy se světovou politikou. Z takových slov vznikají naprosto zbytečné debaty, které mohou vyústit v hádky, jež už se pak ani zdaleka netýkají tohoto románu. Jen bych chtěl říci toto: román byl myšlen jako odstrašující příklad, nikoli návod, a za druhé, je potřeba se z tohoto hlediska na ni dívat jako na film Rainman – podobnost v těchto dvou dílech spočívá ve způsobu, jak obě díla zobrazují autismus a totalitu – snaží se ukázat všechny možné aspekty v extrémním měřítku v rámci jediného případu (Rainman má všechny známé projevy autismu, ale šance výskytu takového jedince, se všemi symptomy, je nesmírně nízká, jde pouze o umělecké zobrazení; takové to je i u totalitního režimu ve fiktivní Oceánii).
Co však nesmíme v žádném případě opomenout při analýze tohoto románu, je lež. Není běžné, aby se v próze vyskytovaly lži, které nejsou od prvopočátku odhaleny čtenáři. Ale obávám se, že u tohoto díla byl oklamán nejeden čtenář, neboť důvěřoval prvkům v knize, které jsou však hluboce zpochybnitelné. Jak víme, Strana přetváří historii všeho, co se dá, jen aby se to hodilo do momentálního stavu věcí a pro co nejefektivnější ovládání lidí. Takhle dokáže například efektivně zburcovat lid proti čemukoli si zamane jen během pár hodin. A má pod kontrolou i jednotlivce, kterým efektivně vymaže mozek a pak je zničí bez toho, aniž by z nich tvořila „mučedníky“. Vždyť využívá samotný manifest proti jejich režimu jako svou zbraň. A zde je ten háček.
Pokud má Vnitřní Strana přístup ke Goldsteinově Knize, kde jsou vypsány hlavní myšlenky proti nim, a využívá ji jako nástroj pro dokonalé ovládnutí člověka, tak by mohla Knihu využívat, i kdyby nebyla plně pravdivá. Julie se domnívá, že bombardování Oceánie nezpůsobují eurasijské ani sinasijské (eastasijské) letouny, nýbrž ty oceánijské. Kniha sice tuto domněnku vyvrací, avšak ne úplně. Další část v knize, která mě k pravdivosti Juliiny doměnky vede, je fakt, že budovy ministerstev v Londýně jsou oproti ostatním stavbám všude kolem netknuté a nepoškozené nálety. Zároveň se v románu Winston ani jiná osoba nedostane k hranicím Oceánie ani na frontu, neopustí stát ani neprojde celé oceánijské území. Co se v knize přímo neděje, je zpochybnitelné. Oceánie by mohla zabírat mnohem menší území, než je líčeno v Knize, podmínkou však zůstává Británie (logicky) a Severní Amerka, neboť fotografie, která tolik utkvěla Winstonovi v paměti, byla pořízena na stranickém sjezdu v New Yorku. Ostatní oblasti však můžou spadat úplně pod jiné státy, které pro obyvatele Oceánie de facto neexistují. Ani ojedinělé boje mezi třemi světovými velmocemi by probíhat nemusely. Oceánie totiž válčí vždy ve spojenectví proti zbývajícímu státu s občasnou výměnou, ale nikdy nebojuje Oceánie sama, což naznačuje systematickou lež. Mohly by tak existovat státy s jinými politickými systémy, než má Oceánie. Mohly by existovat demokratické státy, v nichž by se ukrývalo Bratrstvo…
Obávám se však, že moje teorie se opírá pouze o příběhové trhliny a nesdělené informace. Bylo by tu více problému například s ambasádami, které jsou z velké části neodmyslitelně spjaté s existencí moderní demokracie (Severní Korea, například, může mít ambasádu v Praze a naopak). V hlavě se mi během psaní této recenze rodí další nápady na teorie ať už více, nebo méně šílené: výskyt Bratrsva mezi proly, stálé zapojení Goldsteina ve Straně, Goldsteinova smrt, ovládání lidí pomocí telemonitorů během spánku, setkání s Winstonovou matkou atd. A to jen proto, neboť se nemohu v hloubi své mysli smířit se špatným koncem románu 1984.
Stále si však udržuji naději, i kdyby se netýkala současné situace v rámci příběhu, ale budoucnosti. Příloha o pravidlech novomluvu je psaná jako vědecký text mluvící o vztahu jazyka k Angsocu v minulém čase. Co když existuje v příběhu jako reálný text napsaný po pádu totality v Oceánii. Co když opravdu prolové pochopili a povstali, nebo povstali a pochopili a svrhli vládu. V Knize je sice napsáno, že se ve vedení střídaly vždy dvě vrchní sociální vrstvy, co když stačí té nejnižší jen více času, když se ty dvě zastaví…
Pochyby o všobecné pravdě v románu nastávají i při zaobírání se jím jako literárním dílem a příběhem zvenku. Byl to opravdu špatný konec? Jeden můj kamarád, který má 1984 velmi rád, mi sdělil, že kniha končí dobře, protože Winston zemře šťastný a smířený s Velkým Bratrem. Tady jsem se musel zamyslet, protože z vlastních zkušeností vím, že konec se smrtí hlavního hrdiny vskutku neznamená špatný konec ani zdaleka. Z těch drastičtějších příkadů bych mohl vzpomenout apokalyptické anime Neon Genesis Evangelion či internetový příběh Návrh uživatele: S. D. Locke. Kvůli spoilerům nemohu prozradit, co se přesně v těchto dílech stane, ale mé dumání jsem ukončil s tou myšlenkou, že na rozdíl od 1984 je osud postav ve dvou zmíněných narativech spravedlivý, protože tak skončí zpravidla všichni z důvodu konce světa. Snad jediná věc, která však chybí románu 1984 k opravdu příšernému konci je záporná postava, kterou bych nenáviděl, O‘Brien mi totiž přijde neskutečně sympatický a mám ho opravdu rád.
Knížku jsem četl na přelomu základní a střední školy a od té doby jsem se k ní několikrát vracel. Je to nesmrtelný příběh s nadčasovým poselstvím, které se Orwellovi podařilo předat takřka geniálně. Velice silný příběh, jehož kulisy se dají nasadit, v určitém slova smyslu, i na dnešní dobu. Hřebíček na hlavičku uhodil v otázce "komunistické" společnosti Orwell tím spíš, že on sám byl původně zastáncem komunistické myšlenky.
Jsem ráda, že jsem si doplnila mezírku a tuto knihu si konečně přečetla. Bylo to určitě zajímavé, ale nebudu tvrdit, že se k ní ještě někdy vrátím (na jednu stranu je to dost depresivní čtení). Spousta věcí je zde geniálně vymyšlena: přepisování skutečností, newspeak, vaporizace...
(SPOILER)
Velmi jsem se těšila, až si tento kousek přečtu a teď můžu říct, že mám splněno.
Musím říct, že mi celou dobu běhal mráz po zádech. Některé části byly opravdu znepokojující, některé zase smutné a některé i hezké. Nejvíc se mi líbila část třetí, Winstonův boj sám se sebou je zde skvěle popsán.
Postava Winstona je sama o sobě velmi zajímavá. Celá knížka je vlastně o tom, že se hádá sám ze sebou a nemůže se rozhodnout, co je správné. Líbil se mi vztah s Julií i jeho hate-love vztah k O'Brienovi.
Nejvíc strašidelné je prostředí, v němž se příběh odehrává. Z neustálého sledování přes obrazovky, nahlašování a mučení mi vůbec nebylo dobře a nejvíc mě na tom děsí to, jak moc to sedí na období komunismu.
Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a určitě ji doporučuji. Orwell je génius, že něco takového stvořil a já se nemůžu dočkat, až si přečtu jeho další díla.
Perfektně napsaná kniha, můj obdiv patří autorovi. Ve všem měl pravdu a viděl krutou budoucnost lidstva, která nám hrozí. Úžasná ukázka toho, jak fungují totalitní režimy. Rozhodně každému čtenáři doporučuji přečíst.
Mistrovské dílo. Válka je mír, svoboda je otroctví a v nevědomosti je síla. Brilantní analýza totalitních systémů.
Svět románu 1984 navozuje nejchmurnější vize ve vývoji lidské společnosti. Poukazuje na svět, který ovládá strach, lidské ponížení, dehumanizace člověka, cynickou aroganci a krutost moci totalitní strany. Určitě doporučuji ke čteni, i když z knihy běhá mráz po zádech, ale člověk by se měl snažit, aby se taková situace neopakovala.
Jestli jsem někdy chválila Farmu zvířat, netušila jsem, jak mrazivé bude tohle dílo. Autor vytvořil sofistikovaný svět, kde protiklady splývají v jedno, a kde je i pouhá myšlenka zločin. Samotná existence doublethinku, newspeaku či vaporizace je děsivá, přesto je však nejděsivější skutečnost, že v některých zemích se tato nepředstavitelná fikce blíží skutečnosti.
Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné přítomnosti, v níž má Strana vždycky pravdu.
Četl jsem poprvé někdy v devadesátkách a říkal jsem si: "Fakt dobrý!"
Teď jsem si to přečetl v rámci Čtenářské výzvy a smutek. Jakoby se tomu současnost přibližovala.
(SPOILER) Můj problém asi je, že mám rád knihy se zvratem a napínavým příběhem. Tady není ani jedno. Nebo možná je, ale v tak malé míře, že jsem to ani nezaregistroval. Doufal jsem, že zápletka nebude v tom, že je O´Brian ve skutečnosti nastrčenej agent, ale že půjde kniha hlouběji, a Strana nechá tyhle "odpůrce" v klidu rebelovat, přičemž je však bude mít neustále pod kontrolou. Knihu jsem četl v originále, což asi zážitku taky nepřispělo, jelikož není nejčerstvější, použitá angličtina je z dnešního pohledu spíš Oldspeak :) Za mě v současné době jednoznačně overrated, z dobového pohledu nejspíš přelomová.
Když jsem začala číst, přišlo mi to extrémně přehnané. Tohle by přece nikdo nedopustil! Takhle by nikdo nechtěl žít! Bohužel čím dál člověk čte, tím víc to dává smysl, člověk je tvárný, snadno ovlivnitelný a i opravdová a silná láska se dá zničit a zamordovat. Je mi z toho smutno, protože je to všechno tak reálné.
Řekla bych, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Jeden z nejdůležitějších románů posledního století, možná i vůbec, do jehož pochopení se musí dorůst. Proto jsem taky tento román četla tak pozdě. A rozhodně nejsem zklamaná. Nadčasové dílo, které do nejen dnešní, válkou na Ukrajině obdařené, doby, ale celkově i do systému, který jsme si vytvořili a ve kterém setrváváme, sedne jako prdel na hrnec. Reálně jsem měla chuť při čtení některých kapitol a hlavně výroků O´Briana pochybovat o všem, co se v dnešní době, a nejen v dnešní době, děje a prezentuje jako realita. Protože realita je strašně snadno ohybatelná a dnes hlavně sociální sítě s námi můžou manipulovat, jak se jim zachce. Ale to zahýbám moc do konspiračních teorií, kterým sama nechci věřit.
Tohle dílo by si měl za život přečíst asi každý, nejen ti co se zajímají o politiku či literaturu.
Po přečtení bychom možná řekli: ,,Bylo by hrozné, kdyby se něco takového událo."
Správně bychom měli v zděšení vyříci: ,,Tohle se událo." (a stále se děje)
Netuším, z jakého důvodu neustále nelíbáme prsť našich zemí, vědomi jsouce, že jsme se digitō Deī vyvlékli z tolika tyranií a zločasů, vyhnuvše se mnohdy i těm možná nejhorším katastrofám civilizačním.
1984 je sice fikce, svým příběhem však třímá jakéhosi ducha autoritářských vlád.
Je to fikce, pokud jsou Severní Korea, Čína, desítky muslimských diktatur, Venezuela, Vietnam, Kuba, Rusko atd. fikcemi. Je to vskutku skutečnost.
Z první části jsem byla vysloveně nadšená, nemohla jsem se odtrhnout...
Jenže pak... Druhá část byla extrémní nuda, vůbec mě jejich příběh nezaujal, nevtáhl. Řádky jsem přeskakovala a doufala, že se to zase zlepší. Třetí část už byla zase o něco lepší, ale... Na zadek už jsem si z toho nesedla. Myšlenka dobrá, téma poměrně aktuální... Ale kniha by klidně mohla být poloviční...
Mlhavé povědomí o kultovní dystopii, Orwellovu mistrovskému dílu a vizionářském ději, které jsem si o 1984 nesl ze školy, se ukázalo být příliš chladným. Kniha svou surovostí, živelnými dialogy i brutalitou vtáhne čtenáře do krutého světa Oceánie, roztrhají jeho mysl, zbaví jej iluzí i nadějí. Málokterá kniha dokáže takto probrat romantikya idealisty, možná právě proto, protože nemluví v alegoriích ani podobenstvích a beznaděj servíruje reálnou a (nepíšu to rád) aktuální. Orwellova vize se zpočátku zdá být přehnaná a nereálná, ale velmi rychle zevšední a musím se přiznat, že když jsem s hlavním hrdinou čekal v cele na výslech v místnosti 101, třásl jsem se hrůzou v jistotě, že Velký bratr nebude mít slitování.
Jedna z nejsurovějších a nejdepresivnějších děl, jaké jsem četl. Nad jiným počtem hvězd než plnou palbou jsem nepřemýšlel.
Kdybych hodnotil čistě literární kvalitu, dal bych možná o jednu hvězdu méně, protože se to místy zbytečně táhlo a Orwell se zaměřoval na aspekty děje a postav, které nebyly zásadní. Ovšem za svou nadčasovost, myšlenky a jisté vizionářství si toto dílo rozhodně zaslouží plný počet. "Reálné" 1984 naštěstí v našem světě nenastalo, ačkoliv například Sovětský svaz měl k absurdnu poměrně blízko, naštěstí ho ale potkal pozvolný rozklad.
V dnešní době na mnoha diskusích čtu příspěvky lidí, kteří sotva dochodili základní školu, přečetli si děj 1984 na Wikipedii a ohání se výroky, kterými srovnávají děj této legendární knihy s pandemickým zákonem, lockdownem, EU a tak podobně.
Kdyby reálné 1984 nastalo, právě tito prostoduší lidé budou těmi prvními, kdo se stanou poslušnými součástkami soukolí, které popisuje Orwell. A tohle je budoucnost, které se musíme vyvarovat.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Klasické antiutopické dílo George Orwella jsem si chtěla přečíst už dlouho, a nějak se to tak stalo, že jsem jej přečetla v angličtině. Pravda, dalo mi to zabrat, o silný zážitek jsem však ochuzena nebyla!
Winston Smith pracuje jako úředník na Ministerstvu Pravdy. Jeho denním chlebem je zde falzifikace minulosti - upravuje veškeré dokumenty, knihy a tiskoviny tak, aby byly vždy aktuální. Vše je pod permanentním dohledem Velkého Bratra, který na všechny a na všechno shlíží z všudypřítomných obrazovek.
Na vše jsou restrikce, člověk může být odsouzen za pouhé myšlenky (tzv. myšlenkový zločin) či za mluvení ze spaní, je-li zde zaznamenáno jakékoli protivení se Straně a Velkému Bratrovi.
Děti jsou vedeny k tomu, že špehují své rodiče, zda náhodou nevedou protistranické řeči - a pokud ano, bez váhání je udají.
Ale bylo tomu tak vždycky? Na to se Winston snaží přijít, pátrá ve svých vzpomínkách a tajně si začne psát deník.
Neuvěřitelné nadčasový román, který perfektně vystihuje krutost totalitního režimu a potírání svobody jednotlivce. Velmi mě zaujalo celé pojetí příběhu, který je sám o sobě dosti ponurý, ale čtenář stále tak nějak doufá v ty světlé zítřky.
Moc jsem fandila hlavnímu hrdinovi a líbily se mi jeho úvahy např. o tom, že přeci pod jedním nebem jsme všichni stejní nebo alespoň podobní. V románu je hodně cítit silná víra jedince v NĚCO ve vesmíru, že se zkrátka stane NĚCO a vše nakonec dobře dopadne. A jak to všechno dopadne? No, to byste se divili.
Velmi doporučuji, je to opravdu pozoruhodné dílo.