1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283/bmid_1984-tOZ-283.png
5
11683
11683
1984 (v anglickém originále vypsáno slovy Nineteen Eighty-Four) je významný antiutopický román anglického spisovatele George Orwella z roku 1949. Popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita a podporuje ji permanentní válka. Cokoli proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem. Z tohoto díla pochází známý výrok "Velký bratr tě sleduje!"... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , Levné knihyOriginální název:
Nineteen Eighty-Four , 1949
více info...
Přidat komentář
Paaani, este som nehodnotil tuto knihu?
Citam ju po treti krat, a stale je to pre mna lubostny pribeh v pozadi s betonovymi stenami. Orwell knihu dopisal pomerne tesne po druhej svetovej vojne, ked v rozostupe asi 30 rokov zazil svet 11 rokov a zacinalo to vyzerat ze sa nepoucil a zacinala sa uz crtat dalsia. Studena. Co v dejinach nie je vynimocna situacia, len posledne vojny uz boli technologicky tak zdokonalene, ze ta dalsia uz mala byt posledna. Orwell zazil situaciu, kedy vojna stmelovala narody a bola motorom vyvoja, stala sa obchodom, a koho by to nenastrasilo. Vojna a neskor zastrasovanie pred nepriatelom totiz je v samotnej DNA ludskej civilizacie. V mene boha, v mene panovnickych rodov, v mene idei, narodnych, ide vzdy v podstate o to ziskat vacsi priestor pre silenejsieho. Orwell bol na pociatku technologickych zmien, ktore mohli umoznit dostat sa do sukromia a zacat jednotlivcov sledovat. V tej dobe sa objavili media ktore umoznuju ideologicku propagandu vstrekovat do mysli ludi s pravidelnostou a hlavne, objavuju sa institucie ktore to dokazu drzat v pevne v rukach. A videl, ze niet velmoci, ktora by to nevyuzivala. V podstate len trosku ad absurdum utiahol srauby toho co sa uz okolo neho dialo akosi automaticky. Najsilnejsie na mna vsak vzdy zaposobi zaver knihy, to zlomenie hlavnych postav, a vo vas vyvstane otazka, zlomilo by to aj mna? Mozes zradu vlastnych idealov vobec odsudit ak su dosiahnute nasilim?
Lenze!! Ako sa mylil!! Dnes je to uz len zly sen. Dnesny svet sa zbavil tychto pociatocnych detskych chorob, dava jednotlivcovi pocit slobody, dava mu sancu na spravodlivost, zivot v pohodli, v bezpeci, o co sa staraju spolocne ruka v ruke stat, nasa vlada, korporacie. Vojny sa uz vedu len v spravodilvych a opodstatnenych pripadoch!! A to, pred cim nas spisovatelia pokleslej literatury vystrihali a strasili nas, ze clovek nebude mat sukromie, ze bude vecne sledovany, ze mu bude podsuvane dokonca to, co si ma mysliet, je uz dnes prec!! Clovek ma pristup v vsetkemu bohatstvu informacii na internete, (najde si na googli dokonca aj to, co je to bercovy vred). Nikto nie je povinny nic robit nasilu, cele ludske konanie je JEDINE JEHO VLASTNA VOLBA.
Prec su tie casy ked vladol chaos, korupcia, zlocinnost prerastena az do vladnych kruhov. Dnes si obcan voli svojich zastupcov slobodne, beztrestne, z kandidatov ktorym sa moze plne dovverovat, ze budu obcana zastupovat a konat jedine v k jeho prospechu. #korektor45691... upresnit k ciemu prospechu, veta moze vyvolat neziaduce konotacie a opravit preklepy#
Dnes nie je mozne aby vase sukromie, vasu cistotu myslienok beztrestne sledovalo, narusalo, ovplyvnovalo cokolvek spate s klamnou propagandou druhych stran. Ak nasa spolocnost pouziva sledovanie, vzdy jedine v opodstatnenych pripadoch, aby sa zamedzilo hrozbe terorizmu, hrozbe nespravnej ideologickej injektaze. Dalo by sa to zhrnut slovami sudruha Corsa, "Dnes sa vsetko podriadilo rastu, prosperite, vytvaraniu blaha kazdeho jednotlivca." Vojna, sudruhovia, uz nejestvuje, stvave media nepriatelskej propagandy vam ju podsuvaju ako destrukciu, nestastie, konanie nepravosti. Ale vojna, je zarodok buduceho mieru. V ktorom sa budeme mat este lepsie ako dnes, je to neodvratna dialekticka nevyhnutnost. Ako napisal klasik sudruh Orwell, "Vojna JE mier!" A jeho nesmrtelne dielo nam ukazalo uz pred desiatkami rokov, aka bezpecna, krasna, prosperujuca, mierotvorna moze byt nasa ludska civilizacia.
#korektor 45691... uviest ze zmysel Orwellovho diela moze nepriatelska propaganda prekrutit a vytvarat z neho odstrasujuce priklady vyzdvyhovanim nepodstatnych detailov#
"1984 sa mi uz dnes nezda az taka strasidelna vizia"
(napis nasprejovany na WC vedla cerpacej stanice na dialnici D13)
Kniha nese velmi zajímavou myšlenku, vše je realisticky popsané. Jediná kniha, která mě zatím tak moc ovlivnila a donutila přemýšlet. V momentě zrady v knize jsem cítila zradu i já sama. Některé pasáže zdlouhavé, ale jinak velmi zajímavá kniha
od půlky knihy se objevovala jedna a ta stejná myšlenka....a kde je Bůh? Člověk míní, Bůh mění. Jinak vše o knize je již předešlých komentářích.
„Pocit, že samotný koncept objektivní pravdy ze světa mizí (…), mě děsí mnohem víc než bomby.“
„Jestliže má být navždy znemožněna rovnost mezi lidmi – jestliže Ti nahoře, jak jsme je nazvali, si mají natrvalo udržet své postavení – potom musí být řízené šílenství převažujícím stavem mysli.“
„Mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin.“
„Žurnalistika znamená otištění toho, co si někdo jiný nepřeje vidět otištěné. Všechno ostatní je public relations.“ - citáty: George Orwell
Pro ty, co stále věří tomu co říkají v televizi a píší v novinách. Původní citát už také není aktuální, dnes platí: "Žurnalistika znamená otištění toho, co si někdo (z lidí nahoře) přeje vidět otištěné a také všechno ostatní je samozřejmě public relations." O sledování komunikace mezi lidmi a cenzuře na youtube všichni víme, takže jsme zase (jako za socíku) skoro přesně tam kde George předpověděl. A kdo tomu stále nevěří ať si zjistí něco o fungování public relations a jejich zakladateli dr. Edward L. Bernays
Je jen málo knih, které mě po přečtení doslova paralyzovaly. 1984 je jednou z nich. Velice silný příběh, který je až nebezpečně blízko realitě.
Jednu hvězdu ubírám za to, že se knížka chvílemi četla spíš jako špatně maskovaná esej než jako příběh.
Druhou ubírám za Julii, protože takhle mizerné zacházení si holka nezasloužila.
Kniha se mi nelíbila. Vůbec. Je zcela děsivě aktuální a pravdivá v každé době, nacpaná myšlenkami, šílenými a depresivními. Přesto nebo proto? nemohu dát nic jiného než 5 hvězd. Je geniální.
Čteno ušima, očima bych to nedala.
Je až děsivé, jak nadčasová tahle kniha je. V každé době v ní člověk může čerpat podobnost s tím, co právě probíhá. Ať už jde o potlačování svobodného myšlení nebo vnucování nějaké pravdy. Je tam toho hodně na zamyšlení.
Tak jsem se po dlouhé době odhodlal k přečtení knihy, ze které jsem měl strach. Dystopie mi nedělají dobře tak jako někomu horory.
Myslím, že je to jedna z nejlepších knih co kdy byly napsány. Neskutečně silná, mrazivá, depresivní. A aktuální.
Nejvíc ze všeho ke mně promlouvají "filozofické" pasáže: zejména čtení z Knihy, nebo rozhovory s O'Brienem kolik že to teda ukazuje těch prstů.
Dílo, ze kterého běhá mráz po zádech.
Je to doporučená kniha k maturitě.
Já ji četla v té době a nic mi neřekla.
Teď jsem si ji s odstupem času přečetla znovu a wau.
Možná je to situaci ve světě, ale pojem normalizace reality čili takové čarování s ní mi přišlo nesmírně aktuální .
(SPOILER) Já bych klidně dal i 5 hvězdiček, jen ta závěrečná část knihy ubírá nejvyššímu hodnocení. Jakoby se posledním dějstvím změnil žánr a vibe knihy včetně build-upu. Mučírna se fakt nedá číst, to už je na mě moc filosofický a nečekaně depresivní.
Podle mě se jedná o klasiku, kterou by si měl každý alespoň jednou za život přečíst (spolu s Farmou zvířat). Je pravda, že děj v místech pokulhává a má své nedostatky, nicméně v tomto případě je nejdůležitější myšlenka celého díla. Je až mrazivé, kolik se v knize nachází paralel k současnému dějství ve světě (a to nemluvím jen o válkách a různé propagandě ve státech, ale i o médiích a sociálních sítích, které dennodenně používáme). Člověk by si řekl, že oproti orwellovské totalitě je naše realita procházkou růžovým sadem, ale bůh ví, kam to celé nakonec dotáhneme.
"Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla"
No na rovinu, nebýt situace, ve které se dnes nacházíme, kdy jsme jen kousek od celosvětové války, asi by mě tak nefascinovala. Pořád jsem si říkala, že není možné, aby to někdo napsal v roce 1947. Trvalo mi docela dlouho, než jsem dočetla, obzvláště pasáž z Knihy se mi táhla a pořád jsem se vracela, když jsem přestala vnímat co čtu. Konec je pro mě beznaděj... Krásná myšlenka, kterou si chci zapamatovat týkající se srovnání mladé a zralé ženy, ztloustlé porody a starostí o jiné: "Proč by se měl plod považovat za méně cenný než květ?"
Orwell po dlouhé době znovu a v klasice. Co říci? Toto je povinná četba. A oprávněně. Nejen, že má jasnou myšlenku, poučku a příběh, ale navíc se to čte jedna báseň. Po nějakých těch průserech poslední doby docela pohlazení po duši. Klasika, která sice někdy pokulhává v detailech, ale to je to nejmenší .
(SPOILER) I na tuto knihu musel přijít ten pravý čas. A když nadešel, přečetla jsem jí za tři dny. Musela jsem si dávat přestávky, nezvládla jsem jí na jeden zátah. Všechno vstřebat, pochopit, smířit se. Je tak děsivá, ochromující, ...Zpočátku to cosi připomíná, ano - cenzura, ano - sledování, ano - donášení..to vše každý z nás trochu zná, z minulosti či z informací z jiných částí světa. Samozřejmě zde je to úplně jiná liga, říkáme si - trochu dystopie, trochu sci-fi. Pak přichází Kniha. Zdánlivě nejnudnější pasáž, vysvětlující vše, co už víme nebo minimálně tušíme. Možná zdlouhavá, ale velmi důležitá. Od okamžiku, kdy dochází na mučení, už je to jen šílenství. Nedokážu to vyjádřit jinak. Rozložit člověka na molekuly a znovu si ho poskládat podle svého, tolik bezmoci, utrpení, o kterém ani neví, neví, že má hlad, neví, že páchne, jen čas plyne, dál a dál v hrůze a beznaději, kterou si ani neuvědomuje, vygradovaných do brutálního nátlaku, který má onoho člověka s konečnou platností zlomit. Dosáhnout svého, přesně tak, jak mu bylo slíbeno. Zdánlivě nemožné, neuskutečnitelné, člověk má přece duši, která je nedotknutelná, alespoň jednu její část si v sobě přece musí uchovat, záblesk sebe sama, uvědomění své osobnosti...závěr příběhu mě nechal zírající na poslední řádky, zklamanou do morku kostí. Naděje zemřela.
Tak slavnostně dočteno a teď ten okamžik, na který už se nějakou dobu absolutně netěším, protože hodnocení nebude jednoduché. Vyjmenovávat děj naštěstí nemá v této záplavě komentářů smysl.
Z jednoho pohledu je to geniální a nadčasová kniha, dokonalý zdroj citátů na téma totalita a demagogie. V dnešní době, kdy si agresor háže bomby na nemocnice a s klidnou tváří nahlašuje světu, že se vlastně jen brání a zachraňuje prosté lidi, je to o to více aktuální a kniha je o to víc silnější. Je evidentní, že varianty na ministerstva Pravdy, Lásky nebo Míru nám nejsou vzdálené desítky let v minulosti, ale poměrně málo kilometrů od našich východních hranic. Z tohoto pohledu mazec, chápu kult knihy, chápu, že jí byla celá řada lidí nadšená.
Z druhého pohledu je to ale neskutečně nudná a natahovací kniha, která sice má tu hlavní myšlenku (často ještě ke všemu nedotaženou a nedovysvětlenou), ale skoro nemá děj. První třetina se ještě dala, protože z nuly seznamovala se světem a hlavně s poměry na ministerstvu Pravdy. Druhá značně polevila v tempu a čtení Knihy (dokonce opakované) to už zabilo úplně. Třetí část, kdy si strana dala tu práci, aby se jen a pouze odpůrců nezbavila, ale kompletně je předělala k obrazu svému, se už opravdu táhla jak smrad. V žádný epicko šťastný konec jsem nedoufal, tak jsem nebyl ochuzen, ale nějaký trochu rozumný konec to mít ale taky mohlo. Naštěstí konec přišel zničeho nic, bez varování a bez nějaké gradace. Při zjištění, že už následuje sáhodlouhý vědecký rozbor jazyka, který se v knize prakticky nepoužívá a pak ještě užvaněnější doslov, jsem se zaradoval a na čtečce zařadil rychloposuv.
Takže tak, uznávám, že podprůměrné hodnocení si kniha možná těsně nezaslouží, ale prostě tři hvězdy už by mělo dostat něco, co mi po třech větách nezavře oči.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Mrazivé, depresivní, bezvýchodné, romantické, drsné, krásné... dá se použít spousta jmen, kterak stěžejní román George Orwella pojmenovat, co jde z něj ale cítit nejvíce, jsou dvě události, které jím při psaní 1984 otřásly asi nejvíce- druhá světová válka a její dvě ideologie- na jedné straně fašismus, na druhé straně komunismus, a taky blížící se Orwellova smrt. Ta kniha vám totiž vážně nic nedaruje, nešetří vás, semele a vyplivne. Tak jako všechny revoluce a hnutí. No a závěr... co napsat k závěru... Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. A nezapomeňte- Velký bratr se dívá.