151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525562/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-6544d1c6bdb30.jpg
4
543
153
Kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové se dostává v novém vydání do krásné, celobarevné podoby! Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku. Koupí této knihy přispíváte na lepší život v útulcích!... celý text
Přidat komentář
Je vždycky fajn, když čtete knížku a na určitých místech se vám začnou vynořovat vzpomínky na to, co jste sami zažili. Ne, nikdy jsem nebyl na PCT, ale ty situace, kdy si člověk klade otázky typu "co tu sakra dělám", "proč je ten batoh tak zatraceně těžkej" apod. znám víc než dobře a bylo příjemné se k nim v myšlenkách vrátit a uvědomit si, že už to zase chce někam vyrazit. I když bych osobně trochu ubral vykřičníky a používání klávesy Caps Lock a chtělo by to (zejména ve druhé polovině) trochu pečlivější korektury, musím uznat, že Lucie Kutrová píše zajímavě, čtivě a vtipně a pokud někoho PCT láká, získá velmi dobrou představu, o čem to vlastně je. Osobně bych navzdory lákavým přírodním krásám tenhle trail asi vynechal, protože se tam zdá být až příliš mnoho lidí, kteří jsou na můj vkus trochu moc kontaktní, ale o to zvědavější jsem na autorčinu druhou knížku o evropských trailech, které mě svou povahou oslovují výrazně více.
Knížka se mi četla skvěle, protože Lucka ji dle mého napsala tak, jak jí pusa narostla, což mi k tomuto žánru skvěle sedlo. Hlavní myšlenkou je předat zkušenosti a zážitky, které autorka nasbírala po (někdy strastiplné a nebezpečné, jindy zábavné a uspokojující) cestě americkou divočinou. Příběhy jsem si dávkovala, určitě nedoporučuju přečíst knihu najednou v kuse, to by člověka mohlo začít nudit, protože některé po sobě jdoucí dny byly dosti podobné. Velmi oceňuji fotky, kterých je v knize spousta a jsou super - vtipné, dechberoucí, výstižné.
Po přečtení knihy jsem měla velkou chuť se na tuhle šílenou cestu taky vydat. :D Ještě že je před námi zima, třeba mě to přejde do příštího roku, jinak bych měla začít šetřit.
Určitě mohu doporučit!
Za mě třetí kniha o PCT, po Divočině, která se mi líbila hodně, ale je už možná víc román než cestopis, a po knize Moniky Benešové, která je zase hodně osobním příběhem.. Takže z těchto tří rozhodně kniha, která se PCT věnuje nejvíc. Samozřejmě ze svého pohledu, ale autorka je sympatická, trochu praštěná a ne ve všem bych s ní souhlasila (výběr hudby třeba :-D ), ale celkově se mi kniha četla dobře, bavila jsem se u ní a je rozhodně inspirativní, jak si autorka přála. Super byly i doprovodné fotky.
151 dní Pacifickou hřebenovkou jsem četl vždycky před spaním a musím říct, že už se mi o ní i zdálo. Krásné hory a příběh nezkušené holky, která se vyhecuje a nakonec to zvládne. Nebo ne? Na Lucku jsem narazil díky pořadu 7 pádů a už v tu chvíli jsem věděl, že si knížku pořídím. Nelitoval jsem a při čtení se hodně smál, obzvláště u dní s komáry nebo třeba u krysy ve stanu :D Ps. Pokud jste ultralight backpackeři, ale bez knihy nikdy nikam nevyrazíte, rozhodně si nebalte tuhle, protože pak dopadnete přesně jako Lůca :)
No, asi nejsem cílovka. Jazyk a styl pro náctileté slečny, věřím, že alespoň v této kategorii kniha zaujme. Sportovní výkon chválím, ale když srovnám s PCT deníkem od Jakuba Čecha, ten je literárně úplně někde jinde.
Kniha je napsána zábavnou formou o jedné praštěné holce co si plní svůj bucket list. Lucka neboli Goldilocks vyráží vstříct všem každodenním nástrahám na PCT. Musím říct, že Lucka měla na cestě velké štěstí a skvělé lidi kolem sebe, který jí vždy podrželi. Každopádně pokud čtenář nebude řešit připravenost a nerozvážnost jedné mladé slečny tak se celkem pobaví.
Mladá česká holka bez extra tréninku se rozhodne vyrazit na trail z Mexika do Kanady přes celé Spojené státy. Kniha psána formou deníku, den po dni, popis cesty i pocitů a zážitků z každého dne. Čte se dobře, krátké kapitoly, kdy se člověk občas při jejích eskapádách i zasměje. Jediné co mi začalo po čase vadit přesně vyjádřila Anoell níže, to věčné opakování jak jí maj všichni rádi a udělají pro ní všechno. Asi ano, ale psát to pořád začíná být trochu otravné. Ale jinak za mě velký respect před Luckou, že tohle absolvovala a zvládla. Fotky z trailu nádherné.
Nevím jestli tu "blonďatou pindu# miluji nebo nenávidím. Ale rozhodně ji závidím
Napsat komentář a rozmyslet si hodnocení mi trvalo ještě několik dní po přečtení, opravdu by tu byly potřeba ty půlky. Hned na začátku jsem si všimla, že ač už je slečna trochu odrostlá, vyjadřuje se jako puberťačka. Někdo se tu zmiňoval, že tomu je pravděpodobně kvůli cílové skupině, na kterou je nejspíš kniha zaměřena, po zhlédnutí 2 (a jeden z nich byl opravdu dlouhý) rozhovorů s Lůcou si dovolím konstatovat, že ona se tak opravdu prostře vyjadřuje. Obvykle by se mi to nelíbilo, ale tady jsem to víceméně přehlížela, jedná se o můj první cestopis, takže nemám s čím srovnávat a byla jsem natěšená. Lucie opravdu umí být zábavná, přirozeně... bohužel často také tlačí na pilu a nějaký vtip se snaží procpat skoro všude, což prostě vtipné není. A úplně zbytečně. Mám takový pocit, že někde na začátku se zmiňuje o svém básnickém střevu a spisovatelském umu, a jistě, určitě nějak psát umí, jinak by to tolik lidí nečetlo, ale zase na takovou samochválu to opravdu není. Ještě bych zmínila 2 negativa, ač obě byla již v komentářích propírána. Kam Lůca přijde, tam jí všichni mají rádi a udělají pro ní první poslední - netvrdím, že to nemůže být pravda (i když to působí dost neuvěřitelně), ovšem na papíru je to bohužel dosti nesympatické (tak jsem si myslela, že třeba v oněch rozhovorech spatřím její osobní kouzlo - nespatřila). A druhé negativum, pravděpodobně největší zlo knihy... Neustálé listování k fotkách. Příšerný. Ale abych knihu jen nekritizovala, musím uznat, že mě bavila, hlavně první půlku jsem hltala jednu stránku za druhou (pak už se to strašně opakovalo a člověk se divil, že ještě není na konci) a určitě chci dát šanci i jejímu druhému vyprávění, ale musím přiznat, že nejvíce se mi na knize líbily fotografie.
P.S. Chudák Gilligan
Ahoj, musím říct že ta knížka je neuveřitelná! Asi sem se moc nezasmál spíš mě neskutečně dostala svou upřímnou realitou. Já sem o tom ještě před pár dni nic neveděl. Viděl jsem nějaký rohovor s Luckou a řikám si no nic moc, pak jsem viděl její oči a usoudil jsem že to dokoukám. Něž rozhovor skončil já měl objednanou knížku a ta jee tak neuvěřitelná že o ní budu všude mluvit pouze v supelativech. Jsem rád že jí mám a Všem doporučuju.
Já musím uznat, že jsem se u knížky dost nasmála a zároveň mi pomohla ujasnit si určitý hodnoty a priority, co se týče cestování.
Na PCT to teda nevidím, ale určitě mě autorka namotivovala přečíst si její další knížku, kde se spíš inspiruju na konkrétní treky!
Ke koupi knihy jsem se dlouho odhodlávala, odrazovaly mě negativní komentáře typu drama queen. Ale jsem ráda, že jsem si ji koupila. Čtení jsem si musela dávkovat, abych knihu nezhltla na jeden zátah. Dokonce jsem ji na dva týdny schovala :-D A musím dát plný počet hvězd. Lucie má nejen vypravěčský dar, ale i velké srdce. Není divu, že si ji všichni oblíbili. Já taky a už na mě čeká její druhá kniha...
Precetl jsem na 2 zatahy. Velice ctive, na nic si to nehraje. Clovek Lucce drzi palce celou dobu.
Život je jako jízda na horské dráze. Jednou jsi dole, jednou nahoře, ale když se dokážeš potom ohlídnout za sebe, uvidíš, že každý tvůj krok měl smysl. Dělej vše s láskou a láska se ti vrátí.
Nejrůžovější kniha o nejbláznivější holce, jakou jsem kdy četla. Nemohla jsem si knihu na dovolenou do hor vybrat lépe. Každý kopec jsem myslela na Lůcu a její 30kg krosnu, přičemž můj batoh měl max 4kg. Po každém výstupu na nějakou horu jsem se radovala jako smyslů zbavená a myslela na Lůcu a její výstup na nejvyšší horu Ameriky v sandálech. Původně zamýšlené volné odpoledne se změnilo ve výstup na další horu s myšlenkami na Lůcu, která i během své periody dokázala nemožné.
Nemožné?! Ale kdepak. Nemožné je to, co si nedovedeme představit.
Lucka je naprosto nenormální osobnost (zaplať pánbůh, protože být normální je nuda). Způsob jejího myšlení je mi dost blízký. Na začátku knihy jsem se hodně smála, pak přišly trable a boje a já zvážněla. A na konci - teda asi posledních 20 stran jsem na konci každého dne bulela dojetím, jak k sobě dokáží být lidé laskaví (od slova láska).
Čtení jsem si užila od první do poslední stránky a teď už se jen těším na další Lucčinu knihu. :-)
Knížku jsem si přečetla díky milé slečně ze swapu, která mi jí s důvěrou půjčila a s ní i Dlouhej špacír. Fascinuje mě, že někdo cizí vám dá důvěru. Za to jsem byla vděčná, protože v knihovně bych se k ní nedostala snad nikdy. A za pár dní mě čeká hike v ČR s kamarádkou, na který se moc těším :) Četla jsem i Divočinu, knížku od Moniky, Dlouhej špacír...ale tahle se mi líbila pro svojí deníkovou formu každého dne. I když ty dny jsou v celku stereotypní pro všechny hikery, tak jsem si PCT mohla s Lůcou projít a těšila se na každý den/kapitolu díky její osobnosti. Jediné, co mi vadí celkově, že holky mají potřebu ze sebe dělat nešikovné Belly ze Stmívání, co znají jen růžovou a jdou na PCT absolutně nepřipravené. Jít tak náročnou trasu s tímhle přístupem mi přijde jako šílenost. Lůca měla štěstí na lidi kolem sebe, což jí přeju, ale z její spolujízdy s divným týpkem mě fakt zamrazilo. Je sice pěkné, když všechno dobře dopadne a lidí se tomu pak zasmějou, ale tenhle přístup mi přijde docela dost šílenej.
Musím souhlasit s "Peyka". Na začátku mě kniha velmi bavila, vtipné texty, sebekritika, popisování trailu....postupem času mi přišlo, že se to až moc kapitolu co kapitolu opakuje, což ztrácí na vtipu, půvabu a mého zájmu o knihu.
Souhlasím, že fotografie vložené o několik stran později je teda hřebík do rakve! I když jsou fotky moc pěkné! To listování knihou, abych viděla fotky, mě vadilo.
Knihu jsem bohužel odložila, i když celý koncept bucket listu je moc sympatický. Člověk si má dávat cíle, plnit si sny a i házet se do nekomfortní zóny.
Asi jsem čekala více, když porovnám knihy od Tadeáše Šímy, Jana Rendla a Dominiky G. tak tady mi chybí kousek pokory z cestování.
Lůca je svá. A podle toho ta kniha vypadá - zábavná, ale nemusí sednout každému. Já jí fandím a bavila jsem se, i když jsem měla pocit, že ke konci kniha ztrácí dech.
Slečna Střelkyně v akci :-) Já bych z ní asi rostla, kdybych s ní měla "hikovat", ovšem to samozřejmě nehrozí. Sympatizuju s těmi, co zvládli PCT, i když to není vyloženě můj sen. Lůca, jak si sama říkává, chtěla inspirovat, to se jí myslím povedlo. Hlavně tím, jak dokázala být svá. Uvítala bych větší hloubky, ale i takhle je to pro mě v pořádku. Čtení mě bavilo a fotky knihu určitě pozvedají.
Štítky knihy
deníky putování cestopisy cesty a pobyt Pacifická hřebenovka pěší turistika vysokohorská turistika cestovatelky
Naprostá pecka ! Já se tak nasmála. hned chci někam také vyrazit !