151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525562/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-6544d1c6bdb30.jpg
4
543
153
Kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové se dostává v novém vydání do krásné, celobarevné podoby! Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku. Koupí této knihy přispíváte na lepší život v útulcích!... celý text
Přidat komentář
Tak tohle mi nesedlo.Lucie leč krásná,tak literárně pubertální.Monika Benešová mi sedla lépe a Sheryl Strayed je úplně jiná liga.
Fajn knížka. Lucie je nadšenec a má velké srdce. Bohužel mne asi od poloviny poněkud štval její humor a knihu jsem dočetla jen proto, že nerada nedočítám. Ale to knize na kvalitě neubírá. A Lucii pro její odvahu obdivuji.
Po přečtení 151 dní po evropských stezkách, jsem neváhal a sáhl i po v této knížce. Autorčino vyprávění je velmi poutavé a člověk prožívá veškeré radosti i strasti které Lucku na cestě potkávaly. Je to jedna ze dvou nejlepších knížek o Pacifické hřebenovce kterou jsem četl.
Za mě skvěle a čtivě napsaná kniha. Bavilo mě s autorkou chodit, smát se, prožívat všechnu tu zimu a nepřízně (z tepla domova). A taky bylo skvělé pozorovat její vývoj - jak se z růžové holčičky, co se bojí spát venku, stala silná žena, která má pro strach uděláno a ví, co chce!
Knížka, která asi nenadchne úplně každého. Miluji turistiku a přírodu a tohle mi sedlo jako prdel na hrnec :-) Lucka je navíc fakt vtipná - samozřejmě, každý má ten humor trošku jiný ale mě velmi seděl a dost jsem se u knížky pobavila. Ideální odpočinkové čtení, člověk nemusí nad ničím velice přemýšlet a jen se unášet putováním. Knihu skvěle doplňují fotky. Asi bych kecala, kdybych řekla, že jsem ani trošku nezáviděla :-)
Potěšující, inspirativní a motivující příběh.
Všechno se dá pevnou vůlí dokázat.
Doporučuji především těm, které láká myšlenka na cestování.
Myslím, že knížka by byla poutavější, kdyby byla napsaná jako ucelený příběh, ne jako deník. Je to škoda, protože ze začátku mě vážně bavila, ale po několika dnech/kapitolách už to začal být trochu stereotyp.
Hezky se to četlo... Četla jsem nejčastěji v posteli večer před spaním...a snažila se vžít do všeho, co Lůca popisovala....
Musím říct, že před ní smekám...Moc bych si tu PCT taky chtěla projít, ale asi bych neměla odvahu na to jít sama... Mít ale nějakýho skvělýho partáka od začátku až do konce, nebála bych se ničeho... :-)
Fotky v knize jsou skvost !!! Krása střídá nádheru... :-)
STÁLO ZA PŘEČTENÍ...... :-)
Děkuji Lucce, že díky NÍ jsem si PCT mohla lehoulince ochutnat !!! DĚKUJI !!!
Určitě výborný sportovní výkon, zajímavé zkušenosti. Zpočátku mě čtení opravdu bavilo. Je logické, že se motivy opakovaly – přece nemůže být každý den úplně odlišný, povětšinou se probudíte ve spacáku a první dojmy jsou v rozmezí horko / zima / mokro / sucho, pak vyrazíte a bolí vás nohy (víc nebo míň, záleží na terénu). Vtipné glosování náročných situací. Moc pěkná fotodokumentace. Ale závěr mi přišel dost o ničem. Hodně takového náctiletého holčičího pindání a já už přeci jen nejsem cílová skupina. Utla bych to tak cca 100. den.
Knížku od Lucky alias Holkasbucketlistem musíte mít rádi a pokud ne? Tak na horách je dost místa.
Holka je úplně jiná než "klasické" dívky které žijou s telefonem snad přilepeným k ruce. Je to čistý člověk, co miluje hory, přirodu a hlavně svého Marvella :)
Příběhy které prožívala jsou tak barvitě vyléčené, nechybí ani fotodokumentace že máte pocit, že jste tu hřebenovku šli s Lůcou.
S Lucií 'Goldilocks' Kutrovou snad ani nemůžeme být více rozdílní. Aneb jak praví Jára Cimrman: " My, trudomyslní, my se nesmíme nechat jedním šílencem zviklat. Tedy nerad to říkám, ale jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat!" Plus další mínus za "chlapecké hudební playlisty" a hanění kvalitní muziky (dokonce s překlepem v MeTTallica) :-D Ne, vážně: Úplně mě děsí představa Lucčinýho způsobu hikování a jestli něco na holkách úplně nesnáším, je to drama queen chování, kor v přírodě. Ale především mě totálně děsí představa, že na PCT budu obden trávit čas s dalšími "turisty", hikery, novými kamarády, prostě lidmi a neustále se s někým objímat a dávat si společné zero dny a baštit společně burgery. Vlastně mě dost negativně zaskočilo, jak knížka přetéká právě kapitolami věnovanými lidem… Nechápejte mě špatně, je to samozřejmě Lůca a její totálně extrovertní povaha (tito lidé mě vždy přiváděli do rozpaků a nikdy nevím, jak na tyto "výlevy" mám v osobním životě reagovat), která miluje lidi a proto tolik kapitol, vlastně skoro všechny, věnované právě jim. Trail angelům, hikerům, známým atd. Z mého úhlu mi to připadá skutečně velmi zvláštní, protože osobně bych 99% knihy věnoval přírodě, živočichům, které fotím makrem, náladám, atmosféře trailu a mé osobní cestě divočinou. Na tento trail bych šel ze dvou důvodů: kvůli přírodě a osobní cestě, abych poznal sám sebe. Ne kvůli lidem. Kniha by mě vlastně dokázala od PCT odradit. Kdybych nevěděl, že ty vzdálenosti jsou v USA tak obrovské a můžu se separovat a s nikým se moc nestřetávat a jít si sóličko, nabyl bych dojmu, že je to trail, ne nepodobný výstupu na lidmi zcela zdevastovaný Everest, kam leze kde kdo a jsou tam (doslova) fronty na vrchol. Nejen tato hora pro mě ztratila naprosto význam a to právě kvůli všudypřítomným lidem. Naštěstí to ale (zatím) není případ PCT a vzhledem k tomu, o jakou porci kilometrů jde, je pořád naděje, že si svou cestu tímto dobrodružstvím užijí i sólisti, introverti nebo samotáři jako já.
Na knížce oceňuji, že ukazuje, že i holka, která je schopná tahat 25 kg batoh a zrcadlovku (bez té bych také nikdy nikam nevyrazil) je schopná cestu absolvovat, aniž by uměla postavit vlastní stan. Klobouček :-) Taktéž musím vyzdvihnout, že jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí a detailů, o kterých jiní hikeři v ČR nepíší, protože jim přijdou příliš osobní (to je ta extrovertní a otevřená Lůca, no). Mnohokrát jsem se chechtal pod fousy a některé příhody jsou opravdu koření :-) Hlavně nervy drásající autostop s Badrulem (a jeho true redneck rodinou) a manželské etudy s Leapfrogem :-) A v neposlední řadě musím pochválit zpracování knihy samotné. Citáty na předsádce, odkazy v textu na fotky, dostatečná foto příloha (která velmi navyšuje cenu vydání knihy, takže si dokážu představit to martyrium s vybíráním fotografií, které člověk 100% v knize chce mít otištěné), celková úprava je povedená. Třešničkou na dortu je pak záložka, která je tvořena z jedné strany bucket listem a z druhé mapou celého trailu.
Skvělá knížka, která ukazuje slavnou pacifickou hřebenovku z úplně jiného úhlu, než jsem zvyklý. Děkuji za parádní chvíle strávené nad stránkami PCT. Doporučuji i rozhovor s Lucií na DVTV.
Obdivuji, co Lucka dokázala, ale hlavně jak, i když i ji někdy optimismus opustil. Ano Lůca má pravdu láska je zadarmo, a proto bychom ji měli rozdávat kolem sebe. A mezi námi Gilligan pro mi nebyl ten pravý....určitě přijdou lepší, i když možná bez sixpacku, ale se srdcem na pravém místě.
Člověk si musí chvíli zvyknout na styl psaní. Přeci jen nejde psát o 5ti měsících na trailu romanovým stylem. :)
Ale když se přes to překlenete a naladíte se na stejnou vlnu jako Lucka, tak si to začnete užívat.
Velký obdiv všem, kdo se do takového dobrodružství pustí! :)
Zajímavá cesta, slečna odvážná. Obdiv v jakém stylu se do toho vrhla ale v knize mi občas vadilo časté opakování, Nutella, vše nesnáším, vše miluji l. Věřím, že taková cesta člověka hodně ovlivní.
Užila jsem si naprostou spontánnost, se kterou je tenhle cestopisný deník napsaný. Lucka se nevyhýbá ani nejdrsnější sebekritice, u které jsem se několikrát rozesmála nahlas. Její nadhled, ale i vůle jsou velkou inspirací. Jediné mínus této knihy je, že je souhrnem blogů, takže se v některých kapitolách opakuje.
Putování s Goldilocks po pacifické hřebenovce jsem si nesmírně užila. Faktických cestopisů jsem si o této brutální zhovadilosti načetla už dost, Lucčiny osobní deníkové záznamy mi ale daly mnohem více. Nevyhýbají se totiž prekérním situacím, upřímné realitě, která nemusí být vždy růžová, a kromě radostí sdílíte s Luckou špatné i vyloženě špatné dny.
Bohužel jsem knížku nedočetla, nebavila mě. Skončila jsem u 28. dne cesty a k dalšímu čtení bych se musela přemlouvat. Přišlo mi to stále dokola to samé a Lucka mi nebyla sympatická, ač její aktuální příspěvky na instagramu mám ráda. Asi nejsem ta správná cílovka.
Štítky knihy
deníky putování cestopisy cesty a pobyt Pacifická hřebenovka pěší turistika vysokohorská turistika cestovatelky
Skvělé.
Já jsem se tak bavila. Úplně jako bych viděla sebe. Kdybyste věděli, jaký kraviny sebou tahám na hory. Já prostě neumím zabalit rozumné zavazadlo, natož úsporné. Asi bych musela do kurzu.
Knížka není jen zábava, i když je vtipná. Oceňuji otevřenost, která žádá velkou odvahu. Oceňuji zarputilost a vytrvalost, určitě byla třeba jak k dokončení trailu, tak k dopsani knihy.
Samozřejmě už otevírám "evropské stezky".
Vřele doporučuji všem svobodným duším a dobrodružným povahám. Už dlouho jsem si čtení tak neužívala, já jsem vlastně šla taky. Jasně že mé osobní úvahy na téma, jestli by to nějak nešlo, zase zesílily.
Díky Lůco. :)