151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525562/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-6544d1c6bdb30.jpg
4
543
153
Kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové se dostává v novém vydání do krásné, celobarevné podoby! Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku. Koupí této knihy přispíváte na lepší život v útulcích!... celý text
Přidat komentář
Ta kniha je milá, vtipná a opravdu motivační. Já, která pěšky ujdu max. 15 km a pak se dva dny léčím, jsem najednou měla pocit, že bych do té Kanady taky doběhla i s 30 kg nákladem na zádech. Styl psaní odpovídá spíše blogovému vyjadřování, občas jsem si u knihy připadala stará a to nikdy není dobré znamení. Co mi chvílemi trochu lezlo na nervy, byl ten neustále se opakující postoj "jsem skvělá a celá Amerika to ví", na druhou stranu je Lůca prostě taková a já s ní žít nemusím, takže je to ok :-D. Pěkné oddychové čtení. Doporučuji.
Přiznám se, že můj první dojem o autorce, který jsem získala z jednoho přečteného rozhovoru s ní v MF nebyl zrovna valný, zásadně ho ale změnila návštěva cestovatelské přednášky. Souhlasím s ostatními komentáři, že je tato kniha zase v něčem jiná, než knihy od Jakuba Čecha a Moniky Benešové. Pro mě osobně je užitečný i pohled do světa/života extroverta, což je něco, co na vlastní kůži nezažiju. Dále se mi v knize podařilo pravděpodobně narazit i na zmínku o jednom známém, který PCT absolvoval v loňském roce. Další věcí, která se mi líbí je, že autorka netlačí na ultralight výbavu a nedívá se skrz prsty na lidi, kteří třeba část treku přeskočí (zcela opačného dojmu jsem bohužel nabyla po jedné cestovatelské přednášce Petra Koska). V neposlední řadě mě tato kniha spolu s dalšími knihami o PCT a pěší turistice inspirovala k tomu, vyrazit samotná aspoň na krátký vandr po Čechách.
Kniha se mi moc líbila,ale bohužel jsem pak dostala útlum na čtení a potřebovala dělat něco rukama.Orazit od čtení,tak jsem začala háčkovat a neměla už tolik času na čtení.
Ted jsem ji dočetla a jsem moc ráda.
Vracím se zpět ke čtení :)
Včera jsem začala číst, jsem v půlce. Smála jsem se tak, že jsem potom nemohla usnout dlouho za půlnoc. I kdyby mě Lucčiny opakující se návaly pláče a euforie přestaly bavit, už za ten jeden super strávený večer jí patří plný počet hvězd.
Pozn. Chápu, že její styl projevu může být někomu nesympatický, ale já bych s ní na kafe rozhodně šla :)
Kniby to nebyla kniha o pacifické hřebenovce, zabalila bych to už na třetí stránce. Vydržela jsem jich 50 (=16 dní) a stačilo. Tak příšerný jazyk a styl psaní jsem v knize ještě nezažila, výrazy jako "podělaný", "posraný", "smrdím jak hovno", "smrkají jak prasata", "blonďátá kráva"(-to mluví o Cheryl z Divočiny). Přeskákala jsem i další dny a pořád to samé. K tomu věčné stěžování, litování se, ponižování sama sebe. Nevim, asi to ty holky mají ve zvyku dělat ze sebe chudinku... Tohle číst opravdu nepotřebuji. Odhadovala bych cílovou skupinu náctileté.
Nechápu, jak něco takového mohlo spatřit světlo světa.
Dávám hvězdu za hezké fotky a výbavu, literárně odpad.
Tímto jsem přečetla všechny knihy o PCT. Za mě nejlepší Divočina, někde uprostřed cestopis od Jakuba a Moniky a hluboko za nimi tato kniha.
Znova ako pri každej knihe o PCT iný pohľad na hrebeňovku. Niekto tam ide kvôli kilometrom niekto, niekto vyčistiť hlavu niekto kvôli priateľstvu. Pri príbehu od Lucie som sa maximálne zasmiala, neskutočne ma pobavilo keď ju vyľakal aj vlastný dred a koľko hlúposti len tak pre srandu robila, ku koncu bola aj nejaká ta slza ako ma pri skutočne dobrej knihe byť. Znova obdiv obrovský ja sa bojím PCT napísať aj do vlastného zoznamu želaní lebo sa bojím že sa mi to nesplní. Ďakujem že ma tieto baby aspoň takto približujú k tej nádhere po ktorej túžim. A ďakujem v tejto knihe aj za nádherné fotky - zrkadlovka bol dobrý nápad. ;o)
Jako slečna je frajerka, klobouk dolů, o tom žádná. Ale knihu jsem přestala číst cca po 40.dnu... Už mě nebavilo číst, že pořád hladoví a je ji zima. Nebo nekonečně mnoho vedlejších postav, které vůbec nebyli nijak důležité pro nějaký děj nebo příběh. U 150 postavy už jsem nevěděla kdo je kdo a jak velká kámoška s tim člověkem zrovna je. Myslím, že kdyby nebyl popisován každý den ale třeba jeden článek jako výtah z celého týdne nejdůležitějších věcí, užila bych si knihu daleko více...
Perfektní! Čte se skoro jedním dechem. Lůca tak úžasně popisuje všechny situace a věřím, že to většinou ani není moc přehanné. Silné zážitky, šílené pocity pořád nahoru a dolů, nálada ze dna do extáze a to k tomu patří. Chci to prožít i jinak než čtením knihy.
Loni jsem se mi zrodil v hlavě nápad jít v roce 2020 PCT, nějakou dobu se mě to drželo a přišlo období, kdy jsem tu myšlenku začal trochu opouštět. Při čtení této knihy jsem se do toho opět tak vžil, že už to zase beru vážně a když pominu prozatimní zanedbávání fyzičky, ostatní příprava je v plném proudu. Stejně jako pro Lucku - nemá to být o mílích nebo jen o tom odškrtnout si něco na tom svém bucket listu, je to o zážitcích, které nám už NIKDY NIKDO nevezme.
Skvělá kniha. Díky, Lůco!
Holčičí deníky většinou nevyhledávám a nečtu. Tenhle by byla ale chyba nečíst. Tady nějaké holčičí pohledy na šlapání a pobyt na PCT vůbec nevadily. Vlastně to byly hodně drsné zážitky, až jsem zíral. Obdivuji Lůcu, že Pacific Crest Trail přes všechny útrapy, strádání a nesnáze nevzdala. A že těch překážek nebylo málo. Co mi zkrátka neposkytla Divočina od Cheryl Strayed nebo Moje Pacifická hřebenovka od Moniky Benešové (obě jsou výborné), to mi přinesla Lucie Kutrová ve své knize. Den po dni, někdy i hodinu po hodině. A podobné kapitoly (plné šlapání nebo odpočinku) během četby vůbec nevadily ani nijak nerušily. Naopak jsem rád poznal holku, která soupeřila s přírodou, s nesnázemi trailu i sama se sebou. Díky této knize jsem si PCT mohl projít také. Den po dni, někdy i hodinu po hodině.
4 a třičtvrtě hvězdiček ???? .Předem smekám před každou holkou, která tohle zvládne. Obrovský výkon. Kniha je moc hezky sestavená, obsahuje krásné fotky i rady co si sbalit. Jedna hvězdička navíc je za románek s G - ideální na letní čtení. Bohužel knihu kazí občasný stereotyp, tím že je zde popisován každý den tedy i dny slabší, kdy se nic moc nedělo. Tohle opravdu spíš sedí do blogu, kdy čtete jednotlivé zápisky. Pořád u mě vítězí Monika Benešová, její knížka byla prostě první :)
Tak tahle holka s bucket listem mě bavila od prvních stránek. Přečetla jsem snad všechny knihy o PCT, které vyšly, každá byla jiná, na každé se mi líbilo něco jiného, ale Goldilocks jsem si prostě zamilovala. Její humor, její příběh mě dostal a kdybych nebyla takový posera, co se bojí jít v noci na záchod a uměla alespoň trochu kváknout anglicky, vyrazila bych na PCT hned. Třeba se mi to někdy povede. Díky, Goldilocks, za veškerou pozitivní energii, kterou jsi nás celou knihou provázela.
Četla jsem Lucčin blog o cestě na PCT, nádherné fotky, naprosto šílené situace, do kterých se dostala a její cesta od hranic Mexika až do Kanady. Blog ale končí dnem 100 a já dost akutně potřebovala vědět, co bylo těch dalších 51 dní?? Lucčin příběh má pro mě velkou přidanou hodnotu, má v sobě srdce, smích a duši. Tolik jsem se v tom našla, ty nejvíc absurdní situace...jo...to jsem přesně já =D A navíc ta sladká love story, aach. Rozhodně doporučuji přečíst! Kniha je osekanější verze blogu + 51dní které jsou jen v knize. Krásné zpracování, ilustrace a fotky. Goldilocks! Díky za tenhle příběh! Mám chuť vzít batoh a jít hikovat.
Štítky knihy
deníky putování cestopisy cesty a pobyt Pacifická hřebenovka pěší turistika vysokohorská turistika cestovatelky
No, jak hodnotit knihu, kterou jsem si tak neskutečně užila. Mám pocit, že jsem tam s Goldilocks byla. Prožila si s ní každý den. Rozhlížela jsem se s ní po krásné přírodě, nasmála se, trochu se o ní i bála. Wau. Poslední 151.den jsem měla slzy v očích. Fakt jsem ti fandila - Lůco.