A. Einstein, popularizace vědy a naučná literatura
... na rozehřátí vřele doporučuji knihu http://www.databazeknih.cz/knihy/strucna-historie-temer-vseho-6277
... neskutečné množství zajímavostí nejen o AE, ale i mnoha dalších ... takhle by se mělo psát o vědě ...
Lectore, díky za nové vlákno.
Z rodinné pozůstalosti jsem měla kuriosní knihu - první českou obranu Einsteinových myšlenek od prof. Závišky, vydanou Jednotou československých matematiků a fysiků v roce 1925!!! Viz:
http://www.databazeknih.cz/knihy/einsteinuv-princip-relativnosti-a-teorie-gravitacni-164186
Považovala jsem jí za mimořádnou příležitost, jak se i takový naprostý laik v tomto oboru může o "teorii relativnosti" něco dozvědět. Moc jsem to však nepochopila, byla jsem však přesvědčena, že věci znalému člověku by kniha mohla hodně dát, minimálně jako zajímavý dobový dokument o tom, jaké boje se ve vědeckých kruzích kolem A.E. sváděly. Poté, co jsem knihu neudala v zdejším bazaru, odnesla jsem jí do antikvariátu, kde jsem za ní dostala 2,50 Kč, což byla pro mne dobrá lekce relativity hodnot. Tolik moje veselá příhoda z kontaktu s AE, a moc se těším na zdejší příspěvky.
Akorát jsem dočetl drama Friedricha Dürrenmatta Fyzikové, kde se také objevuje Einstein - sice to není Albert osobně (jedná se o blázna, který se za něj považuje), ale myslím, že hra je dost zajímavá a vybízí k zamyšlení, pokud se zajímáte o problematický vztah vědce a jeho zkázonosných vynálezů. http://www.databazeknih.cz/knihy/fyzikove-55157
Text příspěvku byl upraven 10.03.15 v 11:22
Já si s gustem přečetla Soukromý život Alberta Einsteina, neb jsem předtím ani netušila, že byl 2x ženatý, podruhé se svou sestřenicí a že měl 3 děti. A taky mě rozveselilo, jak strašně mi svým vztahem k rodinnému životu připomenul mého dědečka - ten sice nebyl fyzik ani matematik, zato zavilý šachista a jeden z tvůrců umělého jazyka occidental.
Jacques Bergier (přepsáno i s chybami ze samizdatu Víza na jinou Zemi): „Další charakteristikou výjimečných lidí je to, že jsou extremně jasní. (...) Tak jako řada knih, jež údajně popularizují teorii relativity je naprosto nesrozumitelných, tak zase Einstein či Eddington jsou naprosto jasní.
A stejně je tomu u všech velkých průkopníků a zvláště u Curiere, kterého nečteme nikdy dost. Je také třeba pochopit, že tito velcí průkopníci měli na počátku své kariéry osvícení, která se navracejí, jež však měli často čas zaznamenat. Tato osvícení je snadné nalézt. Jsou samozřejmě smíchána s technickými podrobnostmi a někdy s matematikou. Někdy je třeba pročíst desítky stránek než padneme na pasáž, která osvěcuje celý vesmír světlem stejně intenzivním jako krátkým. Tento druh bádání však stojí za to.
Nachází se v něm uspokojení, jaké nepřináší žádná jiná četba, snad jen kromě science-fiction v jejích nejinspirovanějších okamžicích. Autoři sci-fi bohužel většinou nevypadají na to, že by četli tyto vědecké knihy. Pokud se týče filozofů, ti o nich nikdy ani neslyšeli.
Takový Sartre bude třeba hovořit na stovkách stránek esenci a existenci a přitom ani nebude vědět, že střídavý proud, kterým si svítí, se desetkrát za sekundu změnil z esence v existenci a naopak.
A vzpomínám si na rozhovor, který jsem měl s Camusem o Sysifovském mýtu. Řekl jsem mu, že když se kámen kutálí dolů, Sysifos by mohl zachytit ztracenou energii stejně jako se to běžně dělá s padající vodou, tj. tím, že by vyrobil elektrický proud. A Camus mi řekl: „Ono je tedy možné vyrábět elektrický proud z padajícího předmětu?“ Nechal jsem toho.“
Už nevím, jestli to byl Jan Werich nebo Miroslav Horníček, kdo řekl, že nechápe, "jak se hůl může zkracovat když letí". Ale naprosto s tím souhlasím, já to taky nechápu. I když musím připustit, že mě to příliš netrápí. ;)
Lector: Ještě třikrát se vyspíme a bude výplata. Pak se jednou nevyspíme a bude po ní. Ano, to je relativita v praxi.
Proč to velkolepé užití vědy,které šetří práci a činí život lehčím,nám přináší tak málo štěstí?
Jednoduchá odpověd´:Poněvadž jsme se dosud nenaučili je moudře a citlivě používat(A.Einstein)
Vložit příspěvek