Výlučná vlastnost člověka diskuze

Mnoho filosofů se pokoušelo odhalit, čím se odlišuje člověk od ostatních zvířat. A pokaždé časem vědecké poznání odhalilo, že tomu tak není. Poté, co jsme museli uznat, že i jiné bytosti na Zemi jsou inteligentní, empatické, umí si hrát, mají smysl pro humor, cítí bolest, radost, lásku, strach a všechny další emoce stejně jako my, jsme se chytili posledního stébla a přišli jsme s tím, že ostatní nemají víru v Boha. Good.

Trochu mi to připomíná genocidu původních obyvatel Ameriky. Tehdy se hodně psalo o tom, že vraždit Indiány je vlastně ok, protože to ani nejsou lidi, neb nemají civilizaci, nemluví srozumitelným jazykem a nejsou to křesťani.
A já se ptám, proč si vždycky myslíme, že to, že máme něco jinak než druzí, z nás dělá lepší bytosti? (Hej, já mám penis a ty ne, takže z toho vyplývá, že lepší lidi mají penisy? Hej, já mám víru v Boha a ty ne, takže lepší bytosti mají víru?)

Proč se tak urputně snažíme najít něco, co nás oddělí od ostatních? Je tak zlý přiznat si, že jsme součástí světa, že jsme jedni z mnoha pozemšťanů? Kdy se konečně přestaneme snažit najít obhajobu našeho antropocentristického smýšlení?
Podle mě už je čas přiznat si, že nejsme lepší, že neexistuje žádná přirozená hierarchie, že jsme prostě všichni jiní a všichni jsme tu spolu. A je to tak krásný - proč se toho tak bojíme?


EDIT:
Ještě mě napadlo, že je celkem zajímavé, že v samotné Bibli je psáno, že zvířata jsou stejně jako lidé Božími partnery a jsou schopna zažívat "mysterium tremendum a mysterium fascinosum" (Ž 104,29nn). A i zvířata se obracejí na Boha se svými prosbami (Jb 38,41;J1 120; 2,22; srv, Ž 36,7).
Ovšem: Zvíře přistupuje k Bohu bezprostředně, neztratilo kontakt, který člověk po pádu ztratil.
Takže mě napadá, že možná člověk potřebuje víru (doufání), zatímco zvíře je s Bohem v kontaktu, a tak to u nich není víra, nýbrž cosi jako "vědění". Žít v souladu s Bohem je pro ně přirozené, nepotřebují věřit.
(Nechtěla bych uvádět Bibli jako důkaz, jen mi to v kontextu připadá zajímavé.)