Výlučná vlastnost člověka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor se znovu vrací k problematice dorozumění člověka a zvířete. Americký vědec a jeho manželka se rozhodnou adoptovat právě narozenou šimpanzici Chloé a naučí ji posunkovou řeč. S dospíváním Chloé však nastávají v rodině i okolí stále větší problémy. Román byl i filmově zpracován.

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18914/vylucna-vlastnost-cloveka-MC4-18914.jpg 4.178
Orig. název:

Le propre de l´homme (1989)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Svoboda - Libertas
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Výlučná vlastnost člověka

Přidat komentář
OldFirehand
25.08.2017

Výborné, ako všetko od tohto geniálneho autora.

Pawlisman
24.05.2017

No, Malevil je o třídu kvalitnější a silnější dílo. Toto trochu rodinné a dojemné. Chvílemi silné a pěkně vypointované, často však bohužel dost předvídatelné a naivní. Čtení spíše pro ženy, ideálně maminy, Jakoby chyběl v některých částech větší spisovatelský um a kvalita.

pearlman
08.09.2016

nedočetl jsem....

kocourjulie
28.07.2016

Další kniha, kterou už z hlavy nedostanete. Otevírá tolik závažných otázek a je jedno, že je to už dvacet let co vyšla, na tyhle otázky jsme nenašli uspokojivé odpovědi dodnes. Asi ta nejtěžší pravda, která z knihy přímo řve je, že to MY jsme zodpovědní za vše, co se s pokusnými zvířaty děje, co prožívají. Ona se nás o nic neprosila.

Rup
24.03.2015

Bohužel si dovolím nesdílet nadšení níže podepsaných. V silně religiózní zemi jakou Spojené státy dosud jsou, může obhajoba zvířecího rozumu působit buřičsky, ovšem na mě nezapůsobila. Jednak proto, že v něj věřím i bez autora; zadruhé proto, že je román napsán velmi fádně, bez zápletky a bez patřičného akcentu. A závěr působí opravdu velmi vykonstruovaně, něco jako deus ex machina v řeckých tragédiích. Autor si s tím zjevně nevěděl rady. Zavřít do klece nepřipadá v úvahu; to by mu čtenářky daly. Zabít jen tak naplano? To dobrý spisovatel neudělá. Tak honem, nějakého zvířecího člověka postavíme proti polidštěnému zvířeti, a když dojdou hrdinové, můžeme končit. Navíc, výlučná vlastnost člověka, kterou autor lehce zmíní, zas až tak výlučná není (viz sloni). Nevyužitý potenciál.

glombas
05.04.2014

Přečtěte si to. Je to skvělé. :)

aktak1203
28.01.2014

Toto byla poslední kniha od Merleho, kterou jsem ještě nečetla. Musím říct, že spisovatel je opravdu machr. Jeho knihy nejsou všechny na "jedno brdo" jako u většiny spisovatelů. Každá je trochu jiná a tahle ve mě budila dojem, že sedím u kávičky s kamarádem a ten mi vypráví svůj příběh. Je napsaná tak, že si přijdete součástí rodiny i když jste jen pozorovatel. Je to oddechové příjemné čtení, nic napínavého, ale balzám na duši. Doporučuji.

HTO
21.03.2013

Knížka je napsaná skvěle tak samozřejmým způsobem, až člověk vrtí hlavou – jako když kytarový virtuos předvádí něco neuvěřitelného. Starý Mistr prostě umí; v době napsání téhle knihy mu bylo přes osmdesát. Věta „Cítil jsem prudkou radost při pomyšlení, že jsem ty květiny zasadil tam, kde předtím, než jsem vystavěl zídky a navezl dobrou zeminu, nebylo nic než vyprahlý svah, neživý kámen, plocha k ničemu.“ mě minulé noci nejen rozechvěla prudkou touhou po lese, ale také touhou sázet a oživovat neživou krajinu...

Potěšilo mne i: „Naproti tomu mi vždycky byly naprosto lhostejné pocty, tituly a vyznamenání. A jsem samozřejmě v tomto ohledu domýšlivý na svůj nedostatek domýšlivosti.“

Jediné, co mě mrzelo – ačkoliv autor na to výslovně upozorňuje už v předmluvě – že na rozdíl od románu Až delfín promluví nenechal tuto knihu vyústit až do science fiction. K problematice, o níž píše, je i v češtině přeložena bohatá literatura (Goodallová, Terrace atd.) a bylo by fascinující sledovat, kam by fantazie Merleho zavedla. V románu totiž k tomu, co kolega eraserhead cituje z předmluvy, zmiňuje Vercorse, jehož skvělá kniha na toto téma, Nepřirozená zvířata, rovněž vyšla dvakrát česky, a Vercors tu dělící čáru prostřednictvím svých hrdinů ve svém románu našel. Nebudu ale prozrazovat kde, to si přečtěte!

kika 13
25.01.2013

Tragicky psaný příběh a smutný.

eraserhead
05.09.2011

Už jsem to psal u autorova tématicky stejně zaměřeného románu Až delfín promluví. I Výlučná vlastnost člověka je druhoplánovitě skvělý doják, který z vás vydoluje nějakou tu slzu. Jenže kromě toho vám toho hodně řekne o vás samotných, o lidském druhu, jeho myšlení, chování a vztahu k nehumanoidnímu okolí, neboť jak sám autor píše v předmluvě: "Co je výlučnou vlasntostí člověka? Je to smích? Avšak i šimpanzi se smějí. Je snad rozum výlučně lidský? Jak je však možné upírat rozum delfínům a lidoopům, když je vidíme dělat tolik podivuhodných věcí, které nejsou výsledkem pouhé drezúry? Je tedy výlučně lidskou vlastností řeč? Lze to však ještě tvrdit, vidíme-li, jak se šimpanz dorozumívá rukama jako hluchoněmý?"