Terry Pratchett

Geniální pán! :) Mám od něj přečteno vše, co vyšlo v češtině a spoustu opakovaně (a je to jako když se opakovaně koukáte na oblíbený film a vždy tam najdete něco nového). Miluji ten jeho smysl pro jemný inteligentní humor. Pro mě je tvorba páně Pratchetta svého druhu top mezi vším co jsem kdy četla.

Knihovník! :D
http://www.youtube.com/watch?v=ukJmF6f0JdQ
Jinak od Pratchetta jsem zatím četla jen pár knížek a líbily se mi, takže mám v plánu je jednou přečíst všechny. Naštěstí jich je hodně! :)

Mou nejoblíbenější sérií je Úžasná Zeměplocha a ze Zeměplochy knihy o Hlídce. Jsou to vlastně velice kvalitní detektivky, naplněné skvělým humorem. Když jsem začala tyto knihy číst, měla jsem nejoblíbenější knihy s Mrakoplašem a se Smrtěm. Čím jsem starší tím víc se kloním k hlídce. Jsou to asi nejvážnější knihy ze série, tedy kromě Otce Prasátek, který je skoro hororem. Myslím, že Terry Pratchett, se kterým jsem se jednou osobně setkala o jeho autogramiádě, je velice dobrý spisovatel a jeho humor je nesmrtelný. Zeměplocha nesmí nikdy skončit, musí si vychovat následníka, jinak bude spousta jeho fanoušků zklamaná.

Nevím jak ostatní ale já asi miluju toho MÁKA Mrakoplaše a jeho průšvihy. :P

Můj první doslova :D první fantasy autor kterého jsem potkala a zamilovala se do jeho báječného humoru, možná že i díky skvělému překladu pana Kantůrka, skvělých příběhů a zavazadla :) Ani jeho ostatní knihy mne nezklamaly a povídka o slepičkách je prostě perfektní :)
Na jeho knížky jsem vydělávala na strašidelných brigádách a skoro nejedla :D ale stálo to za to ;)

Kvůli jeho knihám jsem začala dokonce jezdit stopem (abych na ně měla) a jelikož jsem byla od dětství velmi plachý tvor, je na tom krásně vidět co s člověkem udělá taková závislost. A ještě se u toho královsky baví :-))
Děkuji sire Terenci ♥♥♥♥♥

Když si vzpomenu, jak jsem se čtením knih pana Pratchetta začínala, tak se divím, že jsem došla tak daleko.
Jako první jsem četla Barvou kouzel, která mě vůbec nenadchla. Další díly jsem četla spíše z povinnosti, protože moje kamarádka si dala za úkol ze mě udělat dalšího milovníka Zeměplochy. Potom přišel Mort a aniž bych si to uvědomila, začala jsem na těch knihách být závislá.
Mohla bych sem toho psát spoustu o tom, že pan Pratchett je bůh, že jeho knihy miluju apod. Ale myslím, že bude stačit i toto: Pokud se Vám některá jeho kniha nelíbila, neházejte flintu do žita. Zkuste jinou a uvidíte. Určitě to za to stojí.

Hodně se mluví o lásce na první pohled... Ale to podle mě na knížky Terryho Pratchetta neplatí (alespoň v mém případě). U něj jde o lásku až na druhý pohled (někdy třeba i na třetí či čtvrtý :-P). Jeho styl psaní i pojetí žánru fantasy je tak originální a neobvyklé, že na první počtení čtenář kouká jak zjara, co to před sebou má a pokud nemá dost silnou vůli, tak knihu odloží, aniž by ji dočetl. Tohle se stalo mně. Po prvních 20ti stránkách Barvy kouzel jsem se nedokázala přimět knihu dočíst, protože po předchozích knihách a žánrech to pro mě bylo něco tak nového a těžko uchopitelného, že bych musela mít daleko více trpělivosti, abych dokázala pokračovat. Později mi došlo, že na to, aby si člověk Pratchetta oblíbil, se musí člověk připravit a hlavně dospět :-)
Po nějaké době jsem se k Barvám kouzel dostala znovu a tak mě to uchvátilo, že jsem hltala knihu za knihou a hltám dodnes, protože rozsah díla Terryho Pratchetta je pro průměrně zaneprázdněného čtenáře dost velký, pokud chci taky občas přečíst i něco jiného :-P Ale aspoň ještě nějakou dobu nebudu muset být smutná, že se blížím k poslední knize. Ani pak, když už budu mít všechno přečtené, nebudu muset být smutná, protože začnu jeho knížky číst znovu od začátku, abych si připomněla knížky, které už jsem četla kdysi dávno ;-)
U Terryho knížek se vždycky směju, i když u toho třeba vypadám jako blázen, když jedu MHD :-D Ale prostě si nemůžu pomoct. TP píše tak originálně, s humorem (někdy až černočerným), bez servítek,.... ani nelze vypsat všechny dobré vlastnosti jeho díla. A nejlepší na tom je, že TP vlastně píše o velmi závažných věcech, o všemožných fenoménech (Hollywood, fotbal, rock) a globálních problémech (náboženský fanatismus, války,...), které se neustále řeší. Trefuje se do nejrůznějších společenských nešvarů a všechno to balí do neuvěřitelně propracovaného světa fantazie, který dříve či později každého vtáhne :-)

Neznám jiného autora, který by měl tak rozmanité fanoušky. Nedají se shrnout do žádného pytle, ani zapsat do nějaké tabulky. Terry baví skutečně všechny bez rozdílu věku, pohlaví, povahy, vzdělání, profese, národnosti a to je na něm to nejlepší.

Pratchetta jsem okusila na základě doporučení mé sestry, přečetla jsem pár knih, které následně upadly v zapomnění, protože mi sestra na(ne)štěstí pro změnu doporučila Sapkowského a já mu zcela propadla. To bylo před více než deseti lety.

Teď jsem o řadu knih dál a Sapkowského sága mi už jen připomíná toto bezstarostné období. Nyní já jsem ta, která doporučuje knihy mladším :) A jednou takovou knihou byla Barva kouzel a vlastně celá Úžasná Zeměplocha, kterou jsem "dětem" vložila do rukou. V tom mne napadlo, že bych se mohla do tohoto světa navrátit také, zasmát se opět u toho dokonalého absurdního humoru, který dle mne doposud nemá v takové míře konkurenci. Užívat si dobrodružství po boku Mrakoplaše, stařenky Oggové či SMRTĚ a dalších skvěle promyšlených postav.

Nelituji, že jsem tehdy dala přednost jinému spisovateli, ale jsem opravdu moc ráda, že jsem se k Pratchettovým knihám opět navrátila. Byla by škoda, je minout :) Pratchettův styl je nezaměnitelný, famózní a i přes takové množství knih se neomrzí. A i v dobách, kdy je pochmurno dokáže dodat energii a vykouzlit mi úsměv na tváři, případně donutit mne se nezřízeně řehtat.
Klobouk dolů i mnohokrát oceněnému překladu, je vskutku báječný.

Občerstvující čtení, to se vždycky nasmějeme

Pana Pratchetta obdivuji, přijde mi absolutně nemožné aby jediný člověk vymyslel tak propracovaný svět jako je Zeměplocha... Jeho dílo mě učarovala před mnoha lety ještě na základní škole...Děkuji za krásné příběhy a přeji mnoho zdraví....Celou zeměplochu mám v knihovně a poctivě ji doplňuji o nové kousky....

Pokaždé si říkám, že už jsem toho od Terry Pratchetta přečetl dost a nic dalšího mi netřeba. A pokaždé do toho znovu spadnu a znovu mně něčím překvapí a pobaví. Asi v tom bude ta magie.

Fantasy nečtu, ale na tohoto autora jsem slyšel tolik chvály, že jsem ho zkusil. Nicméně jsem se opět přesvědčil, že tento typ literatury není pro mě. Pratchettův humor opravdu není můj šálek čaje.

Geniálně vtipný a chytrý zejména v pasážích, kde se nic neděje, kdy jen popisuje a rozvádí své teorie a v dialozích. Posouvání děje má podle mne trošku slabší. Dokáže do svého světa (Zeměplochy) dostat jakékoli oblasti lidské činnosti, jakoukoliv filozofickou teorii. Kam se hrabe Arthur Hailey:)

Nějakou dobu se mi nedařilo se zájmem začíst do knížky, ale pak jsem objevila Terryho Pratchetta a otevřel se mi celý netušený (i když placatý) svět. Už teď se těším na knížky, které jsem ještě nepřelouskala (ještě že je jich TOLIK!). Opravdu radost číst :)

Pratchettova Zeměplocha je naprostý fenomén! Tento spisovatel je pro mě dokonalým mistrem příjemného fantasy a vtipu! Jsem velmi vděčná, že napsal takové množství knih, které je radost číst!

Sir Terry Pratchett je jedním z mých nejoblíbenějších autorů vůbec. Když jsem tohoto mistra narážek a skrz naskrz absurdního humoru objevila, příliš jsem toho ze světa fantasy načteno neměla. Zeměplocha je ale žánr sám o sobě. Postupně jsem propadala všem jejím postavičkám a zamilovala si tento unikátní svět jednou pro vždy. I já se přidávám k názoru, že poznávání rozmanitého světa Terryho Pratchetta vyžaduje čas.
Když vás hned na poprvé neosloví čarodějky, zkuste to s detektivními příběhy se svérázným kapitánem Samuelem Elániem (v orig. Samuel Vimes). Ale garantuji vám, že ať už se vám zalíbí jakákoli kniha, budete co nevidět toužit po další a zase další, až postupně beztak přečtete všechny, tak proč to nevzít hezky po pořadě hned od začátku? :-)

Ani zde nechybějí - jako v každé správné fantasy - draci, králové, mágové, čarodějky, trpaslíci, trollové..., ale spíše než aby plnili svou obvyklou, všem nám dobře známými mýty a pohádkami docela úzce vymezenou úlohu, Pratchett využil zažitých stereotypů těchto pohádkových postav jako citlivě odměřovaného prostředku. Někdy k jemné, jindy zcela nelítostné kritice lidských nedokonalostí a z nich vyplývajících problémů, které (nejen) dnešní společnost denně souží - od pokrytectví, maloměšťáctví a prostoduchosti přes dvojsečné vědecké pokroky, vládní tajemství, intriky a politikaření po náboženské otázky a rasovou nesnášenlivost. Stejně tak je však využil k oslavě ctností, byť pro jejich plné zvládnutí musejí hlavní postavy leckdy ujít hezký kus cesty. Plné humoru a zároveň tak hlubokých a prostých pravd.

Jedním z leitmotivů zaznívajících opakovaně snad ve všech Pratchettových knihách je oslava “obyčejného” člověka. Autor dokonce zachází dál a smazává rozdíl mezi lidmi a ostatními živými i neživými bytostmi - všechno má v Pratchettově světě své místo a právo na existenci. Zajímavým způsobem také relativizuje odvěké dualitní pojetí dobra a zla. Zkrátka Pratchettovy příběhy jsou svou aktuálností tak daleko od udatných rytířů a runami posetých mečů, jak jen mohou být. Jsou to naopak nadčasové příběhy lidí z mého či vašeho všedního života, jak jej poznáváme jednou v evropském velkoměstě, jindy v dalekých lesích ztraceném venkově. A právě skrze onu neotřelou alegorii nám autor odhaluje a připomíná, jací jsme. A tím, že nám dává možnost nahlédnout zároveň do několika myslí současně, často s překvapivě hlubokým vhledem do jejího či jeho nitra, nám poskytuje klíč k pochopení motivací, které každou ze zainteresovaných postav k - mnohdy kontroverzním - rozhodnutím vedou. Právě tehdy zjišťujeme, že to, co se na první pohled jeví jako odsouzeníhodné, sobecké, nesmyslné či hloupé, může v konkrétní situaci za konkrétních okolností být docela možná jediným rozumným, případně odvážným či šlechetným rozhodnutím nebo třeba nezbytným krokem k osobnostnímu růstu. Autor nám připomíná, že se každý můžeme cítit středobodem toho svého vesmíru, ale doopravdy tvoříme se vším a všemi ostatními jeden jediný fungující celek...

Jednou z kouzelných věcí na čtení Pratchettových knih je jejich "recyklovatelnost". Zkrátka můžete naprosto bez obav vzít kteroukoli již přečtenou knihu po nějaké době opět do rukou a těšit se na skvělou zábavu. Často se mi stává, že i při třetím čtení mi tečou smíchem slzy a nikdy mě asi neunaví žasnout nad neotřelou komičností a prostou genialitou nově objevených skrytých narážek a alegorií. Zkrátka Pratchettovy knihy jsou tak napěchované vtipem, metaforami, jinotaji a nenápadnými náznaky, že si při opakovaném čtení připadáte jako detektiv, který nachází stále nové a nové stopy a s každým dalším objevem se tak celek mění v čím dál propletenější, barvitější a zkrátka stále zajímavější případ.

Bylo by nepřesné a především velmi ochuzující domnívat se, že sir Terry Pratchett pouze přetavuje zažité stereotypy, známé bestsellery, kultovní filmy či pozornosti-chtivé novinové příběhy do ironizujících komických zápletek. V jeho knihách je totiž ukryto obrovské moudro, které stereotypy bortí tím, že nám nenásilně, nápaditě a s humorem ukazuje více pohledů na tutéž věc a učí nás tak toleranci a úctě jak ke svým bližním, tak k přírodě a zvířatům. Jeho knihy jsou ohromně lidské a plné krásných poselství, a proto je beze zbytku miluji.

Nutno ještě podotknout, že jsem posuzovala pouze to, jak na mne působí Pratchettovo dílo v originále. Na hlubší srovnání s interpretací jeho dlouholetého překladatele Jana Kantůrka se teprve chystám a moc se na to těším. Je těžké si představit, kolik vynalézavosti muselo být vynaloženo na převyprávění těchto knih. Skryté narážky všeho druhu se nacházejí na každém kroku. Tím nejobdivuhodnějším počinem je však poprání se se samotnou slovní zásobou. Troufám si odhadovat na stovky slov, která byste marně hledali i v tom nejobsáhlejším slovníku či encyklopedii; Pratchettovy postavy nápaditých jmen svými mnohdy pěkně prořízlými ústy pronášejí nejrůznějšími dialekty narážky na lokálně známé události z historie či současnosti Velké Británie, skryté do záměrně překroucených jmen, zatímco opodál se prodávají prapodivná jídla a z vysokých sklenic usrkávají ještě nápaditější nápoje. Klobouk dolů, pane Kantůrku! (Samozřejmě ten nejšpičatější z nejšpičatějších ;-)

Pro mě nejdokonaleji vykreslený svět. I postavy bez smyslu pro humor jsou dokonale vtipné, navíc i svět na krunýři želvy má svou zcela originální, do jisté míry logickou fyziku (moc bych chtěla vidět "oktarínovou" barvu a nekonečno Smrťova obydlí). Je pravda, že to vše čtu na přeskáčku, a že mi díky tomu spousta narážek na vztahy mezi postavami došla až později. Musím také pochválit invenci překladatele, který nám dovede prezentovat i nepřeložitelné.