Terry Pratchett

Jenom TP vás dokáže na konci jedné strany rozplakat, abyste se v polovině té následující začali smát nahlas jako blázni. A je vám přitom jedno, že v tu chvíli třeba sedíte v metru.

Miluji Bábi (Pastýřskou korunu jsem obrečela - a následně si pořádně zanadávala) i Toničku, mám ráda Anguu, Karotku i Samuela s celou jeho rodinou, Smrť je kapitola sama pro sebe a Vlahoš, zejména ve svých zeměplošských začátcích, byl taktéž skvělý. Jediný, ke komu jsem si nenašla cestu (zatím?), byl Mrakoplaš. Ale co není, může být.

Knihy TP se totiž pokaždé, když po nich sáhnete, ve vašich očích maličko promění. Jak člověk stárne, v každé najde něco nového, něco, co před pěti, deseti lety neviděl nebo nepovažoval za důležité. V tom je jedno z mnoha kouzel Zeměplochy.

Říká se, že škoda je pouze dobrého člověka. TP takovým byl. Mrzí mě, že odešel tak brzy. Ale zůstalo tu po něm úžasné dědictví v podobě jeho zeměplošských příběhů. A za to mu patří velký dík. A hluboká poklona.

Zeměplocha je jedno z nejkomplexnějších, nejpropracovanějších a nejvrstevnatějcíh děl, jaký kdy ve fantastice vzniklo. Vzhledem k tomu, že Terryho začátky zahrnovaly přelouskání prakticky všeho, co mu přišlo pod ruku, vyžaduje jeho důkladné ocenění dost široké znalostní spektrum jak fantastiky, tak i non fantasy - napříč vědeckými obory včetně historie A taky namáhání hlavičky a schopnost číst mezi řádky. Rozhodně totiž nejde o prvoplánový humor, na který jsme často zvyklí.
Pravdou je, že první dva svazky představují (i podle slov Kantůrka) spíš volně svázané pásmo gagů, něco jako americké bláznivé komedie. Od Čaroprávnosti a Mota začíná ta pravá satira a někdy za polovinou cyklu a s diagnosou nemoci se Terry přesunul ke komplexnějších příběhům a humor nemá takovou frekvenci, zato větší hloubku.
Ještě k té komplexnosti - u některého z dílů čarodějek to řekl Pratchett sám: "Je to podle Shakespeara. Nemusíte ho znát, abyste si to užili. Ale některé vtipy vám nedojdou a na některých místech se nezasmějete tak, jak byste mohli." a tohle platí pro celou Zeměplochu - čím více toho víte, tím víc si ji užijete;-)
Takže pokud vám to nesedne, není vyloučeno, že za 10 - 15 let to budete milovat;-)

Kdyby mi někdo řekl, že "z fantasy už vyrostl, že to pro něj neni". Ne, do některých fantasy děl se dá jen a jen dospět a Sir Terry je toho jasným důkazem.

Zkoušel jsem to několikrát číst, dívat se na filmy i to poslouchat načtené jako audioknihu. V žádné formě mě Pratchett ani v nejmenším nezaujal. Spíš je to ale samotnou formou a zpracováním, protože samotné nápady a myšlenky mi přijdou lákavé.

Pratchett se ale snaží být za každou cenu vtipný v každé větě a všechno mi to přijde příliš umělé, nucené, vykonstruované (samozřejmě je to vykonstruované, problém je, že je to moc poznat) atd.

Od pana Pratchetta znám jen knížky ze Zeměplochy, dostala jsem se k nim na začátku léta a až Čtenářská výzva 2017 mě donutila se od nich odtrhnout, jela jsem jednu za druhou a pořád neměla dost. Nejde říct nic jiného, než že ty knížky jsou geniální, pan Pratchett byl geniální, české překlady jsou geniální. S nadsázkou a humorem sobě vlastním autor na příbězích ze Zeměplochy nastavuje zrcadlo naší společnosti, otevírá ošemetné otázky, bere si na paškál módní trendy i lidské slabosti a vlastnosti, to vše nejenže zasadí do fantasy světa plného svérázných bytostí, ale také zpřehází a zadupe všechny naše představy o mytických a kouzelných stvořeních. A právě v tom vidím tu genialitu. Ve výběru brakového žánru, za jaký je fantasy považováno, v odlehčené formou a mezi řádky neskutečně vtipných textů, tam totiž prosvítají hluboké myšlenky, které nás lehce popichují a nutí přehodnotit náš pohled na nás samotné i svět, ve kterém žijeme. Navíc si to téměř ani neuvědomíme, protože se musíme neustále smát. Těším se, až si přečtu zbytek Pratchettových knih.

Hodně jsem to obrečela, když zemřel, ale bude tady s námi pořád, protože to co tu zanechal by měla být povinná školní četba!

Jedním slovem: Mistr.

..."...hole mágů to nejsou přeludy, bývaji na koncích zdobené žaludy ..." Vzdavam veliky hold Panu Pratchettovi a jeste druhy obdobny a ne-li vetsi Panu Kanturkovi za famozni preklady !!! Oba panove s P.... Jak stvorit tak uzasnou zemeplochu :D s historii, bohy ( myslelo se na vsechno : Oh bůh kocoviny, Dotčena - bohyně věcí vzpříčených v zásuvkách ...), mesty, polisy, horami, moremi, zivotem nad i pod zemi...lidi, carodejky, elfove ( a ze to byli pekni lumpove a ne mili tancici tvorove s kytkama ve vlasech...) hlidka, nemrtvi (mrtvi ano, necinni ne !!!) vlkodlaci... System cechu v Ankh-morporku, Neviditelna univerzita...
Milovany paralelni vesmir kam utect ;) cela zemeplosska sbirka ma cestne misto v knihovne.. Uz i manzel se namotal, a zachvili dorostou deti... Jen skoda ze Terry uz dopsal...
Tak - jedno bananove dejjikry na Terryho !!!!
P.s. Nejoblibenejsi mam asi carodejky....;)

Knížky od něj čtu pořád dokola už skoro dvacet let. A pokaždé v nich najdu něco nového. Pokaždé mě pohladí a rozesmějou a zas a znova poučí o lidské povaze. Pro mě je to nejvtipnější, nejoriginálnější a nejdivnější člověk, kterého jsem bohužel neměla tu čest potkat. Je pro mě mezi spisovateli tím, čím je Bábi Zlopočasná mezi čarodějkami.

S každou další knihou k tomuto pánovi cítím větší a větší úctu. Zanechal po sobě strašně moc. A teď nemyslím "moc" ve smyslu haldy knih a sérií, ale "moc" ve smyslu zážitků a úsměvů na milionech tváří z celého světa. Ve smyslu potěšení z tak inteligentního humoru a barvitých přirovnání, která mě by v životě nenapadla a i tak by působila značně krkolomně...
Čtěme Terryho Pratchetta. Čtěme ho!

vždycky mě překvapí, jak pan Pratchett dokáže zpracovat téma (Shakespeare, Fantom opery, vznik Hollywoodu, všechny druhy pohádek, náboženství atd. atd.), jak vtipně ho Kantůrek přeložil, jaký je to čtení knih jazykový koutek, jaké vědomosti mi nenásilně vpravili do paměti (třeba kdo byl Quintus Fabius Maximus Verrucosus - Cuctator čili Váhavec) a jak mistrně nakládá s vývojem technických zařízení. Třeba kunktátory u mnichů, sklizňostroj pana Rozinky, hodinky, kde šlapou maličcí mužíčci. Pokaždé žasnu zas a znova, kam na to chodí. Chodil.
A přirovnání k cimrmanovské poetice se mi moc líbí.

Nejlepší autor všech dob !!! Zeměplochu jsem začal číst teprve před půl rokem a už po prvním díle zeměplochy jem se rozhodl že si přečtu celou sérii. Knihy které nemají jen kvalitu příběhhu ale i kvalitní humor. Na každé stránce na vás čeká záchvat smíchu a když to vypadá že kniha začíná být vážná tak to Terry vždy obrátí v další z mnoha vtipných scének. Jeho NEJLEPŠÍ postava je ZAVAZADLO. Nelepší citatát je: ... a pak Jack podsekl fazolový stvol a přidal tak ke krádeži, svádění a nepovolenému vniknutí do soukromého objektu, o nichž už jsme mluvili, ještě vraždu a ekologický vandalismus, ale prošlo mu to a žil pak šťastně až do smrti. Ani jedinkrát ho nepotrápilo svědomí po tom, co všechno provedl, ani jedinkrát se necítil provinile. Což dokazuje, že když jste hrdinou, může se vám prominout skoro všechno, protože se nikdo neodváží klást vám nepohodlné otázky. (Otec prasátek) když si to přečtu vždy se musím začít řechtat.
Je úžasné jak jeden člověk může vytvořit celý vesmír a tolik fantastických příběhů.
Terry, hodně štěstí ve smrtove říši !!!
Máme obrovské štěstí že tady máme Kantůrka, taky se mi velice líbí že čte audioknihy které sám přeložil. Kantůrek by mohl klidně psát pokračování Zeměplochy.

Jeden z nejlepších autorů, které znám.... Sedí mi anglický humor, také to, že aby čtenář pochopil některé narážky, musí znát spoustu věcí z nejrůznějších oblastí. A Kantůrek mu to ulehčuje skvělým překladem. Ti dva si byli souzeni.
Knížky jsem četl několikrát a teď právě si vybírám části, týkající se Knihovny Neviditelné univerzity a Knihovníka.....

Pro ty, které čtení nenadchlo, bych doporučil zfilmované - Barva kouzel+Lehké fantastično (naprosto dokonalá postava turisty Dvoukvítka, o Zavazadlu nemluvě) ,Otec prasátek (exceluje SMRŤ), Zaslaná pošta je také dobrá.

A naprosto skvělé a dokonalé je divadelní provedení Soudných sester a Maškarády v podání herců v Divadle v Dlouhé.

Píseň (no, píseň, spíše odrhovačka) o Paní Ježkové nemá chybu....

Miluju knihy Terryho Pratchetta, mám jich asi 40 v originále a nevímkolik česky, ale vrcholem pro mě zůstávají hned první dvě a pak Zajímavé časy. Ty jsou geniální. Je v nich spousta vtipných postřehů, humorných situací a nepřeberně slovních hříček.
S postupujícím časem a narůstajícím počtem knih a vyčerpáváním témat humoru a vtipu v knihách ubývá a zůstává spíš jen jeden nosný nápad a dobré řemeslné psaní.
Série o Tiffany Aching ale už je pro mě nestravitelná. Takže asi po čtyřiceti knihách (přičemž některé jsem koupila dvojmo, v originále i v nedostižném Kantorkově překladu) jsem se Terrym Pratchettem rozloučila, ne však ve zlém. Zůstávám mu vděčná za řadu knih, ke kterým se s radostí vracím.
Velmi jsem ocenila i sérii o Nomech a koupila si i knihy o Johnnym, o Kobercích a knížku věnovanou kočkám, které zůstávají ve stínu Discworldu.
Měla jsem štěstí, že jsem se mohla zúčastnit i pražské autogramiády a několik knih mám s Terryho podpisem a věnováním.
Na všech Pratchettových knihách si cením úcty k životu ve všech podobách, optimismu a absenci glorifikace násilí. Terry svými knihami dokázal rozdávat radost a potěšení.
Díky za ně.

Knihy z Úžasné Zeměplochy Terryho Pratchetta jsou pro mě anglickou podobou divadla Jára Cimmrmana. Plné perfektního humoru, ve kterém se dají nacházet nové a nové věci. Navíc Pratchett měl svůj svět dokonale promyšlený a podložený úžasnou logikou, která si nikdy neodporovala. A stále nacházel nové neotřelé nápady.
Je to můj nejmilejší autor a díky skvostnému Kantůrkovo překladu jej mám i jakou svou výuku angličtiny - takže mám celou Zeměplochu doma dvojjazyčně.
Smekám a děkuji.

Terry bol presne ten typ, čo vidí svet zaujímavejším než aký skutočne je. A takýchto ľudí treba svetu ako soľ, pretože ho robia zaujímavejším. Česť jeho pamiatke.

Tento muž je pro mě jedním z nejlepších autorů a nebudu říkat, že byl....stále je a bude. Zapsal se do mého srdce svým humorem, příjemnou formou projevu a i tím, že vás přes veškerý svůj vtip nutí přemýšlet, jestli tím vlastně nemyslel úplně jinou kulišárnu. Děkuju mu za to, že mi tak často svou knihou dokázal vyloudit úsměv na tváři a za to, jak bezvadný svět stvořil. Kdyby si spousta lidí dokázala z vážných věcí dělat legraci a parodovat sama sebe, možná by ten náš svět vypadal mnohem líp. Děkuju za fůry mých oblíbených postav jako Smrť, Mrakoplaš či velký bůh Óm. Děkuju, že jste byl pane Pratchett. P.s.: dá si někdo želví polévku?

Ještě nikdy se mi nestalo, abych držela za nějakého spisovatele smutek.
Tak teď ho držím.....

V souvislosti s právě proběhlým festivalem britského humoru, sci-fi a fantasy (TRPASLICON) se na Pratchettovy knihy dívám poněkud jinýma očima. Beseda s panem Kantůrkem byla nezapomenutelná a rozhodně ještě zvětšila můj zájem o zeměplošskou literaturu :). Jen mi je pochopitelně velmi líto, že pan Terry Pratchett již odešel se Smrťem :(.
Českým fanouškům ale naštěstí ještě zbývá pár nepřeložených a nevydaných děl...

Terryho tvorba (bohužel na rozdíl od mistra samotného) je nesmrtelná, ba nestárnoucí. A že jí není málo. Tak alespoň za to dík.