Orhan Pamuk

Orhan Pamuk je zřejmě můj nejoblíbenější současný autor. Jeho knihy nejsou často jednoduché na čtení, podávají ale tak zajímavé myšlenky, které jsou podány tak originálním způsobem, že mě pokaždé dokáže nadchnout a překvapit. Jeho dílo je z velké části vedeno otázkou, zda moderní Turecko dokáže obstát v nejistém postavení mezi Východem a Západem a zda pomalu neztrácí sebe samo. Jeho knihy však obsahují mnoho myšlenek, které lze vztáhnout mnohem obecněji na jakoukoli lidskou osobnost a jakoukoli lidskou společnost. Možná i proto mu byla (zcela zaslouženě) udělena Nobelova cena za literaturu. V jeho knihách lze objevit velmi složitá myšlenkově nabitá díla, která čtenáři nedají nic bez snahy (Černá kniha, Nový život), zajímavé a myšlenkově bohaté historické romány (Bílá pevnost, Jmenuji se Červená), romány z moderního Turecka doslovně uvádějící myšlenku vnitřního boje o vlastní identitu země (Tichý dům, Sníh) a příběh přibližující vnitřní rozervanost postav na pozadí melancholické atmosféry Istanbulu (Muzeum nevinnosti), kterou pak představuje také v esejích o tomto městě (Istanbul: Vzpomínky na město). Specifické a velmi originální je pak pojetí rozpolcenosti odkazující na starobylé západní a východní legendy (Rusovláska). Své kvality autor ukazuje ve všech jmenovaných knihách, já však mám pro originální pojetí, kdy je každá kapitola vyprávěna jinou postavou, čtivost i myšlenkový obsah a přesah nejradši (osobně autorem podepsaný! :-) ) román Jmenuji se Červená. "...nic nemůže být tak ohromující jako život. Kromě psaní. Kromě psaní. Ano, jistě, kromě psaní, jediné útěchy."