Aiwa
diskuze
Díky paulhunter a Koka se naučím používat vyhledávač:-).
To mě přivedlo k jinému dotazu. Někdy se mi stává, že vyhledávač není schopný najít knihu, i když uvedu její celý název - naposledy Mistr (od Toibína) nebyl ani v okénku a ani v seznamu vyhledaných knih (zabral až název anglický), podobně s autory - Alexandr Ort se objeví jen, když zadám i jeho křestní jméno, jinak bych ho nenašla. Existuje nějaké vysvětlení nebo jsou věci mezi nebem a zemí...
Jeden naprosto TECHNICKÝ návrh ke štítkům: jde o to, aby se štítky po odkliknutí ve formuláři nepřidávaly rovnou ke knize, ale podléhaly dalšímu schválení osoby, která je tam dává, tedy s možností nějaké umazat. Párkrát se mi stalo, že mi ujela ruka (dotykový display:-/) a přidal se štítek úplně jiný, s čímž se nedalo nic dělat - krom toho, že člověk někam napíše a moderátor to opraví, což mi kvůli vteřině nepozornosti přijde jako zbytečně zdlouhavé. Fungovalo by to podobně jako při úpravě knihy - vyplním okénko, mám možnost tam něco smazat a když jsem spokojená, odklepnu uložit
Nejsem očař ani optik, tak nevím. Četla jsem, že jde o kontrast světlo-tma, který pro oči není úplně příjemný - fakt, že ve tmě zírám na svítící display. Jestli jsem to správně pochopila, tak nejde o e-ink (ten je bezpochyby k očím šetrný), ale o svícení obecně. Ze zkušenosti s Paperwhitem musím říci, že vyšší míra jasu je mi i za světla vyloženě nepříjemná (nebo jsem ještě nečetla v tak prudce osvětlené místnosti)
Mám Kindle Paperwhite a fakt, že nejde úplně vypnout podsvícení (prý to vlastně není podsvícení, ale nasvícení - viz příspěvek uživatel markuc), mě pěkně štve - baterie ubývá rychleji. Výhodou svítících přístrojů je, že se dá číst opravdu kdekoliv a kdykoliv.
K svícení obecně - jas se má u těchto vychytávek (ale i u PC) co nejvíce srovnat s osvícením místnosti. Tj. čím více světla, tím vyšší jas a naopak. Jinak se oči rychleji unaví. Lampičce se člověk v důsledku asi nevyhne
Zkusím taky něco nadhodit, snad se zdejší frekventanti navrátí. Přejdeme na téma pracovní zápal:
Provázen panem Holzem vracel se do laboratoře; každý před ním stanul, uhnul, uskočil raději až za příkop. Pustil se znovu do práce jako posedlý; mísil látky, jež by nikoho nenapadlo mísit, slepě a bezpečně jist, že tohle je třaskavina; plnil tím lahvičky, škatulky od sirek, plechové konzervy, všecko, co mu padlo do rukou; měl toho plný stůl, okenní rámy i podlahu, překračoval to, neměl se už kde postavit. Po poledni vklouzla k němu princezna zastřená závojem a zahalená v plášti až po nos. Běžel k ní a chtěl ji obejmout, odstrčila ho. "Ne, ne, nejsem dnes hezká. Prosím tě, pracuj; budu se na tebe dívat."
Jak mi mohla tato diskuze uniknout?! No, prubnu to. Určitě vím, že jsem tohle nečetla, ale ta hláška a překladatelka mě navedly na Phila Marlowea. Autor Raymond Chandler, knihu tipuji na Vysoké okno (snad tady nebudu muset jmenovat všechny)
Pozn.: zaplevelování nemusí být úmyslné, tím pádem jsem těžko někomu připsala zlý úmysl
K profilu: Stále nechápu, jak může pouhý počet knih v doporučených napomoci určení něčí logiky v otázce seznamů. Kategorii doporučených jsem dlouho ignorovala a ani dnes nějak nevím, co s ní. Můj profil je poněkud chudý a výše proběhlá disputace mě odrazuje od jeho dalšího "zaplevelování".
Nikde jsem netvrdila, že stoprocentně vím, co si kdo myslí (proto ten otazník za větou "omylem klikli"). Popravdě, myslela jsem, že se to dozvím, že sem nějaký tvůrce seznamu napíše - co mi je do toho, že si na DK každý může dělat, co chce... Nic. Místo toho se dohaduji s někým, kdo o jejich "úmyslech", jak sám přiznal, ví stejně jako já - houby. Mám dotyčné obtěžovat se zprávou? Proč bych kvůli veřejnému seznamu měla komunikovat soukromě? Nejsem ani administrátor, ani moderátor...a něco takového bych považovala spíš za obtěžování.
Toto je můj poslední příspěvek k debatě, která naprosto zvrhla a od tématu vlákna se posunula úplně jinam, aniž by byla nějak přínosná.
Co tedy se seznamy? Nastavit pravidla pro veřejné a osobní? Co by měla obsahovat a jde to vůbec?
Binysek: souhlasím, že možnost třídit knihy v seznamu podle žánru by bylo prospěšné
Jihorka: K topkám jsem se již vyjádřila. Shrnutí - není to můj styl, ale chápu, že jsou populární. Tak proč ne? Nikde jsem ale neztotožňovala "doporučené" a topky ze seznamů. Já tam určitý rozdíl vidím a veřejnou topku si zakládat nehodlám. Mou "logiku" jsi tedy úplně nepochopila.
Já pro změnu nechápu, jak se do této diskuze dostal můj soupis doporučených knih. Profil není totéž, co veřejný seznam. Je to můj soukromý prostor přístupný ostatním, ale je moje věc, co si tam dám a proč. Vysoce hodnocených knih mám vícero, doporučených "pouze 10", ale stojím si pevně za každou z nich. Nebo snad existuje doporučení, kolik má mít kdo knih v doporučených? Třeba v procentech? Kdo ví, třeba je rozšířím anebo taky ne. Ale zda jich tam mám deset nebo sto, je moje věc a těžko se pouze z počtu dají usuzovat mé preference v otázce seznamů.
Z této diskuze jsem utekla krátce po jejím začátku, protože množství sporů a způsob, jakým někteří "diskutovali", mě spíše odradil. A teď mám podobné tendence. Dovolila jsem si vyjádřit názor na veřejné seznamy (a ne, neočekávala jsem obecný souhlas), ale dostalo se mi pomalu analýzy profilu a "mého myšlení". Děkuji pěkně. Některé z tvých příspěvků jsem četla a v něčem souhlasím. Diskutovat o seznamech klidně budu, ale odmítám tady řešit svůj profil a domnělé názory.
P.S.: Profihubertův seznam jsem četla krátce po jeho vytvoření.
Jihorka: čistě subjektivně a snad neútočně - je rozdíl, když napíšu "co mám v knihovně" (tj. v podstatě katalog i s knihami, které bych nikomu nedoporučila) a "co stojí za koupi/inspirace z mé knihovny" (tj. produkt selekce); "nedočteno" (skoro každý má nějaké, ale kdybychom je všichni zveřejnili...) a "nedočteno/nedoporučuji, protože... (je to nuda, moc náročné)". Zároveň u veřejných seznamů často chybí popis a já dumám, co jím autor chtěl říci, proč se o něj chce podělit (nebo jen omylem klikl na "veřejný"?). Veřejné seznamy pokládám za něco, co by mělo inspirovat nebo odradit a s patřičným odůvodněním, mít jakýsi přínos pro ostatní uživatele. "Topky" - moc nefandím žebříčkům, ale dnes to už bez nich asi nejde. Můj názor částečně změnil například seznam od fauxthuma, i když nějakého většího rozmachu se hrozím.
Veřejné seznamy pro mne znamenají jakousi veřejnou službu a ne prostor pro osobní exhibicionismus. Něco tady po sobě zanechávám a přemýšlím, zda to bude ostatním k něčemu, nebo zda jen zapleveluji prostor. Ano, máme svobodu projevu, ale když ji nebudeme využívat s rozmyslem, utopíme se v té hromadě seznamů. K čemu pak budou, kdo bude mít energii hledat tam něco použitelného. Napadá mě, co je špatného na osobních seznamech? Copak ty nikoho inspirovat nemohou? Mám oblíbené uživatele s podobným vkusem, jejichž seznamy si v profilu ráda rozkliknu...
Tento můj názor je čistě subjektivní a snad náležitě obhájený. Nechci nikomu ubírat prostor k vyjádření, ale prosím o zamyšlení před zveřejněním seznamů. Pokud si nedokáži obhájit jeho dlouhodobý přínos pro širší osazenstvo, nemám ho nechat v osobních?
Napínavé to nebude, vzhůru do říše zvířat. Hledáme podobiznu měkkýše
Moučník zde, ale vůně chybí:-/ http://www.databazeknih.cz/knihy/zvlastni-smutek-citronoveho-kolace-166935
Souhlasím s binysek. Navrhovala bych, aby vznikly nadřazené kategorie - např. historické romány, Stalo se v..., podobné knihy jako..., top 100/50 apod. Navíc někteří do veřejných seznamů řadí i to, co by se hodilo spíš do soukromých nebo úplně jinam - viz knihy k prodeji (na co je asi bazar?), co mám v knihovně (knihotéka??), co jsem si půjčila v knihovně (proooč???), moje oblíbené, nedočtené... Mému chápání veřejných seznamů odpovídá obecné pojetí - Historické romány (velmi povedené:-)), Stalo se v, Zelená je tráva atd., tj. knihy, které mají společné téma a kde se zdržuji vlastního hodnocení - a "top knihy" ve smyslu obohatím a inspiruji další čtenáře
Vyplněno. Vzpomínám, jak jsme na gymplu kdysi vedli debatu na stejné téma, vidím, že "frčí" i nadále
Já utrácela donedávna hlavně za skripta, ale to byl nutný výdaj. V beletrii mě brzdí nedostatek místa, ale jinak mám zálibu v tlustých = drahých knihách, které jaksi chybí v naší okresní knihovně. K těm výdajům - někdo kouří, někdo pije či utrácí za oblečení, boty, šminky... no a někdo kupuje knihy, čímž podporuje autory, vydavatele, překladatele, knihkupce atd. :-) Po zkušenostech doporučuji chlubit se novými úlovky podobně zatíženým lidem, v krajním případě dohledat heslo oniomanie
Když si ze skladu v knihovně, do které to máte cca 100 km, objednáte knihu, v níž chybí šest stran (ve smyslu - místo textu je tam bílý list a od roku vydání 1969 se nikdo nenamáhal na to upozornit), přičemž k dispozici bylo i jiné vydání. Navíc se vám na netu povedlo objevit jedinou cizojazyčnou verzi, která není ani v jednom z 6 jazyků, ve kterých jste schopni jakžtakž číst.
Doba oběda mě motivovala k zamyšlení na téma karbanátek:
Z jazykového hlediska je to dost zajímavé slovo, už třeba tím, že do jeho příbuzenstva patří výrazy karburátor, karbid, karbunkl, karbonář a snad také krb. Ale popořadě. Karbanátek, také se dřív říkalo karbonátek a nářečně karbenátek, je podle slovníku "smažený bochánek nejčastěji z mletého masa nebo zeleniny a z housky". Slovo karbanátek k nám přešlo z němčiny, kde slova Karbenatl a Karbonade jsou z francouzského carbonnade, což je z italského carbonata, které znamená "pečené na uhlí", protože italsky se uhlí řekne carbone. Italské slovo je ovšem z latiny, tam se uhlí a před tím jakékoli třeba dřevěné rozpálené uhlíky v ohni jmenovaly carbo. http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/145176
Dobrou chuť