Aiwa diskuze

A co teprve když vystupuje např. v anglicky psané knize postava s typicky německým, ruským, polským...jménem?

Peter Mayle: Rok v Provenci. Příjemná, odpočinková kniha, která u mne navozuje prázdninovou atmosféru. Vše se odehrává ve zvolněném tempu, je tam spousta jídla, pár kulturních šoků a poznávání okouzlující Francie. Provence je místem, kde nikdo nikam nespěchá a všichni si užívají života. Prostě joie de vivre :-)

Bruno Schulz: Skořicové krámy. Konkrétně jedna pasáž. Za prozářených jiter se Adéla vracela jako Pomona z výhně rozplanutého dne a vysypávala z košíku barevný přepych slunce – svítivé třešně, plné vody pod průhlednou slupečkou, tajemné černé višně, jejichž vůně předstihovala to, co splňovaly chutí, i meruňky, v jejichž zlaté dužině byla míza dlouhých odpolední; a vedle té čisté poezie ovocných plodů vytahovala pláty masa s klaviaturou telecích žeber, napuchlé silou a výživností, chaluhy zeleniny podobné zabitým hlavonožcům a medúzám – surovou hmotu oběda – s chutí ještě nezformovanou a jalovou, vegetativní a telurické ingredience oběda s divokou polní vůní.

Detektivky. Ona už je to rodinná tradice, čtou je u nás skoro všichni. Proč? Je to napínavé, záhadné se spoustou zvratů a skončí to dobře (tedy většinou najdou vraha a někdy i zachrání potenciální oběť). Líbí se mi popisování charakterových rysů postav a myšlení vraha. Prostě odlehčená psychologie. "Souboj myslí" detektiva a vraha a boj s časem mne taky nenechává chladnou. Miluji Jacka Reachera, Harryho Holea, Hercula P., Carla Morcka s jeho kolegy a se slečnou Marplovou si taky rozumíme. Poslední dobou jedu hlavně severské. Kouzelná temnota Skandinávie ;-). Navíc umožňují nahlédnutí do myšlení a někdy i třináctých komnat dané společnosti.

Čingiz Ajtmatov: Stanice Bouřná (Den delší než století) - kniha, která čtenáře zavede do zákoutí Střední Asie a života jejích obyvatel. Zahrnuje střet mýtů a kruté reality SSSR 50. let. Jako bych se tam ocitla. Jedna z nejmilovanějších knih, která mě chytla za srdce. Petr Rákos: Korvína čili kniha o havranech - to se musí přečíst a prohlédnout, popsat nelze. Kdo má rád trochu absurdna a hrátky s jazyky, našel ideál. Snad řeknu jen, že hlavní postava se jmenuje Dagobert Nordlicher a je to agresivní, nesnášenlivý havran. Jo a vynesla bych ji z hořícího domu už jen pro zajímavé výtvarné zpracování. Pozn. Autor knihy byl povoláním psychiatr. Amos Oz: Příběh o lásce a tmě. Historie Izraele spolu s autobiografií autora. Poutavá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Životní smutky i radosti na pozadí země v permanentním válečném stavu a seznámení s místními osobnostmi. A můžu snad vynechat milovaného Kožíka: Největší z Pierotů? Ne, nemůžu.