333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Posloucháte někdy někdo Rádio 1 a na něm pondělní pořad (22:00 - 23:00), v němž posluchači hádají, ze které knihy právě slyšeli úryvek a kdo se trefí, sám přečte další? Právě on air. Ráda bych tam taky někdy zavolala na tel. č. 224 25 25 24... jenže nerada telefonuju ... a taky jsem ještě nikdy neuhodla, z které knihy se právě čte... a taky bych v případě "úspěchu" měla děsnou trému a nemožně bych koktala a přeříkávala se ... tak raději nic. Teď zrovna bych ale, pokud by neplatila předchozí věta, ráda přečetla kousek z Přísahy Hassana Bajeva..
Anebo TV pořad 333 - ve středu bude další díl. ?
Dnes bylo první opakování ve středu premiérového 150. dílu literární revue Třistatřicettři (druhá repríza ještě bude v úterý 12.3. ve 13:05 na ČT2). Kdo nikdy neviděl a zajímalo by ho, může se kouknout už teď na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/
Tentokrát byli mj. ve vrchlabském knihkupectví K & T - tam jsem si loni v létě koupila dvojknihu Jiřího Suchého (a taky jsem ve Vrchlabí ztratila klíče od pokoje na Hančově boudě na Benecku, kde se báječně bydlí a božsky jí a paní Čechotovská, majitelka, mi vůbec neutrhla hlavu...). A je tam krásný rozhovor spojený s procházkou po výstavě s Karlem Malichem - (ten je tak roztomilej!) - takže přípražští - námět na kulturní výlet:http://www.karelmalich.cz/
Text příspěvku byl upraven 09.03.13 v 20:41
ještě jsem neviděla celé, ale už doporučuju rozhovor se Štěpánem Hulíkem - hlavně o psaní scénáře filmu Hořící keř (skvělého - z kategorie "musíte vidět"!) s ukázkami z filmu; moc pěkné je i povídání s Jiřím Pecharem s návodem, jak číst Proustovo Hledání ztraceného času (nejdříve první, pak poslední díl) - no, pan Pechar o tom asi něco - nebo možná spíše všechno ví, když těch cca 3000 stran přeložil...
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/
dnes večer ve 22:35 další 333:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tistaticetti/213562254200004/
Do Botanické zahrady v pražské Troji, kde, jak praví její ředitelka Věra Bidlová, se může chodit po trávnících, ba válet se po nich, půjčit si v občerstvení piknikovou deku nebo lehátko, si návštěvník má vzít i svou oblíbenou knížku a když ho unaví procházky a obdivování krásných rostlin, může se pohovět a počíst - jako doma...
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/213562254200005/
Text příspěvku byl upraven 01.06.13 v 14:21
Pořad 333 sleduji, ale jen po očku. Nemám totiž TV, tak když si vzpomenu zajedu na jejich stránky, projedu archiv a pustim jen to co mě zajímá. Posledně jsem zrovna koukal na rozhovor s Hájíčkem a s Pavlem Čechem.
Ten pořad na rádiu neznám a myslím, že bych měl podobný problém jako ty. Také v dnešní době rádio doma téměř neposlouchám. Všude je spousta lákadel, filmů, knih a vůbec široká škála dalších informací které člověk chce vstřebat (např. stránky DK). A i když se snažím to minimalizovat, tak pořád je toho mnoho a den má pořád jen 24hodin.
Občas se mi ale zadaří uhádnout dílo, když jedu autem, poslouchám třeba na Vltavě mluvené slovo a mám světlou chvilku. No ale zamachruji jen před posádkou vozidla a do éteru to nikam nehážu.
Text příspěvku byl upraven 15.07.13 v 21:08
Rozhovory jsou v 333 vždycky velice zajímavé a inspirující - mně se taky moc líbil třeba ten se Štěpánem Hulíkem, Vladimírem Kokoliou nebo Tomášem Němečkem.
Je to pravda, možností je mnoho a času - je stále stejně. Někdy se přistihnu, že si pustím něco v TV a přitom mám v ruce otevřenou knížku, druhým okem šilhám na noviny a zapomněla jsem vypnout rádio (o otevřeném netbooku nemluvě)... jo - ještě přitom taky něco jím...
Ten rozhlasový pořad možná by šel transponovat i sem, snad se Strýček Míša nebude zlobit - zkusím to. Nejprve úryvek bez poznámek, pak můžou zájemci hádat, o co se jedná. Pokud se výsledek nedostaví, autor úryvku poskytuje postupně nápovědy, které by k cíli měly směrovat. A pak se dalšího "čtení" z další knihy ujme šťastný výherce.
Tak já teda jdu něco vybrat:
Probral jsem se, někdo mi mokrým hadrem otíral obličej. Byl to bratr Vilém. V ruce držel lampu a něčím mi podložil hlavu.
"Co se stalo, Adsone?" zeptal se. "Proč chodíš po nocích a kradeš v kuchyni vnitřnosti?"
Zkrátka, Vilém se probudil, hledal mě, teď už si nevzpomínám proč, a když mě nenašel, napadlo ho, že jsem šel provést nějakou klukovinu do knihovny. Jak vcházel do budovy kuchyní, zahlédl nějaký stín, jak vychází dveřmi do zahrady (bylo to děvče, zaslechlo asi, že se někdo blíží). Chtěl zjistit, kdo to je, a šel za ní (pro něho to byl jen stín), stačila však doběhnout k zahradní zdi a zmizela. Vilém se porozhlédl po okolí, vešel do kuchyně a našel mě tam v bezvědomí.
Když jsem se mu, stále ještě na smrt vyděšený, zmínil o uzlíčku, ve kterém bylo srdce, a breptal něco o dalším zločinu, dal se do smíchu: "Copak by, Adsone, mohl mít člověk tak velké srdce? To je srdce z krávy nebo z vola, zrovna dnes jednoho porazili! Radši mi pověz, jak se ti dostalo do rukou?"
Text příspěvku byl upraven 18.07.13 v 13:15
Tak první nápověda: podle knihy byl natočen stejnojmenný film (v roce 1986), velice slavným režisérem, v koprodukci Západní Německo, Francie a Itálie :)
Ano, veslo přebírám a za chvíli sem vložím svojí hádanku.
(Děkuji, kní, za skvělý nápad! To je hra, jaká se mi líbí, a doufám, že řetěz jen tak hned nebude přetržen! )
to já ne, to strýček Míša na Radio 1 (FM 91,9 - každé pondělí 22:00 - 23.00 hod.)
Kdo o kom toto napsal?
"Jak si ji prohlížely! Jako nějakou strašnou, nepochopitelnou zvláštnost. O čem asi vykládá s takovým zápalem tomu druhému, myslila si, pozorujíc jakési dva chodce. Cožpak můžeme druhému člověku vykládat, co cítíme? Chtěla jsem všecko povědět Dolly, a dobře, že jsem jí nic neřekla. Jakou radost by měla z mého neštěstí? Nedala by to najevo. Ale jejím hlavním pocitem by byla radost, že jsem potrestána za rozkoše, které mi záviděla. Kitty, ta by měla ještě větší radost. Vidím do ní skrznaskrz! Ví, že jsem byla k jejímu muži roztomilejší, než je zvykem. Teď žárlí a nenávidí mě. A k tomu mnou opovrhuje. Pro ni jsem nemravná žena. Kdybych byla nemravná žena, dokázala bych, aby se její muž do mne zamiloval … kdybych chtěla. A vlastně jsem chtěla. Tenhle je spokojen sám se sebou, pomyslila si o tlustém červeném pánovi, který jel proti ní, v první chvíli ji považoval za známou a nadzvedl lesklý klobouk nad lysou lebkou, až potom si uvědomil, že se zmýlil. Myslil si, že mě zná. Ale zná mě zrovna tak špatně, jako kdokoliv jiný na světě. Ani já sama se neznám. Znám své choutky, jak říkají Francouzi. Tihle by rádi tu špinavou zmrzlinu. To vědí najisto, myslila si při pohledu na dva hošíky, stojící před zmrzlinářem, který si sundal kbelík s hlavy a otíral si cípem ručníku zpocený obličej. Všichni bychom rádi něco sladkého, dobrého. Když není cukroví, tak aspoň špinavou zmrzlinu."
(Nápovědy dám až po třech nesprávných odpovědích. Vítěz má právo - a doufám, že toho práva využije - na další úryvek-hádanku.)
No, na tu první otázku - KDO to napsal, je nightlybird-ova odpověď chybná :-); nebyla to Koka, byl to L.N.T. Ale druhá část hádanky je zodpovězena správně. Prosím o další ukázku - hádanku a doufám, že do hry se zapojí i další, ne jen osvědčení literární matadoři.
Koka - opravdu jsem tě nepodezíral z autorství Anny Kareniny. A hned taky něco přidám :
Z otvoru obrovského vejčitého předmětu připomínajícího vosí hnízdo zavěšené ve větvích vyhlížel bledý obličej a dobrodružný knír našeho poručíka. Zuby se mu ve tmě třpytily jako jižanovi, což bylo pro něho typické.
Strnulí překvapením jsme se mlčky a těžkopádně vsoukali do otvoru, ani jsme nevěděli jak. Vpadli jsme do maličké útulné místnosti ozářené lampou. Vypouklá stěna byla obložená knihami a uprostřed stál kulatý stůl s kulatou lavicí. U stolu seděli tři lidé. Jedním z nich byl Basil, který od okamžiku, kdy se sem dostal, zapadl do stavu klidné, blahobytné spokojenosti, jako by takto bydlel od dětství. Zvolna a s požitkem pokuřoval doutník. Druhý byl poručík Drummond Keith, který sice také vypadal šťastně, ale působil vedle svého nehybného hosta vzrušeně a nervózně. Třetí muž byl onen malý plešatý obchodník s realitami, ten s huňatými kníry, který si říkal Montmorency. Na stěně visely svorně vedle sebe oštěpy, zelený deštník a meč poručíkova jezdeckého pluku. Zapečetěná amfora s orientálním vínem stála na krbu, velká lovecká puška v koutě. Na stole byla láhev s připravenými sklenkami.
Nevím proč, ale už podruhé cítím z Vašich příspěvků na mou adresu, nightlybirde, jakýsi osten výčitek. Že by to bylo tou pozdní noční hodinou? Asi to bude v tom. Pokračovat budu zítra, protože prý ráno je moudřejší večera. A šanci tak dostanou i tažní, nejen noční ptáci.
Koka - je to opravdu jen pocit, vyvolaný nepochybně mými bídnými vyjadřovacími schopnostmi (které jsou přesto prosté zlovolné pichlavosti či jedovatosti). Pochybuji, že se to do rána zlepší, naopak mám pocit, že s takřka každou uplynulou hodinou je to se mnou horší. S tím se ale nedá nic dělat, tak to statečně snáším.
Aby mělo šanci co nejvíce čtenářů, vkládám sem tu nejsnadnější možnou hádanku, jakou jsem jen mohla ze své knihovny odcitovat.
Jak se jmenuje kniha, ze které je následující úryvek?
" Pořádáme nejrůznější společenské večírky, odcházíme od rodin, abychom žili osaměle někde v Kanadě, potíme krev při psaní knih, kterým se nikdy nepodaří změnit svět - přes všechno naše nadání, neutuchající úsilí i bláhově pošetilé naděje. Žijeme svoje životy, děláme to, co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik z nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch, kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí - sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni (snad s výjimkou dětí, ale možná i včetně těch) víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíce."
Koka - jó, Clarissa toho napovídá, ta dokáže hloubat nad smyslem bytí doslova celé HODINY.
Docela jistě by si rozuměla s Adelinou Stephen. Ta byla taky docela upovídaná. Těch esejů co napsala.
Ano, ano - Hodiny od Michaela Cunninghama. Prosím, nightlybird-e, další hádanku.
Text příspěvku byl upraven 19.07.13 v 14:30
Koka - tak naposled (s jistou jízlivostí ze spíše "klukovské" knihy). "kní" otevřela další "hadačské" forum a v úvodní promluvě nás dva označila jako jakési čtenářské dinosaury a protože nepochybuji, že je tady řada čtenářů, kteří mají načteno podstatně víc a kvalitněji (to mluvím jen za sebe!!!) než já nebo možná i ty, zmizím raději ze scény.
Takže :
Ta myšlenka mě tak posilnila, že jsem se dokázal podívat na kamarády a usmívat se, jako by mě nic na světě netížilo.
„Bude to úplnej piknik, celej tenhle krám," tvrdil jsem jim. Zatím k nám přišel Tully a s owenem v podpaží si dřepl vedle nás. Podíval se na Rejpala, Sammyho a na mne a pak se zeptal: „Jak se vede vojsku?"
Jeho pohled se nás ptal: „Jak je Klikařovi"? „Ujde to," zavrčel Rejpal.
Tully se usmál a zůstal sedět na bobku. Tak tu jsme poslední čtyři mazáci, a jdeme zase do toho. Nebylo třeba hovořit.
Tully se za chvíli zvedl.
„Hodně štěstí," řekl a zamířil na záď.
Zatím se docela rozednilo. Za námi na obzoru bylo matné světlo. Loďstvo už nebylo jenom seskupením tvarů; bylo možno rozeznat čluny, lodi. Nebe dostávalo špinavě modrou barvu, voda se leskla jako ocel.
Poslední věta se mi (jako suchozemci) obzvlášť líbí.
Text příspěvku byl upraven 19.07.13 v 17:17
Vložit příspěvek